Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 788/2012Usnesení NS ze dne 11.07.2012

HeslaNedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.788.2012.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 283 odst. 1 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 788/2012-21

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 7. 2012 o dovolání obviněného K. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. 55 To 71/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 189/2011 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. K. odmítá.

Odůvodnění:

Obviněný K. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. 55 To 71/2012, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání a o odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 4 T 189/2011. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že odsuzující výrok o vině je v celém rozsahu založen na skutkových zjištěních, která nemají podklad v důkazech, a vyjádřil názor, že soudy hodnotily důkazy nesprávně. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí jen formálně deklarovat zákonný dovolací důvod, ale uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení tu je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím pádem i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Jako mimořádný opravný prostředek je dovolání určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný byl odsouzen především pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Liberci, která v napadeném rozsudku korigoval Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, spočíval v podstatě v tom, že obviněný v R. a H., okr. L., a jinde prodával metamfetamin (pervitin) jednak V. C. v době od října 2009 do března 2010 a dále pak od února do března 2011, jednak L. M. v době od února 2011 do 30. 6. 2011, a to oběma vždy jedenkrát týdně v dávce 0,5 g za 500 Kč.

Dále byl obviněný odsouzen pro zločin vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. c), e) tr. zákoníku. Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Liberci, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, v podstatě v tom, že obviněný přesně nezjištěného dne v květnu nebo červnu 2011 ve F., okr. L., v osobním automobilu přiložil V. C. k hlavě střelnou zbraň a požadoval po něm ubezpečení, že proti němu nevypovídal na policii, a rovněž po něm požadoval, aby nevypovídal o drogách a o tom, že na něho vytáhl pistoli.

Konečně byl obviněný odsouzen pro přečin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečin vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V tomto ohledu spočíval skutek podle zjištění Okresního soudu v Liberci, která v napadeném rozsudku akceptoval také Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, v podstatě v tom, že obviněný dne 18. 7. 2011 ve F., okr. L., poté, co byl policejní hlídkou vyzván, aby ji následoval na služebnu k podání vysvětlení, se proti por. Bc. Zdeňku Kopalovi a nprap. Ondřeji Štíchovi rozeběhl, pěstí zboku zaútočil proti obličejové části hlavy nprap. Ondřeje Štíchy, přičemž tento útok odrazil por. Bc. Zdeněk Kopal, avšak obviněný na policisty stále útočil lokty, nohama a hlavou až do doby, kdy mu byla nasazena pouta, v průběhu eskorty ve služebním vozidle oběma policistům vyhrožoval zabitím a na policejní služebně se snažil tzv. hlavičkou udeřit por. Bc. Zdeňka Kopala do obličejové části hlavy, avšak ten se útoku včasnou reakcí vyhnul.

Obviněný neuplatnil v dovolání žádné námitky v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění neodpovídala znakům trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Pouze takto koncipované námitky by odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný pojal do dovolání v celém rozsahu jen námitky, které měly vyloženě skutkovou povahu a byly opakováním obhajoby založené na tvrzení, že pervitin nikomu neprodával, že na V. C. si nic nevynucoval, zejména ne s použitím pistole přiložené k hlavě, a že policisty nijak nenapadal. V rámci těchto námitek obviněný vytýkal soudům nesprávné hodnocení důkazů, pokud skutková zjištění založily na výpovědích svědků V. C., L. M., Z. K. a O. Š., a označil tyto výpovědi za nevěrohodné. Takto pojatými námitkami se obviněný ocitl mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu svým obsahem neodpovídaly a nebyly pod něj podřaditelné.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to vyžaduje ochrana ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces, to znamená v případě, že mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní rozpor. Ten se vyznačuje zejména tím, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy, že skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, že skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Liberci, z nichž v napadeném rozsudku s dílčí korekcí týkající se doby spáchání drogového trestného činu vycházel také Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Soudy si byly vědomy toho, že obviněný zcela popírá spáchání všech trestných činů, které mu byly kladeny za vinu, a již proto hodnotily důkazy velmi pečlivě a obezřetně. V tomto ohledu soudy zaznamenaly, že svědkové V. C. a L. M. v hlavním líčení značně zmírnili své jednoznačně usvědčující výpovědi z přípravného řízení a že svědkyně M. T. a G. T., které byly přítomny při incidentu obviněného s policisty, popsaly jeho průběh odlišně od svědeckých výpovědí policistů. Soudy překlenuly naznačené rozpory v důkazech přijatelnými úvahami, v nichž jasně, srozumitelně a především logicky vysvětlily, proč považují za věrohodné výpovědi svědků V. C. a L. M. z přípravného řízení a v podstatě neměnné výpovědi svědků Z. K. a O. Š. a proč nevěří změněným výpovědím svědků V. C. a L. M. v hlavním líčení a výpovědím svědkyň M. T. a G. T. Soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.

Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., tj. jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. července 2012

Předseda senátu

JUDr. Petr Hrachovec

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru