Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 578/2020Usnesení NS ze dne 23.06.2020

HeslaDovolací důvody
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.578.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 578/2020-3000

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 6. 2020 o dovolání obviněného V. P., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 10 To 91/2019, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 7/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. P. odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 10. 2018, č. j. 49 T 7/2018-2777, byl obviněný V. P. shledán vinným pomocí ke zločinu loupeže podle § 24 odst. 1 písm. c), § 173 odst. 1 tr. zákoníku (jednání popsané v bodu 1.), zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (bod 2.), přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku (body 3. až 5.), přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (bod 5.), přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod 6.) a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku (bod 7.). Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 10 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Kromě jmenovaného obviněného byli tímto rozsudkem uznáni vinnými i spoluobvinění P. W. a Š. D. byly jim uloženy tresty a podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.

2. Tento rozsudek následně napadli všichni tři obvinění odvoláními, z jejichž podnětu Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 11. 2019, č. j. 10 To 91/2019-2869, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. a, b), d), f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to stran obviněného V. P. ve výrocích o vině popsaných pod body 2. až 5. a tím i ve výroku o trestu a souvisejících nárocích poškozených na náhradu škody. Podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. pak bylo znovu rozhodnuto tak, že byl obviněný shledán vinným pomocí ke zločinu loupeže podle § 24 odst. 1 písm. c), § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (bod II.), pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku (bod III. / 1. a 2.) a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (jen bodem III. / 2.). Za tyto trestné činy a současně za trestné činy, stran kterých zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn, byl odsouzen podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 8 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl obviněný podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek popsaný pod bodem 4. rozsudku soudu prvního stupně. Rozhodnuto pak bylo i o odvoláních spoluobviněných P. W. a Š. D. a podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. nově i o nárocích poškozených na náhradu škody.

3. Uvedených trestných činů se dopustil obviněný tím, že jednak podle nezrušené části výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně

1. spoluobvinění P. W. a Š. D. v době od 21:10 hod. do 21:20 hod. dne 27. 7. 2017 v Chomutově, ulici XY, poté, co se nezjištěným způsobem dostali do vestibulu domu, napadli pěstmi a kopy, ale i za užití teleskopického obušku, poškozeného V. P., který se v tu dobu vracel do svého bytu, přičemž při napadání po poškozeném požadovali peníze, které jim nevydal, následně využili toho, že poškozenému vypadl z kapsy klíč od vozidla, který si vzali a za pomoci tohoto klíče odcizili před domem zaparkované vozidlo VW Passat, se kterým z místa činu odjeli, přičemž obviněný na oba spoluobviněné P. W. a Š. D. na přesně nezjištěném místě čekal s vědomím toho, že přepadnou poškozeného V. P., aby je odvezl, což učinil až poté, kdy spoluobvinění P. W. a Š. D. odstavili odcizené vozidlo VW Passat na blíže nezjištěném místě v obci Postoloprty, čímž poškozenému V. P. způsobili škodu odcizením motorového vozidla ve výši 50 000 Kč;

6. v blíže nezjištěné době od 17. 8. 2017 do 9. 9. 2017, na blíže nezjištěném místě v Chomutově, poté, kdy dosud nezjištěným způsobem získal vozidlo tov. zn. Citroen Jumper, které bylo neznámým pachatelem v době od 16. 8. 2017 do 17. 8. 2017 odcizeno v Chomutově, ulici XY, poškozenému J. Š., umístil na toto vozidlo falešnou poznávací značku, falešné označení tovární značky, přední masku vozidla a přední příčku s typovým štítkem, dále vozidlo přebarvil z pastelově žluté na bílou, kdy tyto díly a poznávací značku získal z nepojízdného vozidla Peugeot Boxer, které předtím zakoupil od V. K., a následně toto pozměněné vozidlo od blíže nezjištěné doby od 17. 8. 2017 do 9. 9. 2017 nejméně v Chomutově užíval, a vše činil s vědomím, že se jedná o vozidlo odcizené;

7. společně se spoluobviněnými P. W. a Š. D. dne 28. 7. 2017 v obci Výškov, okres Louny, po odcizení vozidla VW Passat podle skutku 1. výroku rozsudku, z tohoto nejprve odmontovali kola a následně jej odvezli na pole u obce Počerady – Výškov, kde je zapálili, když odcizené vozidlo VW Passat řídil obviněný a v doprovodném vozidle Peugeot 106 za ním jeli jako řidič spoluobviněný P. W. a jako spolujezdec spoluobviněný Š. D., přičemž požár od vozidla se rozšířil na 26 ha částečně osetého pole, čímž poškozené společnosti Faunus Vidovle, s. r. o., způsobili celkovou škodu na shořelém poli ve výši 426 224 Kč,

a jednak podle výroku o vině rozsudku odvolacího soudu

II. společně s obviněným P. W., dne 2. 8. 2017, po vzájemné předchozí dohodě, s rozdělením úkolů a s vědomím účasti ostatních v čase 13:40 hod. vstoupili spoluobviněný P. W. s druhou blíže neustanovenou osobou, maskováni čepicí s kšiltem, slunečními brýlemi a rouškou přes nos a ústa, do pobočky MONETA Money Bank, a. s., v Klášterci nad Ohří, ulici XY, kde nejprve přeskočil spoluobviněný P. W. hotovostní přepážku, kde pod pohrůžkou použití střelné zbraně přinutil pokladní M. O. k otevření pokladny, odkud si následně do igelitové tašky sám bral peníze v různých nominálních hodnotách a zmocnil se tak finanční hotovosti v celkové výši 67 100 Kč, poté přeskočil zpět, přičemž druhá blíže neustanovená maskovaná osoba po celou dobu stála u vchodových dveří, kde dohlížela na vnitřní prostory banky a zbraní ohrožovala přítomné klienty a zaměstnance banky, následně ve 13:41 hod. z banky i s penězi utekli do ulice XY, kde na ně již čekal na místě řidiče v připraveném motorovém vozidle zn. Daewoo Lanos obviněný, který je na místo předtím i přivezl, a se kterým po přepadení pobočky banky odjeli, čímž poškozené společnosti MONETA Money Bank, a. s., způsobili škodu ve výši 67 100 Kč;

III.

1. společně se spoluobviněným P. W., v době kolem 22:25 hod. dne 3. 9. 2017 vnikli na volně přístupný a neoplocený pozemek u rodinného domu č. p. XY v obci Korozluky, okres Most, kam přijeli vozidlem Nissan Almera ve vlastnictví obviněného, kde nejprve z volně přístupného přístavku odcizili gola sadu v černém kufříku POWERFIX, nářadí v modrém kufříku ALPINE a sadu stranových klíčů a imbusových klíčů v plastovém držáku, následně v úmyslu uvnitř domu něco odcizit za pomocí krumpáče rozbili prosklené vstupní dveře včetně rámu, u toho poničili halogenový reflektor s pohybovým čidlem a také se pokusili vypáčit plastové okno, čímž poškodili jeho rám, při činu však byli vyrušeni sousedem a utekli a poškozené K. K. tak způsobili škodu poškozením dveří, okna a halogenového světla ve výši 22 500 Kč a poškozenému J. O. škodu odcizením věcí ve výši 2 000 Kč;

2. v době od 7:40 hod. do 7:51 hod. dne 6. 9. 2017, v Chomutově, ulici XY, v blízkosti mateřské školy, vnikl po rozbití skleněné výplně pravých předních dveří do zde zaparkovaného vozidla zn. Kia Ceed, kde z podlahy odcizil dámskou kabelku černobílé barvy s imitací hadí kůže, ve které byla uložena dámská peněženka s komiksovým motivem a finanční hotovostí 1 000 Kč, platební karta Master Card, osobní doklady na jméno E. H., kartičky pojištěnce na jména D. M., M. M., K. K., mobilní telefon zn. Samsung Galaxy včetně SIM karty a osobní diář ADK růžové barvy, čímž poškozené E. H. způsobil škodu na odcizených věcech ve výši 10 710 Kč, škodu za spoluúčast na plnění z havarijního pojištění vozidla ve výši 1 000 Kč a Pojišťovně Generali, a. s., způsobil škodu z titulu vyplaceného pojistného plnění ve výši 12 803 Kč, a tyto činy obviněný spáchal přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. 9. 2012, sp. zn. 20 T 31/2010, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu Ústí nad Labem, sp. zn. 5 To 533/2012, dne 24. 5. 2013, uznán vinným ze spáchání mj. přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 36 měsíců, který vykonal dne 17. 8. 2016.

4. Rozhodnutí soudu druhého stupně napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V jeho odůvodnění uvedl, že žádný z provedených důkazů nebyl natolik průkazný, aby z něho bylo možné dovodit, že se dopustil skutků, za které byl odsouzen. Jejich spáchání přitom od počátku popíral, rovněž spoluobviněný P. W., jenž se k trestné činnosti doznal, vyloučil obviněného jako spolupachatele. Bylo tím porušeno právo obviněného na spravedlivý proces.

5. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby sám rozhodl tak, že jej podle § 226 písm. c) tr. ř. zprošťuje obžaloby.

6. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k tomuto dovolání uvedla, že obviněný své dovolací námitky přiřadil k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V posuzovaném případě je tento dovolací důvod uplatnitelný pouze v jeho druhé alternativě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k), přičemž vzhledem ke konkrétním námitkám obviněného lze zvažovat pouze důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedený dovolací důvod tedy záleží ve vadné aplikaci hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy, naopak pod něj nejsou podřaditelné námitky skutkové, tedy zejména takové, jimiž by se dovolatel snažil dosáhnout jiného hodnocení důkazů. Obviněný však v dovolání vznesl výlučně právě námitky, jimiž vyjádřil nesouhlas se zjištěními soudů a prosazoval svoji verzi skutkového děje ve smyslu jeho konstantní obhajoby, že se ničeho nedopustil. Obviněný tedy uplatnil jen námitky, které dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. Nejvyšší soud pak může do skutkových zjištění zasáhnout, avšak pouze výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Taková situace však v případě obviněného nenastala.

7. Státní zástupkyně proto navrhla dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.

8. Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož však nebylo využito.

9. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§ 265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. ), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

10. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., o který obviněný své dovolání opřel, je naplněn, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný důvod tak obsahuje dvě alternativy. Podle první lze dovolání podat, jestliže soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (v daném případě odvolání) zejména odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř. nebo zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. (jako podaný opožděně, neoprávněnou osobou či s obsahovými nedostatky). K tomu však v konkrétní trestní věci obviněného nedošlo, protože odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. napadené výroky i řízení jim předcházející věcně přezkoumal a poté rozhodl podle § 258 odst. 1 písm. a), b), d), f), odst. 2 tr. ř. o částečném zrušení rozsudku soudu prvního stupně a podle § 259 odst. 3 tr. ř. učinil nové rozhodnutí.

11. Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho alternativě druhé lze potom dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. a v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Podstatou této druhé alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud, přestože v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející, neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (Šámal, P. a kol. Trestní řád II. Komentář. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3176).

12. Byť tedy soud druhého stupně vyhověl odvolání obviněného pouze částečně (a v části ponechal napadený rozsudek nedotčen), obviněný může namítat, že odvolací soud neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, přestože nedošlo k jeho výslovnému zamítnutí, neboť to v posuzovaném případě nebylo ani možné. Jestliže totiž odvolací soud vyhoví podanému odvolání jen částečně, nelze ho již ve zbylé, neúspěšné části podle § 256 tr. ř. zamítnout. Odvolání je totiž z hlediska rozhodování odvolacího soudu nedělitelné, a přestože mu nebylo vyhověno v celém rozsahu, stále se jedná o odvolání jediné, které se vztahuje k jednomu konkrétnímu obviněnému (srov. přiměřeně i z rozhodnutí publikované pod č. 14/2005 Sb. rozh. tr.).

13. Pokud se pak jedná o dovolací důvod, jenž měl být naplněn již v řízení předcházejícím rozsudku Vrchního soudu v Praze, obviněný žádný konkrétní odkaz neuvedl, avšak s ohledem na obsah jeho (stručných) dovolacích námitek přichází v úvahu pouze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

14. Obviněný své dovolání založil pouze na námitkách proti hodnocení důkazů soudy prvního i druhého stupně a proti jejich skutkovým zjištěním. Jde o námitky, které stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a které neodpovídají ani žádnému z dalších dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení § 265b tr. ř. Soudní praxe nicméně dovodila určité výjimky z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, kterou je zejména stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad je nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).

15. Námitky obviněného se však nesly ve velmi obecné rovině a byly velice stručné, neboť jimi jen popřel, že by některý ze skutků kladených mu za vinu spáchal, k čemuž odkázal na výpověď spoluobviněného P. W., který ho vyloučil jako spolupachatele.

16. Obviněný tak ve svém dovolání jednak ani výslovně existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními nenamítl, navíc jeho převážně obecné tvrzení ani bližší argumentaci takového pochybení nepodkládá. Nejvyšší soud proto konstatuje, že situace vyžadující jeho zásah nenastala. Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Ústí nad Labem, z nichž v napadeném rozsudku částečně vycházel a částečně je poupravil Vrchní soud v Praze, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění tedy mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které soudy prvního i druhého stupně odpovídajícím způsobem zhodnotily a svůj postup vysvětlily v odůvodnění svých rozsudků.

17. K jediné konkrétní námitce obviněného, podle níž spoluobviněný P. W. popřel, že by se obviněný na páchání trestné činnosti podílel, což by mělo zakládat pochybnost o správnosti učiněných výroků, lze v krátkosti uvést, že tato námitka se ani nevztahuje ke všem trestným činům, jejichž spácháním byl obviněný uznán vinným, neboť části se dopustil samostatně a nikoliv se spoluobviněným P. W. Navíc se s touto obhajobou již řádně vypořádaly soudy obou stupňů, přičemž výslovně uvedly, že výpovědi tohoto spoluobviněného neuvěřily, přičemž podíl obviněného na spáchání předmětných trestných činů byl prokázán jinými důkazy, a to zejména výpovědí svědkyně V. M., svědka Z. V., obsahem komunikace mezi P. P. a J. S., a rovněž zjištěními vyplývajícími ze sledování osob a věcí, konkrétně obviněného a spoluobviněného P. W. (č. l. 2281 až 2283 trestního spisu), resp. i z dalších zjištění.

18. Na základě provedeného a dostatečného dokazování a po hodnocení důkazů byl tak následně dovozen průběh skutkového děje, jenž není domněnkou ani spekulací, ale vyplývá ze zmíněného procesního postupu. Na uvedeném ničeho nemění, že obviněný svoji vinu, resp. spáchání trestné činnosti, odmítl a podal svoji verzi skutkového děje, v níž veškeré své trestné jednání popřel, neboť s jeho tvrzeními se soudy obou stupňů neztotožnily.

19. V podrobnostech, pokud se jedná o důkazní situaci, hodnocení důkazů a na to navazující zjištění, Nejvyšší soud odkazuje zejména na odst. 41., 58. a 64. odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze a odst. 85. až 113. odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, neboť, i s přihlédnutím k šíři předložené dovolací argumentace, není nutno v rámci dovolacího řízení skutečnosti uvedené v jimi vyhotovených odůvodněních plně reprodukovat.

20. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. [s případným odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], stejně jako kterémukoli z dalších uvedených v § 265b tr. ř. Proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. 6. 2020

JUDr. Josef Mazák

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Radek Doležel

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru