Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 348/2019Usnesení NS ze dne 25.06.2019

HeslaDovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.348.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 348/2019-591

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 25. 6. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. K., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 12. 2018, sp. zn. 11 To 399/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 1 T 24/2017, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

I

1. Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 18. 9. 2017, sp. zn. 1 T 24/2017, byl obviněný P. K. uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem neoprávněné užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 a § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu po dobu 4 let a dále mu byl podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3, 4, 5 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 50 000 Kč s denní sazbou 500 Kč a počtem denních sazeb 100. Pro případ, že nebude peněžitý trest vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře 5 měsíců. Rovněž bylo rozhodnuto o nároku poškozené České podnikatelské pojišťovny na náhradu škody.

2. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podal obviněný odvolání směřující proti všem výrokům rozsudku, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 16. 1. 2018, č. j. 11 To 399/2017-493, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

3. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání s odkazem na dovolací důvody § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl tak, že usnesením ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 7 Tdo 548/2018, zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 2018, sp. zn. 11 To 399/2017, a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

4. Následně dne 11. 12. 2018 rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením č. j. 11 To 399/2017-558 tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. opět zamítl.

5. Obviněný se uvedených přečinů podle rozsudku okresního soudu dopustil tím (zkráceně uvedeno), že dne 26. 3. 2016 v době od 02:05 hodin do 02:27 hodin v XY, v prostoru autobusového nádraží, po předchozím požití velkého množství alkoholických nápojů, které u něj vyvolalo stav těžké opilosti s alkoholickým ovlivněním 2,09 g/kg, vnikl po vypáčení a poškození vstupních dveří společně s již odsouzenými D. B. a M. Š., kam za nimi přišel i M. K., do autobusu, načež společně autobusem prošli a poté autobus opustili s tím, že z něj obviněný vzal práškový hasicí přístroj, nedaleko od autobusového nádraží přístroj použili tak, že s ním po sobě stříkali, následně D. B. přístroj odhodil do příkopu a M. Š. tamtéž odhodil bezpečnostní kladívko z autobusu. Po krátké době se k autobusu vrátili, obviněný do něj vnikl, nastartoval a jako aktivní řidič s ním sám odjel ve směru na obec XY, kdy následně v 02:45 hodin autobus odstavil v ulici XY u domu čp. XY. Během této neoprávněné jízdy v ulici Nádražní zachytil a poškodil zaparkované motorové vozidlo zn. Citroën Xantia, čímž byla způsobena v rozsudku uvedena škoda.

II

6. Usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním obviněný P. K. s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítá, že ve věci neexistuje žádný přímý důkaz, který by jej usvědčoval z aktivní řidičské jízdy autobusem a neexistuje ani komplex nepřímých důkazů, které by tvořily uzavřený a ničím nenarušený důkazní řetězec. Namítá tak existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, kdy skutková zjištění nemají žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, a není možné dospět k závěru, že právě on je pachatelem trestné činnosti. Soudy, že nesprávně hodnotily svědecké výpovědi v souvislosti s časovou osou celého děje, jelikož svědek A. K. se v době stříkání přístroje nacházel mimo dohled skupiny a nemohl děj vidět. Dalšího pochybení se soudy dopustily v případě, kdy jako důkaz bylo hodnoceno vyjádření svědka M. Š. z přípravného řízení a soud ke svým závěrům o vině pojal i výpověď svědka M. Š. ohledně předestřeného nepoužitelného důkazu.

7. Stěžejním a soudy zcela přehlíženým důkazem je podle obviněného zasazení do časové osy jeho výskytu a pohybu. V 02:05 hodin je v autobuse a odcizí hasicí přístroj. V 02:34 hodin telefonuje svědkovi M. K., se kterým si domlouvá schůzku, na které se sejdou o několik minut později. Pokud by však byl řidičem odcizeného autobusu, pak by na něj ostatní osoby na místě srazu musely čekat alespoň dvacet minut, než by se doprojížděl autobusem, zaparkoval jej v místě odstavení a na sraz dorazil. Nikdo ze svědků ale nehovořil o žádné prodlevě při čekání. Jediným důkazem tak je, že chybí z osmi lidí na kamerovém záznamu z autobusového nádraží pouze on, z čehož soud uzavřel, že musí být pachatelem trestné činnosti. Soudu také vytýká, že provedl nedostatečné dokazování, jelikož z výpovědi svědka A. K. vyplynulo, že v místě viděl pohyb a nelze tak vyloučit přítomnost další osoby.

8. Dodal, že obhajoba se snažila poukazovat pouze na objektivní skutečnosti, které měly vyvrátit pohled soudu na danou věc. V dané věci nešlo vyloučit, že by se na místě nacházela ještě další osoba.

9. V další části dovolání poukázal na vady rozhodnutí obou soudů, tedy, že okresní soud ve svém rozsudku hodnotí daktyloskopické stopy přesto, že taková stopa nebyla zajištěna a tento druh důkazu vůbec nebyl proveden. Krajský soud pak tento postup nijak nehodnotí, čímž jsou obě rozhodnutí zatížena vadou.

10. Podle obviněného nebylo prokázáno, že by procházel autobusem, seděl na místě řidiče či se pokoušel autobus nastartovat. Pachové stopy, odebrané v autobuse, se neshodovaly se srovnávací pachovou stopou, která mu byla odebrána. Poukázal na nesrovnalosti při dokazování, respektive hodnocení provedeného důkazu, pachové identifikace. Tato byla ze strany soudů hodnocena jako neprůkazná přesto, že z obsahu tohoto důkazu vyplynulo, že metoda pachové identifikace proběhla úspěšně, byla řádně opatřena pachová stopa v podobě pachové konzervy i řádně odebrány srovnávací pachové stopy, nicméně obviněný nebyl ztotožněn jako pachatel, jelikož jeho pachová stopa se neshodovala s tou z místa činu. Soudy tak nesprávně hodnotily důkaz, který jde jednoznačně v jeho prospěch.

11. Odvolací soud měl porušit zásadu in dubio pro reo, v řízení byly použity pouze důkazy svědčící v jeho neprospěch a soudy se náležitě nevypořádaly s jeho obhajobou, provedenými důkazy i namítanými vadami. V souvislosti s touto námitkou pak obviněný obsáhle citoval judikaturu Ústavního soudu a uzavřel, že je možné dospět k více skutkovým verzím, přičemž soud přehlíží důkazy znějící v jeho prospěch.

12. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 12. 2018, č. j. 11 To 399/2017-558, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 18. 9. 2017, č. j. 1 T 24/2017-476 a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání.

13. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že se nebude k věci věcně vyjadřovat.

III

14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§ 265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] a v zákonné lhůtě (§ 265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

15. Je vhodné připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů ani k postupu soudu při provádění důkazů. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.

16. Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že obviněný v podaném dovolání uplatňuje stejné námitky, jako v předchozích fázích trestního řízení, kdy jeho dovolání je z velké části totožné s dovoláním podaným dne 27. 3. 2018 (č. l. 507 trestního spisu) i odvoláním proti rozsudku nalézacího soudu (č. l. 481 trestního spisu) a jeho námitkami se tak zabýval a vypořádal odvolací soud ve svém druhém rozhodnutí ze dne 11. 12. 2018.

17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obsahuje dvě základní alternativy: Dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tj. dovolateli bylo v odvolacím řízení odepřeno meritorní přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (někdy se zde rozlišují ještě dvě podalternativy – zamítnutí opravného prostředku z formálních důvodů a jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí), nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný správně uplatnil tento důvod dovolání v jeho druhé alternativě.

18. Z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy.

19. Obviněný zaměřil své námitky v podstatě pouze proti výrokům, jimiž byl uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku. V podaném dovolání však obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, proč by uvedený skutek (blíže popsaný v rozsudku soudu prvního stupně) nevykazoval znaky těchto trestných činů. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil své dovolání toliko na námitkách týkajících se jiného hodnocení důkazů, respektive předkládá svou verzi skutkového děje a zpochybňuje hodnocení důkazů provedené soudy. Uvádí, že pomocí zkoumání pachových stop nebylo prokázáno, že by procházel autobusem na místo řidiče a posléze aktivně autobus řídil. Nicméně své tvrzení, že nebylo prokázáno, že autobus řídil, opírá právě o svou verzi skutkového stavu, přičemž jeho vina byla spolehlivě prokázána na základě kamerového záznamu, z kterého vyplývá, že byl jedinou osobou, která mohla autobus řídit, když se žádná jiná osoba na daném místě nenacházela. Obviněný tak sice ve svém dovolání formálně deklaroval tento dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají.

20. Obviněný ve svém dovolání rovněž namítl, že nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že to byl on, kdo řídil předmětný autobus, a že soudy jednaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo (pozn. v pochybnostech ve prospěch obviněného). Tato námitka obsahově nenaplňuje zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani jiný zákonný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 tr. ř. Zásada in dubio pro reo, která vyplývá ze zásady presumpce neviny (§ 2 odst. 2 tr. ř.), znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. Z uvedeného vymezení vyplývá, že tato zásada se vztahuje výlučně k otázce hodnocení důkazů a zjišťování skutkových okolností případu, nikoliv k právnímu posouzení skutku, jak má na mysli § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V této věci však pochybnosti o vině obviněného nevznikly.

21. Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění podklad v ustanoveních čl. 4 (základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci) a čl. 90 (soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům) Ústavy České republiky.

22. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v podstatě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.

23. Žádnou z těchto vad důkazního řízení Nejvyšší soud v dané věci neshledal. Obviněný sice ve svém dovolání extrémní nesoulad namítl. Uvedl, že skutková zjištění nemají obsahovou vazbu na provedené důkazy a nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů hodnocení. Namítá, že nepřímé důkazy netvoří ucelený řetězec tak, aby bylo možné dospět k závěru, že je pachatelem trestné činnosti právě on. K tomuto uvádí, že nebylo prokázáno, že by procházel autobusem a trasologické stopy byly zajištěny pouze ve střední části autobusu, kde do autobusu vnikli. Nicméně Nejvyšší soud má za to, že vina obviněného byla prokázána především kamerovými záznamy, které jednoznačně dokumentují pohyb osob na místě a pokud obviněný na záznamech celou dobu je, a ve chvíli odjezdu autobusu z nádraží najednou není, pak lze bez důvodných pochybností uzavřít, že to byl právě on, kdo autobusem odjel, když na místě se nevyskytovaly žádné neztotožněné osoby, aby bylo možné uvažovat o tom, že autobus řídil někdo jiný. Lze tak shrnout, že z provedeného dokazování nevyplynuly žádné zásadní rozpory, které by odůvodňovaly existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy.

24. Nejvyšší soud je tak toho názoru, že mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Hradci Králové na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají v provedených důkazech odpovídající obsahový podklad. Soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, vypořádaly se s rozpory v důkazech, nedopustily se žádné deformace důkazů ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Soudy se přesvědčivě vypořádaly s obhajobou obviněného. Jestliže v dovolání obviněný tuto obhajobu opakuje, kdy podané dovolání je z části totožné s podaným odvoláním, lze odkázat na odůvodnění soudů obou stupňů, které se s jednotlivými jednotlivými aspekty obhajoby obviněného jasně a srozumitelně vypořádaly.

25. K námitce obviněného, že rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu jsou zatíženy vadou proto, že soud prvního stupně hodnotil důkaz, který nebyl proveden ani není součástí spisu (daktyloskopické stopy) Nejvyšší soud uvádí, že nalézací soud pouze ve svém odůvodnění uvedl, že odborná vyjádření z odvětví trasologie, chemie, daktyloskopie ani pachové identifikace nevedly ke konkrétním zjištěním. Žádné další závěry z tohoto tvrzení nevyvozuje. V odůvodnění rozhodnutí o vině obviněného rovněž na odborná vyjádření neodkazuje. Je pravdou, že daktyloskopické stopy nebyly v řízení odebírány a tudíž důkaz nemohl být proveden ani hodnocen a jedná se tak pravděpodobně o písařskou chybu, o čemž svědčí i fakt, že v protokole z hlavního líčení konaného dne 18. 9. 2017 na č. l. 472 a 473 trestního spisu jsou jako listinné důkazy prováděna pouze odborná vyjádření z oboru trasologie, chemie, genetika a pachové identifikace. Lze tak uzavřít, že soud prvního stupně omylem uvedl daktyloskopie místo genetika, avšak tato zjevná písařská chyba nezakládá vadu rozsudku soudu prvního stupně.

26. Právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo nijak porušeno tím, že na podkladě provedených důkazů soudy učinily závěr, že je pachatelem předmětných trestných činů. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

27. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud, když nebyl ve věci zjištěn ani extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

28. Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 6. 2019

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru