Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 317/2017Usnesení NS ze dne 21.06.2017

HeslaDovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.317.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 317/2017-32

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 21. června 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Bc. L. V., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2016, sp. zn. 7 To 325/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 3 T 165/2015, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

I.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 3 T 165/2015, byl obviněný Bc. L. V. uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost ve zkušební době podle svých sil uhradit škodu, kterou způsobil trestnou činností.

Obviněný se zločinu dopustil tím, že v období od 3. 11. 2012 do 21. 11. 2012 v P., P. …, jako osoba vykonávající na základě plné moci činnost pro společnost Petra s.r.o., IČ: 264 96 178, se sídlem Praha 10, Podleská 1546/1A a jako osoba, která měla na starosti uzávěrky hotovostních tržeb na benzinových stanicích společnosti Petra s.r.o., úmyslně a neoprávněně neodevzdal tržby z benzinové čerpací stanice H. S. s cílem si tyto ponechat, které vybral dne 22. 11. 2012, přičemž za výše uvedené období se jednalo o tržby v celkové výši 2 293 797 Kč, kdy tyto finanční prostředky nevložil na žádný bankovní účet společnosti Petra s.r.o., a ani je společnosti neodvedl jiným způsobem a s úmyslem se obohatit si je ponechal pro svoji vlastní potřebu a tímto jednáním tak způsobil poškozené společnosti Petra s.r.o., škodu v celkové výši 2 293 797 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 9. 2016, sp. zn. 7 To 325/2016, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

II.

Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. l), g) tr. ř. Má za to, že již rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a odvolací soud tuto vadu nenapravil. Obviněný uvedl, že podle provedených důkazů nelze na jisto postavit skutečnost, že neodevzdal tržby z čerpací stanice H. S. s cílem si tyto ponechat. Ve věci je podle obviněného extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry obou soudů. Soudy nedodržely zásadu in dubio pro reo, když předkládané důkazy posuzovaly pouze jednostranně v jeho neprospěch. Podle obviněného soudy vycházely výhradně z tvrzení manželů B., se kterými řeší rozsáhlý konflikt stran akcií společnosti Alfa Red Point, a.s. Podle jejich tvrzení měl prakticky ovládat společnost Petra, s.r.o. Je nemyslitelné, že by si manželé B. nevšimli dva roky chybějících více než 2 milionů korun za situace, kdy zisk společnosti je cca. 1 milion korun. Paní P. B. měla celou dobu online přístup do všech pokladen čerpacích stanic společnosti Petra, s.r.o. Výpovědi manželů B. ohledně klíčů od trezoru jsou nekonzistentní a celá výpověď je ryze účelová se snahou pomstít se mu. Svědkové, kteří vypovídali, jsou nevěrohodní, jelikož se jedná o zaměstnance manželů B. Veškeré spory plynou ze záležitosti kolem akcií společnosti Alfa Red Point, a.s., kdy Mgr. B. nemůže doložit právní titul k akciím. Mgr. B. měl uvést, že je ochoten obviněného nadále podporovat za podmínky, že tento vezme zpět žalobu o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti Alfa Red Point, a.s.

Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 3 T 165/2016, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2016, sp. zn. 7 To 325/2016.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný ve svém dovolání opakuje svou obhajobu, kterou uplatnil v předchozích fázích trestního řízení. Soudy se s ní zabývaly a řádně vypořádaly. Jeho výhrady k rozhodnutím soudů nelze podřadit pod uplatňovaný (ani pod žádný jiný) dovolací důvod. Názor obviněného, že závěr soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, je mylný. Obviněný pouze popírá skutková zjištění soudů, polemizuje s provedenými důkazy a nesouhlasí s hodnocením důkazů nalézacím soudem. Dovolání tak zaměňuje za další odvolání a přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajícím důvodům dovolání taxativně vymezeným v § 265b tr. ř. Vázanost Nejvyššího soudu skutkovými zjištěními obecných soudů není bezvýjimečná, nicméně lze ji prolomit pouze za situace, kdy by se nesprávná realizace důkazního řízení dostala do kolize se zásadami spravedlivého procesu. Státní zástupce je přesvědčen, že takovými vadami řízení netrpí. Rozhodnutí obou soudů jsou jasná, logická a dostatečně odůvodněná, bez znaků libovůle soudu. Skutkový stav byl náležitě zjištěn v souladu s § 2 odst. 5, 6, tr. ř. a odůvodněn dle § 125 odst. 1 a § 134 odst. 2 tr. ř. Námitky obviněného nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nemohou být ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dovolání tak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a státní zástupce navrhuje, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.

III.

Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tedy, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, přičemž byl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání uvedený v písmenu g).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

S ohledem na shora uvedené a obsah dovolání je zřejmé, že námitky obviněného dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají, neboť obviněný jimi nenamítá nesprávné právní posouzení skutku, jak je uveden ve skutkové větě, nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale soudům v obecné rovině vytýká porušení procesních ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., týkajících se procesu zjišťování skutkového stavu věci a hodnocení důkazů orgány činnými v trestním řízení. Obviněný opakuje své argumenty z odvolání proti rozhodnutí obvodního soudu, přičemž neuvádí nic, co by bylo možné podřadit pod výše uvedený dovolací důvod. Obecná argumentace, že se mu manželé B. chtějí pouze pomstít, a že všechno pramení ze sporu o akcie společnosti Alfa Red Point, a.s., je však pro dovolací řízení zcela irelevantní. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v dovolání musí být dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. nejen tvrzen, ale musí být odůvodněn konkrétními vadami, které jej z hlediska jejich obsahu naplňují. Dovoláním totiž vymezuje dovolatel obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu. Zároveň se od obsahu podaného dovolání odvíjí možné rozhodnutí Nejvyššího soudu, které lze na jeho podkladě učinit. Dovolací soud tedy musí mít dostatečně kvalifikovaný podklad, aby mohl přezkoumávat napadené rozhodnutí a popřípadě prolomit jeho právní moc.

Obviněný se ve svém dovolání blíže nezmiňuje, v čem spočívá nesprávné právní posouzení skutku, kterého se dovolává. Uvádí, že ve věci je extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry obou soudů, který spatřuje v tom, že soudy měly porušit zásadu in dubio pro reo a důkazy posuzovat výhradně v jeho neprospěch. Obviněný tak neuvedl žádnou hmotně právní námitku, podřaditelnou pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pouze zpochybnil hodnocení důkazů obecnými soudy.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Jen zcela výjimečně tak může učinit, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, který obviněná také namítá. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu obviněného na spravedlivý proces. Nejvyšší soud mezi skutkovými zjištěními obvodního soudu, s nimiž se ztotožnil také městský soud, a provedenými důkazy, neshledal žádný rozpor. Je zřejmé, že soudy provedly celou řadu důkazů, které jim umožnily zjistit skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. Všechny dostupné důkazy potřebné k prokázání viny obviněného hodnotily jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěly ke skutkovým závěrům, které neodporují zásadám formální logiky. Jak ostatně potvrdil k námitkám obviněného uplatněným v odvolání také odvolací soud, který se se způsobem hodnocení důkazů nalézacím soudem ztotožnil. Oba soudy svá rozhodnutí podrobně a přesvědčivě odůvodnily. Bylo bez pochybností prokázáno, že obviněný pracoval pro společnost Petra, s.r.o., vybíral tržby z jednotlivých čerpacích stanic a tyto měl pak vkládat na bankovní účty, případně odevzdat. Je rovněž nepochybné, že v předmětném období nikdo jiný tržbu na čerpací stanici v H. S. nevybíral a není tedy možné, že by s penězi bylo naloženo jinak, než je uvedeno ve výroku odsuzujícího rozsudku.

S ohledem na námitku obviněného o porušení zásady in dubio pro reo považuje Nejvyšší soud za nutné podotknout, že v trestním řádu není zakotvena zásada, z níž by vyplývalo, že stojí-li proti sobě protikladná tvrzení, je soud vždy povinen rozhodnout ve prospěch obviněného. Soud má povinnost za této důkazní situace věnovat hodnocení důkazů zvýšenou pozornost a svůj závěr pečlivě a vyčerpávajícím způsobem odůvodnit. Pokud však soud po vyhodnocení takovéto důkazní situace dospěje k závěru, že jedna z výpovědí nebo jedna ze skupiny výpovědí je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna, a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrne do odůvodnění svého rozhodnutí, nejsou splněny podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“, neboť soud pochybnosti nemá. To byl i případ nyní projednávané věci. Nejvyšší soud, s ohledem na důkazní situaci ve věci, nemá důvod na uvedených závěrech cokoli měnit.

Nejvyšší soud uzavírá, že řízení jako celek mělo charakter spravedlivého procesu. Provedené důkazy byly náležitě zhodnoceny a skutkové závěry byly soudy řádně odůvodněny. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. soudy oprávněně shledaly znaky skutkové podstaty zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku naplněnými. V odůvodnění svých rozhodnutí soudy jasně uvedly, které důkazy shledaly věrohodnými a které nevěrohodnými, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy opřely svá skutková zjištění, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a jak právně hodnotily prokázané skutečnosti dle příslušných ustanovení trestního zákoníku v otázce viny a trestu.

Nejvyšší soud neshledal takové okolnosti, z nichž by vyplývaly pochybnosti o postupu soudů v souladu se zákonem. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., a své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a především logicky vysvětlily.

Ze shora uvedeného je zřejmé, že námitky obviněného nenaplnily uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný důvod podle § 265b tr. ř. Protože nebyl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nebyl naplněn ani obsahově navazující dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Proto bylo dovolání obviněného posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. června 2017

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru