Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 604/2017Usnesení NS ze dne 14.06.2017

HeslaPokračování v trestném činu
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.604.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 116 tr. zákoníku

§ 12 odst. 11 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 604/2017-38

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 6. 2017 o dovolání obviněného R. H., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 6 To 420/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 22/2016 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. H. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 8. 2016, sp. zn. 2 T 22/2016, byl obviněný R. H. za současného zrušení výroků o vině a trestu v pravomocném rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 5 T 87/2015, a v pravomocném rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 5 T 219/2015, uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku k společnému úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na tři léta, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

O odvoláních, která podali obviněný, státní zástupkyně v neprospěch obviněného a dva poškození, bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 6 To 420/2016. Z podnětu podaných odvolání byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. ř. v celém rozsahu zrušen a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku byl zrušen výrok o vině a trestu v pravomocném rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 5 T 219/2015, včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí a obviněný byl v bodech I/1-4 uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem oprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě II dalším přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, § 45 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k společnému úhrnnému trestu odnětí svobody na dvě léta, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Nově bylo rozhodnuto také o náhradě škody výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř.

Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze. Dovolání podal proto, že při změně provedené napadeným rozsudkem byl ponechán v právní moci rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 5 T 87/2015, což zhoršilo celkové postavení obviněného. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že Městský soud v Praze nesprávně posoudil otázku, v jakém rozsahu šlo o pokračování v trestném činu. Vyjádřil názor, že součástí pokračujícího trestného činu byly nejen všechny útoky, jimiž byl uznán vinným napadeným rozsudkem, ale i útok, jímž byl předtím uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření konstatovala, že Městský soud v Praze vymezil rozsah pokračujícího trestného činu správně, a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájkyni k případné replice, ale obhájkyně na ně nereagovala.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Otázka pokračování v trestném činu vyvstala ve vztahu k právnímu posouzení šesti útoků, které obviněný spáchal ve dnech 25. 8. 2015, 3. 9. 2015, 12. 9. 2015, 23. 9. 2015, 21. 11. 2015 a 12. 12. 2015, přičemž obviněný byl předtím pravomocně odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 5 T 219/2015, pro útok spáchaný dne 25. 8. 2015 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 5 T 87/2015, pro útok spáchaný dne 12. 12. 2015.

Obvodní soud pro Prahu 2 pokládal všech šest útoků za pokračující trestný čin, neboť pro to byly splněny podmínky uvedené v § 116 tr. zákoníku, které obsahuje hmotně právní definici pokračování. V tomto ohledu nevznikly žádné pochybnosti, avšak Obvodní soud pro Prahu 2 pominul, že při vymezení okruhu útoků, které lze posoudit jako pokračování v trestném činu, musí respektovat také ustanovení § 12 odst. 11 tr. ř., podle něhož pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek. Toto ustanovení vyžadovalo, aby Obvodní soud pro Prahu 2 přihlédl k tomu, kdy bylo zahájeno trestní stíhání obviněného pro ten který útok a kdy mu bylo obvinění sděleno. Pokud by Obvodní soud pro Prahu 2 postupoval takto, musel by zjistit skutečnosti, které vylučují, aby všech šest útoků bylo posouzeno jako pokračování v trestném činu.

K prvnímu sdělení obvinění ve smyslu § 12 odst. 11 tr. ř. došlo dne 26. 10. 2015 a týkalo se útoku spáchaného dne 12. 9. 2015. Za tohoto stavu bylo možné posoudit jako pokračování v trestném činu jen ty útoky, které byly spáchány před 26. 10. 2015, tj. útoky spáchané ve dnech 25. 8. 2015, 3. 9. 2015, 12. 9. 2015 a 23. 9. 2015. Útoky spáchané po 26. 10. 2015 bylo nutné z hlediska ustanovení § 12 odst. 11 tr. ř. posoudit jako nové skutky.

Do doby po 26. 10. 2015 spadají útoky spáchané ve dnech 21. 11. 2015 a 12. 12. 2015. Vzájemný vztah těchto útoků byl z hlediska pokračování v trestném činu dotčen tím, že dne 10. 12. 2015 bylo obviněnému ve smyslu § 12 odst. 11 tr. ř. sděleno obvinění pro útok spáchaný dne 5. 9. 2015. Tím pádem bylo třeba posoudit útok spáchaný dne 12. 12. 2015 jako nový skutek v poměru k útoku spáchanému dne 21. 11. 2015. Pro útok spáchaný dne 12. 12. 2015 byl obviněný pravomocně odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 5 T 87/2015, a protože tento útok nebylo možné posoudit jako součást pokračujícího trestného činu, nepřicházelo v úvahu zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 postupem podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku.

Pochybení Obvodního soudu pro Prahu 2 napravil Městský soud v Praze tím, jak po zrušení jeho rozsudku sám nově rozhodl o vině obviněného. Městský soud v Praze se dopustil jen toho, že v odůvodnění napadeného rozsudku, jímž do rámce pokračujícího trestného činu nezahrnul útok spáchaný dne 12. 12. 2015, nepřiléhavě argumentoval rozsudkem vyhlášeným dne 9. 12. 2015 ve věci Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 5 T 219/2015 ohledně útoku spáchaného dne 25. 8. 2015. To nebylo pro posouzení otázky pokračování v trestném činu významné, neboť z tohoto hlediska, tj. z hlediska ustanovení § 12 odst. 11 tr. ř., bylo rozhodné, že dne 10. 12. 2015 bylo obviněnému sděleno obvinění pro útok spáchaný dne 5. 9. 2015. Zmíněná vada odůvodnění neměla vliv na meritorní správnost výroku o vině, jak ho učinil Městský soud v Praze.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Poučení: : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. června 2017

JUDr. Petr Hrachovec

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru