Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 557/2017Usnesení NS ze dne 17.05.2017

HeslaLoupež
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.557.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 173 odst. 1 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 557/2017-20

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 5. 2017 o dovolání, které podal obviněný R. L., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2016, sp. zn. 61 To 429/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 82/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. L. odmítá.

Odůvodnění:

Obviněný R. L. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2016, sp. zn. 61 To 429/2016, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 7. 9. 2016, sp. zn. 2 T 82/2016 (napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze je v dovolání nepřesně označeno jako „rozsudek“). Výrok o zamítnutí odvolání obviněný napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Námitky obviněného byly zaměřeny proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem odsuzujícího výroku o jeho vině. Obviněný vytkl soudům vadné hodnocení důkazů a neúplnost dokazování, pokud nevyhověly jeho návrhům na doplnění důkazů. Dovoláním se obviněný domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 8 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání nebude vyjadřovat.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který není možné – na rozdíl od odvolání – podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci deklarovaného dovolacího důvodu za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem. Žádný ze zákonných dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k rozsahu dokazování apod. Skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. To souvisí s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Dovolacím důvodem je vadná aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy. Předmětem právního posouzení tu je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.

Obviněný byl odsouzen pro zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 8, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Městský soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 31. 5. 2016 kolem 21,45 hodin v P., ul. P. p., u domu čp. …, chtěl po poškozeném T. V. v jeho autě částku 1 500 Kč za domnělý dluh, a když poškozený držel v ruce peníze v hodnotě 1 400 Kč, obviněný mu začal vyhrožovat slovy „Dej to sem, nebo tě zabiju“, a rychle mu je vytrhl z ruky, schoval si je a výhrůžným tónem řekl poškozenému „Dělej, dej sem ještě kilo“, načež poškozený ze strachu vydal obviněnému ještě bankovku v hodnotě 200 Kč, kterou mu obviněný vytrhl z ruky a z místa odešel, přičemž poškozenému přikázal, aby nikam nejezdil, nevystupoval a čekal.

V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek nevykazoval znaky zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání v celém rozsahu výlučně na námitkách, v nichž zdůrazňoval, že byl odsouzen jen na podkladě svědecké výpovědi poškozeného, kterou označil za nevěrohodnou. K tomu obviněný dodal, že byly zamítnuty jeho návrhy na provedení důkazů, jimiž bylo možné prokázat nevěrohodnost svědecké výpovědi poškozeného. Tyto námitky navazovaly na obhajobu obviněného, která se odvíjela od jeho tvrzení, že se jednání uvedeného ve výroku o vině nedopustil. Námitky obviněného pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.

Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy. O nic takového se ovšem v posuzované věci nejedná. Skutková zjištění, o která soudy opřely výrok o vině, mají odpovídající obsahové zakotvení v důkazech, které byly provedeny v hlavním líčení v rozsahu potřebném pro rozhodnutí.

Nejpodstatnějším usvědčujícím důkazem je svědecká výpověď poškozeného T. V., který podrobně, konkrétně, jasně, bez významnějších rozporů a celkově přesvědčivě popsal jak jednání, jemuž byl ze strany obviněného vystaven, tak okolnosti, za kterých k němu došlo. Útok, jímž si obviněný na poškozeném pod pohrůžkou zabití vynutil v jeho autě provozovaném jako taxislužba vydání peněz, byl vyústěním širšího konfliktu. Jemu předcházelo seznámení, když poškozený jako řidič taxislužby vezl obviněného jako zákazníka a zmínil se, že jeho známý potřebuje vymoci dluh ve výši 40 000 Kč. Obviněný se vyjádřil tak, že se těmto věcem věnuje a že dlužnou částku vymůže, a dal obviněnému své kontaktní údaje. Oním známým, o jehož pohledávku šlo, byl T. M. a dlužníkem byla M. B. T. M. následně přistoupil na takto vzniklou nabídku vymožení své pohledávky a prostřednictvím poškozeného poskytl obviněnému potřebné údaje. Poté se obviněný obrátil na T. M. se sdělením, že peníze dostane v eurech, a vyzval ho k setkání, přičemž požadoval 5 000 Kč. T. M. se jednání obviněného zdálo podezřelé a vzbudilo v něm obavy, kvůli kterým nepřišel na schůzku a ignoroval další telefonáty obviněného. Obviněný se proto obrátil na poškozeného T. V. s tím, že potřebuje peníze pro osoby, které dluh vymáhaly. Poškozený dal obviněnému 3 000 Kč a považoval věc za uzavřenou, avšak obviněný ho znovu kontaktoval, požádal ho o odvoz a při tom se vyjádřil tak, že mu peníze pro T. M. vrátí tím, že mu dá 200 Euro, když mu poškozený dá 1 500 Kč. Poškozený v důvěře, že mu obviněný oproti požadované částce 1 500 Kč opravdu dá 200 Euro, peníze vyndal z peněženky, načež na něho obviněný zaútočil jednáním popsaným ve výroku o vině.

Uvedené skutečnosti vyplývají ze svědecké výpovědi poškozeného jako přímého usvědčujícího důkazu. Soudy si byly vědomy protichůdnosti této výpovědi a obhajoby obviněného a již z tohoto důvodu hodnotily svědeckou výpověď poškozeného velmi obezřetně se zaměřením na to, zda a v jaké míře je podporována jinými byť nepřímými důkazy. V tomto ohledu se potvrdila zásadní shoda mezi svědeckou výpovědí poškozeného T. V. a výpovědí svědka T. M. ohledně okolností týkajících se angažmá obviněného ve věci vymáhání dluhu. Také následná komunikace obviněného s poškozeným v době po činu, tak jak vyplývá z obsahu zpráv SMS obviněného a z jeho vyjadřování na adresu poškozeného, které bylo zachyceno policií při sledování osob a věcí (§ 158d tr. ř.), svědčí o tom, že obviněný se na poškozeném nadále dožadoval dalších peněz za údajné výlohy, které měl s vymáháním dluhu. Ukázalo se ovšem to, že obviněný pouze předstíral, že dluh byl vymáhán a vymožen, neboť svědkyně M. B. jednoznačně uvedla, že ve věci dluhu nebyla nikým kontaktována. Za tohoto stavu měly soudy dostatek přesvědčivých důvodů k tomu, aby svědeckou výpověď poškozeného jako celek považovaly za věrohodnou a aby na jejím podkladě vybudovaly skutková zjištění uvedená ve výroku o vině. Věrohodnost poškozeného není nijak dotčena tím, že trestní oznámení na obviněného neučinil bezprostředně po činu, ale teprve pod vlivem okolnosti, že obviněný se na něm domáhá dalších peněz. To svědčí spíše o určité zdrženlivosti poškozeného ve vztahu k obviněnému a o tom, že poškozený nebyl motivován snahou přitížit obviněnému nepodloženými tvrzeními. Návrhy obviněného na provedení dalších důkazů soudy zamítly s přijatelným zdůvodněním, že jsou nadbytečné, což platí jak o požadovaném zkoumání osoby poškozeného znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie, tak o výslechu ženy přítomné ve vozidle při jízdě, během které se obviněný a poškozený seznámili a během které ještě k žádnému konfliktu mezi nimi nedošlo (touto ženou byla podle obviněného A. V., avšak jízdě, která podle zjištění soudů skončila napadením a oloupením poškozeného, nebyla přítomna ani podle tvrzení obviněného).

Mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je adekvátní obsahová a logická souvislost, která vylučuje úvahu o tom, že by tu byl nějaký extrémní rozpor. Nebylo tudíž nijak dotčeno ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení.

To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nepovažuje provedené dokazování za dostatečné, není dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a tím pádem ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.

Poučení: : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. května 2017

JUDr. Petr Hrachovec

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru