Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 541/2019Usnesení NS ze dne 22.05.2019

HeslaDovolací důvody
Loupež
Neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.541.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

§ 173 odst. 1 tr. zákoníku

§ 234 odst. 1 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 541/2019-341

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 22. 5. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného T. K., nar. XY v XY, bytem XY, okres Žďár nad Sázavou, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2018, sp. zn. 10 To 71/2018, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 7/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. K. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018, č. j. 57 T 7/2018-247, byl obviněný uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 173 odst. 1, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na 30 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let s dohledem. Podle § 99 odst. 1, 4 tr. zákoníku mu bylo uloženo ambulantní ochranné protitoxikomanické léčení. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedených trestných činů dopustil v podstatě tím, že dne 13. 1. 2018 v době od 10:10 hod. do 11:20 hod. ve svém bytě v XY, XY, kam za ním přišla na návštěvu poškozená G. D. s jejich nezletilým synem, nejprve zamkl vstupní dveře bytu a odmítl poškozenou se synem pustit ven, a poté v úmyslu zmocnit se cizí věci, ji fyzicky napadl tak, že do ní strkal, natlačil ji do křesla v obývacím pokoji, kde ji zaklekl, takže se nemohla hýbat a bránit, a přestože plakala a prosila ho, aby ji pustil, ji držel za vlasy, opakovaně ji udeřil dlaní přes obličej, vyhrožoval jí zabitím a přitom po ní požadoval vydání její platební karty vydané k jejímu bankovnímu účtu. Poškozená mu ze strachu o svůj život kartu vydala a poté jí umožnil z bytu i se synem odejít. Ihned po opuštění domu poškozená kartu zablokovala a následně věc oznámila policii, přičemž obviněný až do svého zadržení téhož dne ve 14:45 hod. zůstal v bytě, o žádný výběr se nepokusil a platební kartu vydal policii, tudíž materiální škoda poškozené nevznikla, avšak v důsledku fyzického napadení poškozená pociťovala bolesti hlavy a krku, kvůli kterým vyhledala dne 17. 1. 2018 lékařské ošetření a po dobu několika dnů musela dodržovat klidový režim.

Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními obviněný a státní zástupce v neprospěch obviněného. Z podnětu odvolání obviněného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 11. 2018, č. j. 10 To 71/2018-284, zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výrocích o uložení ochranného léčení a náhradě škody a ohledně zrušené části znovu rozhodl tak, že obviněnému podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku uložil ambulantní ochranné protitoxikomanické léčení a podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o náhradě škody. Odvolání státního zástupce podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy nesprávně posoudily jeho jednání. Ve věci je extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Jeho vina nebyla nade vší pochybnost prokázána. Soudy založily své závěry výhradně na svědectví poškozené, která by se mu za společnou minulost mohla mstít, a tudíž její výpověď není věrohodná. Jedná se o situaci, kdy je zde pouze tzv. tvrzení proti tvrzení. Nalezení nože na konferenčním stole v obývacím pokoji nemůže být usvědčujícím důkazem, když nůž v obývacím pokoji není nic neobvyklého. Obdobně tomu je i v případě platební karty, neboť nebylo prokázáno, že ji měl u sebe bez souhlasu poškozené. Stejně tak nebylo prokázáno, že zranění způsobil poškozené on. Soudy měly uplatnit zásadu in dubio pro reo.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že obviněný uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Námitkami uvedenými v dovolání se podrobně vypořádal již soud druhého stupně. Obviněný se prakticky výlučně zabývá otázkami skutkovými a soudům vytýká nesprávný způsob hodnocení důkazů. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.

Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek nevykazoval znaky trestných činů, za které byl odsouzen. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Procesní námitky, kterými směřuje do provedeného dokazování, způsobu jeho provádění a hodnocení důkazů, jsou námitkami, které obsahově neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu. Svými námitkami se obviněný snaží nastínit vlastní verzi skutkového děje, který by vyzníval v jeho prospěch a zároveň zpochybňuje skutková zjištění vyplývající z provedeného dokazování. Takto koncipované námitky jsou však námitkami skutkovými a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. V hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů nelze shledat žádné rozpory, natož extrémní, když zcela v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. byly provedeny veškeré důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně je podle § 2 odst. 6 tr. ř. soudy pečlivě hodnotily, jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácená především výpovědí poškozené G. D., protokolem o vydání věci, sdělením České spořitelny, a. s., a lékařskými zprávami. Nad rámec uvedeného je třeba zmínit, že námitky obviněného jsou pouhým opakováním jeho dosavadní obhajoby a odvolacích námitek, se kterými se soudy obou stupňů spolehlivě vypořádaly. Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, není zde důvodu k zásahu do skutkových zjištění a Nejvyšší soud vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a jak jej akceptoval i soud druhého stupně.

Obecná námitka obviněného stran neuplatnění zásady in dubio pro reo nemůže ve světle výše uvedeného naplňovat zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).

Námitky obviněného se zcela míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Obiter dictum je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 6. 11. 2018, věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání dne 29. 4. 2019, tedy v dovolacím řízení nedošlo k žádným průtahům.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. 5. 2019

JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru