Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 862/2017Usnesení NS ze dne 02.08.2017

HeslaPoškození cizí věci
Výtržnictví
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.862.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 358 odst. 1 tr. zákoníku

§ 228 odst. 1 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 862/2017-17

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 2. 8. 2017 o dovolání, které podal obviněný V. Z., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2017, sp. zn. 9 To 77/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 37 T 134/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. Z. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. 37 T 134/2016, byl obviněný V. Z. uznán vinným přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku, § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, § 68 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému peněžitému trestu ve výši 100 denních sazeb po 100 Kč, tj. ve výměře 10 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku na 6 měsíců.

Skutek, který byl posouzen jako uvedené přečiny, spočíval podle zjištění Okresního soudu Praha – východ v tom, že obviněný dne 27. 1. 2016 kolem 24,00 hodin v restauraci v D. čp. …, okr. P. – v., v době provozu restaurace a za přítomnosti nejméně tří osob z hostů a personálu úmyslně udeřil rukou do obličeje poškozeného S. S., tím mu srazil na zem a poškodil brýle a způsobil mu škodu ve výši 21 000 Kč a krvácivé oděrky na obličeji.

Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2017, sp. zn. 9 To 77/2017, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Vytkl, že skutek byl nesprávně posouzen jako trestný čin jak pokud jde o přečin výtržnictví, tak pokud jde o přečin poškození cizí věci. Namítl, že z jeho strany nešlo o výtržnost ve smyslu § 358 odst. 1 tr. zákoníku, že se jednalo jen o nevýznamnou strkanici a že poškození brýlí nebylo zahrnuto jeho úmyslným zaviněním. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření státního zástupce bylo předloženo obhájci k případné replice, ale obhájce na něj nereagoval.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku spáchá mimo jiné ten, kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném výtržnosti tím, že napadne jiného.

Citované ustanovení poskytuje ochranu primárně veřejnému pořádku, což je patrno ze systematického zařazení trestného činu výtržnictví mezi trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných (hlava X zvláštní části trestního zákoníku). Z toho důvodu spočívá-li jednání pachatele v napadení jiné osoby, má povahu výtržnosti za předpokladu, že již závažnějším způsobem narušuje veřejný pořádek. O takový případ jde v posuzované věci. Podstatou incidentu bylo to, že obviněný jako host fyzicky napadl poškozeného jako provozovatele restaurace a zároveň jako pracovníka obsluhy. Bezprostředním podnětem napadení byly pochybnosti obviněného o správnosti částky účtované za jeho konzumaci. Pochybnosti obviněného se nakonec ukázaly jako nedůvodné a obviněný je neřešil věcně způsobem směřujícím ke klidnému objasnění sporné záležitosti, nýbrž nenadálým, překvapivým a poměrně razantním fyzickým napadením poškozeného, kterého udeřil do obličeje a srazil mu brýle. Toto jednání obviněného nezůstalo stranou pozornosti ostatních přítomných osob, ale celkově výrazně narušilo veřejný pořádek v restauraci. Další osoby totiž na jednání obviněného reagovaly způsobem, jímž se zapojily do konfliktu a způsobily jeho vystupňování, konkrétně P. H. se postavil mezi obviněného a poškozeného a uchopil poškozeného za ruce, L. K. se je snažil od sebe odtrhnout, načež následovalo fyzické napadení mezi P. H. a L. K. a za této situace manželka obviněného D. S. zavolala policii. Jednání obviněného vyplývalo z malicherné pohnutky, bylo samo o sobě projevem vyložené svévole, hrubosti a neúcty k veřejnému klidu a pořádku v provozu restaurace a odstartovalo reálné narušení klidu a pořádku v míře, která posléze vedla k přivolání policie. Nelze pominout ani to, že krvácivé zranění a poškození brýlí ztížilo poškozenému nerušeně dokončit obsluhu restaurace. Za popsaných okolností Nejvyšší soud nenašel žádné pochybení v tom, že soudy kvalifikovaly jednání obviněného jako „výtržnost“ ve smyslu znaků trestného činu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku.

Přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo poškodí cizí věc a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku se škodou nikoli nepatrnou rozumí škoda dosahující částky nejméně 5 000 Kč. Z hlediska subjektivní stránky se k spáchání uvedeného trestného činu vyžaduje úmyslné zavinění (§ 13 odst. 2 tr. zákoníku).

Krajský soud v Praze v odůvodnění napadeného usnesení výstižně poukázal na to, že pokud obviněný udeřil poškozeného do obličeje za situace, kdy poškozený měl na očích brýle, musel být srozuměn s tím, že brýle poškodí. K tomu lze jen dodat, že ze strany obviněného šlo o cílený úder do obličeje. Nejednalo se tedy jen o nějaké náhodné či mimovolné zasažení brýlí. Z hlediska celkového kontextu bylo poškození brýlí sice vedlejším následkem fyzického napadení, ale vzhledem ke způsobu provedení útoku je jasné, že obviněný při vědomí, že úderem do obličeje poškozeného může způsobit i následek spočívající v poškození brýlí, byl s tímto následkem srozuměn. V tom spočívá tzv. nepřímý úmysl, jak je vymezen v § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Obviněný tudíž naplnil znaky přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku i po subjektivní stránce.

Rozsudek Okresního soudu Praha – východ, jímž byl obviněný uznán vinným oběma trestnými činy, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadené usnesení Krajského soudu v Praze, jímž byl výrok o vině obviněného ponechán beze změny a jímž bylo odvolání obviněného zamítnuto, není rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Poučení: : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. srpna 2017

JUDr. Petr Hrachovec

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru