Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 86/2020Usnesení NS ze dne 03.03.2020

HeslaDůvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.86.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265b odst. 1 písm. g) předpisu č. 141/1961 Sb.


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 86/2020-1054

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. 3. 2020 o dovolání obviněné S. M., nar. XY, občanky Slovenské republiky, trvale bytem XY, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 6. 2019, sp. zn. 55 To 65/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 5 T 102/2017 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné S. M. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 22. 11. 2018, č. j. 5 T 102/2017-941, byla S. M. uznána vinnou v bodě 1 trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon (účinný do 31. 12. 2009), v bodech 2-4 přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku, dílem dokonaným (bod 2), dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (body 3 a 4), a v bodě 7 zločinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy jí byl uložen podmíněný úhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Obviněné bylo také uloženo společně a nerozdílně s dalšími spoluobviněnými nahradit způsobenou škodu.

Trestné činnosti se podle zjištění soudu prvního stupně dopustila obviněná v podstatě tím, že jako podnikající fyzická osoba se sídlem XY, v době od 22. 12. 2009 do 3. 5. 2012 za účelem získání pojistného plnění z pojistných událostí nahlášených P. K., V. Č. a T. H. vyhotovovala fiktivní daňové doklady za opravy motorových vozidel, poškozených z předstíraných dopravních nehod, s tím, že takto vytvořené daňové doklady byly předkládány pouze pojišťovně v souvislosti s likvidací pojistné události a následnou výplatou pojistného plnění, aniž byly zahrnuty v účetnictví, a následně po výplatě kráceného pojistného plnění na její bankovní účet vystavila nové daňové doklady odpovídající výši vyplaceného pojistného plnění, které předala své externí účetní k zaevidování do účetnictví. Takto se podílela celkem na pěti útocích, které jsou ve výroku rozsudku podrobně popsány, přičemž ve dvou případech k vyplacení pojistného plnění nedošlo a obviněná pak do účetnictví nepředala žádnou fakturu, ani nevyžadovala platbu za údajně provedené opravy. Stejně tak nevyžadovala uhrazení rozdílu mezi původně fakturovanou cenou opravy (ve fakturách předložených pojišťovnám) a vyplaceným pojistným plněním. V jednom případě se předstíraná dopravní nehoda týkala jejího nákladního vozidla.

Odvolání obviněné (kterým napadla rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu) Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 18. 6. 2019, č. j. 55 To 65/2019-1003, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí podala obviněná dovolání, kterým napadla výrok o zamítnutí svého odvolání, a odkázala na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedla, že z pouhé existence nesrovnalostí v účetnictví nelze dovozovat její zavinění ve formě úmyslu. Připouští, že účetnictví nebylo vedeno zcela řádně (přičemž je podle obviněné otázka její odpovědnosti diskutabilní, neboť účetnictví bylo zpracováváno externí účetní), nicméně nedělo se tak úmyslně ve formě součinnosti s ostatními obviněnými a s jejím vědomím o fingovaném způsobu vzniku pojistných událostí. Jestliže tedy obviněná vedla účetnictví nikoliv řádným způsobem, měla být projednávána za některý z deliktů podle zákona o účetnictví nikoliv odsouzena za trestné činy pojistných podvodů. Připomněla, že opravy vozidel pojišťovny ověřovaly prostřednictvím svých zaměstnanců. Odvolacím soudem byly jako nadbytečné zamítnuty její důkazní návrhy výslechem likvidátorů příslušných pojišťoven. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a zprostil ji obžaloby nebo věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že námitky obviněné uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a ve věci nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými závěry. Podstatná skutková zjištění státní zástupkyně shrnula a uzavřela, že z nich lze nepochybně dovodit závěr, že k uvedeným opravám vůbec nedocházelo, tyto byly pojišťovnám vykazovány, aniž byly skutečně realizovány, případně byly opravy realizovány v daleko menším rozsahu, než bylo uvedeno na fakturách. O těchto skutečnostech musela obviněná vědět, na takovém postupu se úmyslně podílela. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), bylo však podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

Dovolání obviněné je založeno na námitkách směřujících proti skutkovým zjištěním, resp. hodnocení a rozsahu provedeného dokazování a uplatněnému (ani žádnému jinému) dovolacímu důvodu neodpovídá. V dovolání obviněná sice zmínila, že její jednání mělo být posuzováno jako některý z deliktů podle zákona o účetnictví, přitom však vycházela z jiné než soudy zjištěné verze skutkového stavu. Totéž platí z hlediska posuzování subjektivní stránky (úmyslu) obviněné. Podstatou dovolání je to, že obviněná s poukazem na zásadu in dubio pro reo prosazuje vlastní verzi skutkového děje, podle níž nevytvářela (v součinnosti se spoluobviněnými) fingované podklady k vylákání pojistného plnění.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).

Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.

O žádný z těchto případů se však v posuzované věci nejedná a dovolací námitky jsou více méně opakováním námitek již dříve v řízení uplatněných, mimo jiné i v odvolání, s nimiž se soudy vypořádaly (viz zejména odst. 17 odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu). Pokud obviněná namítá, že nesrovnalosti ve vedení účetnictví její vinu neprokazují, zcela přitom opomíjí charakter těchto nesrovnalostí, který je popsán ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Již ze samotného popisu skutkových okolností je zřejmé, že daného jednání se obviněná nemohla dopustit jinak než úmyslně. Z jakého jiného důvodu než s úmyslem páchat přisouzenou trestnou činnost by jinak vyhotovovala faktury sloužící k předložení pojišťovnám a jiné faktury s částkami skutečně vyplaceného plnění (avšak s datem předcházejícím předložení pojišťovně), které byly zakládány do účetnictví, obviněná nijak nevysvětluje. Jak dále vyplývá z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v účetnictví autoservisu se nenacházely ani žádné doklady týkající se nákladů na jednotlivé opravy (zakoupení náhradních dílů). I z dalších skutečností (zejména opakované nehody v krátkém časovém sledu, jejichž aktéry byli stále stejní spoluobvinění – osoby s ní spojené) je zřejmé, že obviněná měla povědomí nejen o tom, jaké vystavuje a účetní firmě předává doklady, ale i o tom, že k nehodám nedocházelo nebo docházelo jinak a opravy vozidel neprobíhaly buď vůbec, případně probíhaly jinak, s použitím již jednou poškozených dílů apod.

Aniž by mělo smysl úvahy soudů, jež vedly k závěru o vině obviněné, opakovat, Nejvyšší soud zároveň konstatuje, že logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené a procesně účinné důkazy svědčí o tom, že nebylo porušeno ústavně zaručené základní právo obviněné na spravedlivé řízení. Je třeba si uvědomit, že dovolání není nějakým „dalším odvoláním“, nýbrž jde o mimořádný opravný prostředek, který lze podat jen na základě zákonem taxativně vymezených důvodů. K tomu v daném případě nedošlo.

Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud dovolání obviněné S. M. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. 3. 2020

JUDr. Josef Mazák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru