Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 394/2004Usnesení NS ze dne 21.04.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.394.2004.1

přidejte vlastní popisek

7 Tdo 394/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 4. 2004 o dovolání obviněného J. Č., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 8 To 42/02, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci pod sp. zn. 53 T 54/2001 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Č. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 9. 1. 2002, č. j. 53 T 54/2001-604, byl obviněný J. Č. uznán vinným trestným činem kuplířství podle § 204 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a) tr. zák.

Podle zjištění krajského soudu se těchto trestných činů dopustil tím, že společně s dalšími dvěma obviněnými v době od 16. 5. 2001 do 5. 6. 2001 umožnili v N. C. J. v J. p. J., okres D., provozování prostituce L. C. o které věděli, že jí dosud není 18 let.

Obviněnému byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání, které Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 8 To 42/02, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

II.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. M. K. dovolání, a to proti výroku, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání. Uvedl v něm, že je podává z důvodu stanoveného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

To je dle obviněného důsledkem neprovedení jím navrhovaného důkazu vyšetřením duševního stavu svědkyně L. C. podle § 118 tr. ř. Podle jeho názoru mělo být provedeno především proto, že šlo o osobu závislou na drogách. Obviněný oběma soudům vytýká, že sice konstatovaly ve výpovědi této svědkyně rozpory, avšak nepřikládaly jim žádný význam a z výpovědi svědkyně vycházely. Obviněný nadále trvá na své obhajobě, že při jednání se svědkyní L. C. nevěděl, kolik jí je let. Podle obviněného neměl soud vystačit s pouhou úvahou o tom, zda svědkyně některé věci zamlčovala záměrně, resp. zda její výpověď byla ovlivněna obviněným, nýbrž hodnocení věrohodnosti její výpovědi mělo být provedeno až na podkladě vyšetření jejího duševního stavu. Závěrem dovolání obviněný navrhoval, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle § 265h odst. 2 tr. ř. Podle jejího názoru odůvodnění dovolání obviněného nekoresponduje s deklarovaným dovolacím důvodem. Obviněný se podle ní domáhá pouze odlišného hodnocení důkazů, takže jeho dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než který je přípustný podle § 265b tr. ř. Proto navrhla, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Nejvyšší soud v této souvislosti konstatuje, že v případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod tudíž neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.

V posuzovaném případě obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., aniž by však v dovolání uplatnil námitky, které by mu svým obsahem odpovídaly. Jeho námitky se omezovaly pouze na výhrady vůči způsobu, jakým krajský a vrchní soud přistoupily k hodnocení provedených důkazů, především výpovědi svědkyně L. C. Domáhal se doplnění dokazování vyšetřením jejího duševního stavu a dovozoval, že na jeho podkladě by mělo dojít k přehodnocení již provedených důkazů, ke změně skutkových závěrů a teprve v návaznosti na to i k jinému, pro něj příznivějšímu, právnímu posouzení jinak zjištěného skutkového stavu. Námitky uplatněné obviněným tedy nenaplňovaly deklarovaný důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný z přípustných důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř.

IV.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. Č. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. dubna 2004

Předseda senátu

JUDr. Petr Hrachovec

Vypracoval

JUDr. Robert Fremr

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru