Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 5/2020Usnesení NS ze dne 15.01.2020

HeslaDovolací důvody
Loupež
Vydírání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.5.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

§ 173 odst. 1 tr. zákoníku

§ 175 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 5/2020-611

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 15. 1. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného D. Š., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 55 To 268/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 183/2017, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. Š. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 22. 3. 2019, č. j. 4 T 183/2017-537, byl obviněný D. Š. uznán vinným v bodě I. zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě II/1)-10) zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku. Za uvedený zločin loupeže v souběhu s přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 3. 12. 2014, č. j. 3 T 223/2014-35, byl podle § 173 odst. 1, § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroku o trestu ve sbíhající se trestní věci. Dále za uvedený zločin vydírání v souběhu s přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 2. 2015, č. j. 2 T 1/2015-19, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 3. 7. 2015, č. j. 31 To 179/2015-37, byl odsouzen podle § 175 odst. 2, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroku o trestu ve sbíhající se trestní věci. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 2 tr. ř.

Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených zločinů v podstatě tím, že

Ad I. v přesně nezjištěné době v srpnu nebo začátkem září 2014 v Liberci-Rochlicích poté, co se poškozeného T. D., nar. XY, který čekal na autobusové zastávce, dotazoval na marihuanu, vyzval ho, aby s ním šel do podchodu pod silniční komunikací v ulici XY, kde mu poškozený ukázal marihuanu, tu mu vzal a poté, co mu poškozený sdělil, že neprodává, tak po následném působení na vůli poškozeného, když jej zastrašoval sděleními, že co mu leze do rajónu a jestli ví, kdo je to „Š.“, že „Š.“ je on, že pokud tam bude prodávat, bude mu z toho muset něco dát, že má dobrou náladu, tak má štěstí, že se mu nic nestane, jinak by ho zmlátil, poté se poškozeného zeptal, jestli má peníze, načež ten ze strachu z předešlého zastrašování a z bezprostředního fyzického napadení, které mu obviněný avizoval na počátku setkání, vyndal cca 150 Kč v mincích z kapsy. Ty mu obviněný vzal z ruky, poté spolu jeli autobusem do centra města, kde po vystoupení poškozený od obviněného odešel do O. d. F., aby se mu ztratil. Tímto poškozenému způsobil škodu na odcizených penězích.

Ad II. následně v období od září 2014 do října 2014, v listopadu 2014 a v únoru 2015, v Liberci, v úmyslu donutit poškozeného, aby plnil jeho požadavky, po vyvolání strachu z předešlého vyhrožování napadením v podchodu v ulici XY, v Liberci, ze srpna 2014, opakovaně požadoval po poškozeném T. D., nar. XY, bez toho, že by mu výslovně v každém případě hrozil, vyjma jednoho případu, kdy mu hrozil zmlácením a zavřením do sklepa a jednoho případu, kdy proti němu použil fyzické násilí, když jej bil pěstmi do obličeje, donutil jej sjednat půjčky a úvěry u bankovních domů či autobazarů a prodejen na jeho jméno a koupi zboží, což poškozený i vzhledem ke své lehce ovlivnitelné povaze a tíživé situaci, ze strachu z mlácení obžalovaným, pokud by neuposlechl jeho požadavků, učinil. Jednalo se celkem o 10 útoků podrobně popsaných v rozsudku soudu prvního stupně, čímž poškozenému způsobil celkovou škodu nejméně 905 340 Kč.

Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a poškozený T. D. odvoláními, která Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 18. 7. 2019, č. j. 55 To 268/2019-565, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že skutky kladené mu za vinu, tak jak jsou popsány ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, neobsahují všechny zákonné znaky zločinů loupeže a vydírání. Opětovně popřel, že by se jednání dopustil. Soudy obou stupňů přecenily výpověď poškozeného T. D., který podal své svědectví zaujatě a ve snaze získat lepší procesní postavení. Nebyly provedeny důkazy, které by jednoznačně prokazovaly, že působil úmyslně na poškozeného T. D., aby minimalizoval jeho vůli a donutil ho činit jednání, které by bylo v rozporu s jeho přesvědčením či založením.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Dovolací námitky obviněného směřují výhradně proti skutkovým zjištěním, rozsahu dokazování a hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Takto koncipované námitky jsou však námitkami skutkovými a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. Ačkoli obviněný mj. namítl, že popis skutku ve výroku rozsudku nevykazuje všechny zákonné znaky zločinů loupeže a vydírání, tuto námitku postavil výhradně na vlastní verzi skutkového děje. Formálně by tedy tato námitka byla s to naplnit uplatněný dovolací důvod, avšak materiálně se s jeho obsahem zcela míjí, a proto ji pod tento dovolací důvod nelze podřadit. Lze konstatovat, že popis skutků vystihuje všechny znaky skutkových podstat trestných činů, které v jednání obviněného soudy dovodily, přičemž obviněný ani nekonkretizoval, co podle něj v popise skutků absentuje.

Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy soudy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácena výpovědí poškozeného T. D., znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie vypracovaný PhDr. Jindřiškou Lejskovou, výpovědí svědkyně M. D. i listinnými důkazy. Je namístě poznamenat, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí jednotlivé důkazy podrobně rozebral a hodnotil. Věrohodností svědecké výpovědi poškozeného T. D. se navíc velmi podrobně zabýval odvolací soud (odst. 10 a násl. usnesení soudu druhého stupně), s jehož závěry se Nejvyšší soud plně ztotožnil. Obviněný přitom uplatnil v podstatě shodné dovolací námitky, jaké uplatnil již v odvolání, přičemž se s nimi odvolací soud v dostatečné míře vypořádal. Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že obviněný žádný extrémní rozpor či zásadní porušení práva na spravedlivý proces, které by případně opodstatňovalo zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování, ani nenamítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 534/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 373/2006).

Námitky obviněného, kterými brojí výhradně proti skutkovým zjištěním soudů, rozsahu dokazování a hodnocení důkazů nelze na základě výše uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. 1. 2020

JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru