Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 379/2015Usnesení NS ze dne 14.04.2015

HeslaPodvod
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.379.2015.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 209 odst. 1 tr. zákoníku

§ 209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 379/2015-41

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 14. dubna 2015 v Brně dovolání obviněného Ing. P. S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 4 To 64/2014, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 5/2013, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. P. S. odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze rozsudkem 3. 9. 2014, sp. zn. 4 T 5/2013, uznal obviněného Ing. P. S. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že

dne 26. 1. 2009 v M. jako jednatel společnosti Composite Trade, s. r. o., v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, uzavřel jako objednatel Smlouvu o dílo č. .... na výstavbu výrobního objektu na parcele č. ..... v k. ú. Č. za cenu 21.625.232,- Kč se společností Šnajdr stavby Mělník, s. r. o., se sídlem Mělník, Panešova 3521, IČ: 27110648, jako zhotovitelem, zastoupenou jednateli V. Š. a Z. Š. Při uzavření smlouvy uvedl, že společnost Composite Trade, s. r. o., má dostatečné finanční krytí k úhradě díla, ačkoliv věděl, že tato společnost nemá dostatek finančních prostředků a byl přinejmenším srozuměn s tím, že společnost nebude moci čerpat další finanční prostředky z úvěru po uplynutí doby jeho čerpání. Po zahájení výstavby dne 5. 2. 2009 neuhradil faktury zhotovitele odpovídající uzavřené smlouvě o dílo, skutečně provedeným pracem a jejich v místě a čase obvyklé ceně – č. ...... na částku 5.102.968,- Kč ze dne 2. 6. 2009 splatnou 16. 6. 2009, č. ...... na částku 5.442.079,62 Kč ze dne 4. 8. 2009 splatnou dne 18. 8. 2009 a zálohovou fakturu č. ...... na částku 1.175.935,- Kč ze dne 21. 9. 2009 splatnou 5. 10. 2009, čímž společnosti Šnajdr stavby Mělník, s. r. o., způsobil škodu ve výši 11.720.983,- Kč.

Podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárních orgánů obchodních společností na dobu pěti let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozené na náhradu škody.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 4 To 64/2014, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.

Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Michala Knitla včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítl, že nebyla naplněna subjektivní a objektivní stránka zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, neboť podle jeho názoru nebylo prokázáno, že úmyslně sebe nebo jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a tímto činem způsobil na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Obviněný dále poukázal na to, že byla nesprávně aplikována zásada subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, která spojuje trestní postih pouze s případy společensky škodlivými tam, kde nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Dále v souvislosti s probíhajícím insolvenčním řízením namítl, že skutek, z něhož byl obžalován, lze posoudit jako přečin způsobení úpadku podle § 224 odst. 1 písm. e), odst. 4 tr. zákoníku nebo podle § 224 odst. 2, 4 tr. zákoníku.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 4 To 64/2014, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem. Obviněný zároveň navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265o odst. 1 tr. ř. rozhodl o odložení nebo přerušení výkonu rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2014, sp. zn. 4 T 5/2013, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 4 To 64/2014.

Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že obviněný si musel být vědom toho, že svým jednáním může způsobit protiprávní následek spočívající ve způsobení škody na cizím majetku a pro případ, že se tak stane, s tím byl srozuměn. Obviněný totiž v postavení statutárního orgánu společnosti uzavřel jako objednatel smlouvu o dílo na výstavbu výrobního objektu s dohodnutou cenou díla ve výši 21.625.232 Kč, přičemž odsouhlasil zahájení výstavby a ubezpečoval dodavatele o tom, že má finanční prostředky na zaplacení dodávek díla, ačkoliv věděl, že v inkriminované době již byla společnost Composite Trade, s. r. o., v takové ekonomické situaci, která nepostačovala k plnění povinností vyplývajících z uvedené smlouvy o dílo. Nejvyšší státní zástupce dále uvedl, že jednání obviněného nemůže být posouzeno ani jako přečin způsobení úpadku podle § 224 odst. 1 písm. e), odst. 4 tr. zákoníku nebo podle § 224 odst. 2, 4 tr. zákoníku, neboť obviněný od počátku jednal v úmyslu, že za dílo nezaplatí, a dopustil se tedy zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Právní kvalifikace skutku je správná. V případě námitky porušení zásady subsidiarity trestní represe poukázal na správné závěry soudů obou stupňů a shledal, že jednání obviněného je natolik společensky škodlivé, že jej nebylo možné projednat v souladu s touto zásadou pouze v rámci občanskoprávního řízení.

Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné dovolání obviněného, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný uplatnil v dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl především rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.

Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna subjektivní a objektivní stránka zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a že jeho jednání lze právně kvalifikovat jako přečin způsobení úpadku podle § 224 odst. 1 písm. e), odst. 4 tr. zákoníku nebo podle § 224 odst. 2, 4 tr. zákoníku.

Podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

Podle § 209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na pět až deset let, způsobí-li činem uvedeným v § 209 odst. 1 tr. zákoníku škodu velkého rozsahu.

Podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku se škodou nikoli nepatrnou rozumí škoda dosahující částky nejméně 5.000,- Kč, škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000,- Kč, větší škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 50.000,- Kč, značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5.000.000,- Kč.

Podle § 224 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku kdo, byť i z hrubé nedbalosti, si přivodí úpadek tím, že učiní nad rámec obvyklého podnikatelského rizika obchod nebo operaci, která nenáleží k jeho pravidelné podnikatelské činnosti nebo je v hrubém nepoměru k jeho majetkovým poměrům, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.

Podle § 224 odst. 2 tr. zákoníku bude stejně jako v § 224 odst. 1 tr. zákoníku potrestán, kdo, byť i z hrubé nedbalosti, přijme nový závazek nebo zřídí zástavu, ač ví, že je v úpadku, a tím zhorší postavení dosavadních věřitelů.

Podle § 224 odst. 4 tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let, způsobí-li činem uvedeným v § 224 odst. 1 tr. zákoníku nebo v § 224 odst. 2 tr. zákoníku škodu velkého rozsahu.

Nejvyšší soud nepřisvědčil výše uvedeným námitkám obviněného. Vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný jako jednatel společnosti Composite Trade, s. r. o., v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch uzavřel Smlouvu o dílo č. ...... na výstavbu výrobního objektu na parcele č. ..... v k. ú. Č. za cenu 21.625.232 Kč se společností Šnajdr stavby Mělník, s. r. o., přičemž již v době uzavření smlouvy o dílo věděl o tom, že jeho společnost je ve špatné ekonomické situaci a nemá k dispozici finanční prostředky (vlastní ani úvěrové) na úhradu stavby výše uvedeného objektu. Ačkoliv obviněnému tato skutečnost byla známa, zhotoviteli uzavřením smlouvy deklaroval, že svůj závazek uhradit smluvní cenu díla řádně splní a poté i odsouhlasil zahájení výstavby objektu, přičemž stále ubezpečoval zhotovitele o tom, že jeho společnost má dostatečné finanční krytí k úhradě díla. Obviněný po zahájení výstavby dne 5. 2. 2009 neuhradil faktury zhotovitele odpovídající uzavřené smlouvě o dílo, skutečně provedeným pracím a jejich v místě a čase obvyklé ceně – č. ........ na částku 5.102.968 Kč ze dne 2. 6. 2009 splatnou 16. 6. 2009, č. ...... na částku 5.442.079,62 Kč ze dne 4. 8. 2009 splatnou dne 18. 8. 2009 a zálohovou fakturu č. ....... na částku 1.175.935 Kč ze dne 21. 9. 2009 splatnou 5. 10. 2009, čímž společnosti Šnajdr stavby Mělník, s. r. o., způsobil škodu ve výši 11.720.983 Kč. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněný svým jednáním naplnil nejen subjektivní a objektivní stránku zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, ale všechny zákonné znaky uvedeného zločinu. Obviněnému muselo být vzhledem ke špatné finanční situaci společnosti zřejmé, že pokud započne stavba a zhotoviteli vzniknou v této souvislosti náklady a nárok na vyplacení odměny za provedené práce, které budou průběžně fakturovány, aniž by měl konkrétní představu o způsobu, jakým bude hradit vyfakturované práce, ocitne se v situaci, kdy již nebude v jeho možnostech dostát uzavřenému závazku. Uvedené skutečnosti jednoznačně vyplývají z provedených důkazů hodnotících ekonomickou situaci společnosti Composite Trade, s. r. o., a rovněž z okolnosti, že obviněný nemohl spoléhat na to, že vyfakturované částky, a tedy cenu díla, uhradí z úvěru, neboť prokazatelně finanční prostředky na splácení již realizovaného úvěru společnost neměla a nepřipadalo tedy v úvahu, aby byl poskytnut nový úvěr, případně aby po uplynutí doby, k níž byl původní úvěr vázán, společnost dodatečně čerpala za stavu úvěrové neukázněnosti další úvěrové prostředky, byť původně sjednaný úvěr nebyl vyčerpán.

Nejvyšší soud dále poukazuje na to, že jednání obviněného nenaplňuje zákonné znaky přečinu způsobení úpadku podle § 224 odst. 1 písm. e), odst. 4 tr. zákoníku nebo podle § 224 odst. 2, 4 tr. zákoníku, neboť jestliže obviněný formálně uzavřel obchodněprávní smlouvu, na jejímž základě odebral od poškozené společnosti služby, avšak již od počátku jednal v úmyslu (byť pouze nepřímém), že za služby nezaplatí a ani tak dosud neučinil, dopustil se tak trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku a nikoli trestného činu způsobení úpadku podle § 224 tr. zákoníku, třebaže již v době uzavírání smlouvy obviněný jednal za stavu úpadku společnosti, o kterém věděl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 5 Tdo 242/2005). Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Právní kvalifikace skutku je správná.

Obviněný dále namítl, že v této trestní věci byla nesprávně aplikována zásada subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku.

Nejvyšší soud této námitce obviněného taktéž nepřisvědčil. Nejvyšší soud poukazuje na to, že trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§ 13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Zvláštnost materiálního korektivu spočívajícího v použití subsidiarity trestní represe vyplývá z toho, že se jedná o zásadu, a nikoli o konkrétní normu, a proto je třeba ji aplikovat nikoli přímo, ale v zásadě jen prostřednictvím právních institutů a jednotlivých norem trestního práva. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům konkrétní skutkové podstaty (srov. rozh. č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).

Nejvyšší soud poukazuje na to, že jednání obviněného v této trestní věci je zcela standardním případem podvodného jednání, které navíc naplňuje znaky kvalifikované skutkové podstaty, aniž by zde byly dány jakékoli specifické okolnosti, jež by měly odůvodnit výjimečně nižší hranici trestnosti. Obviněný se dopustil zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku tím, že ačkoliv od počátku věděl o nepříznivé finanční situaci společnosti Composite Trade, s. r. o., i přesto v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch uzavřel se společností Šnajdr stavby Mělník, s. r. o., smlouvu o dílo na výstavbu výrobního objektu za cenu 21.625.232 Kč. Obviněný následně neuhradil faktury vystavené zhotovitelem na částku v celkové výši 11.720.983 Kč, tedy již od počátku jednal v úmyslu zboží neuhradit a obohatit se tak na cizím majetku, čímž způsobil poškozené společnosti škodu velkého rozsahu. Jednání obviněného odpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům podvodu podle § 209 tr. zákoníku, naplňuje všechny zákonné znaky zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a z těchto důvodů není možné jej projednat v souladu s principem ultima ratio pouze v občanskoprávním řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1256/2003).

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Nejvyšší soud neshledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného Ing. P. S. je zjevně neopodstatněné, a proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud nerozhodoval o žádosti obviněného o odklad výkonu trestu odnětí svobody, neboť z ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. vyplývá, že návrh na takový postup může podat Nejvyššímu soudu pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který však takový návrh na postup Nejvyššího soudu neučinil. Nejvyšší soud sám neshledal důvody podle § 265o odst. 1 tr. ř. pro odklad výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. dubna 2015

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru