Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 25/2015Usnesení NS ze dne 25.02.2015

HeslaDovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.25.2015.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 1996/15
soudce zpravodaj JUDr. Tomáš Lichovník


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 25/2015-24

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 25. února 2015 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného P. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 61 To 335/2014, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 3 T 42/2014, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. 3 T 42/2014, poté co byl nejprve podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen výrok o vině i trestu z trestního příkazu Okresního soudu Praha-východ ze dne 28. 3. 2014, sp. zn. 1 T 66/2014, byl obviněný P. P. uznán vinným jednak zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem v bodech 1. a 3. dokonaným, dílem v bodě 2. ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jednak v bodech 1. a 3. přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 205 odst. 4, § 43 odst. 1 a § 45 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému společnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. Podle § 226 písm. c) tr. ř. byl zproštěn obžaloby pro jiný skutek uvedený v rozsudku. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.

Obviněný se trestných činů dopustil tím, že ad 1) v blíže nezjištěné době od 10:30 hod. do 13:30 hod. dne 17. 12. 2012 v P., v ulici U S., v bloku ..., v .... patře domu, v bytě č. ..., který užívala poškozená D. B., vypáčil za použití páčidla dveře v oblasti pantů a dveře vysadil, následně z bytu odcizil finanční hotovost v celkové výši 700.000 Kč, vkladní knížku na jméno poškozené D. B., zlaté dámské náramkové hodinky zn. Saval v hodnotě 60.000 Kč, zlaté dámské náramkové hodinky v kombinaci s bílým zlatem v hodnotě 60.000 Kč, zlatý řetízek s přívěškem královny Nefertitis v hodnotě 15.000 Kč, zlatý náhrdelník se smaragdem v hodnotě 40.000 Kč, zlatý prsten se smaragdy a brilianty v hodnotě 18.000 Kč, zlatý řetízkový náramek v hodnotě 3.000 Kč, zlatý náramek s pěti přívěšky v hodnotě 20.000 Kč, dámský snubní prsten v hodnotě 3.000 Kč, pánský snubní prsten v hodnotě 4.000 Kč, 4 ks náramku ze žlutého zlata z T. v celkové hodnotě 32.000 Kč, zlatý prsten s rodovým erbem na červeném kameni v hodnotě 25.000 Kč, zlatý prsten s rodovým erbem v hodnotě 20.000 Kč, zlatý prsten se čtyřmi perličkami v hodnotě 5.000 Kč, zlatý prsten se zelenými a modrými kamínky v hodnotě 10.000 Kč, zlatý prsten se zelenými kameny v hodnotě 6.000 Kč, zlatý prsten s rubínem a dvěma brilianty v hodnotě 10.000 Kč, zlatý prsten s modrým emailem, brilianty a rubínem v hodnotě 20.000 Kč, zlaté náušnice v hodnotě 3.000 Kč, čímž způsobil poškozené D. B. škodu na odcizených věcech v celkové výši 1.054.000 Kč, ad 2) dne 16. 3. 2013 v době okolo 10:00 hod. nejprve již odsouzený D. B. vstoupil přes poškozené oplocení s další spolupachatelkou na pozemek areálu skladových prostor poškozené spol. Král Motors, s. r. o., v M., okr. Praha-východ, s úmyslem odcizit zde uskladněné věci, kdy se pohybovali po celém areálu a následně odsouzený D. B. sám vnikl do uzavřené haly, kde vnikl zamřížovaným otvorem nad vstupními vraty, který se nachází ve výšce asi 3 metrů, uvnitř haly byl následně zachycen zabezpečovacím zařízením a halu a areál skladových prostor spolu se spolupachatelkou opustil a na místo se téhož dne v blíže nezjištěné době vrátil společně s obžalovaným P. P. v úmyslu odcizit zde uložené páté dveře zavazadlového prostoru osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Fabia v hodnotě 6.000 Kč a další věci, které společně přemístili z regálů umístněných uvnitř areálu za oplocení, a to zejména dva kusy elektromotorů stahování skleněných výplní vozidla tov. zn. Škoda Fabia, jednu mačetu o délce 35 cm, hydraulický zvedák a reproduktor a dále demontovali hliníkové kolo z osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Felicia a připravili si jej k odnesení spolu s třemi kusy koncovek k výfuku, celkem v hodnotě 6.000 Kč, a dále se pohybovali po ploše areálu až do 11.55 hod dne 16. 3. 2013, kdy byli na místě zadrženi hlídkou Policie ČR, přičemž poškozené žádná škoda nevznikla, ad 3) v blíže nezjištěné době od 8:45 hod. do 13:30 hod. dne 28. 5. 2013 v P., v ulici V., v bytě v ... patře domu, který užívala poškozená M. S., společně s dosud neztotožněnou osobou vyháčkoval dvoukřídlé vstupní dveře, následně vnikl do bytu, z něhož odcizil stříbrný prsten s čirými kamínky v hodnotě 800 Kč, stříbrný prsten bez kamínků v hodnotě 400 Kč, stříbrný prsten se třemi čirými kamínky v hodnotě 300 Kč, finanční hotovost v celkové výši 150 Kč a nezjištěné množství bižuterie v nezjištěné hodnotě, čímž poškozené M. S. způsobil škodu na odcizených věcech v celkové výši 1.650 Kč,

a tohoto jednání se dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 4. 2007 sp. zn. 9 T 303/2006, odsouzen mimo jiné pro pokus trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 k § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zákona, trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zákona a trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zákona z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. 33 T 66/2005, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, který vykonal dne 18. 1. 2012.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 61 To 335/2014, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ke skutku ad 1) výroku o vině namítá, že podle něj nebyly provedeným dokazováním jednoznačně prokázány skutečnosti, které by odůvodňovaly použití uvedené právní kvalifikace podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 4 písm. c) tr. zákoníku. Odvolací soud se údajně nevypořádal s jeho námitkou, že nebylo jednoznačně prokázáno, že by poškozená D. B. měla v předmětné době doma částku 700.000 Kč. Obviněný vloupání do jejího bytu nepopírá, ale tvrdí, že finanční hotovost, kterou odcizil, tvořilo pouze 125.000 Kč, přičemž zároveň uvedl, že za tuto částku zakoupil motorové vozidlo, které bylo odtaženo na odtahové parkoviště kde si jej ale nevyzvedl, neboť neměl peníze na jeho vyzvednutí. V této souvislosti poukazuje na to, že pokud by měl k dispozici dalších 575.000 Kč, jistě by měl finanční prostředky na vyzvednutí předmětného vozidla. Podle něj je tato jeho výpověď podporována i výpovědí samotné poškozené, která uvedla, že měla finanční prostředky rozdělené do dvou obálek po dvoutisícových a pětitisícových bankovkách. Je tedy možné, že si všiml pouze jedné obálky s nižší částkou a tuto vzal. Obviněný rovněž nesouhlasí se závěry znaleckého posudku (pozn. správně odborného vyjádření) na ocenění údajně odcizených šperků. Namítá, že znalkyně vycházela pouze z popisu šperků podaného poškozenou. Obviněný se však domnívá, že takový popis nepostačuje pro správné ocenění, je podle něj potřeba znát váhu zlata a druh a kvalitu drahých kamenů. Takové informace však znalkyně neměla a nemohla tak podle obviněného určit hodnotu šperků. Dále u skutku pod bodem ad 3) obviněný svoji vinu popírá a namítá, že soud dospěl k závěru o jeho vině na základě špatného hodnocení důkazní situace. Nalézací soud, že dovodil jeho vinu na základě tvrzení poškozené, která ho měla v bytě vidět. Podle obviněného se však její popis na něj zcela nehodí. Pokud jde o provedenou fotorekognici, byla podle jeho názoru provedena zcela chybně, když poškozená uvedla, že pachatel měl na hlavě zimní čepici, ale při samotné fotorekognici byly předloženy fotografie bez tohoto doplňku, což mohlo mít vliv na správnou identifikaci pachatele. Ani z pachové stopy na místě činu není možné podle obviněného dovozovat jeho přítomnost v bytě, neboť igelitovou tašku, na níž byla pachová stopa nalezena, mohla do bytu vnést jiná osoba. Obviněný v tomto směru navrhl doplnit dokazování předložením pachové expertizy z jiného případu, kde se na místě činu našla pachová stopa, ačkoliv osoba, jíž patřila, na místě činu nebyla.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení s obsahem dovolání uvedla, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud především shledal, že shodnými námitkami obviněného se již zabýval a přesvědčivě vypořádal soud II. stupně. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, podal fakticky ve stejném rozsahu (z velké části dokonce doslovně totožný obsah) a z obdobných důvodů jako odvolání (č. l. 581 a násl. tr. spisu). Shodné námitky byly součástí celé obhajoby obviněného a zabýval se jimi již nalézací soud. S ohledem na shora uvedené a obsah dovolání, je zřejmé, že námitky obviněného dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.

Pokud jde o skutek pod bodem ad 1) nesporuje obviněný spáchání uvedeného činu, ale své námitky směřuje proti rozsahu své trestné činnosti. Brojí zejména proti věrohodnosti poškozené, neboť tvrdí, že z jejího bytu odnesl jen 125.000 Kč a nikoli 700.000 Kč, jak uvádí poškozená, a jak je mu kladeno za vinu. Nesouhlasí se závěry znaleckého posudku ohledně ocenění odcizených šperků, a tedy nesouhlasí s výší způsobené škody.

Takové námitky však uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Spočívají pouze ve výhradách proti skutkovým zjištěním učiněným soudy na základě provedeného dokazování, proti způsobu, jímž soudy hodnotily provedené důkazy, a jedná se pouze o prosazování vlastní verze obviněného o průběhu skutkového děje. Obviněný tak dovolání jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání a přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících taxativně v § 265b tr. ř. uvedeným důvodům dovolání. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení, a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný. Takové námitky nemohou samy o sobě založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Obviněný všemi uvedenými argumenty usiluje o změnu skutkových zjištění ve svůj prospěch, přičemž nesouhlasí s tím, jak se soudy s jeho námitkami vypořádaly, a na základě provedeného dokazování, že považovaly jeho obhajobu za vyvrácenou.

Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá, že velice pečlivě hodnotily všechny okolnosti uvedeného případu. Pokud jde o výši odcizených finančních prostředků, vycházely především z výpovědi poškozené MUDr. D. B., jejíž výpověď také nestála osamoceně, ale je podporována také dalšími ve věci provedenými důkazy. Poškozená vypovídala po celou dobu konzistentně a logicky vysvětlila, proč měla ve svém bytě tak vysokou finanční hotovost (na odkoupení jí užívaného bytu od městské části). Uvedla, že finanční prostředky ve výši 700.000 Kč vybrala dne 15. 11. 2012 ze své bezpečnostní schránky v Komerční bance, kdy skutečně byla dalšími důkazy potvrzena na tento den návštěva poškozené v bezpečnostní schránce. Další listinné důkazy a svědecká výpověď svědkyně R. M. korespondují s výpovědí poškozené. Obviněná u hlavního líčení podrobně popsala místo, kde byly peníze uloženy (uzamčeny ve skříni ve dvou obálkách převázané gumičkou, viz č. l. 538 verte tr. spisu). Soudy obou stupňů velice pečlivě samostatně i v souvislosti s dalšími provedenými důkazy hodnotily výpověď poškozené, kterou zcela oprávněně shledaly věrohodnou, když tyto své úvahy také ve svých rozhodnutích dostatečně odůvodnily. Její výpovědí, jakož i dalšími provedenými důkazy byla spolehlivě vyvrácena obhajoba obviněného o množství odcizených peněz z bytu poškozené. Obviněný tak touto námitkou nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a s tím, jak provedené důkazy hodnotily. Tím zpochybňuje výsledky dokazování a shledává existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Na doplnění lze k jeho námitce o odcizení pouze 125 000 Kč uvést, že pokud sám nezpochybňuje výpověď poškozené v tom směru, že měla peníze ve dvou obálkách, kde byly rozděleny dvoutisícové a pětitisícové bankovky, pak částka v obálce s bankovkami v hodnotě dvou tisíc korun by musela být sudým číslem, tedy např. 200 000 Kč jak uvedla poškozená. To ale neodpovídá tvrzení obviněného o odcizení pouze 125 000 Kč a ani zbylé částce 575 000 Kč, která by pak musela být v druhé obálce, které si nevšiml, jak obviněný tvrdí a tedy ji neodcizil. To je však vyvráceno výpovědí poškozené, že jednak všechny peníze i šperky v krabičce byly odcizeny, a to z uzamčené skříně a navíc byly peníze ve dvou obálkách převázaných gumičkou. Je tak vyloučena verze obviněného, že si druhé obálky s penězi nevšiml.

Za námitky skutkové je rovněž nutno považovat výhrady obviněného proti způsobu zpracování znaleckého posudku (správně „Odborného vyjádření znalce č. 5/2014“ na č. l. 154 a násl. tr. spisu) k ocenění odcizených movitých věcí (šperků) znalkyně z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady se zvláštní specializací na použité zboží a tedy výhrady proti výši způsobené škody na odcizených věcech (špercích). Namítá, že znalkyně nemohla vycházet pouze z popisu šperků podaného poškozenou. Nejvyšší soud však s těmito námitkami nesouhlasí. Nejprve nutno podotknout, že předmětné šperky nebyly pro znalecké zkoumání k dispozici, neboť obviněný je odcizil a již nebyly dohledány. Nalézací soud si tedy v souladu se zákonem opatřil potřebné důkazy pro stanovení výše škody. Těmi byly nejen výpověď poškozené, ale zejména soud přibral znalkyni ke stanovení ceny věcí. Ve svém odborném vyjádření pak znalkyně zcela standardně vycházela z výpovědí poškozené, která velice podrobně a konzistentně popsala jí odcizené šperky, přičemž (ačkoliv šlo o šperky získané před více lety) část doložila doklady o nabytí, o opravě (u hodinek Saval), jakož i fotografiemi některých šperků. Znalkyně pak podle svého vyjádření cenu stanovila jako minimální, neboť šperky neměla fyzicky k dispozici. Podstatou těchto výhrad obviněného tedy nebyly námitky proti právnímu posouzení skutku, ale polemika s hodnověrností důkazů a způsobem jejich hodnocení. Takové výhrady, jak již bylo uvedeno, jdou však nad rámec důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Pokud jde o skutek pod bodem ad 3) obviněný tvrdí, že se tohoto jednání vůbec nedopustil, že soudy dospěly k závěru o jeho vině na základě špatného hodnocení důkazní situace, přičemž uvádí, že fotorekognice byla provedena zcela špatně a igelitovou tašku, na níž byla nalezena jeho pachová stopa, mohla do bytu vnést jiná osoba. Obviněný takovými námitkami zcela popírá skutková zjištění učiněná soudy na základě provedeného dokazování a nesouhlasí s tím, jaké důkazy soudy ve věci provedly, jak provedené důkazy hodnotily a jaké skutkové závěry na jejich podkladě postupem podle § 2 odst. 6 tr. ř. vyvodily. Se způsobem hodnocení důkazů polemizuje, hodnocení důkazů soudy považuje za chybné. Jak již bylo uvedeno výše, takové námitky nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani jiný dovolací důvod podle § 265b tr. ř. Obviněný vyvozuje nesprávné hodnocení důkazů výlučně z toho, že soudy neakceptovaly jeho obhajobu, nepřistoupily na jeho verzi průběhu skutkového děje, jeho obhajobu považovaly za nevěrohodnou a naopak se přiklonily k jiným důkazům.

Pouze nad rámec dovolání Nejvyšší soud uvádí, že nemá důvod pochybovat o správnosti provedení fotorekognice. Z rozhodnutí nalézacího soudu vyplývá, že poškozená obviněného ve svém bytě při činu přistihla a zahlédla ho. Orgánům policie podala jeho velice přesný popis, podle kterého došlo k jeho natipování. Po předložení fotografií při fotorekognici pak obviněného podle obličeje bezpečně poznala. Pro zákonnost a správnost provedení rekognice, a tedy i pro její důkazní hodnotu, je za situace, kdy byl bezpečně poznán nepodstatné, že obviněný měl v době spáchání činu na hlavě čepici, a při rekognici byly předloženy fotografie osob bez pokrývky hlavy.

Pokud jde o námitky směřující proti existenci jeho pachové stopy na místě činu, Nejvyšší soud pouze obecně konstatuje, že pachová stopa je pouze nepřímým důkazem, který nemůže být jediným důkazem viny, protože na základě tzv. pachové zkoušky (resp. pachové identifikace) je možno dospět pouze k závěru, že se obviněný v blíže neurčené době s největší pravděpodobností na místě činu nacházel, nelze z něj ale jednoznačně a bez důvodných pochybností dovodit, že se právě obviněný dopustil trestného činu, za který je trestně stíhán. Této skutečnosti si ostatně byl vědom též nalézací soud (viz str. 8, 9 rozhodnutí soudu I. stupně). Přičemž je zřejmé, že uvedený důkaz hodnotil v souladu nejen s judikaturou Nejvyššího soudu, ale také Ústavního soudu ČR. V daném případě totiž nestojí důkaz pachovou stopou, resp. důkaz odborným vyjádřením z oboru pachové identifikace, osamoceně a není tak důkazem jediným, který by prokazoval, že obviněný v předmětném bytě poškozené skutečně byl a dopustil se trestného činu. Tento důkaz především koresponduje s výpovědí poškozené, která obviněného na místě činu v jejím bytě přistihla a zahlédla, dokázala ho i později velice přesně popsat a dokonce ho i bezpečně poznala podle obličeje na základě předložených fotografií při fotorekognici.

Na základě výše uvedeného je zřejmé, že obviněný uplatněný dovolací důvod vyvozuje nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutků obsažených ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných (pro obviněného příznivějších) skutkových závěrů, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů.

V posuzovaném případě Nejvyšší soud shledal, že mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 7, se kterými se ztotožnil také Městský soud v Praze, a provedenými důkazy, není žádný (natož extrémní) rozpor. Z odůvodnění napadených rozhodnutí i obsahu spisu je zřejmé, že soudy provedly dokazování v potřebném rozsahu, neboť vyslechly řadu svědků, kteří ve věci mohli podat potřebné informace a provedly řadu dalších důkazů. Soudy posléze všechny ve věci opatřené důkazy posuzovaly v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. jak samostatně, tak i ve vzájemném kontextu, a proto Nejvyšší soud považuje dokazování za provedené v souladu se zásadami vymezenými v ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. Pro stručnost lze proto s ohledem na jeho správnost odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který podrobně uvedl, na podkladě jakých důkazů zjistil průběh jednotlivých skutků, jakož i to, jak tyto důkazy hodnotil. Soud rovněž dostatečně odůvodnil, proč provedení některých navržených důkazů odmítl. Skutková zjištění soudu prvního stupně, jakož i správnost aplikovaných procesních postupů, a správnost právního posouzení, následně potvrdil také odvolací soud.

Nejvyšší soud tedy neshledal takové okolnosti, z nichž by vyplývaly pochybnosti o postupu soudů v souladu se zákonem. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., a své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a především logicky vysvětlily. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

Proto bylo dovolání obviněného P. P. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. února 2015

Předseda senátu

JUDr. Michal Mikláš

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru