Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 887/2020Usnesení NS ze dne 15.09.2020

HeslaDovolací důvody
Pojistný podvod
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.887.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

§ 210 odst. 2 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 887/2020-1370

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2020 o dovolání obviněného V. H., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 12 To 231/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 22/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. H. odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 8. 2019, č. j. 3 T 22/2016-1252, byl obviněný V. H. shledán vinným přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 2 tr. zákoníku a byl odsouzen podle téhož ustanovení k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu bylo za užití § 48 odst. 4 písm. i) tr. zákoníku uloženo omezení, aby ve zkušební době podle svých sil uhradil škodu, kterou trestným činem způsobil a podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené společnosti Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., na náhradu škody.

2. Podle učiněných skutkových zjištění se obviněný dopustil uvedeného přečinu jednáním spočívajícím v tom, že

4) dne 29. 9. 2012 kolem 21:30 hod. na silnici u obce Rodov zinscenoval společně s M. H. dopravní nehodu, při které po vzájemné domluvě vyjel v zatáčce obviněný, řídící vozidlo zn. Mazda 626, rz. XY do protisměru, kde se střetl s protijedoucím vozidlem zn. Opel Vectra, rz. XY, které řídil M. H., potom vyplnili záznam o dopravní nehodě, následně M. H. dne 2. 10. 2012 v 13:10 hod. telefonicky oznámil tuto zinscenovanou dopravní nehodu jako pojistnou událost České podnikatelské pojišťovně, a. s., stejné oznámení téže pojišťovně učinil dne 1. 10. 2012 v 14:36 hod. telefonicky i obviněný, a takto jednali s úmyslem, že bude pojišťovnou neoprávněně vyplaceno pojistné plnění, přičemž Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., následně podle dodaných podkladů vyplatila na základě pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla zn. Mazda 626, rz. XY, č. 3100712315, uzavřené dne 23. 10. 2008 s Ž. N., nar. XY, jako pojistníkem, majiteli vozidla zn. Opel Vectra M. H. na jeho účet č. XY dne 10. 10. 2012 pojistné plnění ve výši 48 407 Kč, a oba tak způsobili České podnikatelské pojišťovně, a. s., IČ: 63998530, se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/23, Praha 8, škodu ve výši 48 407 Kč.

3. Současně byl obviněný spolu se spoluobviněnou A. N. zproštěn podle § 226 písm. a) tr. ř. obžaloby pro skutek popsaný pod jejím bodem 6), v němž byl, ve vztahu k obviněnému, spatřován dílčí útok přečinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, 4 tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a podle § 229 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené společnosti Slavia – pojišťovna, a. s., na náhradu škody. Proti této části rozsudku však následně podané dovolání nesměřuje.

4. Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové v neprospěch obviněného i spoluobviněné A. N. odvoláními, která Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 13. 5. 2020, č. j. 12 To 231/2019-1285, podle § 256 tr. ř. zamítl.

5. Pro úplnost Nejvyšší soud doplňuje, že v dané věci, vedené původně proti celkem sedmi obviněným, rozhodl Okresní soud v Hradci Králové nejprve rozsudkem ze dne 14. 9. 2017, č. j. 3 T 22/2016-981, přičemž obviněný byl shledán vinným v bodech 4) a 6) přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, 4 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a byl mu uložen trest. Z podnětu jeho odvolání a odvolání spoluobviněné A. N. byl však zmíněný rozsudek usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 6. 2018, č. j. 12 To 43/2018-1107, podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. v jich se týkajících částech v celém rozsahu zrušen a věc podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrácena soudu prvního stupně. Odvolací soud přitom shledal pochybení především v závěrech vyslovených ve vztahu k bodu 6) výroku o vině [ve vztahu ke spoluobviněnému a již odsouzenému M. H. také ponechal bod 4) výroku o vině nezrušen], nicméně přistoupil ke kasaci (ve vztahu k obviněnému a spoluobviněné) celého rozsudku okresního soudu.

6. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně, tj. proti usnesení ze dne 13. 5. 2020, č. j. 12 To 231/2019-1285, podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, jsou nepřezkoumatelná a navzájem si protiřečí. Důkazy nebyly řádně hodnoceny a jeden důkaz je vykládán různě ve vztahu k jednotlivým skutkům. Bylo postupováno v rozporu se zásadou in dubio pro reo a důkazy byly hodnoceny v jeho neprospěch, přičemž vina nebyla prokázána. Spáchání trestné činnosti popřel, stejně tak učinil k danému skutkovému ději i M. H., tedy tyto výpovědi jej ze spáchání deliktu nijak neusvědčily. Pokud soudy vedle odborného vyjádření shledávaly důkaz o vině v tom, že M. H. byl iniciátorem pojistných podvodů a obviněný se s ním znal, resp. půjčoval si od něj auta, je takové hodnocení zcela nepřijatelné. M. H. se ke spáchání některých skutků doznal, avšak nikoli k jednání popsanému pod bodem 4). Hypotézy soudů činných ve věci pak znamenají, že jakákoli dopravní nehoda, které se bude účastnit M. H., je pojistným podvodem, na němž bude participovat i další její účastník. Poukázal na výpověď Ž. N., své družky, která vozidlo Mazda 626 vlastnila a která uvedla, že neměla z nehody žádný zisk, obviněný také žádné peníze neobdržel. Bylo by nelogické, aby úmyslně inscenoval dopravní nehodu, z níž neobdržel žádné pojistné plnění, ale jen ztrátu. Dále napadl odborné vyjádření, vyhotovené znalcem z oboru doprava Ing. Jaroslavem Hartmanem, které shledal zmatečným a nepřezkoumatelným, čemuž soudy přisvědčily stran skutku popsaného pod bodem 6), a nikoli již pod bodem 4). K bodu 6) bylo dovozeno, že není možné pro nedostatek podkladů jednoznačně určit nehodový děj, zcela nelogicky se tak však stalo u bodu 4), ač bylo podkladů méně, což uvedl i sám znalec, který navíc ani jedno vozidlo zúčastněné na nehodě neviděl, nesprávně popisoval i průběh nehody, nezohledňoval různé mechanismy nárazu ani počasí (zima). Znalec i zmínil, že pro zpracování znaleckého posudku by takové podklady nepostačovaly, proto vyhotovil odborné vyjádření, ač zejména u dopravních nehod by měl být zpracován komplexní znalecký posudek šetřící všechny její příčiny, tedy jakým způsobem k nehodě došlo, jakým dějem a za jakých podmínek. Soudy následně uvedly, že vina byla prokázána na základě rozsáhlého dokazování, kterým však není odborné vyjádření a skutečnost, že se znal s M. H. Bylo porušeno i jeho právo na spravedlivý proces, neboť navrhoval doplnění dokazování zpracováním řádného znaleckého posudku, což bylo zamítnuto, aniž by tak bylo dosaženo praktické jistoty o relevantních skutkových okolnostech.

7. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové i přecházející rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že námitky předložené obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jsou polemikou se skutkovými zjištěními, se způsobem hodnocení důkazů a s postupem při provádění důkazů. Obviněný své závěry staví především na popření odborného vyjádření z oboru doprava, za současného srovnání skutku popsaného pod bodem 4) se skutkem popsaným bod bodem 6) výroku rozsudku soudu prvního stupně. Důkazní situace však u obou útoků byla rozdílná, neboť podle zmíněného odborného vyjádření v případě nehody uvedené v rámci bodu 4) poškození vozidla Opel Vectra nekoresponduje s dynamikou pohybu protijedoucího vozidla Mazda 626, resp. ke kontaktu by muselo dojít v jiném úhlu a jinou rychlostí. Poukaz na povětrnostní podmínky je irelevantní. Pokud obviněný namítal neprovedení jím navrženého důkazu v podobě znaleckého posudku, nebyl k tomu pro nepotřebnost důvod, což soudy také konstatovaly. Dokazování nemá být bezbřehým, ale je nutné zohledňovat mantinely nastavené v § 2 odst. 5 tr. ř. Skutkový stav tak byl ve věci zjištěn správně.

9. Státní zástupce navrhl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.

10. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§ 265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

11. Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzené důvody odpovídají důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.

12. Obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Při přezkumné činnosti, zda taková vada nastala, je ovšem dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, resp. dále upřesněn v souvisejícím odůvodnění.

13. K tomu je potřeba uvést, že v rámci zmíněného dovolacího důvodu se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. § 265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat tak důkazy provedené již dříve.

14. V podaném mimořádném opravném prostředku ovšem obviněný nezpochybnil právní kvalifikaci soudy učiněných skutkových zjištění, ale primárně napadl správnost těchto zjištění a správnost procesu dokazování, jenž k jejich dovození vedl. Námitky obviněného tedy směřují proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů a rozsahu dokazování, přičemž se obviněný snaží provedeným důkazům přikládat obsah odpovídající jeho představě o skutkovém ději, což s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. činit nelze.

15. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, jsou zejména tři skupiny vad důkazního řízení, jejichž přítomnost může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Do první skupiny takových vad náleží tzv. opomenuté důkazy, kdy soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem i případy, kdy soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Další skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří situace, kdy důkaz, resp. jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. V takových případech by bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010).

16. O žádnou ze zmíněných situací se však v posuzované věci nejedná. Především za opomenuté důkazy nelze označit takové důkazní návrhy (konkrétně obviněný uváděl návrh na vypracování znaleckého posudku), s nimiž se soud prvního stupně řádně vypořádal (viz protokol z hlavního líčení na č. l. 1242), za akceptace soudem odvolacím (odst. 9 a 10 odůvodnění jeho usnesení). Nejvyšší soud plně souhlasí s názorem, že zhotovitel odborného vyjádření, tedy Ing. Jaroslav Hartman, znalec z oboru doprava – městská a silniční, za využití dostupných podkladů vyhodnotil a posoudil obviněným a M. H. tvrzený nehodový děj a jejich znovuvyhodnocení formou znaleckého posudku postrádá smysl.

17. K tomu je namístě, s přihlédnutím k dalším konkrétním námitkám obviněného, doplnit, že vyžádání odborného vyjádření je standardním postupem v případě potřeby objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení, k níž je třeba odborných znalostí. Pouze v případě, že pro složitost věci není takový postup postačující, přibírá se znalec (§ 105 odst. 1 tr. ř.). V dané věci bylo posouzení reálnosti či fiktivnosti nehody provedeno dostatečně v rámci odborného vyjádření. Nelze pak obecně tvrdit (jak to činí obviněný v dovolání), že u dopravních nehod je potřeba komplexně zjistit veškeré jejich příčiny, děje a podmínky, a proto je vždy nutný znalecký posudek. Zejména je totiž namístě odlišit odborné posouzení nehody pro účely řízení, v nichž je skutek spočívající v nehodovém ději posuzován obvykle jako nedbalostní trestný čin proti životu a zdraví, kdy skutečně může být nutné posoudit často více iniciačních mechanismů, vlivů apod. v jejich celém komplexu, aby soudy na takovém podkladě mohly dovodit (zejména) pochybení na straně jednotlivých účastníků a jejich zavinění, a odborné posouzení nehody pro účely řízení, jako je vedeno ve věci obviněného, kde podstatou je (aniž by Nejvyšší soud jakkoli takový odborný postup bagatelizoval) závěr, zda se vůbec nehoda způsobem, jenž je tvrzen jejími údajnými účastníky, stát reálně mohla či nikoli.

18. Dále je k dovolací argumentaci obviněného nutné konstatovat, že soudy obou stupňů v návaznosti na provedené důkazy jasně a přehledně prezentovaly své úvahy ohledně zjištěného jednání obviněného, kterého se dopustil shora popsaným způsobem. Nejvyšší soud k tomu ve stručnosti zmiňuje, že vina obviněného byla dovozena především z již zmíněných odborných závěrů, které vyloučily průběh nehody tvrzený obviněným a M. H. (a nikoli jiný, viz č. l. 223 a násl., aniž by v celém ději ze dne 29. 9. 2012 mělo větší význam počasí), a to tvrzený oběma především ve vztahu k České podnikatelské pojišťovně, a. s. Podpůrně pak bylo přihlédnuto i k tomu, že M. H. se dopustil více takových útoků, pro jejichž spáchání byl i odsouzen a s obviněným ho spojovalo, že se znali. Naposled uvedený (podpůrný) argument samozřejmě nelze hodnotit tak, že jakákoli nehoda, jíž se účastní M. H., je fingovaná, resp. že její další účastníci rovněž páchají trestnou činnost, ale nadále je vždy nutné posuzovat každý skutek individuálně (byť širší souvislosti nemohou být přehlédnuty). To ovšem současně znamená, že není možné bez dalšího závěry, dovozené stran jiného útoku, aplikovat na nyní projednávaný skutek, a tedy pokud bylo stran útoku popsaného pod bodem 6) soudy rozhodnuto, že se obviněný zprošťuje obžaloby, není zásadně nutné bez dalšího rozhodnout shodně i ohledně skutků jiných.

19. K postupu týkajícímu se zmíněného bodu 6) Nejvyšší soud jen ve stručnosti připomíná, že soudy i zde konstatovaly existenci podezření ze spáchání trestné činnosti (viz odst. 15 usnesení Krajského soudu v Hradci Králové), avšak současně dovodily i určité pochybnosti o nehodovém ději, zejména s ohledem na nedostatek podkladů, což uvedl i Ing. Jaroslav Hartman (viz odst. 8 rozsudku soudu prvního stupně). V tom je pak podstatný rozdíl ve vztahu ke skutku popsanému v bodu 4), stran kterého sice znalec také uvedl, že měl omezené množství vstupních informací, avšak byl na jejich podkladě schopen vyslovit určité závěry, které jsou z jeho strany plně obhajitelné (viz č. l. 950 a 951). Odlišný způsob rozhodnutí o různých skutcích, opírající se o odlišné závěry vyplývající z dokazování, pak nelze označit za protiřečení si.

20. Nejvyšší soud doplňuje, že s ohledem na popsané okolnosti bylo zcela namístě shledat výpověď obviněného a M. H., kteří spáchání trestné činnosti popírali, nevěrohodnými, neboť jimi tvrzená skutková verze byla vyloučena. Zcela irelevantní je potom námitka uvedená v dovolání, podle níž obviněný ani majitelka vozidla Mazda 626 Ž. N. neměli mít z posuzovaného jednání majetkový prospěch, resp. nebyl proveden žádný důkaz, který by takové zjištění (prospěch na jejich straně) podkládal. Obviněnému totiž byla kladena za vinu alternativa spáchání přečinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 2 tr. zákoníku, v níž opatřil prospěch jinému, nikoli sobě. Pojistné plnění z předstírané dopravní nehody, které tedy nemělo být vyplaceno, totiž obdržel M. H. Absence důkazů k tomu, zda měl obviněný nějaký finanční či jiný profit z celého děje, nebo zda se ho účastnil z jiných důvodů, není rozhodná.

21. Za jistou nepřesnost tak může být považováno pouze tvrzení okresního soudu, uvedené v jeho rozsudku (odst. 5), v němž označil dokazování za rozsáhlé, když takový závěr byl namístě ve vztahu k celé šíři žalovaných skutků (sedm útoků a sedm spoluobviněných), méně potom ve vztahu k samotnému bodu 4). Přesnost či adekvátnost tohoto tvrzení (označení) je ovšem marginálií, která rovněž s hmotněprávním posouzením skutku nijak blíže nesouvisí.

22. S ohledem na popsané skutečnosti je namístě uzavřít, že veškeré provedené (a dostatečné) důkazy byly řádně hodnoceny a není zde v konečném důsledku mezi nimi a na jejich podkladě dovozenými skutkovými zjištěními a poté právními závěry žádný, natož extrémní rozpor, neboť skutková zjištění na ně logicky a plně navazují, resp. lze je z nich nepochybně dovodit.

23. V obecném smyslu Nejvyšší soud doplňuje, že na existenci extrémního nesouladu rovněž nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost bez dalšího porušení zásady volného hodnocení důkazů, principu in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017).

24. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako kterémukoli z dalších uvedených v § 265b tr. ř. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. 9. 2020

JUDr. Josef Mazák

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Radek Doležel

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru