Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 848/2004Usnesení NS ze dne 29.07.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.848.2004.1

přidejte vlastní popisek

7 Tdo 848/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 29. 7. 2004 dovolání obviněného P. L., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 2003, sp. zn. 4 To 155/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 4 T 161/2002 a rozhodl takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 2003, sp. zn. 4 To 155/2003.

Podle § 265m odst. 1 tr. ř. se jako nedůvodné zamítá odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 14. 1. 2003, sp. zn. 4 T 161/2002.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 14. 1. 2003, sp. zn. 4 T 161/2002 byl obviněný P. L. podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., kterých se měl dopustit tím, že dne 6. 7. 2002 kolem 18:00 hodin v L., okr. N. J., v restauraci U S. po předchozí neshodě slovně a posléze pěstí ranami do obličeje napadl J. L., kterému způsobil nekomplikované zhmoždění hlavy v levé čelní krajině a další pohmožděniny v oblasti zad poté, co jej strhl ze židle, přičemž poškozený byl léčen pro tato zranění od 6. 7. do 15. 7. 2002.

Proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně odvolání, o kterém bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 2003, sp. zn. 4 To 155/2003. Tímto usnesením byl rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušen a podle § 222 odst. 2 tr. ř. byla věc postoupena Městskému úřadu v O., neboť žalovaný skutek není trestným činem, avšak mohl by být jiným orgánem posouzen jako přestupek, o němž je tento orgán příslušný rozhodovat.

Obviněný P. L. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Dovoláním napadl všechny výroku usnesení, a to s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Namítl, že rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně byl správný a že odvolání státního zástupce mělo být zamítnuto. Podle obviněného Okresní soud v Novém Jičíně provedl všechny důkazy a správně je vyhodnotil, zatímco Krajský soud v Ostravě sice označil dokazování před Okresním soudem v Novém Jičíně za úplné, avšak na podkladě důkazů, které provedl Okresní soud v Novém Jičíně, dospěl k odlišným zjištěním. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby zamítl odvolání státního zástupce.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k podanému dovolání odkázala na skutková zjištění, z nichž vycházel Krajský soud v Ostravě, vzhledem k těmto zjištěním označila napadené usnesení za správné a navrhla, aby dovolání obviněného bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání obviněného je důvodné.

Okresní soud v Novém Jičíně zprostil obviněného obžaloby proto, že nebyla vyvrácena obhajoba obviněného v tom, že se nedopustil jednání uvedeného v žalobním návrhu. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že Okresní soud v Novém Jičíně zjistil, že v kritickou dobu byli obviněný i poškozený v restauraci U S. v L., že nejprve poškozený slovně urážel obviněného, že obviněný požádal poškozeného, aby dal pokoj, že poškozený ve svém jednání pokračoval, že obviněný přistoupil k poškozenému a že poškozený poté udeřil obviněného sklenicí do obličeje. Tato zjištění jsou jasně popsána na str. 4 rozsudku po předchozí obsáhlé citaci obsahu jednotlivých důkazů provedených v hlavním líčení a po jejich zhodnocení. V rámci hodnocení důkazů Okresní soud v Novém Jičíně zaznamenal, že jsou mezi nim rozpory, které je – pokud jde o výpovědi obviněného a svědků – dělí na dvě skupiny. Jednu skupinu důkazů tvořily výpovědi poškozeného J. L. a svědka K. S., podle nichž obviněný bil poškozeného do obličeje. Druhou skupinu důkazů představovaly výpovědi obviněného a svědků R. N., L. H., K. R., Z. L. a B. A., kteří seděli s obviněným u stolu a v podstatě potvrdili obhajobu obviněného, že poškozeného nebil, neudeřil a byl jím naopak napaden slovně a poté i úderem sklenicí do obličeje. Do této skupiny důkazů lze zařadit i výpovědi svědků A. J. a F. K., kteří seděli ve stejné místnosti jako obviněný a poškozený a kteří v průběhu slovního napadání obviněného poškozeným podle svých výpovědí odešli, aniž by se vyjádřili k otázce fyzického napadení mezi obviněným a poškozeným.

Rozpory mezi uvedenými dvěma skupinami důkazů Okresní soud v Novém Jičíně překlenul úvahami, kterým z hlediska zásad platných pro hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.) nelze nic vytknout. Okresnímu soudu v Novém Jičíně zejména není možné vytknout, že by některý důkaz pominul, že by důkazy hodnotil zcela v rozporu s jejich obsahem, že by se při hodnocení důkazů nějak podstatně odchýlil od zásad logického uvažování a že by proto z důkazů vyvodil skutková zjištění, která z nich logicky nevyplývají. Okresní soud v Novém Jičíně do svých hodnotících úvah zahrnul i to, co vyplývalo ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie o povaze, rozsahu a závažnosti zranění poškozeného a o možném mechanismu vzniku tohoto zranění, a přihlédl také k protokolu o ohledání místa činu a k obsahu náčrtku místa činu jako k důkazům, z nichž o místě získal potřebný přehled. Jestliže Okresní soud v Novém Jičíně učinil na tomto podkladě zjištění, že poškozený napadl obviněného slovně i fyzicky a že obviněný poškozeného nijak nenapadl, je toto zjištění ve shodě se zásadou volného hodnocení důkazů. Zjistil-li Okresní soud v Novém Jičíně, že obviněný poškozeného nijak nenapadl, byl logickým důsledkem tohoto zjištění závěr, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl obviněný stíhán, jak to předvídá ustanovení § 226 písm. a) tr. ř. upravující postup soudu při zproštění obviněného obžaloby.

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací v napadeném usnesení konstatoval, že Okresní soud v Novém Jičíně provedl dokazování v potřebném rozsahu, který mu umožňoval ve věci rozhodnout, avšak neztotožnil se s tím, jak Okresní soud v Novém Jičíně hodnotil důkazy a jaká učinil skutková zjištění. Krajský soud v Ostravě nevytkl Okresnímu soudu v Novém Jičíně nějaké konkrétní nedostatky v hodnocení důkazů, např. v tom smyslu, že by se tento soud některým z důkazů nezabýval, že by některý důkaz hodnotil v rozporu s tím, co je jeho obsahem, že by při hodnocení důkazů nějak porušil zásady logiky apod., ale omezil se jen na to, že hodnocení důkazů Okresním soudem v Novém Jičíně paušálně označil za nepřesné a v podstatě ho nahradil svými vlastními hodnotícími úvahami, na jejichž podkladě učinil svá vlastní skutková zjištění v tom smyslu, že obviněný byl sice jako první udeřen poškozeným pivní sklenicí, na což reagoval opakovanými údery pěstí do obličeje poškozeného. Na toto zjištění navazoval právní závěr Krajského soudu v Ostravě o tom, že pro nedostatek potřebného stupně společenské nebezpečnosti nejde o trestné činy ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., ale mohlo by jít o přestupek.

Tento právní závěr Krajského soudu v Ostravě se tedy neváže ke skutkovým zjištěním, která učinil Okresní soud v Novém Jičíně, nýbrž ke skutkovým zjištěním, ke kterým sám dospěl v odvolacím řízení, aniž ve veřejném zasedání provedl nějaké dokazování, jen tím, že přehodnotil důkazy provedené Okresním soudem v Novém Jičíně v hlavním líčení. Ze strany Krajského soudu v Ostravě proto šlo o nepřípustný zásah do sféry volného hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Jestliže soud prvního stupně postupoval při hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinil logicky odůvodněná úplná skutková zjištění, nemůže odvolací soud zrušit rozsudek jen proto, že sám hodnotí tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem (viz č. 53 /1992 Sb. rozh. tr.). Pokud se odvolací soud neztotožní se skutkovými zjištěními rozsudku soudu prvního stupně, není oprávněn sám vytvářet závěry o skutkovém stavu věci a nahrazovat tak hlavní líčení, nýbrž může jen v odůvodnění svého rozhodnutí rozvést, proč jsou tato skutková zjištění vadná, v čem je třeba je doplnit, k jakým důkazům je třeba ještě přihlédnout apod. Přitom v případě, že odvolací soud považuje rozsah dokazování za úplný, ale provedené důkazy sám hodnotí jinak než soud prvního stupně, nemůže nově rozhodnout bez toho, že by nezbytné důkazy zopakoval bezprostředně před odvolacím soudem (viz č. 20/1997 Sb. rozh. tr.).

Pokud by Krajský soud v Ostravě respektoval to, že skutková zjištění Okresního soudu v Novém Jičíně byla výsledkem volného hodnocení důkazů tímto soudem ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. a že sám není oprávněn na podkladě pouhého vlastního odlišného hodnocení těchto důkazů činit jiná skutková zjištění, musel by s Okresním soudem v Novém Jičíně souhlasit v tom, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl obviněný stíhán, a v návaznosti na to by musel považovat rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně za správný. V důsledku toho by musel odvolání státního zástupce zamítnout podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě je vadné, protože bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zrušil napadené usnesení a sám ve věci rozhodl tak, že odvolání státního zástupce zamítl jako nedůvodné. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání, protože s touto formou projednání podaného dovolání souhlasili obviněný jako dovolatel i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Ustanovení § 265m odst. 1 tr. ř, podle něhož Nejvyšší soud postupoval, pokud sám zamítl odvolání státního zástupce, sice výslovně upravuje jen rozhodnutí formou rozsudku, ale logicky z něho vyplývá, že tím spíše připouští i rozhodnutí formou usnesení, pokud to vzhledem k povaze věci přichází v úvahu. O zamítnutí odvolání jinak rozhoduje odvolací soud usnesením a proto je logické, že i Nejvyšší soud takové rozhodnutí učinil formou usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. července 2004

Předseda senátu

JUDr. Petr Hrachovec

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru