Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 522/2020Usnesení NS ze dne 10.06.2020

HeslaDovolací důvody
Těžké ublížení na zdraví
Týrání osoby žijící ve společném obydlí
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.522.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

§ 199 odst. 1,2 písm. d) tr. zákoníku

§ 145 odst. 1 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 522/2020-780

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 6. 2020 o dovolání obviněného T. L., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2019, sp. zn. 3 To 428/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 20 T 201/2017, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. L. odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 11. 7. 2018, č. j. 20 T 201/2017-610, byl obviněný T. L. shledán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců, k jehož výkonu byl podle § 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o nárocích poškozených Š. Ch. a RBP, zdravotní pojišťovny, na náhradu škody.

2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených zločinů v podstatě tím, že v blíže nezjištěné době, nejméně však od poloviny roku 2008 do 18. 1. 2017, v obydlí společně užívaném s družkou Š. Ch., nejprve přibližně do období roku 2009 až 2010 v Ostravě-Porubě v bytě na ulici XY a poté po přestěhování se do rodinného domu ve Vřesině, obvod Okresního soudu v Novém Jičíně, na ulici XY, v přesně neustanoveném počtu případů, někdy též po požití alkoholických nápojů, s vzrůstající intenzitou, nejprve nejméně jedenkrát za 2 měsíce, poté nejméně jedenkrát měsíčně, a od poloviny roku 2016 již minimálně jedenkrát týdně, opakovaně a bezdůvodně vyvolával hádky, v rámci kterých na poškozenou družku Š. Ch. křičel, choval se vůči ní agresivně, vulgárně jí nadával, rovněž jí vyhrožoval zabitím, zakazoval jí např. sledovat televizi, kterou rovněž vypínal, poškozenou fyzicky napadal, bil ji otevřenou dlaní do obličeje, chytal ji za vlasy a tahal ji takto po zemi, přičemž u ní docházelo k vytržení vlasů, strkal do poškozené způsobem, že upadla na zem, bil ji rovněž pěstmi do hlavy a obličeje, do břicha oblasti žeber a rovněž do ní kopal, přičemž při jednom z takových napadení dne 7. 1. 2016 poškozené poté, co ji udeřil pěstí do obličeje, způsobil zranění, a to dvojitou zlomeninu dolní čelisti, při dalším napadení na jaře 2016 poškozené způsobil zranění, a to krvácející tržnou ránu na levé straně hlavy ve vlasové části, při napadení dne 26. 8. 2016 poškozené poté, co ji udeřil otevřenou dlaní do levého ucha, způsobil zranění, a to hematom na ušním boltci levého ucha, který se zabarvil do modra, a při dalších napadeních pak poškozené způsobil též další zranění, mj. četné podlitiny a hematomy po celém těle, zlomeninu nosních kůstek a ve všech těchto případech šlo o zranění maximálně středně těžká, s dobou léčení do 6 týdnů, a dále dne 28. 12. 2016, opětovně ve společném bydlišti ve Vřesině, obvod Okresního soudu v Novém Jičíně, na ulici XY, fyzicky napadl poškozenou, a to opakovanými údery pěstí do oblasti hrudníku a žeber a údery otevřenou dlaní ruky též do levé části obličeje, přičemž poškozená utrpěla v důsledku napadení těžké zranění, a sice mnohočetné zlomeniny žeber s rozvojem hemothoraxu vlevo, se kterým se nenechala ošetřit hned, ale až dodatečně vzhledem k nepolevujícím bolestem byla převezena dne 18. 1. 2017 do FN Ostrava, kde byla hospitalizována do 2. 2. 2017 a následně byla propuštěna do ambulantní péče.

3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, zaměřeným proti všem jeho výrokům, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 10. 2018, č. j. 3 To 443/2018-643, podle § 256 tr. ř. zamítl.

4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, z jehož podnětu Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 7 Tdo 586/2019, podle § 265k odst. 1 tr. ř. zmíněné usnesení Krajského soudu v Ostravě i předcházející rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně zrušil, podle § 265k odst. 2 tr. ř. potom zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Novém Jičíně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Současně bylo podle § 265l odst. 4 tr. ř. rozhodnuto, že se obviněný nebere do vazby. Nejvyšší soud se ztotožnil se závěry soudů činných dříve ve věci, napadenými dovoláním obviněného, které se týkaly zjištění jednání v podobě dlouhodobé agrese vůči poškozené, jejího charakteru, intenzity a následků, a které tvořily dostatečný podklad pro právní kvalifikaci útoků jako zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Shledal však rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním, resp. právním závěrem týkajícím se finálního útoku obviněného ze dne 28. 12. 2016, jenž byl sice nepochybně spáchán, ale nebyl zřejmý jeho přesný průběh, zejména pokud jde o způsob napadení a počet úderů, které měl obviněný poškozené zasadit, což návazně neumožňovalo ani dovození aplikovaného sbíhajícího se právního posouzení jednání jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku.

5. Okresní soud v Novém Jičíně po vrácení věci doplnil za účelem odstranění zjištěné vady dokazování a poté rozsudkem ze dne 23. 9. 2019, č. j. 20 T 201/2017-719, opět shledal obviněného vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a odsoudil ho podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců, k jehož výkonu ho podle § 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o nárocích již výše jmenovaných poškozených na náhradu škody.

6. Zmíněných zločinů se měl obviněný dopustit v zásadě shodným jednáním, jaké bylo popsáno již v rozsudku téhož soudu ze dne 11. 7. 2018, č. j. 20 T 201/2017-610, s rozdílem ve zjištění průběhu posledního útoku, stran kterého bylo konstatováno, že obviněný dne 28. 12. 2016, opětovně ve společném bydlišti ve Vřesině, obvod Okresního soudu v Novém Jičíně, na ulici XY, fyzicky napadl svou družku, poškozenou Š. Ch., a to úderem pěstí do levé strany hrudníku a úderem otevřenou dlaní do obličeje, přičemž v důsledku úderu pěstí do levé strany hrudníku utrpěla zlomeninu desátého a jedenáctého žebra s rozvojem hemothoraxu vlevo, se kterým se poškozená nenechala ošetřit, dodatečně vzhledem k nepolevujícím bolestem byla převezena dne 18. 1. 2017 do FN Ostrava, kde byla hospitalizována do 2. 2. 2017 a následně byla propuštěna do ambulantní péče.

7. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, zaměřeným proti všem jeho výrokům, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 12. 2019, č. j. 3 To 428/2019-742, podle § 256 tr. ř. zamítl.

8. Proti tomuto usnesení podal obviněný dovolání, opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že Nejvyšší soud sice neudělil konkrétní pokyny k rozsahu doplnění dokazování, nicméně okresní soud provedl po vrácení věci pouze doplňující výslech znalkyně MUDr. Margity Smatanové, avšak nevyslechl poškozenou a nebyl proveden ani navrhovaný vyšetřovací pokus. Zásadní námitky obhajoby pak nebyly v rozhodnutích vypořádány, když se jednalo o následující tvrzení. Jmenovaná znalkyně především uvedla, že zlomeniny 10. a 11. žebra by mohly vzniknout i pádovým mechanismem, byť by potom měl být zjištěn doprovodný nález v podobě oděrek či podlitin. Poškozená však přišla na ošetření až po více jak třech týdnech, kdy takové doprovodné znaky již zjištěny být nemusely, proto soud prvního stupně, pokud pádový mechanismus vyloučil, tak učinil chybně. Poškozená dále uvedla, že k útoku mělo dojít v kuchyni, avšak popsaný průběh vznik poranění neumožňuje, a to ani prostorově. Proto bylo navrženo provedení vyšetřovacího pokusu, což soudy akceptovaly. Výpověď poškozené potom byla s ohledem na nadměrné požívání alkoholu nespolehlivá, když nebyla schopna ani blíže časově zařadit okamžik útoku. Okresní soud v konečném důsledku pouze pozměnil skutkovou větu, která je však nyní v rozporu s provedenými důkazy. Obviněný současně odkázal na své předchozí námitky, podle nichž poškozená připustila pády v opilosti, a bylo rovněž zjištěno, že byla napadána i matkou Z. Ch. Soudy činné ve věci tak rezignovaly na řádné doplnění dokazování, které bylo učiněno pouze formalisticky.

9. Obviněný navrhl, aby Nevyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a podle § 265m odst. 1 tr. ř. rozhodl ve věci sám tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby, případně aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Novém Jičíně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

10. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k tomuto dovolání uvedl, že krajský soud dostál svým povinnostem, když v souladu s názorem Nejvyššího soudu napravil, ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, veškeré vytýkané vady. Proto je nyní napadené rozhodnutí bezvadné.

11. Státní zástupce navrhl dovolání obviněného odmítnout jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

12. Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož však nebylo využito.

13. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§ 265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

14. Jak již Nejvyšší soud konstatoval ve svém předchozím usnesení ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 7 Tdo 586/2019, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedený dovolací důvod záleží ve vadné aplikaci hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy. Nejvyšší soud jako soud dovolací tedy zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně.

15. Obviněný však dovolání založil pouze na námitkách proti hodnocení důkazů soudy prvního i druhého stupně a proti jejich skutkovým zjištěním. Jde o námitky, které stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a které neodpovídají ani žádnému z dalších dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení § 265b tr. ř.

16. Jak rovněž již vyplynulo z usnesení, kterým bylo rozhodnuto o předchozím dovolání obviněného v téže věci, do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Tehdy je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy). Extrémní nesoulad je nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).

17. V daném případě však taková situace vyžadující zásah Nejvyššího soudu zjevně nenastala. Především soud prvního stupně po vrácení věci poté, co bylo dříve obviněným podané dovolání shledáno v části důvodným, doplnil dokazování, a to se zaměřením na vytknutou vadu, tedy na vyjasnění průběhu útoku obviněného ze dne 28. 12. 2016. Zmíněné doplnění provedené v rámci hlavního líčení dne 23. 9. 2019 ovšem zahrnovalo nejen výslech znalkyně MUDr. Margity Smatanové, ale i výslech poškozené Š. Ch. (viz č. l. 713 až 715 trestního spisu), což soudu umožnilo dovodit přesnější vývoj zmíněného dílčího děje, učiněná zjištění zahrnout do skutkové věty a poté vyslovit právní kvalifikaci. Nebylo naopak důvodu dokazování doplňovat ani o rekonstrukci (§ 104d tr. ř.), navrhovanou obviněným v odvolacím řízení (s čímž se krajský soud vypořádal na str. 11 odůvodnění svého usnesení), ani o vyšetřovací pokus (§ 104c tr. ř.), zmíněný v dovolání.

18. Již v předchozím svém dovolání potom obviněný napadal věrohodnost poškozené a namítal možnost jiného důvodu vzniku jejích poranění, zejména v důsledku pádů v opilosti, popřípadě v důsledku útoků jiných osob z rodiny. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 7 Tdo 586/2019, k této argumentaci uvedl, že soudy obou stupňů se na zmíněné momenty v rámci dokazování zaměřily, přičemž při dovozování průběhu posuzovaného děje důvodně vycházely z neměnné výpovědi poškozené, jež byla v řadě bodů potvrzována výpověďmi dalších svědkyň, které jednak s poškozenou v průběhu posledních let pravidelně komunikovali a v některých případech slyšely útoky obviněného, resp. v omezeném rozsahu i viděly, popřípadě viděly jejich následky na těle poškozené, a které naopak nepotvrdily pády poškozené, jež by snad mohly vést k opakovaným zraněním. Současně nebyla zjištěna ani závažnější agrese jiné osoby (míněno mimo obviněného), která by zranění mohla způsobit. V souladu s takto dovozenými závěry potom bylo i vyjádření znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. V návaznosti na uvedené Nejvyšší soud konstatoval, že pokud na základě naznačených důkazů soudy dovodily průběh skutkového děje v tom smyslu, jak byl uveden ve výroku o vině jeho rozsudku, nebylo namístě jim – s výjimkou již zmíněné a nyní odstraněné vady stran závěrů o průběhu útoku ze dne 28. 12. 2016 – vytknout extrémní nesoulad, tedy absenci obsahové vazby takového výroku na provedené důkazy. Nejvyšší soud proto již v dříve vedeném dovolacím řízení v daném rozsahu předložené argumentaci obviněného nepřisvědčil, přičemž na tomto náhledu není důvodu ničeho měnit.

19. Souhrnně řečeno, mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné a obsahem provedených důkazů na straně druhé již tedy není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění mají odpovídající obsahový podklad ve svědeckých výpovědích a v dalších důkazech. Nalézací soud provedené důkazy v konečném důsledku náležitě zhodnotil a svá zjištění vyjádřil ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku. Odvolací soud se pak v napadeném usnesení přesvědčivě vypořádal s odvolacími námitkami obviněného. Rozhodnutí soudů obou stupňů jsou současně řádně odůvodněna a v podrobnostech lze na ně odkázat. Lze jen doplnit, resp. zopakovat, že to, že obviněný nesouhlasí s těmito zjištěními a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

20. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., neboť podstatou jeho argumentace bylo pouze tvrzení odlišného průběhu skutkového děje, což, jak bylo vyloženo, se s uplatněným dovolacím důvodem, ale i důvody dalšími, míjí. O dovolání Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. 6. 2020

JUDr. Josef Mazák

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Radek Doležel

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru