Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 550/2016Usnesení NS ze dne 04.05.2016

HeslaTýrání osoby žijící ve společném obydlí
Ublížení na zdraví úmyslné
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.550.2016.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 21 odst. 1, § 145 odst. 1, § 199 odst. 1, 2 pím. a), d) tr. zákoníku předpisu č. 40/2009 Sb.

Podána ústavní stížnost

III. ÚS 2337/16 ze dne 01.08.2017 (zrušeno)
soudce zpravodaj JUDr. Radovan Suchánek


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 550/2016-30

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 4. května 2016 v Brně dovolání obviněného B. D. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. 4 To 423/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 4 T 194/2015, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného B. D. odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Teplicích rozsudkem ze dne 30. 11. 2015, sp. zn. 4 T 194/2015, uznal obviněného B. D. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. a), d) tr. zákoníku. Podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, Regionální pobočka v Ústí nad Labem, pobočka pro Liberecký a Ústecký kraj, Mírové náměstí 35/C, Ústí nad Labem, IČ: 41197518, na náhradu škody.

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. 4 To 423/2015, podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), f) tr. ř. zrušil z podnětu odvolání státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný B. D. je vinen, že

v období od listopadu 2014 do dne 21. 7. 2015 v T. v ulici N. H. , ve společně užívaném bytě, poté po období cca tří dnů koncem března 2015 a několika dnů na přelomu května 2015 a června 2015 v B. v ulici M. Š. , okres T. , v době opakovaného společného soužití v bytě jeho sestry N. B. , a švagra E. Á. , a nakonec v období od přesně nezjištěného dne v průběhu června 2015 do dne 21. 7. 2015 v T. v ulici B. , ve společně užívaném bytě, poškozenou J. K. , opakovaně s četností nejméně jednou týdně pro údajnou nevěru slovně vulgárně urážel, bránil jí v kontaktu s dalšími osobami, kontroloval její komunikaci prostřednictvím mobilního telefonu a fyzicky ji napadal údery otevřenou dlaní či pěstí a kopy do hlavy a trupu. V některých případech ji tahal za vlasy, vyhrožoval jí zmrzačením, uzamykal v bytě, svazoval na rukou a nohou a bránil jí tak v odchodu do zaměstnání, rozbíjel vybavení domácnosti, přičemž intenzita jeho útoků se stupňovala. Vyvrcholila dne 18. 7. 2015, když vedle výše popsaného jednání poškozenou přinutil vysvléci se donaha, bodl ji šroubovákem do levé ruky a holeně levé nohy a nezjištěným předmětem pořezal na stehně levé nohy. Nakonec dne 21. 7. 2015, když poškozenou nejprve bil napájecím kabelem televizoru přes záda, poté jí chrstl vroucí vodu z rychlovarné konvice na obličej a horní část trupu, a aniž by poškozené poskytl potřebnou první pomoc, opětovně naplnil vodou a sepnul rychlovarnou konvici a z místnosti na krátkou dobu odešel, čehož poškozená využila a rychlovarnou konvici vypnula. Po svém návratu, za situace, když obviněný nevěděl, že se v konvici nachází studená voda a naopak měl za to, že voda v konvici je vroucí, v úmyslu opětovného opaření poškozené na stejných částech těla srozuměn s tím, že to může vést ke znásobení její trýznivé bolesti s rizikem jejího zohyzdění, demonstrativně zalil vodou z rychlovarné konvice připravený šálek s kávou a vzápětí se slovy, že si poškozená kávu nezaslouží, po ní chrstl obsah šálku i zbytek vody z rychlovarné konvice. Opět ji začal bít, uchopil do rukou její hlavu, se kterou udeřil do zdi, a z bytu odešel. Tímto jednáním poškozené opakovaně způsoboval pohmožděniny a hematomy na hlavě, trupu i končetinách a drobné oděrky. Při útoku ze dne 18. 7. 2015 dále bodné rány na levé ruce a holeni levé nohy a drobnou řeznou ránu na stehně levé nohy a zlomeninu nosních kůstek. Při útoku ze dne 21. 7. 2015 navíc popáleniny prvého a druhého stupně levé poloviny obličeje, levého ucha, přední strany krku a hrudníku včetně části prsů a horní poloviny pravé paže, tj. popáleniny celkem na osmi procentech povrchu těla, přičemž v důsledku uvedených poranění ze dne 21. 7. 2015 byla poškozená omezena v běžném způsobu života pro přetrvávající silné bolesti po dobu nejméně tří týdnů.

Podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 21 odst. 1 tr. zákoníku uznal obviněného B. D. vinným pokusem zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví a podle § 199 odst. 1, 2 písm. a), d) tr. zákoníku vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí. Podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi a půl let. Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, Regionální pobočka v Ústí nad Labem, pobočka pro Liberecký a Ústecký kraj, Mírové náměstí 35/C, Ústí nad Labem, IČ: 41197518, na náhradu škody.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Martina Žižky včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zpochybnil v něm postup odvolacího soudu, který je podle něj v rozporu s ustanovením § 254 odst. 2 tr. ř. přezkoumával i výrok o vině rozsudku soudu prvního stupně přesto, že odvolání státní zástupkyně směřovalo jen proti výroku o trestu; v důsledku čehož byl obviněný uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 21 odst. 1 tr. zákoníku a zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. a), d) tr. zákoníku, za které mu byl uložen shora uvedený trest odnětí svobody. Obviněný má za to, že nebyly dány podmínky pro přezkum napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť státní zástupkyně podaným odvoláním napadla pouze výrok o trestu, který podle obviněného nenavazuje na odvoláním nedotčený výrok o vině. Dále je přesvědčen, že odvolací soud nesprávně hmotněprávně posoudil skutek jako zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 21 odst. 1 tr. zákoníku, své tvrzení postavil na tom, že odvolací soud vycházel z nesprávných skutkových zjištění. K tomu doplnil, že skutková zjištění jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy a nemají oporu v provedeném dokazování. Uvedl, že když poškozenou opětovně polil vodou z rychlovarné konvice, tak věděl, že voda v ní není horká; tudíž že poškozené nemůže ublížit na zdraví.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. 4 To 423/2015, a současně aby mu podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného, konkrétně k námitce, že nebyly dány podmínky k tomu, aby krajský soud jako soud odvolací přezkoumával nejenom výrok o trestu, ale i výrok o vině rozsudku soudu prvního stupně uvedl, že ji nelze pod uplatněný dovolací důvod podřadit, neboť nesměřuje vůči právnímu posouzení skutku ani jinému hmotněprávnímu posouzení. Nejvyšší státní zástupce doplnil, že tato výtka obviněného není důvodná ani v obecné rovině; krajský soud ustanovení § 254 odst. 2 tr. ř. neporušil, neboť vytýkaná vada (příliš mírný trest, který byl obviněnému rozsudkem prvního stupně uložen) měla svůj původ též ve výroku o vině, z toho důvodu jej bylo nutné znovu přezkoumat. Co se týče námitky obviněného, že bylo nesprávně právně posouzeno jeho jednání jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 21 odst. 1 tr. zákoníku nejvyšší státní zástupce uvedl, že ani tato výhrada obviněného taktéž není důvodná, ani v obecné rovině, protože skutková zjištění mají v provedených důkazech bezpečnou a jasnou oporu, a to včetně doznání obviněného. Jejich zpochybnění nejvyšší státní zástupce tedy považuje za zcela bezpředmětné.

Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než který je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, odůvodňuje-li to extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je třeba dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Zmíněný rozpor může nastat i v případě, že skutková zjištění soudů jsou založena na úkonech, které jsou zatíženy tak závažnými vadami, že tyto úkony nelze použít jako důkaz, a buď tu nejsou žádné další důkazy anebo zbývající důkazy nepostačují k tomu, aby jen na jejich podkladě obstála skutková zjištění soudů.

Podle § 265f odst. 1 tr. ř. je Nejvyšší soud jako soud dovolací při rozhodování o dovolání vázán tím, které výroky rozhodnutí, v jakém rozsahu a z jakých důvodů dovolatel napadá a čeho se domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Takto podané dovolání vymezuje rozsah a obsah přezkumné povinnosti dovolacího soudu. Východiskem pro existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku je popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé. Nejvyšší soud proto přezkoumává napadený rozsudek ve vztahu k těm skutkovým zjištěním, která jsou uvedena v tzv. skutkové větě výroku o vině. S odkazem na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je založeno rozhodnutí napadené dovoláním. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. (srov. Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád. Komentář. II. díl 4. vydání. Praha: C. H. Beck 2002, s. 1642). Protože důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, dovolacímu soudu nepřísluší posuzovat správnost a zákonnost provádění dokazování. Postup soudu, jímž provádí dokazování v hlavním líčení (veřejném zasedání) je totiž upraven trestním řádem, tedy procesním předpisem, a není součástí hmotně právního posuzování.

Povahu právně relevantních námitek nemohou mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu musí soudy nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto poté hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky, které se týkají skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.

Obviněný uplatnil ve svém dovolání skutkovou námitku, a to, že věděl, že voda v rychlovarné konvici, kterou poškozenou J. K. opětovně polil, nebyla vroucí. Proto ji nemohl opařit a způsobit jí tak ještě závažnější poranění. Touto námitkou napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud nezjistil žádný, natož extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.

K námitce obviněného, týkající se přezkoumání výroků rozsudku a řízení soudu prvního stupně soudem odvolacím podle ustanovení § 254 tr. ř. Nejvyšší soud podotýká, že jde o procesní námitku, nikoli hmotněprávní, a proto nenaplňuje důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotněprávním posouzení.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného B. D. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání, které konal podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. května 2016

JUDr. Jindřich Urbánek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru