Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 272/2020Usnesení NS ze dne 17.03.2020

HeslaDůvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.272.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265b odst. 1 písm. g) předpisu č. 141/1961 Sb.


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 272/2020-328

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 3. 2020 o dovolání obviněného P. N., nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 12. 9. 2019, sp. zn. 6 To 204/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 1 T 68/2018 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. N. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 12. 2. 2019, č. j. 1 T 68/2018-215, byl obviněný P. N. uznán vinným přečiny porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, za které mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

Trestné činnosti se podle zjištění okresního soudu obviněný dopustil v podstatě tím, že dne 30. 11. 2017 kolem 15:40 hodin v Kroměříži po zaklepání na vstupní dveře domu a po jejich otevření poškozeným O. L. jej násilím vtlačil do předsíně a vstoupil za ním do domu, kde mu mj. sdělil, že má nabídku, aby poškozeného a jeho rodinu zlikvidoval za 200 000 Kč, že první si vezme děti a že pokud mu nedá 300 000 Kč, tak si přijde i pro ně, a vyzval jej, aby se dostavil i s penězi za hodinu k prodejně Lidl v Kroměříži, pokud však uvidí majáček a půjde do vazby, tak ho hned pustí na kauci a výhružky on nebo někdo od nich z mafie uskuteční, přitom se představil jako A. K., a když poškozený namítl, že tolik peněz doma nemá, tak jej obviněný vyzval k vydání peněz do týdne a dům opustil, následně 5. 12. 2017 poškozeného telefonicky opět kontaktoval a vyzval jej, aby se i s penězi dostavil na parkoviště u Lidlu, s tím, že jinak se druhá strana výhružky uskuteční, a zavěsil, přičemž na určené místo se nedostavil.

Proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži podal obviněný odvolání, kterým napadl zejména výrok o vině. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně svým rozsudkem ze dne 12. 9. 2019, č. j. 6 To 204/2019-280, rozhodl tak, že rozsudek nalézacího soudu (po jeho přezkoumání v celém rozsahu) zrušil pouze ve výroku o trestu a v rozsahu tohoto zrušení nově rozhodl tak, že obviněného za výše uvedené přečiny a za sbíhající se přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 9. 2017, č. j. 5 T 135/2017-49, a přečiny poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 2. 2018, č. j. 5 T 28/2018-99, odsoudil k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny výroky o trestech z citovaných trestních příkazů Okresního soudu v Olomouci včetně rozhodnutí obsahově navazujících.

Rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, které postavil na dovolacím důvodu uvedeném v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V úvodu v obecné rovině namítl, že došlo k nesprávnému hodnocení protiprávnosti jednání a zavinění, odkázal na nezákonnost rozhodnutí v důsledku porušení procesních pravidel spočívajících v odepření procesních práv, čímž mělo dojít i k porušení jeho práva na spravedlivý proces, a poukázal na údajný extrémní nesoulad mezi právními závěry a zjištěnými okolnostmi a na skutečnost, že soudy odmítly doplnit dokazování o důkazy navržené obviněným. Vytkl soudům, že se nedostatečně zabývaly jeho obhajobou. Ve vztahu k přečinu porušování domovní svobody namítl, že nedošlo k neoprávněnému vniknutí do obydlí jiného, jelikož sám poškozený jej pozval dál. Z žádného důkazu nevyplývá, že by jej „násilím vtlačil dveřmi“. Ohledně přečinu vydírání konstatoval, že poškozenému ničím nehrozil, ani jej nenutil, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Následně popsal vlastní verzi skutkového stavu a v závěru svého dovolání odkázal na všechny další argumenty, které uplatnil v dosavadním řízení. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů nižších stupňů a věc vrátil Okresnímu soudu v Kroměříži k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání konstatovala, že obviněný v dovolání pouze rozebíral důkazní situaci, nabízel své vlastní hodnocení provedených důkazů a celkově vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci. Takové námitky však nenaplňují uplatněný ani žádný jiný dovolací důvod. V tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a jejím vyhodnocením, není možné shledat extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Obviněný nevysvětlil, proč by jeho jednání mělo postrádat protiprávnost či zavinění nebo jaká procesní pravidla měla být porušena. Nedošlo ani k opomenutí důkazů. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e tr. ř.). Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř., bylo však podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se liší od odvolání kromě jiného i tím, že ho nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Jde o taxativní výčet zákonných dovolacích důvodů, takže podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu, jen pokud obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je nesprávná aplikace hmotného práva, především trestního zákoníku, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení jako posouzení hmotněprávního je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Námitky, kterými se dovolatel snaží dosáhnout změny skutkových zjištění soudů, proti nimž staví svou vlastní verzi skutkového stavu, jsou mimo rámec ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takové námitky se týkají aplikace procesního práva, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, a již tím se míjejí s hmotněprávní povahou zmíněného dovolacího důvodu. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.

Zdánlivě formálně relevantní námitkou by se na první pohled mohlo jevit výše uvedené konstatování dovolatele o nenaplnění objektivní a subjektivní stránky skutkových podstat obou přečinů. Ve skutečnosti je však obsahem takových výhrad pouze nesouhlas s hodnocením důkazů, konkrétně jeho výpovědi a především výpovědí svědků O. L. a jeho manželky. Na základě vlastního hodnocení výše uvedených důkazů a z něj vyvozené zcela odlišné verze skutkového děje následně dospěl k závěru, že nedošlo k neoprávněnému vniknutí do obydlí poškozeného, že přitom nepoužil násilí, poškozenému ničím nehrozil ani jej k ničemu nenutil. Uvedené námitky jsou čistě skutkové povahy a jako takové nejsou pod uplatněný (ani jiný) dovolací důvod podřaditelné. Pouze pro úplnost lze uvést, že soud prvního stupně se naplněním subjektivní i objektivní stránky skutkových podstat obou přečinů zabýval a své závěry odůvodnil (i když poněkud nepřehledně smísil otázky hodnocení důkazů, právní kvalifikace a trestu). S těmito závěry se ztotožnil soud odvolací, který přehledněji shrnul důkazní situaci a vyložil rovněž, proč nebylo důvodné další doplnění dokazování.

Obviněný v závěru svého dovolání odkázal na všechny další argumenty, které v dosavadním řízení uplatnil. Tyto námitky však bez ohledu na jejich charakter nelze podle judikatury Nejvyššího soudu zahrnout do dovolání, neboť Nejvyšší soud se může v dovolání zabývat jen těmi skutečnostmi, jež jsou v dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., tedy které byly uvedeny konkrétně přímo v textu dovolání. Dovolatel nemůže svou námitku opírat o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení (viz rozhodnutí č. 46/2013 Sb. rozh. tr.).

Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, odůvodňuje-li to extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4 a čl. 90 Ústavy.

Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v podstatě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.

Žádnou z těchto vad důkazního řízení Nejvyšší soud v dané věci neshledal. Obviněný namítal existenci tzv. opomenutých důkazů, jelikož v odvolacím řízení navrhoval provedení důkazů, které soud odmítl provést, aniž by takový postup podle jeho názoru přiměřeně odůvodnil. K tomuto je třeba uvést, že soudy nemají povinnost provést veškeré důkazy, které strany navrhnou, avšak svůj postup musí řádně odůvodnit. Odvolací soud v dané věci nijak nepochybil, poněvadž v odstavci 6 odůvodnění svého rozsudku logicky a dostatečně podrobně zdůvodnil, proč považoval další dokazování za nadbytečné. Nejvyšší soud na tuto část odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně odkazuje.

Pokud jde o hodnocení důkazů, není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry, natož pak závěry, jichž se v očividném rozporu s důkazy dožadoval obviněný svou vlastní skutkovou verzí postavenou proti skutkovým zjištěním soudů. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů. To, že obviněný se zjištěními soudů učiněnými na základě dokazování nesouhlasí, není dovolacím důvodem.

Lze shrnout, že soudy se důsledně zabývaly všemi dostupnými důkazy, neprovedení dalších důkazů řádně zdůvodnily a důvodně hodnotily výpověď poškozeného O. L. jako věrohodnou, přičemž ta byla podložena dalšími důkazy, především výpovědí jeho manželky A. L., pořízenými telekomunikačními záznamy i záznamy Policie České republiky o provedených úkonech. Právo na obhajobu ani na spravedlivý proces obviněného nebylo daným postupem soudů nijak dotčeno.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného P. N. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. 3. 2020

JUDr. Josef Mazák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru