Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 837/2019Usnesení NS ze dne 24.07.2019

HeslaDovolací důvody
Násilí proti úřední osobě
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.837.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

§ 325 odst. 1,2 písm. b) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 837/2019-572

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 24. 7. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. T., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 3. 2019, sp. zn. 50 To 61/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 16 T 124/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. T. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 22. 1. 2019, č. j. 16 T 124/2018-464, byl obviněný uznán vinným zločinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (bod 1.), přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2.) a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. ř. v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku (bod 3.). Za uvedené trestné činy a za sbíhající se trestnou činnost ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 1 T 11/2018 byl odsouzen podle § 325 odst. 2, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 15 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, za současného zrušení výroku o trestu v uvedené sbíhající se trestní věci.

Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedené trestné činnosti v podstatě tím, že

1) dne 31. 1. 2018 v době mezi 8.05 hod. až 8.59 hod. v XY, okres Plzeň-jih, v prostorách Úřadu práce ČR, po ukončení schůzky za účelem zprostředkování zaměstnání znovu vstoupil do kanceláře č. XY, kde si vyžádal jím předtím dobrovolně podepsaný zápis z proběhnuvšího jednání a tento pak nechtěl státní zaměstnankyni L. T., vrátit. Když se domáhala vrácení, zastoupila mu dveře, čímž se snažila mu zabránit v odchodu z kanceláře, dokud jej nevrátí, uchopil ji za předloktí levé ruky, stiskl a násilím odstrčil od dveří. Tím jí způsobil zhmoždění levého předloktí a bolestivost v levém ramenním kloubu, když pro toto zranění byla poškozená ambulantně léčena od 31. 1. 2018 do 23. 3. 2018 a práce neschopna od 31. 1. 2018 do 9. 2. 2018, a dále ještě vzhledem k přetrvávajícím zdravotním problémům od 15. 2. 2018 do 23. 3. 32018, přičemž byla podstatně omezena v obvyklém způsobu života po dobu nepřesahující 6 týdnů,

2) dne 27. 5. 2018 v době od 17.17 hod. do 17.25 hod. v XY, okres Plzeň-jih, u bytového domu č. XY v XY bezdůvodně kopem do hlavy fyzicky napadl P. B. sedícího ve výklenku uvedeného bytového domu,

3) dne 28. 6. 2018 v době od 6.40 hod. do 6.45 hod. mezi obcemi XY a XY, okres Plzeň-jih, se pohyboval v blízkosti silnice II. tř. č. 117, přičemž když se k němu blížil osobní automobil zn. Škoda Octavia, řízený M. N., ve směru od XY na XY, tak náhle vstoupil do prostoru pozemní komunikace, po které následně šel proti uvedenému vozidlu, v důsledku čehož musela M. N. vozidlo zastavit, a když pak chtěla z místa odjet pryč, tak sebral u pozemní komunikace kámen a hodil jej na odjíždějící vozidlo, čímž poškodil lak v okolí krytky víčka nádrže na pravém zadním blatníku a způsobil škodu ve výši 5 500 Kč.

Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a státní zástupkyně odvoláními, která Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 4. 3. 2019, č. j. 50 To 61/2019-505, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Namítl, že v dovolání lze s ohledem na konstantní závěry Ústavního soudu namítat i nesprávnost skutkových zjištění soudů nižších stupňů či jejich procesní pochybení. V případě skutku v bodě 1) při absenci jakéhokoli úmyslu rozhodně nechtěl nikomu ublížit a prokázané jednání nenaplnilo svojí intenzitou a absencí násilí skutkovou podstatu žádného trestného činu. V daný den byl ve špatném fyzickém stavu po otřesu mozku a svědci vypovídali rozporuplně. Poškozená hájila písemnost, která neměla žádnou hodnotu, neboť zdravotní stav mu nedovoloval činit závazné úkony. Její navazující zdravotní obtíže byly pouze subjektivního charakteru. Nebyla respektována zásada in dubio pro reo a skutkový děj nebyl uspokojivě prokázán.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nevyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného sdělil, že se k němu nebude vyjadřovat.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Obviněný zaměřil dovolání výlučně proti závěrům týkajícím se bodu 1., ale neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by skutek zjištěný soudy nevykazoval znaky zločinu, za který byl odsouzen. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného však směřují výhradně proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů, přičemž se snaží provedeným důkazům přikládat obsah odpovídající jeho představě o skutkovém ději. Obviněný tak v dovolání neuplatnil žádné námitky vztahující se k právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení a z charakteru jeho námitek je zřejmé, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny v hodnocení provedených důkazů a v konečném výsledku i změny soudy zjištěného skutkového stavu. Ani námitku obviněného týkající se ve své podstatě absence objektivní a zejména subjektivní stránky trestného činu nelze pod žádný z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. podřadit, neboť by sice mohla být formálně pod uplatněný dovolací důvod podřaditelná, avšak materiálně se s jeho obsahem zcela míjí. Obviněný ji totiž založil na vlastní verzi průběhu skutkového děje, která je však odlišná od skutkových zjištění soudu prvního stupně, potvrzených i soudem odvolacím, a byla provedenými důkazy spolehlivě vyvrácena.

Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Nejvyšší soud však mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy neshledal žádný rozpor, natož extrémní, a obviněný extrémní rozpor ani nenamítl. Soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy soudy hodnotily podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného, týkající se zmíněného bodu 1. byla vyvrácena především výpověďmi poškozené, svědka L. K., lékařskými zprávami o zranění a léčbě poškozené, a také znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, zabývajícím se stavem obviněného v době útoku. Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, není zde tedy důvodu k zásahu Nejvyššího soudu do skutkového stavu zjištěného soudy.

Na podkladě řádně provedeného dokazování byl spolehlivě zjištěn skutkový děj, jehož podstatou byl útok obviněného na poškozenou v důsledku jeho následného nesouhlasu s tím, že podepsal listinu o proběhnuvším jednání. V omezeném rozsahu své jednání obviněný doznal, když akceptoval naznačený spor a odstrčení poškozené, ovšem výrazně změnil popis průběhu tohoto děje a bagatelizoval intenzitu svého jednání. Z provedeného dokazování přitom vyplynulo, že obviněný neměl snížené ovládací či rozlišovací schopnosti. Popis průběhu útoku není zatížen rozpory ve výpovědích, když k němu (vyjma obviněného) vypovídala toliko poškozená a svědek L. K. a jejich tvrzení jsou v souladu navzájem i s lékařskými zprávami, z nichž zřetelně vyplynulo zranění poškozené, jehož charakter zásadně nelze snižovat proto, že bylo patrně méně závažné či nebylo viditelné. Vznik zranění odpovídá způsobu útoku obviněného, jenž nebyl pouhým odstrčením, ale stisknutím a stržením, tedy jednáním zjevně dostatečně intenzivním a násilným.

Ve světle výše uvedeného nemůže ani námitka obviněného stran neuplatnění zásady in dubio pro reo naplňovat zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).

Námitky obviněného, kterými brojí výhradně proti skutkovým zjištěním soudů, není možné pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř. Rovněž nelze přehlédnout, že obviněný v dovolání do značné míry opakuje svoji obhajobu z předchozích fází trestního řízení i z odvolání (byť nyní směřovanou pouze do první části výroku o vině), přičemž soudy se s ní spolehlivě vypořádaly a Nejvyšší soud se s jejich argumentací plně ztotožnil.

Pokud obviněný namítl absenci i eventuálního úmyslu v jeho jednání, také tato argumentace se primárně opírá o tvrzení odlišného průběhu skutkového děje. Je namístě dodat, že v případě trestného činu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se z hlediska subjektivní stránky vyžaduje úmysl, a to úmysl přímý [§ 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], neboť pachatel jedná s cílem působit na výkon pravomoci úřední osoby tak, aby napadená úřední osoba buď svou pravomoc vůbec nevykonala, nebo ji vykonala jinak, než ji zamýšlela vykonat předtím, než došlo k použití násilí, anebo jedná úmyslně pro výkon pravomoci úřední osoby. Ve vztahu k okolnosti podmiňující užití kvalifikované skutkové podstaty podle § 325 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku potom postačí ve smyslu § 17 písm. a) tr. zákoníku nedbalost (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 3128 a 3129, když současně je nutné uvést, že související soudní praxe Nejvyššího soudu se v daném ohledu vyvíjí, srov. tak např. usnesení ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 5 Tdo 1104/2018). Dovozenému skutkovému stavu pak právní kvalifikace ve smyslu naznačených pravidel plně odpovídá.

K dalšímu dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný namítl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tedy podle jeho první alternativy. Tu lze ovšem důvodně tvrdit, jestliže soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (v daném případě odvolání) zejména odmítl podle § 253 odst. 3 trestního řádu nebo zamítl podle § 253 odst. 1 trestního řádu. K tomu však v trestní věci obviněného nedošlo, protože odvolací soud podle § 254 odst. 1 trestního řádu řádný opravný prostředek věcně přezkoumal a poté rozhodl podle § 256 trestního řádu o jeho zamítnutí. I zde se tudíž námitka obviněného (navíc blíže neupřesněná) s uplatněným dovolacím důvodem míjí.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. 7. 2019

JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Radek Doležel

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru