Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 890/2019Usnesení NS ze dne 24.07.2019

HeslaDovolací důvody
Znásilnění
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.890.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

§ 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 890/2019-457

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 24. 7. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného I. K. nar. XY ve XY, Slovenská republika, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2019, sp. zn. 12 To 356/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 8 T 76/2017, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného I. K. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 27. 8. 2018, č. j. 8 T 76/2017-352, byl obviněný uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na čtyřicet dva měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle § 229 odst. 1 tr. ř.

Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného zločinu dopustil v podstatě tím, že dne 27. 9. 2016 v přesně nezjištěné době mezi 03:05 až 03:36 hod. v XY, okr. Kolín, na přesně nezjištěném dětském hřišti nedaleko baru B., využil bezbrannosti poškozené J. K., vyvolané předešlou konzumací alkoholu a pervitinu, začal ji osahávat přes oblečení na prsou, následně jí rukou začal sahat pod kalhoty a kalhotky na přirození, s čímž poškozená nesouhlasila a říkala mu, že má přítele, snažila se ho od sebe odstrkávat, ale obviněný jí stáhl kalhoty a kalhotky, nalehl na ni, vsunul jí svůj penis do vagíny a započal soulož, po chvíli soulož přerušil, požadoval po ní orální sex, kdy penis strčil do jejích úst a hlavou jí posunoval dopředu a dozadu, čímž se uspokojoval. Po chvíli opět na poškozenou nalehl, znovu jí vsunul penis do vagíny, vykonal soulož, ejakuloval do vagíny a potom se oblékl a vrátil do baru B. Po celou dobu přitom bylo poškozené velmi špatně, nebyla schopna se bránit ani křičet.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 23. 1. 2019, č. j. 12 To 356/2018-397, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že bezbrannost poškozené, jako nezbytný předpoklad pro naplnění objektivní stránky předmětného trestného činu, nebyla v řízení spolehlivě zjištěna. Odsuzujícímu rozsudku předcházelo zrušující rozhodnutí odvolacího soudu, který své rozhodnutí odůvodnil nutností objasnění stavu poškozené. Opakovaným projednáním věci se nepodařilo ke stavu poškozené ničeho zjistit. Došlo k nesprávnému právnímu posouzení. Přetrvávají pochybnosti o množství metamfetaminu v krvi poškozené, který má spíše povzbudivé účinky, tudíž absentují známky utlumenosti. Poškozená byla zcela orientovaná při svém odchodu z baru před projednávaným skutkem. Proto mělo být v souladu se zásadou in dubio pro reo rozhodnuto v jeho prospěch. Provedené důkazy nenasvědčují tomu, že by dosáhl pohlavního styku s poškozenou díky tomu, že by tato nebyla kvůli své bezbrannosti schopna čelit jeho aktivitám. Soudy nesprávně posoudily i naplnění subjektivní stránky, když nebyla zodpovězena otázka, jak mohl vnímat jednání poškozené, tedy zda mohl z jejích projevů dovodit souhlas či nesouhlas, či zda její jednání nebylo dokonce iniciativní. Podle vyjádření znalců nemohl být stav poškozené v době skutku nijak zjištěn ani prokázán. Proto nemůže být ani dovozeno naplnění subjektivní stránky. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spatřuje v tom, že odvolací soud zamítl jeho odvolání jako nedůvodné, ačkoli rozsudek soudu prvního stupně spočíval na nesprávném právním posouzení skutku.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a zprostil jej obžaloby.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že námitku stran naplnění znaku zneužití bezbrannosti u zločinu znásilnění lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S odkazem na podmínky a judikaturní východiska k naplnění tohoto znaku konstatoval, že podle skutkových zjištění soudů obviněný skutečně zneužil stavu bezbrannosti poškozené, neboť se v době skutku nacházela ve stavu střední až těžké opilosti, v krvi měla 1,75-2,18 g/kg alkoholu. Dále zdůraznil, že přestože nelze zjistit přesnou koncentraci metamfetaminu a amfetaminu v krvi poškozené, znalec potvrdil, že je možné, aby byla v době skutku ve stavu, který popsala. Tato skutečnost je potvrzena i tím, v jakém stavu byla na policii dvě hodiny po události, stejně jako kamerovým záznamem z baru, v němž je zachyceno, že měla problém s rovnováhou a vrážela do předmětů. Poškozená nebyla pro svůj stav schopna projevit odpor s pohlavním stykem, což obviněný zneužil k tomu, aby jej na ní vykonal.

Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Námitky obviněného, kterými brojí proti hodnocení důkazů a kterými se snaží dát provedeným důkazům jiný obsah, směřují výhradně do skutkových zjištění soudů a jako takové obsahově neodpovídají jím uplatněnému, ani jinému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Ačkoli obviněný mj. namítl, že nebylo prokázáno naplnění subjektivní stránky předmětného trestného činu, tuto námitku postavil výhradně na zpochybňování hodnocení důkazů a skutkových zjištění soudů. Formálně by tedy tato námitka byla s to naplnit uplatněný dovolací důvod, avšak materiálně se s jeho obsahem zcela míjí, a proto ji pod tento dovolací důvod nelze podřadit.

Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soud prvního stupně si vytvořil dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. Následně soud pečlivě hodnotil důkazy, jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěl ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Odvolací soud pak skutková zjištění soudu prvního stupně potvrdil a ztotožnil se s jeho závěry. Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že obviněný ve svém dovolání žádný extrémní rozpor či zásadní porušení práva na spravedlivý proces, což by jedině opodstatňovalo případný zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování, nenamítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 534/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 373/2006).

Ani námitka obviněného stran porušení zásady in dubio pro reo nemůže ve světle výše uvedeného naplňovat uplatněný, ale ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).

Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze s jistou mírou benevolence podřadit námitku stran naplnění znaku zneužití bezbrannosti u trestného činu znásilnění, byť je tato námitka postavena spíše na skutkovém základě. Obviněný namítl, že nebylo objasněno, zda se poškozená nacházela ve stavu bezbrannosti, a tedy zda u ní byly známky utlumení, které by jí zabránily v kladení odporu. Podle skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, ze kterého Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené vychází, měla poškozená v době skutku 1,75 – 2,18 g/kg alkoholu v krvi, což je stav střední až těžké opilosti (viz znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, znalce Ing. Jaroslava Zikmunda). Kromě toho měla poškozená v krvi blíže nezjištěné množství metamfetaminu. O stavu omámení poškozené pak vypovídají i kamerové záznamy z baru B., výpověď svědkyně N. H. i výpověď samotné poškozené. Stav bezbrannosti podle § 185 tr. zákoníku přitom může být důsledkem toho, že dotčená osoba požila větší množství alkoholu, pod jehož vlivem ztratila schopnost projevit vůli ohledně pohlavního styku a v tomto směru dát najevo nesouhlas a klást odpor (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 7 Tdo 359/2018). Není ani nutné, aby byl stav bezbrannosti absolutní, stav bezbrannosti může spočívat i v případě, kdy jsou schopnosti klást odpor zásadně sníženy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2011, sp. zn. 3 Tdo 929/2011). Zneužití této bezbrannosti pak spočívá v tom, že pachatel o konkrétní skutečnosti ví, a právě tuto skutečnost využije k tomu, aby dosáhl svého cíle. (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1839). Z ustáleného skutkového stavu přitom vyplynulo, že obviněný o stavu poškozené musel vědět, neboť byl v její společnosti v baru B. a bezprostředně mohl vnímat, jak byla silně intoxikována alkoholem, bylo ji zjevně špatně a následně při svlékání ani při samotné souloži a orálním pohlavním styku nijak nespolupracovala, naopak vyjádřila svůj nesouhlas alespoň verbálně. Je proto namístě uzavřít, že podle skutkových zjištění se obviněná nacházela ve stavu, ve kterém nebyla schopna klást efektivní odpor vůči jednání obviněného, a tento jejího stavu zneužil k vykonání pohlavního styku. Obviněný tak svým jednáním zcela naplnil objektivní stránku skutkové podstaty zločinu znásilnění. Otázkou stavu bezbrannosti poškozené a zneužití tohoto stavu obviněným se navíc zevrubně zabývaly soudy obou stupňů, přičemž Nejvyšší soud se s jejich závěry plně ztotožnil (vit str. 7-8 odst. 25-26 rozsudku soudu prvního stupně a str. 5-6 odst. 5-6 usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud proto shledal námitku obviněného zjevně neopodstatněnou.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného zjevně neopodstatněným z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je namístě jej shledat zjevně neopodstatněným i z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Obiter dictum Nejvyšší soud doplňuje, že obviněný značnou část námitek obsažených v dovolání uplatnil již v řízení před soudy nižších stupňů. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 23. 1. 2019, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 12. 7. 2019 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. 7. 2019

JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru