Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 634/2017Usnesení NS ze dne 31.05.2017

HeslaDovolací důvody
Těžké ublížení na zdraví úmyslné
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.634.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

§ 145 odst. 1, 3 tr. zák.


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 634/2017-19

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 31. května 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 8 To 126/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 12/2016 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 10. 2016, č. j. 9 T 12/2016-408, byl obviněný J. K. uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Podle § 47 odst. 1 tr. zákoníku bylo upuštěno od potrestání za současného uložení ústavního ochranného psychiatrického léčení. Dále byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložena povinnost nahradit Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR majetkovou škodu ve výši 76 817 Kč.

Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného zločinu tím, že v přesně nezjištěné době v ranních hodinách dne 22. 4. 2016, po předchozí slovní rozepři se svou manželkou Z. K. (rozenou S.), v bytě domu čp. …, ul. D., P., Pardubický kraj, v úmyslu způsobit jí těžké poranění, tuto opakovaně fyzicky napadl, zejména údery pěstí, kopy a dalším dosud nezjištěným způsobem, kdy jí způsobil vícečetná poranění obličejové a vlasové části hlavy (krevní podlitiny a tržnězhmožděné rány v krajině levé očnice a dutiny ústní vlevo), poranění trupu a končetin, následně v 08.16 hodin telefonicky zavolal zdravotní záchrannou službu, která poškozenou odvezla do Pardubické krajské nemocnice k lékařskému zákroku, kde poté téhož dne v 17.00 hodin na následky zranění zemřela, přičemž bezprostřední příčinou smrti poškozené Z. K. byl úrazový a krvácivý šok při tupých poraněních hlavy, trupu a končetin (nitrolební krvácení, pohmoždění a úrazový otok mozku a mnohočetné krevní podlitiny na hlavě, trupu a na končetinách).

Rozsudek soudu prvního stupně obviněný napadl odvoláním, na základě kterého Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 8 To 126/2016, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku, kterým bylo upuštěno od potrestání a nahradil jej v podstatě shodným výrokem, ovšem se správnou citací ustanovení tr. zákoníku týkajícího se ochranného léčení.

Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce včas dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle něj napadený rozsudek spočíval na nesprávném hmotně právním posouzení.

V dovolání obviněný namítl, shodně jak v odvolání, že soud prvního stupně nedostatečně a nesprávně zjistil skutkový stav, přehlédl podstatné okolnosti zakládající důvodné pochybnosti, zda se skutek stal tak, jak je v rozsudku popsán a učinil tak nesprávné skutkové závěry. Obviněný nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v době činu se v bytě nenacházel nikdo jiný než on a poškozená. Soud pominul skutečnost, že by se do bytu mohla dostat třetí osoba oknem po lešení, nebo by do bytu mohla proklouznout, když se s poškozenou vraceli předchozího dne do bytu. Soudu prvního stupně dále vytkl, že se nevěnoval otázce, zda zranění poškozené, ke kterým byla potřebná síla velké intenzity, mohl způsobit on s ohledem na svůj věk a zdravotní stav. Podle obviněného přetrvávají pochybnosti, zda se skutek stal tak, jak byl popsán soudem prvního stupně a soud druhého stupně se s jeho námitkami dostatečně nevypořádal. Tím došlo k porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, a to s ohledem čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, zakazující libovůli v rozhodování soudů a v tomto směru obviněný odkázal na judikaturu Ústavního soudu.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudky soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil a zdůraznil, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat opravy skutkových zjištění soudů obou stupňů, neboť podstatou tohoto dovolacího důvodu je nesprávná aplikace hmotného práva a dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními soudů prvního a druhého stupně. Námitku proti skutkovým zjištěním by v dovolacím řízení bylo možné připustit pouze, pokud by existoval extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu, avšak v tomto případě k tomuto nedošlo. Argumentaci obviněného považuje státní zástupce za polemiku s hodnocením důkazů provedeným soudy prvního a druhého stupně. Ty se přitom přesvědčivě a přehledně vypořádaly s důkazy i s obhajobou obviněného. Žádné důkazy nenasvědčují tomu, že by se v bytě nacházela další osoba a z provedeného dokazování jasně vyplynulo, že poškozená zemřela následkem násilného útoku. Ze svědeckých výpovědí i z přestupkového řízení vyplynulo, že obviněný poškozenou již dříve fyzicky i slovně napadal, čehož příčinou byl jeho zhoršující se duševní stav. Námitka obviněného, že nebylo zkoumáno, zda byl fyzicky schopen podobného útoku, taktéž nespadá pod uvedený dovolací důvod. K tomuto přesto státní zástupce zdůraznil, že se nejednalo o první fyzické napadení poškozené ze strany obviněného. Soudy rovněž podle názoru státního zástupce nepochybily, pokud upustily od potrestání, neboť skutek spáchal obviněný ve stavu zmenšené příčetnosti a s ohledem na jeho osobu je uložení ochranného opatření dostačující.

Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu.

Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř., ale bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Obviněný ve svém podání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, eventuálně druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho posouzení dožaduje obviněný.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek nevykazoval znaky zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací námitky obviněného spočívají ve zcela shodných skutečnostech, které uváděl již ve svém odvolání. Soudu prvního stupně vytkl nedostatečný rozsah dokazování a nesprávné zjištění skutkového stavu. Tyto námitky se odvíjely od jeho obhajoby, že do bytu mohla vniknout třetí osoba a tato mohla poškozenou fyzicky napadnout a že se soudy nezabývaly otázkou, zda s ohledem na svůj věk a zdravotní stav by byl schopen takového razantního útoku vůči poškozené. Námitky obviněného pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy. O takovouto situaci se ale v posuzované věci nejedná. Skutková zjištění, o která opřely soudy obou stupňů výrok o vině, mají odpovídající obsahové zakotvení v důkazech, které byly provedeny v hlavním líčení v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí.

Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácená. Svědci Z. K., D. K., J. H., D. H., D. R. shodně potvrdili, že soužití obviněného s poškozenou bylo konfliktní. Znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství potvrdil, že poranění poškozené byla způsobena aktivním útokem vedeným druhou osobou a poškozená si je nemohla způsobit pouhým pádem. Další znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a specializace klinická psychologie potvrdil, že obviněný trpí organickou poruchou osobnosti v důsledku demence a Alzheimerovy choroby. Tato choroba pravděpodobně ovlivnila jeho jednání a zvýšenou agresivitu, přičemž jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti byly podstatně sníženy, blízce jejich vymizení. Odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika potvrzuje, že na kalhotách obviněného byla zajištěna DNA shodující se s DNA poškozené. Přestupkové řízení vedené proti obviněnému potvrzuje, že se dne 18. 3. 2016 (cca jeden měsíc před projednávaným skutkem) měl dopustit přestupku proti občanskému soužití, který vykazoval znaky domácího násilí vůči poškozené a kromě toho ještě dalšího přestupku z téhož dne spočívajícího ve verbálním napadení dcery D. K. Žádný z důkazů ani náznakem nenasvědčuje tomu, že by v inkriminovanou dobu mohl být v bytě někdo další, kromě obviněného a poškozené. Provedené důkazy hodnotil soud prvního stupně v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. a soud druhého stupně se ztotožnil se skutkovými závěry, až na nepodstatné drobnosti, které jsou ovšem bez vlivu na celkovou správnost skutkových závěrů a stejně tak na právní kvalifikaci. Své úvahy soudy obou stupňů ve smyslu § 125 odst. 1 tr. ř. řádně rozvedly v odůvodněních rozhodnutí (str. 6-7 rozsudku soudu prvního stupně a str. 2 odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně) a pro stručnost lze na tam uvedené odkázat, neboť se s uvedenými závěry ztotožnil i Nejvyšší soud. Mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je adekvátní obsahová a logická souvislost, která vylučuje úvahu o tom, že by tu byl nějaký, natož extrémní, rozpor a soudy obou stupňů svá rozhodnutí řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnily. Nijak tedy nebylo dotčeno ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivý proces.

Skutečnost, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy, a že nepovažuje provedené dokazování za dostatečné, ačkoli sám nenavrhuje žádné konkrétní důkazy na jeho doplnění, není dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. K. odmítl podle 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. května 2017

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru