Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 611/2015Usnesení NS ze dne 03.06.2015

HeslaZpronevěra
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.611.2015.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 206 odst. 1,3 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 611/2015-12

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 3. 6. 2015 dovolání obviněného P. F. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 9 To 329/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň – sever pod sp. zn. 1 T 126/2013 a rozhodl takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 9 To 329/2014, a rozsudek Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 8. 8. 2014, sp. zn. 1 T 126/2013.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Plzeň – sever přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 8. 8. 2014, sp. zn. 1 T 126/2013, byl obviněný P. F. uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzen podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na jeden rok s tím, že výkon trestu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na osmnáct měsíců.

Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu Plzeň – sever v podstatě v tom, že obviněný v době od 14. 2. 2013 do 30. 7. 2013 ve V., okr. P. – s., si ponechal pro svoji potřebu a k dalšímu užívání osobní automobil zn. Škoda Fabia Combi registrační značky ...., ačkoli mu bylo poskytovatelem úvěru oznámeno, že v souladu s úvěrovou smlouvou přechází vlastnické právo k uvedenému automobilu na obchodní společnost Credium, a.s., a že je povinen ho předat této společnosti, což neučinil, a tím způsobil škodu ve výši 63 176 Kč.

Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a v důsledku toho i proti výroku o trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 9 To 329/2014, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl, že skutek byl nesprávně posouzen jako přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Namítl, že z jeho hlediska nešlo o cizí svěřenou věc, kterou by si přisvojil. Poukázal na to, že vozidlo nabyl do vlastnictví na podkladě kupní smlouvy za kupní cenu, kterou uhradil z úvěru, a že vozidlo sloužilo toliko k zajištění úvěru. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby ho zprostil obžaloby.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.

Přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku větší škodu. Takovou škodou se podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda dosahující částky nejméně 50 000 Kč.

Cizí věc je pachateli svěřena, jestliže je mu odevzdána do faktické moci, zpravidla za tím účelem, aby s ní určitým způsobem nakládal, přičemž vlastníkem věci zůstává někdo jiný. Účel svěření a vlastnické právo jiného tu jsou okolnostmi, která pachatele omezují ve volné dispozici s věcí. Podstatné je, aby se v době svěření jednalo o věc, která je z hlediska pachatele věcí cizí. Znaky zpronevěry nejsou naplněny, pokud se věc dostane do dispozice osoby z toho titulu, že k ní nabude vlastnického práva. V takovém případě totiž daná osoba není ve volné dispozici s věcí nijak omezena, zejména ne nějakým účelem, pro který má věc ve faktické moci, ani vlastnickým právem jiného. Ohledně takové věci nelze činit závěr, že je z hlediska dané osoby cizí svěřenou věcí. Jestliže osoba dodatečně ztratí vlastnické právo k věci, avšak stále má věc ve své faktické moci a nevydá ji tomu, kdo k ní nově nabyl vlastnického práva, jedná se o nesplnění soukromoprávního závazku, a nikoli o trestný čin zpronevěry.

V posuzovaném případě se automobil dostal do moci obviněného na podkladě kupní smlouvy, kterou uzavřel s obchodní společností CARWEST, s.r.o., a to za kupní cenu 159 000 Kč. Kupní cenu obviněný uhradil ve výši 40 000 Kč z vlastních prostředků a ve výši 119 000 Kč z prostředků, které mu poskytla obchodní společnost Credium, a.s., na podkladě úvěrové smlouvy ze dne 18. 11. 2008. Z úvěrové smlouvy vyplýval závazek obviněného k zaplacení 60 měsíčních splátek ve výši po 2 930 Kč. Obsahem úvěrové smlouvy byla mimo jiné část nazvaná „Zajištění úvěru“. V bodě nazvaném „Zajišťovací převod práva“ bylo ujednáno, že splacení úvěru či jakékoli jeho části bude zajištěno převodem vlastnického práva k předmětu financování na věřitele ve smyslu § 553 obč. zák. a že účinnost převodu vlastnického práva nastane k okamžiku, kdy bude klientovi (dlužníku) doručeno písemné oznámení věřitele o účinnosti převodu vlastnického práva k předmětu financování spolu s výzvou k předání předmětu financování věřiteli. Obchodní společnost Credium, a.s., evidovala ke dni 21. 1. 2013 nesplacenou částku 5 960 Kč, a proto dopisem ze dne 23. 1. 2013, který byl obviněnému doručen podle zjištění soudů dne 7. 2. 2013, vyzvala obviněného k zaplacení dlužné částky do 8. 2. 2013, s tím, že jinak odstupuje od smlouvy a že na ni přechází vlastnické právo k předmětu financování (automobilu), přičemž vyzvala obviněného k jeho předání nejpozději třetí pracovní den po 8. 2. 2013. Obviněný však této výzvě nevyhověl a automobil nepředal.

Z uvedených skutkových okolností je zřejmé, že automobil se dostal do dispozice obviněného z toho titulu, že k němu na podkladě kupní smlouvy nabyl vlastnického práva, a nikoli z toho titulu, že by mu byl jen svěřen jako cizí věc.

Soudy vyvodily závěr o vině obviněného přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku v podstatě jen z toho, že nevydal automobil poskytovateli úvěru, jemuž z titulu zajišťovacího převodu vlastnického práva sjednaného v úvěrové smlouvě vzniklo vlastnické právo poté, co obviněný přestal řádně platit dohodnuté splátky.

Okresní soud Plzeň – sever v odůvodnění rozsudku na str. 5 uvedl, že obviněný „spáchal přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož objektivní stránku naplnil tak, že si přisvojil cizí věc (konkrétně osobní automobil zn. Škoda Fabia …), která mu byla svěřena (původně na základě úvěrové smlouvy …), tedy získal možnost neomezené dispozice s tímto osobním automobilem, k němuž však vlastnické právo náleželo ode dne 7. 2. 2013 společnosti Credium, a.s., které byl povinen nejpozději dne 13. 2. 2013 toto vozidlo předat“. Tento závěr Okresního soudu Plzeň – sever nelze akceptovat. Pokud obviněný získal možnost neomezené dispozice s automobilem, stalo se tak nikoli na základě úvěrové smlouvy uzavřené s obchodní společností Credium, a.s., ale na základě kupní smlouvy uzavřené s obchodní společností CARWEST, s.r.o., přičemž možnost neomezené dispozice s automobilem byla projevem jeho vlastnického práva. Nepřichází tedy v úvahu závěr, že automobil byl obviněnému svěřen jako cizí věc. V době, kdy podle Okresního soudu Plzeň – sever vzniklo vlastnické právo obchodní společnosti Credium, a.s., byl automobil v dispozici obviněného z titulu dřívějšího nabytí jeho vlastnického práva. Automobil jako předmět uvažovaného vlastnického práva obchodní společnosti Credium, a.s., se v dispozici obviněného neocitl tím, že by mu byl svěřen touto společností jako vlastníkem. Svědčí o tom absence jakéhokoli svěřovacího aktu, s nímž by bylo spojeno to, že do faktické moci obviněného automobil přešel z dispozice obchodní společnosti Credium, a.s., jako vlastníka.

Krajský soud v Plzni v odůvodnění napadeného usnesení na str. 3 k právnímu posouzení skutku uvedl, že obviněný „vozidlo … nevrátil, splátky neuhradil a naplnil tak skutkovou podstatu zpronevěry dle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku“. Ani tento závěr není možné akceptovat. Předně nešlo o „vrácení“ vozidla, protože o tom by se dalo uvažovat jen ve vztahu k obchodní společnosti CARWEST, s.r.o., od které obviněný vozidlo koupil, a nikoli ve vztahu k obchodní společnosti Credium, a.s., která obviněnému poskytla úvěr. Zmíněné „neuhrazení splátek“ je výrazem nesplněného závazku z úvěrové smlouvy, nikoli znakem trestného činu zpronevěry, jehož předmětem útoku by byl automobil.

Skutek zjištěný oběma soudy a popsaný ve výroku o vině nevykazuje znaky přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Takové posouzení skutku je nepřípustnou kriminalizací pouhého nesplnění závazku obviněného z úvěrové smlouvy. Napadené usnesení Krajského soudu v Plzni i rozsudek Okresního soudu Plzeň – sever jsou rozhodnutími, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak ho uplatnil obviněný.

Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Plzni, tak rozsudek Okresního soudu Plzeň – sever jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu Plzeň – sever, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Okresní soud Plzeň – sever znovu rozhodne o podaném návrhu na potrestání, přičemž se bude řídit právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto usnesení (§ 265s odst. 1 tr. ř.).

Poučení: : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. června 2015

Předseda senátu

JUDr. Petr Hrachovec

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru