Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 767/2015Usnesení NS ze dne 15.07.2015

HeslaLoupež
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.767.2015.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 173 odst. 1 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 767/2015-30

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 15. července 2015 v Brně dovolání, které podal obviněný W. D. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 9 To 13/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 1 T 57/2014, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 1 T 57/2014, byl obviněný W. D. M. (dále zpravidla jen: „obviněný“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že

dne 22. 1. 2014 po 05.50 hod. ve S. , v baru M. , ulice nám. ....., poté, co barmanka B. Ch. provedla inventuru a uložila tržbu do trezoru, kovové mince a bankovky v celkové hodnotě 5.366,- Kč na barový pult, ji obviněný zezadu udeřil pěstí do hlavy, srazil na zem, kde ji nejméně sedmkrát udeřil pěstí do obličeje, dvakrát kopl do břicha a dále ji kopl do hlavy, chytil za vlasy a její hlavou mlátil o přepravky, přitom poté, co ji srazil na zem, na ni několikrát křičel, aby mu dala klíče od trezoru, jinak ji zabije, přičemž ji dále tahal za vlasy po zemi a udeřil ji do hlavy a břicha a před 06:00 hod., když do baru přišla další barmanka D. N. , tuto udeřil čtyřikrát pěstí do obličeje pod levé oko, bezprostředně poté na ni zhruba čtyřikrát křičel, že chce klíče od trezoru, dále ji nejméně dvakrát udeřil, až narazila na box a požadoval na ní peníze slovy: „Ty kurvo, dej sem prachy“, a poté, co mu řekla: „Žádné peníze nedám“, ji za barem udeřil do obličeje tak, že padla na lednici, poté ji udeřil do obličeje, vyrazil zub a opět ji udeřil do stejného místa a uvolnil jí z lůžka další zuby. Následně z baru ke škodě jeho majitele S. G. odcizil mince a bankovky v hodnotě 3.913,- Kč a dva kartony cigaret zn. Marllboro RED v hodnotě 1.780,- Kč, a na to z baru uprchl, přičemž poškozené B. Ch. způsobil tržnou ránu ve vlasové části hlavy, distorzi C páteře, natažení krční páteře, zhmoždění P 1/2 hrudníku, levého ramene a břicha, krvácení z nosu a poškozené D. N. kontuzi obličeje, tržnou ránu horního rtu vlevo, subluxaci zubů 12, 11, 21 a avulzi zubu 22.

Za to byl odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění na dobu pěti roků.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozeným, a to společnosti Aldino, s. r. o., IČ 26385911, se sídlem Stod, nám. ČSA 72, škodu ve výši 5.694,- Kč, Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, IČ 47114321, se sídlem v Praze 4, Roškotova 1225/1, škodu ve výši 9.040,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost Aldino, s. r. o., IČ 26385911, se sídlem Stod, nám. ČSA 72, odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené B. Ch. ,aD. N. , odkázány s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podali odvolání okresní státní zástupce Plzeň-jih v neprospěch obviněného proti výroku o trestu a obviněný proti všem výrokům rozsudku. Odvolání proti výroku o náhradě škody podaly také poškozené B. Ch. a D. N.

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 9 To 13/2015, rozhodl takto:

I. K odvolání okresního státního zástupce Plzeň-jih a poškozených B. Ch. a D. N. , zastoupených zmocněncem JUDr. Vladimírem Procházkou, advokátní kancelář Plzeň, se podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. zrušuje rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 10. 12. 2014, č. j. 1 T 57/2014-599, ve výroku o uložených trestech a dále ve výroku o náhradě škody ohledně poškozených B. Ch. a D. N. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že se obžalovaný W. D. M. odsuzuje podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon se zařazuje podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou a dále mu uložil podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění na dobu neurčitou.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obžalovanému povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené B. Ch. , částku 19.349,- Kč jako bolestné, částku 5.279,- Kč jako ztrátu na výdělku a částku 150.000,- Kč jako nemajetkovou újmu, a poškozené D. N. , částku 20.102,- Kč jako bolestné, částku 34.492,- Kč jako náhradu za stomatologické ošetření a částku 150.000,- Kč jako nemajetkovou újmu. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozené B. Ch. a D. N. se zbytky uplatněných nároků na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

II. Odvolání obžalovaného W. D. M. podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Jitky Fišerové včas dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Především namítl, že nedošlo k objasnění subjektivní stránky trestného činu. Obviněný považuje za nesprávné vyjádření znalkyně MUDr. Miroslavy Synkové, když zpochybňuje to, že měl výpadek paměti. Podle obviněného tento závěr odporuje ostatním provedeným důkazům a skutečnostem. Především se nepodařilo objasnit množství alkoholu a drog, které požil a také dobu, kdy k požití došlo. Znalkyně mohla údaje o požití těchto látek čerpat pouze z výpovědi obviněného. Vzhledem k tomu, že obviněný má omezené možnosti vnímání a uchování vzpomínek s ohledem na požité návykové látky i okolnost, že byl na tyto skutečnosti dotazován s poměrně velkým časovým odstupem, obviněný dovozuje, že skutečnosti, které uvedl, nejsou dostatečně konkrétní a přesné. Obviněný nesouhlasí ani s názorem znalkyně MUDr. Miroslavy Synkové, která u hlavního líčení uvedla, že: „Nebylo tam žádné typické chování a pohyby, které mají ti, kteří požili pervitin a chování obviněného bylo velmi cílevědomé.“ S odkazem na literaturu, která zmiňuje účinky pervitinu, obviněný dovozuje, že v době činu byl pod vlivem drogy, jejíž účinky neznal, protože ji užil poprvé. Míru jeho ovlivnění alkoholem a drogou nelze určit, je však nepochybné, že se choval divně a nenormálně. Podle obviněného proto existují důvodné pochybnosti o naplnění subjektivní stránky trestného činu loupeže a je velmi pravděpodobné, že obviněný chtěl jen napadnout barmanku a nikoliv získat peněžní prostředky. Protože nebyla spolehlivě prokázána subjektivní stránka ve vztahu k trestnému činu loupeže, mělo být podle jeho názoru jednání kvalifikováno jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku a eventuelně i jako trestný čin krádeže.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek a sám rozhodl ve věci rozsudkem tak, že skutek bude kvalifikován jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku a bude mu uložen podstatně mírnější trest v příslušné zákonné trestní sazbě, eventuelně aby Nejvyšší soud po zrušení napadeného rozsudku přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a aby Nejvyšší soud rozhodl o jeho propuštění na svobodu.

Nejvyšší státní zástupce nevyužil oprávnění podle § 265h odst. 2 tr. ř. a k dovolání obviněného se nevyjádřil. Uvedl však, že souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného zjevně neopodstatněným. Zjistil totiž, že obdobné námitky obviněný uplatnil již v řízení o odvolání, s nimiž se Krajský soud v Plzni jako soud odvolací v souladu se zákonem vypořádal. Vychází přitom ze své judikatury, podle níž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2000, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu 17/2002 pod č. T 408). Tento závěr se týká jak námitky o subjektivní stránce trestného činu loupeže, tak i navazující námitky mírnější kvalifikace trestného činu. Pokud jde o námitky vůči závěrům znaleckého posudku i výpovědi znalkyně MUDr. Miroslavy Synkové, jde o námitky skutkové, kterými obviněný zpochybňuje zjištěný skutkový stav věci. Takové námitky nenaplňují svým obsahem důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a neexistuje ohledně nich ani přezkumná povinnost Nejvyššího soudu.

Nejvyšší soud zjistil, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. července 2015

JUDr. Jindřich Urbánek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru