Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 645/2020Usnesení NS ze dne 01.07.2020

HeslaDovolací důvody
Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.645.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

§ 240 odst. 1,3 písm. a) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 645/2020-5628

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 1. 7. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Z. M., nar. XY, Polská republika, státního příslušníka Polské republiky, v České republice trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 3 To 17/2019, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 2/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. M. odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2018, č. j. 2 T 2/2018-5415, byl obviněný uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl dále podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest v počtu 500 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy v celkové výši 500 000 Kč a podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku pak byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích a družstvech na dobu 7 roků a podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to peněžních prostředků na účtu č. XY, vedený u UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s. Současně byl zrušen výrok o trestu, jenž se týkal sbíhající se trestné činnosti.

2. Uvedeného deliktu se obviněný dopustil zjednodušeně řečeno tím, že s cílem získat finanční prostředky zkrácením spotřební daně a daně z přidané hodnoty za období roku 2010, jako jediný jednatel společnosti P., se sídlem v XY, zorganizoval na území České republiky prodej minerálních olejů, nakoupených z jiného členského státu Evropské unie, konkrétně od zahraniční společnosti AS-Gold Gesellschaft mit beschränkter Haftung, se sídlem ve Spolkové republice Německo, přičemž uvedená komodita je svým složením téměř shodná se složením motorové nafty, přičemž tyto oleje jsou předmětem daně podle § 45 odst. 3 písm. d) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, avšak podle § 45 odst. 4 zmíněného zákona u minerálních olejů podle odst. 3 vznikne při uvedení do volného daňového oběhu povinnost daň přiznat a zaplatit pouze tehdy, jsou-li určeny k použití, nabízeny k prodeji nebo používány pro pohon motorů, pro výrobu tepla nebo pro výrobu směsí, přičemž obviněný nakoupil celkem 683 920 kg minerálních olejů v celkové hodnotě 13 594 329,90 Kč, které byly deklarovány jako mazací olej nepodléhající spotřební dani, a následně byly fiktivně vykázané jako prodané do zahraničí společnostem BS-STRONG, s. r. o., se sídlem ve Slovenské republice, Kornet Trade Spólka, se sídlem v Polské republice a Moulian, s. r. o., se sídlem ve Slovenské republice, ve skutečnosti však byly prodány v tuzemsku společnosti MARIN OIL, s. r. o., se sídlem v Jihlavě, přičemž společnost P., tak propustila do volného oběhu minerální olej, který byl svým složením velmi blízký motorové naftě, při propuštění do volného oběhu obviněný nepodal za společnost P., přiznání ke spotřební dani a neodvedl spotřební daň v částce 8 915 386 Kč. Následně obviněný prostřednictvím společnosti P., s cílem zastřít skutečný průběh výše popsaného obchodu před celní a finanční správou České republiky nechal zaúčtovat fiktivní pořízení obchodovaného zboží, tedy motorové nafty, údajným nákupem od dodavatelů v tuzemsku, které vzápětí prodal společnosti MARIN OIL, s. r. o., a to od společností BOKAS, s. r. o., se sídlem v Českých Budějovicích, Big Future, s. r. o., se sídlem v Praze 5, NABROŠ, s. r. o., se sídlem v Praze 4 a Central Europe Property Development, s. r. o., se sídlem v Praze 9, kteří měli dodat celkový objem motorové nafty 1 129 489 litrů za celkovou cenu 24 655 131 Kč, přičemž zdanitelná plnění na fakturách, která se měla k těmto nákupům vztahovat, byla fiktivní a měla za cíl zastřít skutečnost, že formovací a mazací oleje nebyly dodány do jiného členského státu Evropské unie, ale nabízeny k prodeji jako motorová nafta v tuzemsku, obviněný nechal faktury od jmenovaných fiktivních dodavatelů zaúčtovat do účetnictví společnosti P., a zahrnout do řádných přiznání k dani z přidané hodnoty, která s cílem získat finanční prostředky na této dani podal u Finančního úřadu ve Žďáru nad Sázavou, a to k dani z přidané hodnoty za druhé čtvrtletí 2010, ve kterém neoprávněně uplatnil část odpočtu daně ve výši 138 181 Kč, za třetí čtvrtletí 2010, ve kterém neoprávněně uplatnil část odpočtu daně ve výši 2 964 733 Kč a za čtvrté čtvrtletí 2010, ve kterém neoprávněně uplatnil část odpočtu daně ve výši 1 291 073 Kč, tedy obviněný uvedeným jednáním způsobil České republice, zastoupené Celním úřadem pro hlavní město Prahu, nepřiznáním a neuhrazením spotřební daně částku 8 915 386 Kč a České republice, zastoupené Finančním úřadem pro hlavní město Prahu neoprávněným uplatněním části odpočtů daně z přidané hodnoty a jejím neuhrazením škodu ve výši 4 393 987 Kč.

3. Tento rozsudek napadl obviněný odvoláním, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. 9. 2019, č. j. 3 To 17/2019-5492, podle § 256 tr. ř. zamítl.

4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, jenž vycházel zejména z výpovědí svědků J. H., M. V., M. T., V. T., K. B., A. A., dále ze zprávy společnosti Cargo Sped, s. r. o., z odborných závěrů M. D. a z bankovních výpisů účtu společnosti P.. Byly však provedeny i další důkazy, které ho ze spáchání trestné činnosti vyviňovaly. Jednalo se především o výpověď svědka Z. S., který uvedl, že pro společnost P., prováděl přepravu mazacích olejů do Polska a na Slovensko, nikoli zpátky, takových převozů bylo více jak dvacet. Uvedené tak potvrdilo obhajobu ohledně vývozů olejů mimo Českou republiku. Nepřímo výpověď jmenovaného svědka podpořil i svědek Z. M., který si rovněž na dopravu zboží z České republiky na Slovensko pro obviněného vzpomněl. Soudy také pominuly skutečnost, že administrativní činnost pro společnost P., vykonávala jeho tehdejší manželka A. M., neboť byť je obviněný schopen se česky částečně dorozumět, nerozumí všemu. Uvedené potvrdily výpovědi svědků M. T., M. V. a Z. S. Naopak neměly být preferovány výpovědi svědků A. A., V. T. a S. I. Obviněný neměl při svých obchodních aktivitách možnost si od nich přebírané doklady jakkoli prověřit, obchodů se uskutečnilo více a žádný problém nenastával, a proto neměl důvod zkoumat, která faktura či doklad jsou pravé. Poprvé měl možnost dovodit něco nestandardního až při kontrole na finančním úřadě, kdy zjistil, že byl uveden v omyl. Předtím však jednal v dobré víře, že vystavené faktury odpovídají skutečnosti. Pokud jmenovaní tvrdili, že s ním neobchodovali, není to pravda, což je možné doložit i na výpovědi V. T., kterého se obviněný v hlavním líčení dotázal, zda vlastnil vozidlo VW Touareg. Svědek zmíněnou skutečnost potvrdil s tím, že v roce 2010 takové vozidlo měl, což by obviněný nemohl vědět, pokud by se neznali. Navíc své popření obchodů činili jmenovaní i ze zištných důvodů.

5. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil a přikázal mu věc znovu projednat a rozhodnout.

6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný nevznesl jedinou námitku, kterou by vytýkal nesoulad učiněných skutkových zjištění a zákonných znaků zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, ale provedl pouze vlastní hodnocení důkazů, zejména svědeckých výpovědí a rozvedl úvahy, ze kterých výpovědí měly soudy vycházet a které měly považovat za nevěrohodné. K tomu spíše nejasně poukázal na úlohu své dřívější manželky A. M. Na základě naznačené polemiky pak prosazoval vlastní skutkovou verzi, podle níž minerální oleje dovezené z Německa prodal odběratelům ze Slovenska a Polska a vedle toho obchodoval s motorovou naftou nakoupenou od tuzemských společností. Jeho námitky tedy směřovaly proti skutkovým zjištěním a deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídají. Obviněný navíc neučinil součástí dovolání námitku extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, který by výjimečně mohl vstup dovolacího soudu do skutkových zjištění odůvodnit. S ohledem na absenci konkrétních námitek se potom státní zástupce nezabýval správností právní kvalifikace z hlediska časové působnosti trestních zákonů, když § 240 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku je součástí této normy až od 1. 7. 2016, když navíc tato otázka nemá pro postavení obviněného žádný význam.

7. Státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

8. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněného k případné replice, čehož však nebylo využito.

9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

10. Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzené důvody odpovídají důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.

11. Obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Při přezkumné činnosti, zda taková vada nastala, je ovšem dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, resp. dále upřesněn v souvisejícím odůvodnění.

12. K tomu je potřeba uvést, že v rámci zmíněného dovolacího důvodu se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. § 265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat tak důkazy provedené již dříve.

13. V podaném mimořádném opravném prostředku ovšem obviněný nezpochybnil právní kvalifikaci soudy učiněných skutkových zjištění, ale napadl správnost těchto zjištění a správnost procesu dokazování, jenž k jejich dovození vedl. Námitky obviněného tedy směřují proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů a rozsahu dokazování, přičemž se obviněný snaží provedeným důkazům přikládat obsah odpovídající jeho představě o skutkovém ději, což s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. činit nelze.

14. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, je zejména stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad je nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).

15. Nejvyšší soud konstatuje, že takové pochybení ve věci obviněného Z. M. shledat nelze. Soud prvního stupně, za následné akceptace i soudem odvolacím, totiž provedl dokazování, se zaměřením na činnost společnosti P., a obviněného v ní, a dále na okolnosti týkající se společností AS-Gold Gesellschaft mi beschränkter Haftung, BS-STRONG, s. r. o., Kornet Trade Spólka, Moulian, s. r. o., MARIN OIL, s. r. o., BOKAS, s. r. o., Big Future, s. r. o., NABROŠ, s. r. o. a Central Europe Property Development, s. r. o., tedy stran jejich reálné činnosti a jejich případných vzájemných obchodních vztahů. K tomu měl k dispozici svědecké výpovědi osob, které se na jednání některých těchto obchodních korporací podílely, dále řadu listinných důkazů a ve vztahu k dopadům zjištěné reality či fiktivnosti koupí a prodejů do daňové oblasti potom i odborné vyjádření z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence. Na podkladě těchto důkazů a po jejich vyhodnocení byl potom dovozen závěr o průběhu skutkového děje v tom smyslu, jak je popsán ve výroku o vině rozsudku Městského soudu v Praze, a to aniž by mezi provedenými důkazy a dovozenými skutkovými zjištěními, resp. poté právními závěry, byl dán jakýkoli, natož extrémní rozpor.

16. Pokud pak obviněný uplatnil námitku, podle níž při činění skutkových závěrů měly být zohledněny výpovědi svědků Z. S. a Z. M., Nejvyšší soud konstatuje, že tyto výpovědi byly shledány v podstatném rozsahu nevěrohodnými, případně rozpornými s dalšími (věrohodnými) důkazy, což již i k obdobnému tvrzení obviněného, předloženému již v odvolání, potvrdil Vrchní soud v Praze (srov. odst. 10. jeho usnesení). Rovněž bylo jednoznačně zjištěno, že bývalá manželka obviněného A. M. se sice v určitém rozsahu podílela na činnosti společnosti P., avšak spíše okrajovým způsobem, buď jako doprovod obviněného nebo jako osoba, která podle jeho pokynů přinášela dokumenty účetním apod., nikoli jako osoba účastnící se rozhodovacích procesů. Na správnost učiněných skutkových závěrů potom již vůbec nemá jakýkoli relevantní dopad skutečnost, že obviněný disponoval informací, jaké vozidlo pravděpodobně užíval v roce 2010 svědek V. T.

17. Bylo tedy bez pochybností prokázáno, že obviněný jednal shora naznačeným způsobem, tedy jednak, že cíleně nakládal s minerálními oleji tak, aby se vyhnul přiznání a odvedení z toho vyplývající spotřební daně, a dále fingoval za účelem zkrácení daně z přidané hodnoty další obchodní případy. Byť se na obdobné trestné činnosti za využití obdobných subjektů a informací, jak také uvedly oba soudy činné dříve ve věci (srov. odst. 66. rozsudku soudu prvního stupně a 9. usnesení odvolacího soudu), podílelo více osob, je zcela zřejmé, že obviněný nebyl obětí podvodu či sdělení nepravdivých údajů, ale aktivním hybatelem konkrétního protiprávního jednání, odvíjejícího se od aktivit jeho společnosti P.

18. V podrobnostech, pokud se jedná o důkazní situaci, hodnocení důkazů a na to navazující zjištění, Nejvyšší soud odkazuje zejména na odst. 54. až 68. pečlivého odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze, a dále odst. 9. až 13. odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze, které se vypořádalo se všemi odvolacími námitkami obviněného, neboť není nutno v rámci dovolacího řízení skutečnosti uvedené v jimi vyhotovených odůvodněních plně reprodukovat.

19. V obecném smyslu je namístě také doplnit, že na existenci extrémního nesouladu rovněž nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost bez dalšího porušení zásady volného hodnocení důkazů, principu in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017).

20. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného, která vymezuje rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu (§ 265i odst. 3 tr. ř.), neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako kterémukoli z dalších uvedených v § 265b tr. ř. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

21. Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 30. 9. 2019, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 3. 6. 2020. V dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. 7. 2020

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Radek Doležel

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru