Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 304/2003Usnesení NS ze dne 20.03.2003

EcliECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.304.2003.1

přidejte vlastní popisek

7 Tdo 304/2003

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 20. března 2003 v neveřejném zasedání

o dovolání obviněných C. Q. H. a Y. S., která podali proti usnesení Vrchního soudu

v Olomouci ze dne 16. října 2002, sp. zn. 5 To 155/2002, v trestní věci vedené

u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 21/2001, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. 10 T 21/2001, byli oba obvinění, za jednání ve výroku tohoto rozsudku uvedené, uznání vinnými trestným činem vydírání ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 k § 235 odst. 1, 2 písm. b), c), d) tr. zák. (ve znění zák. č. 256/2001 Sb.), a to jako spolupachatelé podle § 9 odst. 2 tr. zák. Obviněný C. Q. H. navíc také trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. Za to byli odsouzeni podle § 235 odst. 2 tr. zák. (C. Q. H. za použití § 35 odst. 1 tr. zák.) k trestu odnětí svobody na

5 let se zařazením pro jeho výkon podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice

s ostrahou. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému Y. S. uložen také trest vyhoštění na dobu 10 let. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo vysloveno také zabrání věci (pistole zn. Beretta, ráže 9 mm).

Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 5 To 155/2002, byla odvolání obou obviněných, která podali proti rozsudku soudu I. stupně, zamítnuta podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali oba obvinění řádně a včas dovolání z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný C. Q. H. namítá, že byl uznán vinným, ač soudy pro to neměly důkazy a trestná činnost mu nebyla prokázána. Vytýká soudům, že vycházely z výpovědi poškozeného, kterou považuje za nevěrohodnou, že nebyly provedeny jím navržené důkazy a nebylo ani prokázáno, že se jednalo o jeho zbraň, když důkaz pachovou stopou je pouze nepřímý a nelze ho použít, není-li podporován dalšími důkazy. Oba soudy pak podle jeho názoru nepostupovaly podle zásady „in dubio pro reo“. Navrhl proto alternativně, aby po zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů byl dovolacím soudem zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř., nebo aby byla věc přikázána soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný Y. S. rovněž namítá, že výpověď poškozeného je nevěrohodná, nesouhlasí

s názorem soudů obou stupňů, že koresponduje s dalšími provedenými důkazy a poukazuje na konkrétní okolnosti případu, z nichž dovozuje závěr, že o jeho vině existují důvodné pochybnosti a soudy nehodnotily důkazy v souladu s § 2 odst. 6

tr. ř. Navrhl proto, aby bylo usnesení odvolacího soudu zrušeno a věc tomuto soudu vrácena k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby dovolací soud sám ve věci rozhodl rozsudkem.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání obviněného C. Q. H. uvedl, že tento obviněný nevytýká meritornímu rozhodnutí žádnou konkrétní vadu v právním hodnocení skutkových okolností a své závěry opírá výlučně

o odlišný výklad důkazní situace. Dovolání tohoto obviněného navrhl odmítnout jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Po obsahové stránce se státní zástupce stejně vyjádřil i k dovolání obviněného Y. S. s tím, aby dovolání tohoto obviněného bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Oběma obviněnými uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. záleží v tom, že dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze proto zejména namítat, že soudy zjištěný skutek měl být právně posouzen jako jiný trestný čin anebo daný skutek nenaplňuje některý ze zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu jímž byl obviněný uznán vinným a

o trestný čin proto nejde. V rámci tohoto dovolacího důvodu (ale ani žádného jiného) nelze proto namítat, že daný skutek byl zjištěn nesprávně, že skutkový děj proběhl jinak, že soudy nesprávně zhodnotily provedené důkazy, že některé důkazy jsou nevěrohodné anebo, že nebyly provedeny i další navrhované důkazy a vina obviněného tak nebyla spolehlivě prokázána. Právě takovéto námitky však oba obvinění uplatňují ve svých dovoláních.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek není dalším odvoláním, ale slouží toliko k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad, jež jsou taxativně uvedeny

v § 265b tr. ř. a v důsledku kterých zájem na nezměnitelnosti pravomocného rozhodnutí soudu musí ustoupit před zájmem na správnosti tohoto rozhodnutí, protože existence daných vad činí toto rozhodnutí zmatečným.

Protože však oba obvinění, ač formálně uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, konkrétně svoje námitky proti právnímu posouzení skutku nesměřují, ale namítají toliko nesprávnost hodnocení a neprovedení navržených důkazů, napadají tak výlučně správnost zjištěného skutkového stavu samotného. Takovéto námitky ale uplatněný dovolací důvod nenaplňují a obě dovolání byla proto odmítnuta podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. března 2003

Předseda senátu

JUDr. Michal Mikláš

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru