Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 656/2020Usnesení NS ze dne 23.06.2020

HeslaDůvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.656.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265b odst. 1 písm. g) předpisu č. 141/1961 Sb.


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 656/2020-997

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 6. 2020 o dovolání obviněného Z. H., nar. XY, trvale bytem XY, podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 3. 2020, sp. zn. 2 To 13/2020, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 58/2019 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. H. odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2019, č. j. 2 T 58/2019-790, byl obviněný Z. H., uznán vinným pod bodem 1 zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku a pod bodem 2 zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, za které mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené AAAAA (pseudonym) na náhradu nemajetkové újmy částku 397 168 Kč. Se zbytkem nároku byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále byl obviněný podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro jednání pod bodem 3 obžaloby.

2. K odvolání obviněného směřovaného do všech odsuzujících výroků rozsudku soudu prvního stupně a poškozené A. H. ohledně výroku o náhradě nemajetkové újmy Vrchní soud v Praze zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), c), f), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině pod bodem 2, v důsledku toho také ve výroku o trestu a výroku o náhradě nemajetkové újmy, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného znovu uznal vinným (při určitých změnách, resp. upřesněních skutkových zjištění) zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku (tj. právní kvalifikace zůstala nezměněna). Za oba uvedené zločiny ho odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků se zařazením do věznice s ostrahou. Odvolací soud rovněž změnil výrok o náhradě nemajetkové újmy tak, že obviněnému uložil povinnost zaplatit poškozené AAAAA na náhradu nemajetkové újmy spočívající ve ztížení společenského uplatnění částku 397 168 Kč a spočívající v duševních útrapách částku 50 000 Kč, obojí s příslušným úrokem z prodlení. Se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal odvoláními napadený rozsudek Krajského soudu v Praze nezměněn (tj. ve výroku o vině pod bodem 1 a v jeho zprošťující části).

3. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu, částečně ohledně skutku pod bodem 2 modifikovaných odvolacím soudem, se obviněný zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku dopustil v podstatě tím, že v době od ledna 2010 do prosince 2010 nejméně ve dvou případech osahával svoji neteř – poškozenou nezletilou BBBBB (pseudonym), nar. XY, v době, kdy poškozená spala v pokoji spolu se svojí sestřenicí nezletilou AAAAA, a to tím způsobem, že jí stáhl kalhoty od pyžama ke kotníkům a sahal jí na holé tělo mezi nohy na přirození, a když se poškozená vzbudila, tak jí řekl, ať spí dál, a svého jednání zanechal. Zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku se dopustil tím, že v době od října 2009 do října 2011 nejméně ve dvou případech osahával (přes kalhoty i na holém těle) na prsou a na přirození svou nezletilou dceru AAAAA, nar. XY, a to v době, kdy s ní byl sám doma, s tím, aby to neříkala matce, a v důsledku jeho jednání se u poškozené nejpozději 20. 1. 2017 rozvinula středně těžká posttraumatická stresová porucha, která se u ní projevovala úzkostnými a depresivními stavy, vtírajícími se připomínkami na vyšetřované události a na minulost ve vztahu s obviněným a tendencí k uzavřenosti, a tato porucha byla přítomna i v době dalšího znaleckého zkoumání v dubnu 2017.

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání, kterým napadl tento rozsudek v celém rozsahu a odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu namítl, že skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, který spatřuje především v rozporech výpovědí svědků a nepřezkoumatelnosti znaleckých posudků ohledně poškozené AAAAA. Opakovaně odmítl, že by se dopustil jednání, jímž byl uznán vinným. Orgány činné v trestním řízení nepostupovaly v souladu s § 2 odst. 5 a 6 tr. ř., postupovaly jednostranně a neprovedly důkazy ve prospěch obviněného, jehož důkazní návrhy byly opakovaně zamítnuty. Soudy nehodnotily důkazy v souladu se zásadou in dubio pro reo, a došlo tak k zásahu do práva na spravedlivý proces. Při hodnocení důkazů nebyla podle jeho názoru přisuzována stejná váha důkazům v jeho prospěch a v jeho neprospěch. Kromě toho byli vyslechnuti téměř výhradně svědci ze strany poškozených.

5. Dovolatel se vyjádřil ke znaleckým posudkům týkajícím se poškozené AAAAA. Uvedl, že vznik a prohlubování posttraumatické stresové poruchy u poškozené korespondovaly se začátkem a průběhem vyšetřování v souvislosti s tím, že si uvědomila, že se její původní úmysl zcela vymknul kontrole. Poškozená byla znalci vyšetřena pouze v letech 2016 a 2017, tedy ve věku adolescence, který se projevuje výraznými změnami v psychice a prožívání; následně již její stav zkoumán nebyl. Soudy se při provádění znaleckých posudků vůbec nezabývaly tím, zda je výpověď poškozené důvěryhodná a zda se nechtěla jen otci pomstít.

6. Dále namítl, že soudy se řádně nevypořádaly se skutkovými zjištěními ohledně jeho možného motivu. Poukázal na závěry znaleckých posudků z odvětví psychiatrie a sexuologie týkající se jeho osoby, že u něj nebyly zjištěny žádné projevy duševní poruchy, závislosti ani sexuální deviace.

7. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Praze a aby sám ve věci rozhodl, popřípadě aby přikázal některému z těchto soudů věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), bylo však podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

9. Dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů ani k postupu soudu při provádění důkazů. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.

10. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

11. Dovolání obviněného je založeno výhradně na námitkách směřujících proti skutkovým zjištěním, resp. hodnocení a rozsahu provedeného dokazování, a jeho obsah tudíž uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá.

12. Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).

13. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, tj. případy, že soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.

14. O žádný z těchto případů se však v posuzované věci nejedná. Předně je nutno uvést, že nedošlo k opomenutí důkazů ve smyslu judikatury Ústavního soudu. Důkazními návrhy obviněného se soudy zabývaly a vyhodnotily je – po provedení podrobného, vyčerpávajícího a dostatečného dokazování – jako zjevně nadbytečné.

15. Námitka dovolatele týkající se údajného extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je vystavěna na zcela obecných tvrzeních. Obviněný neuvedl, jaké konkrétní rozpory ve výpovědích svědků má na mysli, ani proč považuje znalecké posudky ohledně duševního stavu poškozené nezletilé AAAAA za nepřezkoumatelné. Pokud se jedná o výpovědi jednotlivých svědků, soudy je hodnotily jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a velmi přesvědčivě své hodnotící závěry odůvodnily. Přímé usvědčující důkazy v podobě výpovědí obou poškozených jsou mj. podporovány výpověďmi svědků O. H., T. B., P. V. a L. H., které jsou ve vzájemné shodě (srov. podrobně odstavce 44 – 54 odůvodnění soudu prvního stupně). Pokud se objevily menší rozpory mezi jednotlivými svědeckými výpověďmi, pak i jimi se soudy zabývaly a náležitým způsobem se s nimi vypořádaly (srov. např. odstavce 46, 47, 52 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

16. Zvláště velkou pozornost pak soudy věnovaly hodnocení výpovědí obou nezletilých poškozených, a to především z hlediska jejich věrohodnosti. Nejvyšší soud dodává, že u posouzení věrohodnosti nezletilé AAAAA se soudy nespoléhaly jen na závěry znaleckých posudků, které byly ohledně této poškozené vypracovány, ale konfrontovaly je i s ostatními provedenými důkazy (např. s výpovědí svědkyně Z. D.) a kriticky hodnotily, zda obsah jejich výpovědí ve srovnání s nimi obstojí. Skutková námitka dovolatele, že se soudy vůbec nezabývaly věrohodností poškozené AAAAA, je proto (kromě toho, že je mimo uplatněný dovolací důvod) zcela nesprávná (k otázce věrohodnosti výpovědí obou poškozených podrobně srov. odstavce 37 až 42 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

17. Pokud měl dovolatel výhrady ohledně doby vzniku a především příčiny posttraumatické stresové poruchy u poškozené AAAAA, byla taková námitka fakticky pouze nesouhlasem s hodnocením znaleckých posudků soudy. Dovolatel je sám hodnotil a vyvozoval závěry mluvící v jeho prospěch (především že posttraumatická stresová porucha vznikla u poškozené nikoli v důsledku jeho předchozího trestného jednání, nýbrž že její příčinou bylo vyšetřování trestní věci). Nejvyšší soud připomíná, že dovolatel od počátku trestního stíhání čin popíral, tvrdil, že nechápe, proč ho jeho dcera obvinila z takového jednání, s tím, že jejím motivem mohla být msta z důvodu rozpadu manželství obviněného s matkou poškozené. Vznik posttraumatické stresové poruchy, jejíž přítomnost byla prvně konstatována znaleckým posudkem MUDr. Aleny Gayové v lednu 2017, vysvětloval tím, že to bylo zapříčiněno samotným vyšetřováním jeho trestní věci, které bylo pro poškozenou stresující a jež navíc probíhalo v době, kdy byla v adolescentním věku, pro který jsou typické výrazné změny v psychice a prožívání.

18. Dovolací soud připomíná, že trestní oznámení na obviněného bylo ve vztahu k poškozené BBBBB podáno na podzim 2015, přičemž v dubnu 2016 byly úkony trestního řízení rozšířeny i ve vztahu k poškozené AAAAA. Nezletilá AAAAA byla vyšetřena prvně dne 19. 5. 2016 znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie doc. PhDr. Janou Kocourkovou a MUDr. Jiřím Koutkem Ph.D., kteří zjistili řadu znaků emoční nestability; v této době však ještě nebyla strukturovaná posttraumatická stresová porucha přítomna. Trestní stíhání obviněného bylo následně zahájeno usnesením ze dne 5. 9. 2016. Znalkyně MUDr. Alena Gayová, jež byla přibrána za účelem vypracování znaleckého posudku ohledně stanovení nemajetkové újmy, konstatovala u poškozené AAAAA přítomnost posttraumatické stresové poruchy v lednu 2017. Následně byla dne 27. 4. 2017 poškozená opětovně vyšetřena znalci doc. PhDr. Janou Kocourkovou a MUDr. Jiřím Koutkem Ph.D., přičemž na základě přítomných příznaků byla uvedená porucha potvrzena. Tito znalci byli u hlavního líčení vyslechnuti a stvrdili závěry svých znaleckých posudků. Byl rovněž vyhotoven revizní znalecký posudek znaleckým ústavem Psychiatrická nemocnice Bohnice (znalci vycházeli z informací obsažených ve spise, poškozenou neměli možnost vyšetřit pro odmítnutí ze strany její matky). Předchozí posudky byly shledány – pokud se týká jejích závěrů – ve shodě, byly dostatečně zpracované a znalecký ústav k nim neměl žádných výhrad. Znalci konstatovali, že posttraumatická stresová porucha byla zadokumentována od června 2016 do dubna 2017, přičemž veškeré posudky jakožto příčinu vzniku uváděly zneužívání ze strany otce poškozené. Porucha se rozvíjela postupně, kritéria byla prokazatelně naplněna v lednu 2017, porucha trvala minimálně do dubna 2017, pravděpodobně však déle. Poškozené tak vznikla těžká újma na zdraví v podobě posttraumatické stresové poruchy v přímé souvislosti s jednáním obviněného (srov. odstavce 20 – 25 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Soud prvního stupně uzavřel, že posttraumatická stresová porucha se fakticky projevila s postupným psychickým zráním poškozené retrospektivně s tím, že nelze jednoznačně určit, v jakém konkrétním okamžiku tato porucha vznikla. Příčinou poruchy nemohl být rozvod rodičů či jakákoli jiná životní událost, ale právě jednání obviněného (srov. odstavec 56 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

19. Odvolací soud považoval za potřebné znovu zodpovědět otázky týkající se okamžiku vzniku, délky a intenzity posttraumatické stresové poruchy, proto opětovně vyslechl znalce doc. PhDr. Janu Kocourkovou a MUDr. Jiřího Koutka, Ph.D. Znalci na dotaz obhajoby mj. uvedli, že nelze říci, že by samotné vyšetřování a opakování této trestní věci bylo hlavní příčinou propuknutí uvedené poruchy – ta vznikla v důsledku prožitých událostí. Odvolací soud dospěl k závěru, že průběh poruchy lze u poškozené z hlediska „těžké újmy na zdraví“ vymezit nejméně od 20. 1. 2017, a to nejméně do dubna 2017. Uzavřel, že skutkové závěry soudu prvního stupně byly ohledně vzniku posttraumatické stresové poruchy správné. Odvolací soud pouze upravil popis skutku týkající se právě poškozené AAAAA tak, aby odpovídal těžšímu následku ve formě těžké újmy na zdraví ve vztahu k ustanovení § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku, jakož i ustálené soudní praxi; úvahy soudu prvního stupně ohledně právní kvalifikace byly správné a přesvědčivé. Ohledně dalších podrobností lze na hodnocení znaleckých posudků obsažené v rozsudcích soudů obou stupňů odkázat.

20. Stejné povahy (tj. výhrady ohledně hodnocení důkazů, konkrétně znaleckých posudků, jež nespadají pod uplatněný dovolací důvod) jsou i námitky dovolatele, že se soudy vůbec nezabývaly jeho možným motivem, přičemž u něj nebyly znaleckým zkoumáním zjištěny žádné projevy duševní poruchy, závislosti ani sexuální deviace. Nejvyšší soud nad rámec své přezkumné povinnosti dodává, že není pravdou, že by se soudy nezabývaly motivem jeho jednání a že by nevzaly v potaz závěry znaleckých posudků týkajících se jeho osoby (tj. absence sexuální deviace apod.). Jak vyplývá z odstavce 55 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, byť nebyla u obviněného shledána žádná duševní choroba ani porucha, jež by vysvětlovala zájem o prepubertální dívky, nelze z neexistence takové choroby či poruchy v žádném případě dovozovat, že by se skutků nedopustil, neboť takového jednání se mnohdy dopouštějí jedinci, kteří z lékařského hlediska žádnou patologii nevykazují. Dovolatel zcela pominul závěry znalců, že se mohl takového jednání dopustit i přes absenci sexuální deviace, kdy jeho jednání mohlo být motivováno desinhibicí chování, tj. menší sebekontrolou ve vztahu k sexuálnímu chování, příp. prostou zvědavostí či stavem sexuální nouze v partnerském životě.

21. Nejvyšší soud závěrem připomíná, že není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo porušeno. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

22. Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud dovolání obviněného Z. H. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. 6. 2020

JUDr. Josef Mazák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru