Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 874/2020Usnesení NS ze dne 15.09.2020

HeslaDovolací důvody
Pojistný podvod
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.874.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

§ 210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 874/2020-665

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2020 o dovolání obviněného M. A., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 6 To 323/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 2 T 105/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. A. odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 27. 5. 2019, č. j. 2 T 105/2018-559, byl obviněný M. A. shledán vinným přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen podle § 210 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.

2. Podle učiněných skutkových zjištění se obviněný dopustil uvedeného přečinu jednáním spočívajícím v tom, že jako pojistník a pojištěný dne 21. 2. 2014 v Chebu, jako zájemce při uzavírání pojistné smlouvy ELAN životní pojištění č. 4800033245 s pojistitelem Komerční pojišťovna, a. s., s počátkem pojištění od 1. 3. 2014, v rozporu s ustanovením § 2788 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, úmyslně zamlčel, že na stejný pojistný zájem již sjednal:

1. dne 25. 8. 2010 pojistnou smlouvu FORTE č. 1302696715 s pojistitelem ČSOB Pojišťovna, a. s., s počátkem pojištění od 1. 9. 2010,

2. dne 25. 6. 2011 pojistnou smlouvu rizikové životní pojištění s dividendou 2010 č. 3817417809 s pojistitelem UNIQA pojišťovna, a. s., s počátkem pojištění od 1. 7. 2011,

3. dne 25. 6. 2011 pojistnou smlouvu FLEXI životní pojištění č. 7004873564 s pojistitelem Pojišťovna České spořitelny, a. s., s počátkem pojištění od 1. 7. 2011,

4. dne 21. 2. 2014 pojistnou smlouvu FLEXI životní pojištění č. 7008780859 s pojistitelem Pojišťovna České spořitelny, a. s., s počátkem pojištění od 1. 3. 2014,

5. dne 21. 2. 2014 pojistnou smlouvu Variabilní životní pojištění s aktualizací Bella Vita č. 0110528841 s pojistitelem Generali Pojišťovna, a. s., s počátkem pojištění od 1. 3. 2014,

ačkoliv v případě, že by tyto údaje při sjednávání uvedl, pojistitel Komerční pojišťovna, a. s., by s ním pojistnou smlouvu ELAN životní pojištění č. 4800033245 neuzavřel, přičemž dne 13. 4. 2015, v úmyslu sobě opatřit prospěch, pojistiteli oznámil pojistnou událost, a to pracovní neschopnost od 9. 3. 2015 v důsledku podvrtnutí kyčle pravé dolní končetiny, ke kterému mělo dojít dne 6. 3. 2015, avšak pojistitelem mu nebylo vyplaceno pojistné plnění, a to z důvodu, že dne 5. 6. 2015 pojistitel pojistnou smlouvu ELAN životní pojištění č. 4800033245 vypověděl, neboť zjistil, že obviněný při sjednávání pojistné smlouvy dne 21. 2. 2014 pravdivě nezodpověděl ve zdravotním dotazníku dotazy ohledně předchozích úrazů, a dále, že má již sjednáno nebo v současné době sjednává jiná pojištění.

3. Týmž rozsudkem byl obviněný podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro další skutek kladený mu za vinu a podle § 229 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody, ovšem tato část rozsudku nebyla napadena odvoláním a nyní ani dovoláním, a nebyla tak předmětem dovolacího řízení.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Krajský soudu v Plzni rozsudkem ze dne 12. 2. 2020, č. j. 6 To 323/2019-630, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o vině a trestu. Podle

§ 259 odst. 3 tr. ř. pak znovu rozhodl, a to při shodném popisu skutku, jak ho dovodil soud prvního stupně, tak, že obviněného shledal vinným přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který ho odsoudil podle § 210 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 1 rok.

5. Rozhodnutí soudu druhého stupně napadl obviněný v celém jeho rozsahu dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že od počátku trestního stíhání se hájí tím, že pojistnou smlouvu ELAN životní pojištění č. 4800033245, ani přiložený zdravotní dotazník, nečetl, neboť tyto dokumenty pro něj připravoval k podpisu makléř J. V. ze společnosti Broker Consulting, jemuž plně důvěřoval. Tato obhajoba nebyla v soudním řízení nijak vyvrácena. Soud druhého stupně své rozhodnutí vystavěl na úvaze, že obviněný pojistnou smlouvu, resp. přiložený zdravotní dotazník sám a nepravdivě vyplňoval, což však neodpovídá skutečnosti. Zmíněný závěr představuje skutkové zjištění učiněné v extrémním rozporu s provedenými důkazy, což s ohledem na zásah do práva obviněného na spravedlivý proces zakládá důvodnost dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dále namítl, že bylo nesprávně posouzeno jeho zavinění, neboť nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, podle kterého měl svým podpisem na zdravotním dotazníku převzít odpovědnost za pravdivost a úplnost zde uvedených údajů. Taková úvaha neobstojí, neboť obviněný dokumenty nečetl, protože důvěřoval svému makléři J. V. Odpovědnost za přečin pojistného podvodu nelze dovozovat pouze ze skutečnosti, že smluvní strana podepíše smlouvu nebo návrh smlouvy, aniž by byly zohledněny bližší okolnosti případu, tedy za jakých okolností byla smlouva podepsána a co jejímu podpisu předcházelo. Jeho jednání tak mělo být posouzeno jako učiněné ve skutkovém omylu negativním ve smyslu § 18 odst. 1 tr. zákoníku, jelikož nepředpokládal, že by J. V. předmětné dokumenty vyplnil nesprávně. Odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. 7 Tdo 918/2006, v němž obdobné jednání nebylo považováno za trestný čin. Rozdílnost údajů v jednotlivých pojistných smlouvách pak za zjištěného skutkového stavu nesvědčí o tom, že jednal účelově a úmyslně, ale pouze o tom, že makléř J. V. jednotlivé smlouvy pro něj nepřipravoval řádně. J. V. je přitom obžalován v jiné trestní věci, a to právě pro porušování povinností finančního zprostředkovatele a pro chybné, resp. účelové manipulace se smlouvami připravovanými pro klienty tak, aby finančnímu zprostředkovateli vznikl nárok na výplatu provize. Pokud tedy obviněný jednal ve skutkovém omylu negativním o okolnostech naplňujících znaky skutkové podstaty trestného činu a byl jiným pachatelem zneužit jako živý nástroj, pak je trestně odpovědný pouze tento jiný subjekt, a to jako nepřímý pachatel. Na naznačené úvahy však soud druhého stupně rezignoval. Stejně tak odvolací soud pochybil, pokud dovodil, že předmětné údaje byly podstatnými, což však neobstojí ani s ohledem na relevantní judikaturu, ani při posouzení optikou formální logiky. Názor pojišťoven na uzavírání více pojištění se v průběhu let vyvíjel, pro některé pojišťovny se jednalo o podstatnou informaci, pro některé nikoliv. Sdělení Komerční pojišťovny, a. s., v daném smyslu neobstojí, jelikož je na něm podepsaná osoba, která není za danou problematiku vůbec odpovědná, odpovědná osoba vyslechnuta nebyla. Otázka, zda se jedná o podstatný údaj, musí být navíc posuzována ke dni uzavření pojistné smlouvy, nikoliv po uzavření této smlouvy, tedy s přihlédnutím k reakci pracovníků pojišťovny při uplatnění nároku na plnění, kdy k bližšímu přezkumu vedla především účast J. V. na sjednávání smluvního vztahu. Není možné vycházet pouze z toho, že pojišťovna v dotazníku takový dotaz uvedla, stejně jako např. dotaz, zda je pojištěný pravák nebo levák, který by na uzavření smlouvy vliv neměl. Rozsudek soudu druhého stupně lze navíc považovat za nepřesvědčivý, jelikož případ obviněného nebyl rozhodnut obdobně jako skutkově podobný případ, který rozhodoval Krajský soud v Plzni pod sp. zn. 9 To 25/2019, a tedy je v rozporu s principem předvídatelnosti soudního rozhodování. Domáhal se rovněž, aby Nejvyšší soud ve veřejném zasedání provedl důkaz, a to čestné prohlášení J. V. ze dne 25. 6. 2020.

6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby.

7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že souhlasí se skutkovými zjištěními učiněnými soudy obou stupňů, včetně z nich vycházejícího právního hodnocení. Obviněný byl jako pojistník povinen uvést pravdivě všechny skutečnosti obsažené ve smlouvě, jakož i seznámit se s jejím obsahem, což stvrdil svým podpisem. Takový projev vůle a z něj pramenící důsledky nelze omezovat tvrzením, že návrh smlouvy a další materiály zpracovávala jiná osoba, a to ani za situace, kdy tato osoba je pro obdobnou trestnou činnost stíhána. Proto neakceptoval, že by obviněný jednal ve skutkovém omylu negativním vyvolaném postupem makléře J. V. Pokud obviněný dokumenty, které podepsal, skutečně nečetl, jednal minimálně v úmyslu nepřímém. Bylo nepodstatné, zda formuláře smluv vyplňoval sám obviněný či J. V., naopak bylo zásadní, že obviněný věděl, že v nich jsou jeho osobní údaje a svým podpisem jejich správnost potvrdil. Skutkový stav byl tedy zjištěn soudy obou stupňů bez důvodných pochybností a v potřebném rozsahu pro rozhodnutí. Na jednání obviněného nebylo možné vztáhnout ani rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. 7 Tdo 918/2006, vydané ve skutkově odlišné věci. Nepřisvědčil námitce týkající se opomenutých důkazů, neboť důkazní návrhy obviněného byly soudem prvního stupně zamítnuty a jejich zamítnutí bylo odůvodněné, s čímž se ztotožnil i soud druhého stupně. Těmito důkazními návrhy obviněný usiloval o vyvrácení závěru soudů o zamlčení podstatných okolností pro uzavření předmětné pojistné smlouvy. Skutečnost, že se jedná o údaje podstatné, však bez pochybností prokazuje obsah emailové komunikace mezi pracovníky Komerční pojišťovny, a. s., při likvidaci uplatněné pojistné události. Stejně tak není opomenutým důkazem čestné prohlášení J. V., učiněné po právní moci rozsudku odvolacího soudu o tom, že je připraven podat svědeckou výpověď (před nalézacím soudem odmítl vypovídat), neboť obviněný v předchozím řízení jeho opětovné slyšení nenavrhl. Soudy tedy učinily správná skutková zjištění, na jejichž základě mohl odvolací soud učinit závěr o naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

8. Státní zástupce navrhl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.

9. Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož využil a sdělil, že s úvahami státního zástupce nesouhlasí. Nenapadl proces dokazování a rozporoval skutková zjištění, ale namítl, že na základě zjištěného skutkového stavu soudy obou stupňů chybně posoudily vyplněné údaje ve smlouvách a dovodily jejich podstatnost ve smyslu trestního zákoníku. Pokud jde o extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, není pravdou, že by soudy neučinily žádný skutkový závěr stran vyplňování dotazníku, neboť odvolací soud v odst. 15 svého rozsudku konstatoval, že obviněný nepravdivě zatrhl určitá políčka. Dále opětovně tvrdil, že nejednal v úmyslu nepřímém, protože J. V. byl považován za renomovaného makléře, proto si ho také zvolil, a nepovažoval za možné, že by při vyplňování dokumentů pochybil. Jednalo se navíc o součást balíku smluv, které měly v případě jeho smrti pokrýt závazky z podnikání, a je vyloučeno, že by zamlčel jakékoli údaje a ohrozil výplatu částky ve výši 10 000 000 Kč rodině. Znovu odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni učiněný ve věci 9 To 25/2019 a dodal, že ve věci mohly být aplikovány i závěry z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. 7 Tdo 918/2006, neboť blízkost vztahu klienta se svým poradcem je obdobná blízkosti vztahu manželů.

10. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§ 265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

11. Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzené důvody odpovídají důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.

12. Obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Při přezkumné činnosti, zda taková vada nastala, je ovšem dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, resp. dále upřesněn v souvisejícím odůvodnění.

13. K tomu je potřeba uvést, že v rámci zmíněného dovolacího důvodu se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. § 265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat tak důkazy provedené již dříve.

14. Výjimkou z výše popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, je zejména stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad je nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).

15. Nejvyšší soud konstatuje, že takové pochybení v této věci shledat nelze. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí v souladu s § 125 odst. 1 tr. ř. (v rozsudku, jenž byl sice zrušen, nicméně stran skutkových zjištění a většinové části právních závěrů v konečném důsledku odvolacím soudem akceptován), a poté i soud druhého stupně v souladu s § 254 odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř., přehledně vyložily, jaké závěry v návaznosti na provedené důkazy učinily. Jestliže pak obviněný spatřoval extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z toho učiněnými skutkovými zjištěními konkrétně v tom, že soud druhého stupně měl na základě provedených důkazů nesprávně uvést, že vlastní rukou vyplnil pojistnou smlouvu i zdravotní dotazník, je třeba upozornit, že soudy obou stupňů nepovažovaly za rozhodné (což ve svých rozhodnutích zdůrazňovaly), kdo předmětné dokumenty vyplnil, naopak uvedly, že je zcela běžné, že tak činí zpravidla zprostředkovatel či jeho zaměstnanec (viz strana 6 a 7 rozsudku soudu prvního stupně, obdobně bod 19. rozsudku soudu druhého stupně), nikoliv tedy ten, kdo pojistnou smlouvu uzavírá. Rozhodné bylo naopak zjištění, že obviněný věděl, že se zde nachází údaje týkající se jeho osoby a svým podpisem pravdivost všech údajů uvedených v předmětných dokumentech potvrdil (tedy potvrdil odpovědi formou zatržených políček, ať již je zatrhl vlastnoručně či nikoli – viz odst. 15 rozsudku odvolacího soudu).

16. Pokud obviněný v dané souvislosti učinil návrh na doplnění dokazování čestným prohlášením zprostředkovatele pojistné smlouvy, makléře J. V., resp. jeho výslechem, nelze jej akceptovat. J. V. v postavení svědka v řízení před soudem odmítl vypovídat, což soudy obou stupňů při hodnocení důkazů již vzaly v potaz. Zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí i řízení mu předcházejícího se pak v dovolacím řízení při postupu podle § 265i odst. 3 tr. ř. posuzuje podle skutkového i právního stavu platného v době, kdy bylo rozhodnutí učiněno, popřípadě kdy bylo konáno řízení, jež mu předcházelo (ex tunc). Zákon zde nepřipouští tzv. nova, tj. nové skutečnosti a důkazy (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha, C. H. Beck, 2013, str. 3249, k mezím dokazování v dovolacím řízení srov. též str. 3289).

17. V určité provázanosti s výše uvedenými výhradami obviněný dále argumentoval tím, že závěr, že svým podpisem měl převzít odpovědnost za pravdivost a úplnost sdělených údajů nemůže obstát, jelikož tyto dokumenty před jejich podpisem nečetl v důvěře ve svého makléře J. V., přičemž odpovědnost za přečin nelze dovozovat pouze z podpisu bez zohlednění bližších okolností případu. Proto zpochybnil závěr soudů o jeho zavinění, a tedy i o jeho trestní odpovědnosti za trestný čin pojistného podvodu, jímž jej uznaly vinným.

18. Nejvyšší soud shledal, že takovou argumentaci, tvrdící nenaplnění subjektivní stránky zjištěného deliktu, lze s jistou mírou tolerance považovat za podřaditelnou pod uplatněný dovolací důvod. Současně však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že se jedná o námitku zjevně neopodstatněnou.

19. Správnost hmotněprávního posouzení jednání stran zavinění obviněného nezpochybňuje jeho tvrzení o důvěře v jeho makléře J. V., jehož aktivitou se snaží své trestní odpovědnosti vyhnout. Všechny zjištěné souvislosti, jak je soudy ve skutkových zjištěních popsaly, ale zejména rozvedly v odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí, odůvodněně prokazují, že obviněný jednal sám za sebe jako navrhovatel pojistné smlouvy, jejíž podmínky měl k dispozici. Konkrétní pojistná smlouva včetně dotazníku byla poměrně jednoduchým dokumentem a obviněný ji neuzavíral poprvé. Byl to pak obviněný osobně, kdo potvrdil pravdivost a úplnost všech údajů uvedených v návrhu svým podpisem, čímž vstoupil do závazkového vztahu s pojišťovnou jako pojistitelem, ze kterého mu plynula práva a povinnosti, a tedy i odpovědnost. Pokud tvrdil pochybení makléře, nelze jistě vyloučit ani jeho trestní odpovědnost, jestliže nějaký trestný čin spáchal, avšak bez toho, aby tím úloha obviněného zanikla. Z obecného hlediska byl J. V. zprostředkovatelem uvedeného smluvního vztahu, nikoliv jednou z jeho stran, neboť do něj nikterak obligačně vstoupit nemohl. Jeho úloha spočívala v zajištění smluvního ujednání za pojišťovny, za jehož konečnou podobu však byly odpovědné vždy příslušné pojišťovny na jedné straně, a pojistník (pojištěný) na straně druhé.

20. Obviněný k naznačené argumentaci (absence zavinění) poukazoval na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. 7 Tdo 918/2006, které se mělo na posuzovaný případ vztahovat, s čímž se však nelze ztotožnit, neboť se jednalo o případ skutkově značně odlišný. Ve zkratce v dané věci obviněný tvrdil své manželce odcizení jejich vozidla, čemuž uvěřila a podepsala jím nachystané hlášení takové pojistné události, ač obviněný ve skutečnosti zajistil odvezení vozidla neznámou osobou; manželka tedy nepřehlédla údaje uvedené v dokumentech předložených pojišťovně, ale jednala pod vlivem podvodného jednání obviněného a neznaje reálného průběhu věcí. Obviněný M. A. však nemohl podlehnout podvodnému jednání makléře stran toho, kolik má sjednaných obdobných pojistných smluv, resp. dalších tvrzení, neboť mu pravda o nich byla známa. Naopak je namístě odkázat na velmi podobné (až totožné) skutkové případy, projednávané Okresním soudem v Chebu, kterými se Nejvyšší soud již opakovaně zabýval. Byly v nich totiž taktéž uplatňovány námitky ohledně absence zavinění u trestného činu pojistného podvodu z důvodu toho, že za dotyčného obviněného pojistné smlouvy a s tím související dokumenty měla připravit jiná osoba, avšak Nejvyšší soud těmto dovoláním, co se týče předmětných námitek, ani v jednom případě nevyhověl. Konkrétně se jedná o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 4 Tdo 1140/2018 (akceptováno i v usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. II. ÚS 4269/18), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 8 Tdo 1080/2018 (akceptováno i v usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. III. ÚS 110/19) nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 8 Tdo 1279/2018 (akceptováno i v usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 1008/19).

21. Obviněný současně nemohl jednat ve skutkovém omylu ve smyslu § 18 odst. 1 tr. zákoníku, neboť znal skutečný stav věci, tj. jednak si byl vědom zejména svých přechozích smluvních vztahů a jednak v daném ohledu jednoduchý a přehledný návrh, sestávající se z dvoustránkové smlouvy a dvoustránkového dotazníku, zakončeného otázkou 9b., kde byly jeho odpovědi, plně akceptoval a stvrdil svým podpisem.

22. Zavinění obviněného pak nevylučuje ani jeho v dovolání tvrzená snaha zajistit pro případ své smrti pojistné plnění ve výši 10 000 000 Kč své rodině (kterou by údajně neohrožoval uvedením vadných údajů), neboť součástí smluvních ujednání pojistné smlouvy ELAN životní pojištění č. 4800033245 žádné plnění pro případ smrti ve zmíněné výši není (ale jen ve výrazně nižší částce 500 000 Kč – viz č. l. 184 trestního spisu). Jestliže obviněný sjednal i jinou smlouvu, která takové plnění pro zmíněný případ sjednávala, a sdělil při tom pravdivé údaje, není možné z toho pro posuzovaný případ dovodit žádný významný závěr.

23. Ze skutkových zjištění, učiněných na podkladě provedeného dokazování (s nimiž se ztotožnil i soud druhého stupně), jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně a rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, tedy mimo pochybnost vyplývá (vedle dalších znaků) i subjektivní stránka skutkové podstaty daného trestného činu, a to zavinění ve formě úmyslu nepřímého podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. S argumentací obviněného tento hmotněprávní závěr napadající se nelze ztotožnit.

24. Zbývající námitkou, kterou je také možné pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, je tvrzení obviněného, že se v případě zamlčení existence více pojistných smluv nejednalo o podstatný údaj ve smyslu § 210 odst. 1 tr. zákoníku.

25. Je nesporné, že spočívá-li jednání pachatele trestného činu pojistného podvodu v tom, že určité údaje zamlčí, pak je nutné, aby šlo o podstatné údaje. Musí jít o takové údaje, které jsou nějak relevantní pro sjednání pojistné smlouvy nebo pro nárok uplatněný z pojistné smlouvy. Zamlčení podstatných údajů v souvislosti s uzavíráním pojistné smlouvy ve smyslu § 210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku může spočívat mimo jiné v zatajení skutečnosti, že pachatel nebo někdo jiný, v jehož prospěch se sjednává, resp. bylo sjednáno pojištění, je již pojištěn pro případ stejné pojistné události u jiné pojišťovny (viz přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 8 Tdo 1080/2018).

26. K tvrzením obviněného je třeba zdůraznit, že podstata dané problematiky nespočívá v tom, že si sjednal více pojištění na stejný pojistný zájem (taková samotná činnost by bez splnění dalších zjištěných rozhodných okolností trestná nebyla), ale rozhodné je, že pojišťovnu uvedl v omyl tím, že ve zdravotním dotazníku nebylo řádně vyplněno, že má již jiné pojistné smlouvy uzavřeny, případně, že již utrpěl zranění.

27. Duplicitní či vícenásobné pojištění u jiných pojišťoven může pojišťovně signalizovat zvýšenou míru rizika, že pojistná událost skutečně nastane a že pojišťovna bude povinna poskytnout pojistné plnění. Zjišťuje-li pojišťovna prostřednictvím písemných dotazníků, u nichž vyžaduje pravdivé a úplné odpovědi, mimo jiné i to, zda osoba, o jejíž pojištění jde, má sjednán stejný typ pojištění i u jiných pojišťoven, je třeba uznat, že tím zjišťuje údaj, který je pro ni důležitý a který může sám o sobě nebo ve spojení s jinými údaji ovlivnit rozhodnutí pojišťovny, zda uzavře pojistnou smlouvu, jaké budou sjednané podmínky (např. výše pojistného, částka pojistného plnění) apod. Ustanovením § 210 odst. 1 tr. zákoníku o trestném činu pojistného podvodu je chráněno právo pojišťovny na to, aby takové rozhodnutí učinila se znalostí skutečného stavu, to znamená na podkladě pravdivých údajů od osob, o jejichž pojištění jde (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 7 Tdo 1/2008).

28. V daném případě šlo tedy bezesporu o zatajení podstatných údajů, neboť jejich význam spočíval v tom, že by příslušné pojišťovně signalizoval, že jde o vícenásobné pojištění téže pojistné události, což by mohlo vyvolat potřebu zvlášť obezřetně ověřit její okolnosti. Otázka, jak by pojišťovna s tímto údajem dále naložila, již není z hlediska naplnění znaků trestného činu pojistného podvodu rozhodná. Podstatné je, že bylo dotčeno právo pojišťovny na to, aby jí byl sdělen uvedený podstatný údaj, který pojišťovna zjišťovala ve spojitosti s likvidací pojistné události.

29. Krom výše citovaných rozhodnutí lze k danému momentu odkázat i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2019, sp. zn. 7 Tdo 1500/2018, kde se Nejvyšší soud opět zabýval skutkově téměř totožnou věcí, přičemž obviněný zde taktéž uplatnil námitku, že se v případě zamlčení existence více pojistných smluv nejedná o podstatný údaj ve smyslu § 210 odst. 1 tr. zákoníku, s čímž se však Nejvyšší soud neztotožnil.

30. Nejvyšší soud doplňuje, že rozhodnutí odvolacího soud není založeno na úvaze, že každý jednotlivý údaj zamlčený při sjednávání pojistné smlouvy je důležitý ve smyslu § 210 odst. 1 tr. zákoníku, nicméně stran údaje o dalších souběžných pojistných vztazích tomu tak bylo (viz výše), což vyplynulo i ze sdělení Komerční pojišťovny, a. s. (č. l. 201 tr. spisu). Postoj tohoto subjektu (obchodní korporace) je tak jednoznačný a nebyl nijak zpochybněn, bez ohledu na to, kdo z jeho pracovníků má jaké vnitřní funkční zařazení, kdo je oprávněn k podpisu jakých dokumentů, resp. kdo byl vyzván k podání svědecké výpovědi apod. Význam dané okolnosti pak dokresluje přiblížení reakce Komerční pojišťovny, a. s., na zjištění daného faktu, popsané odvolacím soudem v odst. 17. rozsudku. Naopak zásadní vliv na hodnocení věci nemá, zda se primární iniciace přezkumu vedeného pojišťovnou odvíjela od toho, že se na uzavření smlouvy podílel makléř J. V. (tzn., nemusí být podstatné, jak došlo ke zjištění podezření ze spáchání trestné činnosti). Ani s předmětnou námitkou obviněného se tak nelze ztotožnit.

31. Souhrnně řečeno, právní posouzení zjištěného jednání obviněného bylo učiněno správně a bez vad, tudíž nemohlo nastat naplnění uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

32. Nejvyšší soud proto konstatuje, že dovolací námitky obviněného nejsou z části podřaditelné pod uplatněný ani žádný jiný dovolací důvod, v části zbylé jim nelze přisvědčit. V důsledku toho dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. 9. 2020

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Radek Doležel

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru