Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 837/2020Usnesení NS ze dne 26.08.2020

HeslaDovolací důvody
Krádež
Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.837.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku

§ 205 odst. 1,2,3 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 837/2020-543

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 8. 2020 o dovolání obviněného J. D., nar. XY na Ukrajině, státního příslušníka Ukrajiny, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 5 To 15/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 4 T 80/2017, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. D. odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 19. 11. 2018, č. j. 4 T 80/2017-434, byl obviněný J. D. shledán vinným v bodech 1) a 4) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, v bodu 2) přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku a v bodu 3) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku. Za to a za sbíhající se trestnou činnost byl odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 roků, podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny výroky o trestech, jež se týkaly sbíhající se trestné činnosti a podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozeného J. V. na náhradu škody.

2. Uvedených přečinů se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný tím, že

1) dne 6. 4. 2016 v době kolem 21:45 hodin nejméně na pozemní komunikaci z obce Charvatce do obce Martiněves a poté do obce Mšené-lázně, okres Litoměřice, řídil motocykl zn. Kawasaki ZX 600, r. z. XY, a tohoto jednání se dopustil přesto, že mu byl rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 23. 9. 2013, č.j. 1T 121/2012-892, který ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze pod č.j. 9 To 6/2014-932 nabyl právní moci dne 24. 1. 2014, uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 36 měsíců,

2) v přesně nezjištěné době na přesně nezjištěném místě si obstaral pozměněný průkaz totožnosti občana Bulharské republiky č. XY znějící na jméno P. H. T., nar. XY, opatřený fotografií své osoby, a tento padělaný průkaz totožnosti předložil následně při silniční kontrole dne 6. 4. 2016 v době kolem 21:45 hodin v obci Martiněves, okres Litoměřice, při prokazování své totožnosti hlídce Policie ČR, Obvodní oddělení Lovosice, Policejní stanice Radovesice, ve složení J. R. a T. J.,

3) dne 18. 4. 2016 v době kolem 00:59 hodin před domem označeným č.p. XY v ulici XY v obci Mšené-lázně, okres Litoměřice, vnikl blíže nezjištěným způsobem do zde zaparkovaného a uzamčeného osobního motorového vozidla zn. Škoda Octavia Scout, r. z. XY, které následně odcizil, čímž poškozené společnosti Signum 74, s. r. o., se sídlem Václavské náměstí 832/19, Praha 1 – Nové Město, IČ 28409825, způsobil škodu ve výši 172 125 Kč a odcizením dětské bezpečnostní autosedačky zn. Cybex, která byla umístěna ve vozidle na zadním sedadle, způsobil poškozenému J. V., nar. XY, škodu ve výši 2 835 Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 23. 9. 2013, č. j. 1 T 121/2012 - 892, který ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze pod č.j. 9 To 6/2014 - 932 nabyl právní moci dne 24. 1. 2014, uznán vinným mj. ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, za což mu byl uložen mj. trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Karlových Varech dne 11. 12. 2014, č. j. 40 PP 551/2014, a dále rozsudkem Okresního soudu Praha-východ pod č. j. 1 T 267/2010-2347 ze dne 25. 6. 2012, který ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze pod č.j. 11 To 380/2012-3149 nabyl právní moci dne 29. 11. 2012, byl uznán vinným mj. ze spáchání zločinu krádeže podle 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaným dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a který vykonal dne 23. 10. 2014,

4) dne 18. 4. 2016 v době od 00:59 hodin do 01:23 hodin na pozemních komunikacích z obce Mšené-lázně do obce Martiněves, odtud do obce Račiněves a následně po dálnici D8 ve směru na Prahu a dále na silnici I. třídy č. 16 směrem do Mělníka, kde posléze vozidlo odstavil v ulici XY před domem označeným č. XY, řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Octavia Scout, r. z. XY, a tohoto jednání se dopustil přesto, že mu byl rozsudkem Okresního soudu Praha-východ pod č. j. 1T 121/2012-892 ze dne 23. 9. 2013, který ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze pod č.j. 9 To 6/2014-932 nabyl právní moci dne 24. 1. 2014, uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 36 měsíců.

3. Proti bodům 3) a 4) výroku o vině a navazujícímu výroku o trestu podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. 1. 2019, č. j. 5 To 15/2019-482, podle § 256 tr. ř. zamítl.

4. Zmíněné usnesení krajského soudu napadl obviněný v celém rozsahu [tedy rovněž stran bodů 3) a 4) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně] dovoláním, opírajícím se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že podle § 13 odst. 1 tr. zákoníku je trestným činem protiprávní čin, který zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. Jeho jednání však protiprávním nebylo, neboť do předmětného vozidla, jak se již dříve doznal, pouze usedl, když přijel jeho bratr S. D. půjčit si peníze. Soudy tak kriminalizovaly pouhé usednutí do automobilu. Dále uvedl, že ve věci nastal extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, neboť jím údajně odcizené vozidlo nebylo nijak poškozeno. Musel by disponovat nadlidskými schopnostmi, aby vozidlo odcizil a bez porušení odvezl. Jediným důkazním prostředkem, který se k jeho jednání vztahoval, byl stěr DNA z řadící páky vozidla, u kterého byla zjištěna shoda s jeho DNA. DNA se ovšem do vozidla mohla dostat na základě přenosu od jiné osoby, s níž si mohl podat ruce, resp. doznal, že ve vozidle seděl.

5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem i rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích a soudu prvního stupně přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.

6. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že obviněný uplatnil argumentaci známou již z jeho dosavadní obhajoby, navíc se v ní výlučně zabýval otázkami skutkovými, tedy že soudy obou stupňů nesprávně hodnotily provedené důkazy. Skutkové závěry soudů obou stupňů jsou však náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud prvního stupně vymezený skutkový děj správně zastřešil ustanoveními trestního práva hmotného, stejné stanovisko pak vyjádřil soud druhého stupně, na jehož odůvodnění je možné bez dalšího odkázat. Uplatněná argumentace tedy zvolenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž předpokládá existenci vady v aplikaci hmotného práva na učiněná skutková zjištění, neodpovídá. Rovněž uvedla, že pokud jde o krádež vozidla, o vině obviněného svědčí především DNA stopa zajištěná na řadící páce, která je podstatná i pro závěr, že vozidlo řídil.

7. Státní zástupkyně navrhla dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.

8. Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož nevyužil.

9. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§ 265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

10. Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzený důvod odpovídá důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.

11. Obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Při přezkumu, zda taková vada nastala, je ovšem dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, resp. dále upřesněn v jeho odůvodnění.

12. K tomu je potřeba zmínit, že v rámci zmíněného dovolacího důvodu se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. § 265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat důkazy provedené již dříve.

13. V podaném mimořádném opravném prostředku ovšem obviněný, byť část námitek opíral o údajnou absenci protiprávnosti svého jednání ve smyslu § 13 odst. 1 tr. zákoníku, napadl primárně správnost skutkových zjištění a správnost procesu dokazování, jenž k jejich dovození vedl. Námitky obviněného tedy směřují proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů, přičemž se obviněný snažil provedeným důkazům přikládat obsah odpovídající jeho představě o skutkovém ději, což s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. činit nelze.

14. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, je zejména stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad je nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).

15. V daném případě však taková situace vyžadující zásah Nejvyššího soudu zjevně nenastala. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Litoměřicích, z nichž v napadeném usnesení vycházel Krajský soud v Ústí nad Labem, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudu prvního stupně mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které soudu prvního stupně odpovídajícím způsobem zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku.

16. Na základě provedeného a dostatečného dokazování a po hodnocení důkazů byl tak následně dovozen průběh skutkového děje, jenž není domněnkou ani spekulací, ale vyplývá ze zmíněného procesního postupu. Na uvedeném ničeho nemění, že obviněný svoji vinu, resp. spáchání trestné činnosti, v rámci řízení odmítl a podal svoji verzi skutkového děje, jejíž podstatou bylo, že vozidlo Škoda Octavia Scout, popsané v bodech 3) a 4) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, neodcizil ani neřídil.

17. Jen obiter dictum proto Nejvyšší soud konstatuje, že bylo důvodně vycházeno především ze shody stopy DNA, zajištěné ve vozidle, jejíž profil byl ve shodě s profilem DNA obviněného. Podpůrně pak bylo zjištěno, že vozidlo se podle jednotky GPS pohybovalo po odcizení bez přerušení cestou do Mělníka, kde bylo také nalezeno. V době, kdy k tomuto pohybu (odcizení a převozu) mělo dojít, měl obviněný vypnutý telefon, shodně, jako v jiných případech, v nichž byl pravomocně shledán vinným z obdobné trestné činnosti, ze kterých také dostatečně vyplývá schopnost obviněného vniknout do vozidel a odcizit je. Uvedená zjištění jsou dostatečným podkladem pro výše zmíněný výrok o vině, který na ně logicky navazuje. Naopak nevěrohodnou byla shledána výpověď obviněného (a svědka L. H., jenž se s obviněným dopouštěl trestné činnosti), která, jak lze na okraj doplnit, ani není zcela v souladu s jeho tvrzeními uvedenými v dovolání. V hlavním líčení i v odvolání totiž uvedl, že předmětné vozidlo Škoda Octavia Scout pouze viděl, když se s ním jeho bratr S. D. za ním zastavil pro peníze, přičemž v dané situaci mu vedle auta předal peníze, podal mu ruku, objal ho a rozešli se, do vozidla nevstupoval a ihned odjel (viz č. l. 405 a 406 trestního spisu). V dovolání pak obviněný odlišně tvrdil, že si ve vozidle při zmíněné příležitosti poseděl. Uvedená nesrovnalost závěry soudů obou stupňů jen potvrzuje.

18. Nejvyšší soud ke stručně uvedeným zjištěním nakonec doplňuje, že na existenci extrémního nesouladu rovněž nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost bez dalšího porušení zásady volného hodnocení důkazů, principu in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017).

19. Souhrnně řečeno, logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že k pochybení v podobě extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry, resp. právním hodnocením nenastala. Nesouhlas obviněného se skutkovými zjištěními soudů, resp. jeho neztotožnění se se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy, na jehož podkladě teprve dovozoval hmotněprávní vadu spočívající v absenci protiprávnosti (údajného pouhého usednutí do vozidla), není dovolacím důvodem.

20. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako kterémukoli z dalších uvedených v § 265b tr. ř. Proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

21. Je namístě rovněž poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 29. 1. 2019, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 29. 7. 2020 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. 8. 2020

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Radek Doležel

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru