Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 853/2019Usnesení NS ze dne 03.09.2019

HeslaSubsidiarita trestní represe
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.853.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 12 odst. 2 tr. zákoníku

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 3762/19


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 853/2019-2211

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 3. 9. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. J., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 5 To 64/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 62 T 11/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

I

1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. 10. 2018, sp. zn. 62 T 11/2018, byl obviněný P. J. uznán vinným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci, a to směnky vlastní na 24 000 000 Kč.

2. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 5 To 64/2018, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

3. Obviněný se trestných činů dopustil tím, že v úmyslu získat peněžité plnění od společnosti P. H., se sídlem XY, IČ: XY, v blíže nezjištěné době, nejpozději však 17. 12. 2015, na přesně nezjištěném místě na území České republiky, zřejmě v místě svého bydliště XY, nebo v jiném místě, přesně nezjištěným způsobem, v úmyslu se neoprávněně jejím prostřednictvím obohatit, za využití blíže nespecifikované písemnosti obsahující pravý podpis V. M., nar. XY, a za zneužití otisku razítka společnosti P. H., se sídlem XY, IČ: XY, zajistil si listinu, která obsahuje označení, že jde o směnku, kdy označení "směnka" je pojaté do vlastního textu listiny, s místem a datem vystavení "V XY 19. 7. 2006", s bezpodmínečným platebním slibem zaplatit určitou peněžitou sumu uvedením "za tuto směnku vlastní zaplatím dne 1. prosince 2014 24 000 000 Kč, částka slovy Dvacetčtyřimiliónů Kč", kdy jako jméno toho, komu má být placeno, je uvedeno " P. J., XY, r.č. XY" s tím, že jako směnečník a výstavce, tj. ten, kdo má platit, je uveden "P. H., XY, IČO: XY, jednatel: V. M., r.č. XY", ohledně místa, kde má být placeno je uvedeno "Splatno u P. J. Úřad práce Chrudim, Pardubická 310, Chrudim" s označením výstavce, za použití otisku razítka "P. H. XY, IČO: XY" získaného nezjištěným způsobem, včetně podpisu osoby oprávněné jménem společnosti P. H.,, se sídlem XY, IČ: XY, jednat, tj. V. M., nar. XY, vyhotoveného napodobením pravého podpisu, a tuto ve svém bydlišti XY, v místě zaměstnání v XY či jinde na přesně nezjištěném místě, nejpozději do 17. 12. 2015 přechovával, s touto padělanou směnkou disponoval, měl tuto ve svém držení, ač věděl a byl si plně vědom skutečností, že společnost P. H., se sídlem XY, IČ: XY|, ani jednatelé a společníci V. M., nar. XY, a L. H., nar. XY, nemají z žádného titulu vůči němu existující závazek odpovídající směnečné částce, která má být placena, že směnka nebyla V. M. ani jiným zástupcem společnosti P. H. nikdy vyhotovena ani podepsána, ani opatřena razítkem společnosti P. H., že směnka je opatřena nepravým podpisem V. M., jakožto zástupce výstavce směnky a že daná směnka je podvrh, vyhotovený za účelem neoprávněného získání finančních prostředků, a tuto padělanou směnku za účelem činění úkonů k vymožení směnečného peníze ve výši 24 000 000 Kč, v úmyslu sebe obohatit a vylákat bezdůvodně a neoprávněně plnění od společnosti P. H., IČ: XY, společníka a jednatele společnosti P. H. L. H., nar. XY, oprávněného jednat a činit majetkové dispozice za společnost samostatně, a způsobit tak jejím zaplacením společnosti P. H. škodu, předal jako pravou v XY, v přesně nezjištěné době od 24. 8. 2015 do 17. 12. 2015 M. Ch., advokátovi Advokátní kanceláře – L. S., se sídlem XY, kterému udělil 24. 8. 2015 k zastupování plnou moc a jeho prostřednictvím nechal doručit: dne 18. 12. 2015 úředně ověřenou kopii dané směnky opatřenou ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 358/1992 Sb., notářského řádu, osvědčením, tj. "vidimací" D. K., notářky v XY ze dne 17. 12. 2015, opatřenou originálem otisku kulatého úředního razítka této notářky č. 1 se státním znakem, jednateli a společníkovi společnosti P. H. s.r.o., IČ: XY, L. H., nar. XY, do místa jeho bydliště XY, doporučenou poštou, který tuto osobně převzal 20. 12. 2015, dne 22. 12. 2015 kopii úředně ověřené kopie dané směnky, opatřené kopií osvědčení, tj. "vidimací" D. K., notářky v XY ze dne 17. 12. 2015, doporučeně společnosti P. H., do sídla společnosti P. H., IČ: XY, XY, když na této adrese se nachází i trvalé bydliště jednatele a společníka V. M., nar. XY, bytem XY, který tuto osobně převzal 28. 12. 2015, a to v obou případech spolu s originálem písemné výzvy k vydání společnosti P. H. dlužné částky s označením " P. J. - výzva k vydání dlužné částky", k provedení úhrady dlužné částky ve výši 24.065.582 Kč na účet č. XY, pod variabilním symbolem XY, s tím, že pokud ve stanoveném termínu do 28. 12. 2015 nebude uhrazena alespoň část ve výši 1.000.000 Kč, má být tato výzva pokládána za výzvu k plnění dle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, a že klient bude vymáhat svou pohledávku prostřednictvím soudního řízení, k čemuž následně dne 30. 11. 2017 došlo podáním žaloby u Krajského soudu Hradec Králové - pobočka Pardubice, J. vůči společnosti P. H., o zaplacení směnečné pohledávky ve výši 24 000 000 Kč s příslušenstvím, 6% úrokem od 2. 12. 2014, kdy originál neoprávněně vyhotovené padělané směnky opatřené nepravým padělaným podpisem V. M. byl na výzvu dle § 78 trestního řádu vydán 12. 5. 2016 M. Ch. policejnímu orgánu; společnost P. H., ani V. M. ani L. H., po doručení dané výzvy směnečný závazek 24 000 000 Kč neuznali, nic neplatili, a prostřednictvím advokáta J. S., dne 28. 12. 2015 sdělili, že společnost P. H. předmětnou směnku nevystavila a žádné závazky vůči P. J. nemá, přičemž takto bylo obviněným konáno v úmyslu společnosti P. H. se sídlem XY, IČ: XY, způsobit škodu ve výši nejméně 24 000 000 Kč.

II

4. Usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním obviněný P. J. s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve svém dovolání uvedl, že je směřováno proti všem výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, neboť je přesvědčen, že rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

5. V předchozích fázích řízení, že nebyly dodrženy základní zásady trestního řízení ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Provedené dokazování považuje za nedostatečné, kdy svá rozhodnutí soudy neopřely o jednoznačné důkazy, čímž se napadené „rozsudky“ staly nepřezkoumatelnými. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by se dopustil toho, za co byl odsouzen. Opakovaně, že vznáší námitky proti použité právní kvalifikaci a uložený trest považuje za nepřiměřený.

6. Dále podotkl, že neexistují žádné důkazy o jeho vině a nelze přehlížet jeho osobní poměry a jeho vyjádření. Má za to, že důkazy nebyly řádně hodnoceny a soud se nevypořádal s jeho obhajobou.

7. V další části dovolání pak namítl, že v řízení došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, principu presumpce neviny z něj vyplývající zásady in dubio pro reo. Rovněž namítá, že v řízení existuje extrémní nesoulad „mezi skutkovými a právními závěry“, přičemž uvedl, že Ústavní soud i Nejvyšší soud již dříve ve svých rozhodnutích dovodily, že i když námitky směřují do skutkových zjištění, lze jim přiznat určité opodstatnění, pokud mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými závěry existuje extrémní rozpor.

8. Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje obviněný i v tom, že soudy neprovedly navržené důkazy, konkrétně výslech znalce z oboru písmoznalectví PhDr. J. Valešky, který označil znalecký posudek PhDr. V. Svobody za nepřesvědčivý ohledně jednoznačnosti závěru o nepravosti podpisu V. M., nenechaly vypracovat revizní znalecký posudek na sporné podpisy ani revizní znalecký posudek z oboru ekonomiky, protože se podle něj oceňovala pouze elektrárna jako taková, nikoli podnik či výnos.

9. Proběhlé trestní řízení považuje za pouze formální, neboť okolnosti případu nemohly být objasněny tak, aby o nich nebyly žádné pochybnosti. Výpovědi svědků V. M. a L. H. jsou podle něj nevěrohodné a existují v nich rozpory. Zásadní rozpory pak spatřuje ve znaleckém posudku PhDr. V. Svobody, který není přezkoumatelný, jak uvedl PhDr. J. Valeška. Nevěrohodně působí i znalecký posudek L. K., který se zabýval posouzením razítka P. H., používaného M. M. Soud nepřihlédl ani k výpovědi J. Č., která podporovala jeho tvrzení.

10. Zdůraznil, že se stal součástí komplotu V. M. a L. H., kteří se rozhodli zbavit ho podílu v jím privatizované vodní elektrárně. L. H. se jej snažil vyšachovat ze společnosti a směnka byla podepsána proto, aby se s V. M. chránili proti jeho zlovůli. V. M. celou situaci prezentoval tak, že L. H. hrozí exekuce velkého rozsahu a z toho důvodu přijde obviněný spolu s V. M. o podíl na elektrárně. Lživým obviněním získal V. M. značnou výhodu a z tohoto důvodu měly orgány činné v trestním řízení jeho věrohodnost hodnotit s velkou důkladností a měly podrobně zkoumat výpověď jeho i L. H. v kontextu se všemi zjištěnými skutečnostmi, jelikož je objektivně přítomna pochybnost o jejich nezainteresovanosti na výsledku řízení.

11. Po smrti jeho otce a sdělení, že došlo ke zničení směnky, začal V. M. věc prezentovat tak, že vůči němu nemá žádné závazky, začal se chovat jako vlastník elektrárny i jako zajišťovatel úvěru přesto, že úvěr nesplácel z vlastních peněz, ale z výnosů elektrárny v budoucích letech, což on sám předpokládal.

12. Opětovně zdůraznil, že směnka je pravá, je potvrzená pravým razítkem a byla podepsána V. M. na kapotě auta. S ohledem na své vzdělání i duševní zdraví by nikdy neuplatnil směnku na 24 000 000 Kč v případě, že by nebyla pravá. Znalec zkoumal a porovnával podpisy na rovném stole a není možné, aby znalec PhDr. V. Svoboda jednoznačně vyloučil, že podpis byl učiněn na kapotě auta, tedy volnou rukou s volným loktem. Znalec si neopatřil řádný srovnávací materiál, tedy podpisy pana V. M. učiněné právě na kapotě auta. K podpoře této námitky pak obsáhle citoval z článku JUDr. J. Černohlávka, Spory o pravost podpisu a znalecké posudky (Bulletin advokacie z 9. 5. 2016). Podle zkušeností autora článku je výsledkem písmoznaleckého posudku zjištění, které je pouze v rovině pravděpodobnosti. Znalec tedy konstatuje, že sporný podpis je nebo není s největší pravděpodobností pravým podpisem dotyčné osoby. Nejde o zcela exaktní obor, ale hodnocení znalce závisí na tom, jakým konkrétním znakům dá znalec při svých úvahách přednost.

13. Před cestou do Karlových Varů podepsal obviněný s V. M. smlouvu o sdružení, a pokud by sepsána nebyla, nikdy by na V. M. nebyla napsána malá vodní elektrárna XY, nebyl by předkladatelem projektu pro Fond národního majetku. Obviněný měl s L. H. dohodu o tom, že jsou partneři 50/50 na všech projektech. Obviněný nesouhlasí se závěry soudů, že smlouva o sdružení je padělek. Na této smlouvě není stejný podpis jako na smlouvě o smlouvě budoucí. Podpisy jsou jednoznačně jiné, liší se výškou i šířkou. Znalec nezkoumal jejich dynamiku a ze špatné kopie není možné určit, že se jedná o padělek. Na podporu svých tvrzení dále uvedl, že na privatizaci elektrárny v XY platil 90 000 Kč a pan C. 40 000 Kč. V. M. neměl v této elektrárně žádný podíl. Pana C. V. M. ani L. H. neznali. V. M. byl pouze člověk, který měl zajišťovat a dozorovat opravu elektrárny a následně ji obsluhovat.

14. Podle obviněného je v řízení od počátku velké množství nejasností a pochybností, což je nutné vykládat v jeho prospěch a nikoli neprospěch a jsou-li dány pochybnosti, které nelze odstranit ani provedením dalších důkazů, je nutné rozhodnout v jeho prospěch, jelikož skutkový stav musí být objasněn mimo jakoukoli rozumnou pochybnost. Je třeba si podle obviněného odpovědět na otázku, proč orgány činné v trestním řízení považovaly výpovědi svědků V. M. a L. H. za věrohodné a jeho za nevěrohodnou.

15. V poslední části dovolání uvedl, že uložení nepodmíněného trestu v trvání 5 let a 6 měsíců je tak citelným zásahem do důstojnosti každého svobodného jedince, že zachovává nezahladitelnou hlubokou trhlinu v jeho osobním, rodinném, kulturním i sociálně pracovním životě. V souvislosti se zásadou subsidiarity trestní represe namítl, že „nemůže být využívána v případě, že lze pochybovat i částečně o oprávněnosti její aplikace“. Nic nenasvědčuje tomu, že by mu bylo cokoli prokázáno, naopak existují značné pochybnosti o věrohodnosti svědků a měl by tak být obvinění zproštěn.

16. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 2. 2019, č. j. 5 To 64/2018-2144, jakož i předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. 10. 2018, č. j. 62 T 11/2018-2096, a podle § 265m odst. 1 tr. ř. jej zprostil obžaloby, nebo aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

17. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v úvodu vyjádření k dovolání obviněného shrnula dovolací argumentaci, kterou obviněný uplatnil a s odkazem na ni uvedla, že v návaznosti na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani přezkoumávat správnost jimi provedeného dokazování. Dovolací důvod tak není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů.

18. Konstatovala, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav věci a provedené důkazy hodnotily jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech dle zásady formální logiky a § 2 odst. 6 tr. ř. Obviněného usvědčuje jednak svědecká výpověď V. M. a znalecký posudek PhDr. V. Svobody. V hodnocení důkazů nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, jak namítá obviněný.

19. Námitka obviněného týkající se nedodržení zásady in dubio pro reo je procesního charakteru a porušení této zásady není způsobilé naplnit hmotněprávní dovolací důvod, o který obviněný opřel své dovolání.

20. K námitkám neprovedených důkazů státní zástupkyně uvedla, že rovněž tyto námitky nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, jelikož soudy se řádně vypořádaly s navrženými důkazy.

21. Podotkla, že námitky obsažené v dovolání uplatňuje obviněný po celou dobu řízení a poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, ze kterého vyplývá, že opakuje-li obviněný námitky, které byly uplatněny v předchozích fázích řízení a soudy se s nimi v dostatečné míře vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné.

22. Podle státní zástupkyně námitky obviněného neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 256i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

III

23. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

24. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

25. Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákoníku, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

26. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze tedy zásadně namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., protože tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

27. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

28. Nejvyšší soud především shledal, že podané dovolání je založeno na shodných argumentech jako podané odvolání proti rozsudku krajského soudu (č. l. 2134 a násl. trestního spisu) a vypořádal se s nimi tedy odvolací soud (usnesení č. l. 2144 a násl. trestního spisu). Odvolací soud své závěry řádně a podrobně odůvodnil, Nejvyšší soud se s jeho závěry ztotožnil a z toho důvodu na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i řádné odůvodnění krajského soudu, lze v podrobnostech odkázat.

29. V podaném dovolání uplatnil obviněný zejména řadu procesních námitek, které nelze pod uplatněný dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit.

30. Jedná se o námitky, kterými brojí proti způsobu hodnocení důkazů, namítá nevěrohodnost svědků L. H. a V. M. Soudy pečlivě zdůvodnily, proč považují obhajobu obviněného za nevěrohodnou a proč naopak vzaly za věrohodné výpovědi svědků L. H. a V. M. Obviněný dále uvedl, že soudy neprovedly jím navržené důkazy, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. K této námitce je třeba uvést, že soudy nemají povinnost provést veškeré důkazy, které jim strany navrhnou, avšak jsou povinny svůj postup náležitě odůvodnit, což se v dané věci stalo jak u soudu nalézacího (s. 23, bod 19 rozsudku) i odvolacího (s. 4, bod 11 a násl. usnesení). Soudy tak jasně zdůvodnily, proč považují za stávající důkazní situace za nadbytečné nechat vypracovat revizní znalecké posudky.

31. S ohledem na výše uvedené námitky má obviněný za to, že soudy nerespektovaly zásadu in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného). K tomuto Nejvyšší soud uvádí, že zásada in dubio pro reo, která vyplývá ze zásady presumpce neviny (§ 2 odst. 2 tr. ř.), znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. Z uvedeného vymezení vyplývá, že tato zásada se vztahuje výlučně k otázce hodnocení důkazů a zjišťování skutkových okolností případu, nikoliv k právnímu posouzení skutku, jak má na mysli § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V této věci však pochybnosti o vině obviněného nevznikly. Obviněný dovoláním prosazuje svoji verzi skutkového děje, která však byla soudy vyvrácena a bylo jasně zdůvodněno, proč k takovým závěrům dospěly. Výpověď obviněného stála proti ostatním důkazům v zásadě osamoceně, když svědci L. H. i V. M. shodně vypověděli, že směnka není pravá, že ji V. M. nikdy nepodepsal a závazek vůči obviněnému neuznává. Popsali roli obviněného v privatizačním projektu a soudy jejich verzi podpořené dalšími důkazy důvodně uvěřily. Ze závěrů znaleckého posudku PhDr. V. Svobody z oboru písmoznalectví, se specializací na ruční písmo, totiž vyplynulo, že se na směnce nejedná o pravý podpis V. M., ale o padělek. Znalec vycházel z velkého množství srovnávacích pravých podpisů V. M. z doby údajného podpisu směnky a již krajský soud věnoval pozornost také odbornému vyjádření PhDr. J. Valešky, s kterým se znalec PhDr. V. Svoboda v hlavním líčení přesvědčivě vypořádal (viz str. 15 rozsudku).

32. Rovněž další aspekty obhajoby obviněného byly vyvráceny, když tvrdil, že důvodem podpisu směnky byla hrozící exekuce vedena na L. H. z důvodu jeho neoprávněných výběrů firemních peněz. Nalézací soud zjistil, že v době podpisu směnky na L. H. nebyla vedena žádná exekuční řízení pro vymožení vysokých finančních částek a jak L. H. tak V. M. shodně popřeli, že by docházelo k jakýmkoli neoprávněným výběrům firemních peněz.

33. Ze znaleckého posudku Ing. P. Bečičky z oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady, dále vyplynulo, že vodní elektrárna XY měla v době podpisu směnky obvyklou tržní hodnotu 8 300 000 Kč, což je částka zcela neodpovídající směnečné sumě. Tvrzení obviněného, že směnka měla zajistit jeho podíl na elektrárně, tak nemůže nijak obstát. Bylo pouze prokázáno, že obviněný byl ve společnosti P. H., od roku 2006 do roku 2012 zaměstnán, nejprve na poloviční a následně na plný pracovní úvazek. Ve vedení společnosti nefiguroval od roku 1995.

34. Nejvyšší soud uzavírá, že mezi skutkovými zjištěními krajského soudu, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také vrchní soud a provedenými důkazy, neshledal žádný rozpor, natož extrémní. Obviněný sice namítal existenci extrémního nesouladu „právních závěrů a vykonaných skutkových zjištění“, nicméně nespecifikoval, v čem konkrétně takový extrémní nesoulad spatřuje. Z jeho odkazu na rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu na str. 3 dovolání je ale zjevné, že ve skutečnosti namítá nikoliv extrémní rozpor (nesoulad) mezi skutkovými a právními závěry soudů, tedy nenapadá hmotněprávní posouzení skutku zjištěného soudy, ale namítá extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními, jak to také výslovně uvádí v závěru dovolání. Obviněný tedy jednoznačně nesouhlasí s hodnocením provedených důkazů soudy a s jejich skutkovými závěry, které se až následně staly předmětem právního posouzení skutku.

35. Nejvyšší soud ale neshledal takové okolnosti, z nichž by vyplývaly pochybnosti o postupu soudů v souladu se zákonem. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., a své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a především logicky vysvětlily. V odůvodnění svých rozhodnutí soudy jasně uvedly, které důkazy shledaly věrohodnými a které nevěrohodnými, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy opřely svá skutková zjištění, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a jak právně hodnotily prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení trestního zákoníku v otázce viny a trestu. Na základě provedeného dokazování soudy zcela důvodně shledaly vyvrácenou obhajobu obviněného a naopak uzavřely, že obviněný se dopustil jednání uvedeného ve výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně. Soudy provedly celou řadu důkazů, které jim umožnily zjistit skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř.

36. K námitce stran uloženého trestu Nejvyšší soud uvádí, že ani tuto námitku nelze podřadit pod deklarovaný ani žádný jiný dovolací důvod. Otázky týkající se trestu lze namítat pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., přičemž je nutné zkoumat, zda byl uložen přípustný druh trestu v rámci zákonné trestní sazby. Existenci tohoto dovolacího důvodu obviněný nenamítal a ani by to nepřicházelo v úvahu. Samotná nepřiměřenost trestu není dovolacím důvodem a zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe. O takový případ se ale nejedná a ani obviněný nenamítal, že by uložený trest byl takové povahy. Pouze podotkl, že trest je citelným zásahem do důstojnosti svobodného jedince, který zanechá nezahladitelnou trhlinu v jeho životě. Obviněný byl uznán vinným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž byl ohrožen trestní sazbou v rozmezí 5-10 let. Nalézací soud pečlivě zvážil všechny rozhodné okolnosti a své rozhodnutí o uložení úhrnného trestu za oba tyto trestné činy v trvání 5 let a 6 měsíců odnětí svobody řádně odůvodnil. Uložil obviněnému trest takřka na samé spodní hranici trestní sazby, přičemž řádně zhodnotil všechny polehčující i přitěžující okolnosti, když jedinou polehčující okolností na straně obviněného byla jeho dosavadní bezúhonnost a jako přitěžující nalézací soud hodnotil fakt, že spáchal více trestných činů.

37. Jedinou námitku, kterou pod deklarovaný dovolací důvod lze podřadit, pak Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnou.

38. Jedná se o námitku, zmíněnou v úplném závěru dovolání, týkající se zásady subsidiarity trestní represe zakotvenou v § 12 odst. 2 tr. zákoníku. V souvislosti s touto námitkou obviněný namítl, že při dodržení pravidel racionálního uvažování nelze z provedeného dokazování dovodit závěr, že by se celá věc odehrála tak, jak je uvedeno v odsuzujícím rozsudku. Naopak podle něj existují značné pochybnosti o věrohodnosti svědků a měl tak být obžaloby zproštěn. K této zásadě je třeba obecně uvést že je s ní spjatý princip ultima ratio, který, v daném případě nelze aplikovat, neboť jde o trestní věc, kdy je nutné ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, v návaznosti na § 13 odst. 1 tr. zákoníku, trestní odpovědnost obviněného a trestněprávní důsledky s ní spojené uplatnit, protože jde o případ společensky vysoce škodlivého jednání, ve kterém nepostačuje uplatnění odpovědnosti pouze podle jiného právního předpisu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní v případech, v nichž posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněné pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.). O takový případ však v dané věci nejde, protože obviněný byl uznán vinným spácháním zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kdy podle závěru nalézacího i odvolacího soudu si nejprve zajistil listinu označenou jako směnka vlastní, s nepravým podpisem V. M. na 24 000 000 Kč a následně se opakovaně pokusil tuto listinu uplatnit jako pravou v úmyslu obohatit se neoprávněně o částku 24 000 000 Kč, což je jednání vysoce společensky škodlivé.

39. Ze shora uvedeného je zřejmé, že námitky obviněného uplatněné pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tomuto důvodu z podstatné části neodpovídaly. Tomuto dovolacímu důvodu odpovídající námitka byla shledána zjevně neopodstatněnou. Když ve věci nebyl shledán ani rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, bylo dovolání posouzeno jako zjevně neopodstatněné a podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. bylo odmítnuto.

40. Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. 9. 2019

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru