Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 647/2014Usnesení NS ze dne 25.06.2014

HeslaÚmysl nepřímý
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.647.2014.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zák.


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 647/2014-29

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 25. června 2014 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 14 To 150/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 144/2010, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 2 T 144/2010, byl obviněný J. J. K., společně se spoluobviněným T. G., uznán vinným pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Obviněný J. J. K. byl za tento zločin, a za přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 20. 12. 2010, sp. zn. 1 T 158/2010, podle § 209 odst. 4 tr. a § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle § 84 tr. zákoníku, s přihlédnutím k § 81 odst. 1tr. zákoníku, mu byl výkon trestu podmíněně odložen za současného vyslovení dohledu. Podle § 85 odst. 1 tr. zákoníku mu byla stanovena zkušební doba podmíněného odsouzení s dohledem v délce 3 let a 6 měsíců. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 20. 12. 2010, sp. zn. 1 T 158/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o trestu u obviněného T. G.. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu také u spoluobviněných J. S., L. F., Z. H.. Všem obviněným byl podle § 75 odst. 1 tr. zákoníku uložen také trest zákazu pobytu na soudním okresu Pardubice na dobu 4 let.

Obviněný J. J. K. se uvedeného pokusu zločinu podvodu dopustil tím, že (zkráceně uvedeno) společně s T. G. po předchozí vzájemné dohodě se dne 11. 2. 2010, v době od 12.00 hod. do 13.00 hod., dostavili na pobočku České pošty ve S. za účelem výběru finanční hotovosti ve výši 575.000,- Kč z vkladní knížky vedené u ČSOB Poštovní spořitelny, a.s., č. vkladového účtu …, ev. č. … na A. P. zesnulého dne 24. 11. 2009 a na E. K., kdy J. J. K. nejprve předložil pracovnici pobočky pošty předmětnou vkladní knížku, kterou získal T. G. od Z. H., a dal mu současně plnou moc vystavenou dne 23. 12. 2009 v Brně E. K. pro J. J. K. k tomu, aby uskutečnil hotovostní výběr ve výši 575.000,- Kč z předmětné vkladní knížky, ačkoliv mu E. K. tuto plnou moc nikdy neudělila ani nepodepsala, přičemž požadovaná výše finanční hotovosti v částce 575.000,- Kč jim nebyla vyplacena z důvodu nedostatku finanční hotovosti na pobočce této pošty a byli odkázáni na pozdější termín; dne 16. 2. 2010 v době od 09.00 hod. do 10.00 hod. se opětovně společně dostavili na pobočku České pošty, s.p., ve S. za účelem dokonání výběru finanční hotovosti ve výši 575.000,- Kč z uvedené vkladní knížky, kdy J. J. K. opětovně předložil předmětnou vkladní knížku a totožnou plnou moc obsahující nepravdivé údaje o udělení plné moci J. J. K. E. K., přičemž požadovaná částka ve výši 575.000,- Kč jim nebyla vyplacena s odůvodněním, že předložená plná moc neobsahuje požadované náležitosti a musí být přepracována, a dále jim bylo doporučeno, že s ohledem na výši požadované částky bude vhodnější tento výběr provést na větší pobočce, a to na pobočce ČSOB Poštovní spořitelny a.s. v P.; dne 18. 2. 2010 v době okolo 10.20 hod. se společně dostavili na pobočku ČSOB Poštovní spořitelny, a.s., v P. za účelem dokonání výběru finanční hotovosti ve výši 575.000,- Kč z uvedené vkladní knížky, kdy J. J. K. předložil předmětnou vkladní knížku a opravenou plnou moc vystavenou nově v B. dne 17. 2. 2010, a opatřenou podpisem E. K. včetně ověřovací doložky, razítka notářky Mgr. L. Pernicové a razítkem notářské tajemnice Š. Z., kdy E. K. měla udělit J. J. K. plnou moc k výběru finanční hotovosti z předmětné vkladní knížky ve výši 575.000,- Kč, ačkoliv mu nikdy takovou plnou moc neudělila a tuto listinu nepodepsala, přičemž požadovaná částka ve výši 575.000,- Kč jim nebyla vyplacena z důvodu nedostatku finanční hotovosti na pokladně, a byli vyrozuměni o možnosti výběru této částky na pobočce Poštovní spořitelny, a.s., u České pošty, s.p., v P. na P. tř. čp. … s tím, že zde disponují s větší finanční hotovostí a v případě, že jejich požadavek nebude vyřízen, dojde k přípravě výplaty této částky v náhradním termínu dne 22. 2. 2010; téhož dne 18. 2. 2010, v době od 11.00 hod. do 12.00 hod., se společně dostavili na pobočku České pošty, s.p., v P. na P. tř. čp. … s tím, že opětovně požádali o výběr finanční hotovosti ve výši 575.000,- Kč z uvedené vkladní knížky, kdy J. J. K. předložil předmětnou vkladní knížku a shora popsanou plnou moc vystavenou v B. dne 17. 2. 2010, obsahující nepravdivé údaje ohledně udělení plné moci J. J. K. E. K., přičemž pracovnice pošty po prostudování těchto podkladů měla za to, že jsou splněny veškeré náležitosti a začala odpočítávat požadovanou finanční hotovost, kdy v tomto okamžiku do vyplácení zasáhla vedoucí přepážek, která dostala avízo od pracovníků Poštovní spořitelny, a.s., na Tř. M. čp. …vP. o tom, že se jedná o podezřelý výběr a v důsledku toho jim nebyla požadovaná finanční částka ve výši 575.000,- Kč vyplacena; dne 22. 2. 2010 okolo 16.00 hod. se opětovně společně dostavili na pobočku ČSOB Poštovní spořitelny, a.s., na Tř. M. čp. … v P. za účelem výběru finanční hotovosti ve výši 575.000,- Kč z uvedené vkladní knížky, kdy J. J. K. předložil předmětnou vkladní knížku a sdělil pracovnici pobočky, že si přišel pro připravenou finanční hotovost ve výši 575.000,- Kč, o čemž byl vyrozuměn telefonicky dne 18. 2. 2010 pracovníkem Poštovní spořitelny, a.s., přičemž finanční hotovost mu nebyla vyplacena, neboť v 16.10 hod. byl při jednání zadržen policií společně s T. G. a v důsledku jejich jednání tak fakticky nedošlo k poškození dosud neustanoveného dědice po zesnulém A. P.

Proti tomuto rozhodnutí podali všichni obvinění odvolání. Krajský soud v v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 14 To 150/2013, z podnětu odvolání J. J. K. napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil v celém výroku o trestu týkajícím se tohoto obviněného a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného J. J. K. při nezměněném výroku o vině odsoudil podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 let. Ohledně ostatních obviněných zrušil napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. pouze ve výroku o uloženém trestu zákazu pobytu na soudním okrese Pardubice na dobu 4 let. V ostatních výrocích ponechal napadený rozsudek beze změn.

Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný J. J. K. řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proti všem výrokům, které se ho týkají. Obviněný je přesvědčen, že jeho jednání nemělo být kvalifikované jako úmyslné, neboť neví, čím měl třetí osobu uvést v omyl. Uvedl, že v jeho případě bylo uvedení v omyl spojeno výlučně s předkládanou nepravou plnou mocí, přičemž on sám neměl žádné informace o tom, že by plná moc nebyla pravá, předpokládal tedy její pravost, obzvláště pokud nebyla nikým sporována. Podle obviněného je odůvodnění odvolacího soudu ohledně subjektivní stránky nedostatečné a má za to, že pro jeho úmysl nesvědčí žádná okolnost (důkaz). Naopak je podle něj z dokazování zřejmé, že se o okolnosti spojené s plnou mocí nezajímal a jeho postoj k plné moci byl lhostejný, což podle obviněného nelze považovat ani za úmysl nepřímý. Obviněný uvádí, že se nacházel ve finanční tísni, což mělo vliv na jeho schopnost vnímat a správně interpretovat indicie, jimiž argumentuje odvolací soud. Dále odkazuje na argumentaci užitou ve svém odvolání a nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že mu mělo být zřejmé, že plná moc není pravá. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby jej sám v plném rozsahu zprostil obžaloby.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že se vzhledem k obsahu dovolání nebude k němu věcně vyjadřovat.

Nejvyšší soud především shledal, že shodnými námitkami obviněného se již zabýval a řádně vypořádal soud II. stupně, a obviněný tak dovolání podal fakticky ve stejném rozsahu a z obdobných důvodů jako odvolání (č. l. 840 tr. spisu). Podstatou dovolání obviněného je námitka údajné neexistence subjektivní stránky zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Nejvyšší soud shledal tuto námitku, která odpovídá uplatněnému důvodu dovolání, zjevně neopodstatněnou.

K části uplatněného dovolání, v níž obviněný jen formálně odkazoval na obsah dříve v téže věci podaného odvolání, je nutné nejdříve připomenout, že dovolací soud tyto námitky nemohl akceptovat, protože dovolatel se nemůže úspěšně v dovolání opírat o odkaz na skutečnosti obsažené v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících fázích řízení, a to ani v závěrečných řečech učiněných před soudem prvního či druhého stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit č. 69, pod č. T-1325; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1264/2006, ze dne 8. 10. 2008, sp. zn. 7 Tdo 1192/2008, ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. 5 Tdo 1189/2011, či ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 7 Tdo 1467/2011). V daných souvislostech je argumentace spočívající pouze v odkazu na jiná dříve učiněná podání jen formalistickým přístupem vůči orgánu veřejné moci, a proto ji není možné objektivně akceptovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/2005, uveřejněný pod č. 95 ve sv. 41 Sb. nál. a usn. ÚS ČR).

Obviněný tedy v dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Obviněný se svým jednáním (citovaným výše) dopustil pokusu zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, k § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Podle právní věty obviněný spáchal tento zločin tím, že se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání zločinu podvodu, jehož se dopustil v úmyslu sebe obohatit tím, že uvede někoho v omyl a způsobí takovým činem značnou škodu, přičemž k dokonání zločinu nedošlo.

Nutno podotknout, že se jedná o úmyslný zločin, a k naplnění subjektivní stránky u něj postačuje, dopustil-li se jej pachatel alespoň v úmyslu nepřímém. Podle § 15 odst. 1 tr. zákoníku je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem (úmysl přímý), nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý). Srozuměním se podle § 15 odst. 2 tr. zákoníku rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. Jde tedy také o případy, kdy pachateli bylo lhostejné, jestli svým jednáním někomu uškodí a takovou újmu vědomě riskoval. Rozhodující je vědomí rizika, tedy srozumění s následkem, jakmile nejde o riziko, ale o jistotu, jde již o úmysl přímý.

Závěr o zavinění pachatele musí být vždy podložen výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dovozovat toliko nepřímo z okolností objektivní povahy, z nichž je možno podle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní psychický vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. například rozhodnutí č. 62/1973 a 41/1976 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 394/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 5 Tz 225/2001, či usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2728/12).

Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (zejména pak odvolacího soudu) je nepochybné, že se uvedenou otázkou týkající se subjektivní stránky uvedeného zločinu dostatečně zabývaly a výše popsaná pravidla plně respektovaly. Soudy si pro své závěry ohledně zavinění ze strany obviněného J. J. K. opatřily dostatek důkazů a na úmysl obviněného správně usuzovaly (v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř.) ze všech zjištěných okolností, za nichž byl čin spáchán, což také odvolací soud ve svém rozhodnutí na stranách 10 a 11 přesvědčivě odůvodnil.

Ze skutkových zjištění učiněných soudy na základě provedeného dokazování vyplývá, že jednání obviněných (J. J. K. a T. G.) spočívalo v opakovaných pokusech na základě plné moci vybrat z předložené vkladní knížky hotovost ve výši 575.000,- Kč. Pokud obviněný J. J. K. v této souvislosti popírá subjektivní stránku uvedeného zločinu, tedy, že nevěděl, že jde o padělanou plnou moc a výběr peněz z vkladní knížky je protiprávní, bylo třeba náležitě na základě provedených důkazů posoudit, zda mu tyto skutečnosti musely být zřejmé. U nepřímého úmyslu je třeba prokázat obviněnému jeho vědomí, že svým jednáním může porušit zájem chráněný trestním zákonem (v tomto případě ochrana cizího majetku), a současně je třeba prokázat, že pro případ, že takové porušení způsobí, je s ním srozuměn. Přitom důkazy musí tvořit systém, jehož jednotlivé články musejí být v souladu jak mezi sebou, tak s dokazovanou skutečností, tj. v daném případě s existencí eventuálního úmyslu.

Provedeným dokazováním bylo nepochybně zjištěno, že šlo o padělanou plnou moc, kterou poškozená E. K., měla udělit oprávnění obviněnému J. J. K. k výběru částky 575.000,- Kč z dané vkladní knížky. Z konstrukce tohoto postupu jsou zřejmé skutečnosti nasvědčující pro závěr o vědomosti obviněného J. J. K., že se jedná o nezákonný výběr na základě padělané plné moci. Tyto skutečnosti sice spolehlivě nesvědčí pro nezvratný závěr o jeho jednání v přímém úmyslu, ale plně postačují pro závěr o jeho jednání v úmyslu nepřímém. Je totiž naprosto nelogické, aby poškozená, jako osoba, na jejíž jméno byla vkladní knížka také vedena, a mohla si výběr uskutečnit sama, zmocnila prostřednictvím několika dalších osob naprosto jí neznámou osobu obviněného J. J. K., aby z její vkladní knížky vybral vysokou sumu peněz, přičemž neměla ani záruky, že se jí tato částka vůbec dostane do rukou a ještě za to platila zprostředkovatelům výběru nemalé provize (obviněný J. J. K. měl za výběr od T. G. obdržet 11.000,- Kč). Obviněný J. J. K., který byl osloven obviněným T. G., aby za provizi provedl výběr z vkladní knížky osoby, kterou nikdy neviděl, si musel být již z této skutečnosti přinejmenším vědom toho, že se může jednat i o nezákonný výběr peněz a svým jednáním může někomu způsobit škodu. Tato skutečnost mu musela být zřejmá i z dalších okolností týkajících se jejich pokusů o výběr peněz, a to jak z toho, že pracovnice pošty zjistila, že plná moc neobsahuje všechny požadované náležitosti nutné k výběru peněz třetí osobou, a požadovala po obviněném předložení tzv. zvláštní plné moci, tak zejména ze skutečnosti, o které sám vypovídal, že jim pracovnice pošty volala o nějakém problému týkajícím se druhé osoby ohledně dědictví. V této souvislosti rovněž nelze pominout, že důvod, proč měl obviněný J. J. K. vybírat za poškozenou uvedenou částku z její vkladní knížky, byl podle jeho výpovědi ten, že poškozená měla údajně pobývat v cizině. Přesto během pouhých dvou dnů, od upozornění na nutnost zvláštní plné moci, poškozená obviněnému J. J. K. tuto zvláštní plnou moc uděluje. Ze způsobu zmocnění obviněného J. J. K. k uvedenému jednání zprostředkovaně naprosto neznámou osobou, jakož i z výše popsaných okolností a dodání zvláštní plné moci v tak krátké době, lze dovodit, že obviněnému J. J. K. muselo být zřejmé, že požadovaný úkon z jeho strany může být i nezákonný a byl s tím srozuměn, stejně jako s tím, že realizace tohoto úkonu předpokládá možný vznik škodlivého následku. Jeho vztah k možnému používání padělané plné moci, a tím k uvádění v omyl, jakož i k možnému vzniku následku, však byl lhostejný, a to v tom smyslu, že tato lhostejnost se vztahovala i k možnosti, že ve snaze obohatit se, jedná za použití padělané plné moci, a tedy uvádí v omyl, čímž pak způsobí jinému škodu, přičemž nepočítal s žádnou skutečností, která by tomu mohla zabránit. Lze také poznamenat, že ve vztahu k následku obecně postačí i zavinění z nedbalosti.

Námitka obviněného týkající se údajné absence zavinění je tedy zjevně neopodstatněná, neboť provedené důkazy a okolnosti případu svědčí o nepřímém úmyslu obviněného dopustit se výše citovaného jednání právně kvalifikovaného jako pokus zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku.

Nejvyšší soud se v projednávané věci plně ztotožnil se závěry soudů obou stupňů, neshledal okolnosti, z nichž by vyplývaly pochybnosti o postupu soudů v souladu se zákonem. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a především logicky vysvětlily. Takto soudy postupovaly v této trestní věci i ve vztahu k zjišťování existence a formy zavinění obviněného a jejich závěr spolehlivě vyplývá z provedeného dokazování.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. J. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. června 2014

Předseda senátu

JUDr. Michal Mikláš

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru