Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 34/2013Usnesení NS ze dne 06.02.2013

HeslaSvádění k pohlavnímu styku
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.34.2013.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 202 odst. 1 tr. zákoníku

§ 202 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 34/2013-28

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 6. února 2013 v Brně dovolání, které podal obviněný V. J. R., státní příslušník Spolkové republiky Německo, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 8. 2012, sp. zn. 50 To 107/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 7 T 157/2010, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .

Odůvodnění:

Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 7 T 157/2010, uznal obviněného V. J. R. (dále jen „obviněný“) vinným přečinem svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Podle § 202 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu tří let.

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 8. 8. 2012, sp. zn. 50 To 107/2012, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.

Jako přečin svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku posoudil skutek spočívající v tom, že obviněný dne 23. srpna 2010 v době kolem 16:50 hodin v Ch., okr. týž, v prostoru parku před vlakovým nádražím Českých drah poté, co k sobě gesty přivolal poškozenou K. M., se této dotázal na věk její dcery N. M., která byla opodál na lavičce, když mu bylo sděleno, že dceři je 8 let, nabídl K. M. 50,- Euro za poskytnutí její dcery k sexu, ubezpečoval, že nebude žádný problém, že se nemusí bát, že dceru za hodinu přiveze zpět, rukama při tom ukazoval sex, tak že prst jedné ruky zasouval do kruhu z prstů druhé ruky, používal výrazy „anál, sex, plazen“, když poškozená K. M. nabídku odmítla, řekl, ať si to rozmyslí a že deset minut počká v ulici W. u schodů k vlakovému nádraží, když o chvíli později poškozená viděla, že obžalovaný na uvedeném místě skutečně čeká, věc oznámila na tísňovou linku Policie České republiky.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl v něm, že výpovědi poškozené K. M. přípravného řízení jsou nevěrohodné. Poukázal na vlastní verzi průběhu skutkového děje a snaží se jí prosadit. Namítl, také že skutková zjištění soudů obou stupňů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 8. 2012, sp. zn. 50 To 107/2012, a aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. ve věci rozhodl rozsudkem tak, aby obviněného podle § 226 písm. a) tr. ř. zprostil obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhán.

Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný namítl, že v jeho trestní věci existuje extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nutný v zájmu ochrany ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

Nejvyšší soud zjistil, že mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění mají obsahové zakotvení v provedených důkazech, soudy prvního i druhého stupně hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Dovolací soud proto považuje tuto námitku obviněného za zjevně neopodstatněnou.

Ostatní námitky obviněného jsou námitkami skutkovými. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho svým obsahem nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.

Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného V. J. R. je ve svém celku zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. února 2013

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru