Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 228/2020Usnesení NS ze dne 18.03.2020

HeslaMaření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.228.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 337 odst. 1 písm. f) předpisu č. 40/2009 Sb.


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 228/2020-153

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. 3. 2020 o dovolání obviněného R. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 5 To 382/2019, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 91/2019 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. B. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2019, č. j. 2 T 91/2019-103, byl obviněný R. B. uznán vinným pod bodem 1 přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, pod bodem 2 přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků.

Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku se obviněný podle skutkových zjištění nalézacího soudu vyjádřených ve výroku rozsudku pod bodem 1 dopustil tím, že v době od 4. 1. 2019 do 20. 5. 2019 v Brně i jinde se vyhýbal nástupu do výkonu pravomocně uloženého trestu odnětí svobody přesto, že dne 21. 12. 2018 převzal výzvu k nastoupení trestu odnětí svobody do věznice Brno – Bohunice s termínem nástupu nejpozději do 16:00 hodin dne 4. 1. 2019, což neučinil, k nástupu výkonu trestu odnětí svobody se nedostavil, a následně byl Městským soudem v Brně dne 7. 1. 2019 vydán příkaz k jeho dodání do výkonu trestu, na základě něhož byl dne 20. 5. 2019 do výkonu trestu odnětí svobody dodán. Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod 2 rozsudku) se dopustil v podstatě tím, že dne 20. 5. 2019 kolem 14:45 hodin v Brně řídil motocykl zn. Honda, přestože byl rozhodnutími specifikovanými ve výroku o vině odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 40 měsíců a následně na dobu dalších 30 měsíců.

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2019, č. j. 5 To 382/2019-123, bylo odvolání obviněného podané do všech výroků rozsudku soudu prvního stupně, v němž ale fakticky napadl výrok o vině pouze pod bodem 1, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž veškeré jeho námitky se týkaly jednání pod bodem 1 výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, které bylo kvalifikováno jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku. Poukázal na podle jeho názoru nedostatečné odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, což považoval za porušení práva na spravedlivý proces. Ve vztahu k naplnění subjektivní stránky vyjádřil nesouhlas především s tím, jak soudy hodnotily jeho obhajobu a že jednání obviněného označily za účelové ve snaze vyhnout se nástupu do výkonu trestu odnětí svobody. Odvolací soud se podle něj vůbec nezabýval okolností, že při nástupu do věznice disponoval náhradním dokladem totožnosti, byť bez fotografie, na základě něhož jej Vězeňská služba odmítla přijmout. Pokud obviněný do věznice dobrovolně přišel, nemohl naplnit skutkovou podstatu výše uvedeného trestného činu. Rovněž popis skutku obsažený ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně je zcela chybný, jelikož bylo prokázáno, že v daný den se do věznice fyzicky dostavil. Vytkl přehnaný formalismus ze strany Vězeňské služby, která jej odmítla, aniž by se pokusila zjistit jeho totožnost jiným způsobem (např. lustrací v CEO). V závěru svého dovolání formuloval otázku, zda poté, co byl odmítnut ze strany Vězeňské služby pro chybějící doklad totožnosti, byl povinen opětovně činit kroky k tomu, aby do výkonu trestu odnětí svobody nastoupil.

Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně a přikázal mu věc znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že pro dovození trestní odpovědnosti dovolatele za trestný čin podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku je zcela nepodstatné, zda ztratil doklady. Taková okolnost není „závažným důvodem“ nenastoupení výkonu trestu ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení. Je ve vlastním zájmu obviněného, aby si doklady opatřil, a pokud v tomto směru nic neučiní po dobu téměř pěti měsíců, pak je takové jednání součástí jednání trestného. Jednání ze dne 4. 1. 2019 by nebylo trestné pouze za situace, pokud by již od okamžiku ztráty občanského průkazu aktivně usiloval o vydání nového a bezprostředně po jeho vydání by se dostavil do věznice. S odkazem na odbornou literaturu státní zástupce uvedl, že podle jeho názoru spočívá rozdíl mezi dvěma alternativami vyjádřenými v § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku v tom, zda obviněnému byla doručena výzva k nástupu do věznice či nikoli. První alternativě skutkové podstaty proto odpovídá takové jednání obviněného, který se sice fakticky do věznice dostaví, ale zmaří, aby byl do výkonu trestu přijat.

Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

Námitkou podřaditelnou pod deklarovaný dovolací důvod je především výhrada obviněného ohledně nenaplnění objektivní stránky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku a s velkou mírou tolerance i odkaz na absenci zavinění, byť většinu své argumentace postavil na nesouhlasu s hodnocením jeho výpovědi oběma soudy a takové námitky nelze v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnit.

Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že bez závažného důvodu nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody nebo se jiným způsobem neoprávněně brání nástupu výkonu tohoto trestu.

Soudy obou stupňů kvalifikovaly jednání obviněného podle první ze dvou alternativ skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, tj. že mařil výkon rozhodnutí soudu tím, že bez závažného důvodu nenastoupil na výzvu soudu trest odnětí svobody. Obhajoba dovolatele vycházela z tvrzení, že nemohl naplnit objektivní ani subjektivní stránku skutkové podstaty předmětného přečinu, neboť se fakticky do věznice dostavil (byť s náhradním dokladem totožnosti bez fotografie) s úmyslem nastoupit výkon trestu.

Podle skutkových zjištění soudu se obviněný dne 4. 1. 2019 dostavil do věznice Brno – Bohunice, kam mu však z důvodu, že u sebe měl pouze náhradní občanský průkaz bez fotografie, nebyl umožněn vstup (viz odstavec 11 odůvodnění soudu prvního stupně). Nejvyšší soud připomíná, že ve výzvě obviněnému k nástupu výkonu trestu odnětí svobody ze dne 5. 12. 2018 je uvedeno, že si má přinést občanský průkaz nebo jiný průkaz totožnosti s fotografií, a pokud obviněný žádný průkaz totožnosti nemá, je i tak povinen dostavit se do věznice (viz č. l. 17 trestního spisu). Nutno připomenout, že soud prvního stupně (ani soud odvolací) nedoplnil dokazování dotazem na Věznici Brno – Bohunice, zda se tato událost stala skutečně tak, jak popisuje obviněný ve své obhajobě. Vzhledem k absenci takového důkazu je možno vycházet pouze z tvrzení obviněného (jak také učinily oba soudy), tedy že jej vězeňská služba neztotožnila (např. lustrací v CEO či přivoláním Policie ČR, která by provedla identifikaci obviněného) a odmítla jej přijmout. Za takové situace je vzhledem k obsahu výzvy nutné označit takový postup vězeňské služby za nesprávný. Pokud totiž bylo obsahem výzvy poučení, že se má obviněný dostavit do věznice i za situace, že žádný průkaz totožnosti nemá (situace, kdy obviněný disponuje náhradním občanským průkazem bez fotografie, by se dala pro účel identifikace obviněného považovat za okolnost postavenou jí na roveň), není možné jej následně bez takového průkazu bez dalšího odmítnout přijmout. Nicméně i za takového skutkového stavu, jak byl zjištěn soudy obou stupňů, které vycházely pouze z výpovědi obviněného, a navzdory ne zcela správnému postupu vězeňské služby, lze učinit jednoznačný závěr, že byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku tím, že obviněný bez závažného důvodu nenastoupil na výzvu soudu trest odnětí svobody, a to z následujících důvodů.

Předně za zjištěného skutkového stavu nemohlo být obviněnému kladeno k tíži, že v podstatě vyhověl tomu, co po něm bylo požadováno ve výzvě k nástupu výkonu trestu odnětí svobody, tedy že se dostavil do věznice, byť s náhradním dokladem totožnosti bez fotografie (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 4 Tdo 24/2014). Pokud se tedy obviněný fakticky dostavil a vězeňská služba jej odmítla přijmout k výkonu trestu na základě ustanovení vyplývajícího z interního předpisu Vězeňské služby České republiky (navzdory obsahu výzvy k nástupu výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody ze dne 5. 12. 2018), není možné v takovém jednání obviněného shledat znaky přečinu spáchaného ve variantě spočívající v tom, že „bez závažného důvodu nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod č. 30/2014 Sb. rozh. tr.). Ze znění skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně ani z odůvodnění obou rozhodnutí však nijak nevyplývá, že by soudy naplnění skutkové podstaty uvedeného přečinu spatřovaly právě v tomto jednání.

Zcela zásadní okolností v této věci je, že obviněný poté, co mu byl přístup do věznice odepřen, neučinil po dlouhou dobu vůbec nic, aby odstranil překážky bránící mu výkon trestu odnětí svobody nastoupit. Jak sám tvrdil v rámci své obhajoby, na Městském soudu v Brně mu sdělili, že má tuto skutečnost (tj. že mu ve věznici nebyl umožněn nástup výkonu trestu) nahlásit na Policii ČR, která ho do výkonu trestu dodá. Z takového tvrzení je zcela zřejmé, že obviněný dobře věděl, co má v daném případě učinit a jak dále postupovat. Navzdory tomu však na policii nezavolal a dokonce ani v době, kdy byl „na svobodě“, nepožádal o vydání nového občanského průkazu, ačkoli mu v tom nic nebránilo. Sama skutečnost, že jej ve věznici Brno – Bohunice odmítli přijmout na základě chybějícího dokladu, ho nijak nezbavila povinnosti uložené ve výzvě k nástupu výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody. Tato povinnost stále trvala, a pokud mu v tom nebránil žádný závažný důvod (dovolatel ani žádný takový – kromě odcizení dokladů – v rámci své obhajoby neuváděl) a více než pět měsíců nic neučinil, úmyslně mařil výkon úředního rozhodnutí tím, že bez závažného důvodu nenastoupil na výzvu soudu trest odnětí svobody (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 4 Tdo 24/2014, nebo ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 558/2015). Tímto závažným důvodem potom nemohlo být ani tvrzení obviněného o odcizení občanského průkazu, tím spíš, pokud ani nepožádal o vydání průkazu nového (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 6 Tdo 746/2018). Soudy obou stupňů tak zcela správně kvalifikovaly jednání obviněného jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku spáchaný tím, že bez závažného důvodu nenastoupil na výzvu soudu trest odnětí svobody; námitka dovolatele, že nebyla naplněna objektivní a subjektivní stránka skutkové podstaty uvedeného přečinu, je proto zjevně neopodstatněná.

Nejvyšší soud pouze pro úplnost připomíná, že výše uvedený přečin lze spáchat i ve variantě, podle které pachatel maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí tím, že „se jiným způsobem neoprávněně brání nástupu výkonu tohoto trestu“, a to i jednáním, jehož součástí je příchod do věznice úmyslně bez takových náležitostí, o kterých pachatel ví, že bez nich nebude do věznice k výkonu trestu přijat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod č. 30/2014 Sb. rozh. tr.). Pro naplnění skutkové podstaty tohoto přečinu ve výše uvedené variantě proto musí obviněný pojmout úmysl vyhnout se nástupu výkonu trestu, a to nejpozději při příchodu do věznice, do které se dostaví bez patřičných náležitostí nezbytných k jeho přijetí. V tomto případě však není možné takový úmysl obviněného jednoznačně dovodit např. pouze z toho, že byl již v minulosti pro stejnou trestnou činnost odsouzen, a proto mohl vědět, „jak na to“, nebo na základě okolnosti, že krádež dokladů nenahlásil rovnou dne 2. 1. 2019 rovněž na Policii ČR, která by jej identifikovala a do výkonu trestu dne 4. 1. 2019 dodala. Existenci možného úmyslu obviněného (tj. úmyslu vyhnout se nástupu do výkonu trestu tím, že se záměrně dostaví do věznice bez náležitostí nezbytných k jeho přijetí) již při příchodu do věznice zpochybňuje také obsah výzvy k nástupu výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, kde je výslovně uvedeno, že se má do věznice dostavit rovněž v případě, že žádný průkaz totožnosti nemá. Za daných okolností se tak obviněný při svém příchodu neměl důvodu domnívat, že mu bez patřičného dokladu totožnosti nebude umožněno nastoupit výkon trestu odnětí svobody. Naopak mohl na základě takové výzvy logicky očekávat, že i kdyby se do věznice dostavil bez jakéhokoli dokladu totožnosti, vězeňská služba by jeho totožnost zjistila a on by byl do výkonu trestu odnětí svobody přijat. Skutková podstata daného přečinu ve variantě, podle které pachatel maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí tím, že „se jiným způsobem neoprávněně brání nástupu výkonu tohoto trestu“, proto v tomto případě nemohla být naplněna.

K námitce obviněného týkající se údajně nedostatečného popisu skutku, jenž nereflektuje skutečnost, že se dne 4. 1. 2019 do věznice fakticky dostavil s náhradním občanským průkazem, je třeba uvést, že popis skutku mohl být přesnější, nicméně – jak bylo podrobně rozebráno výše – okolnost zmiňovaná dovolatelem nebyla součástí jeho trestného jednání (tím bylo až jednání následující, jež spočívalo v naprosté pasivitě obviněného, který se zdráhal cokoliv učinit, aby odstranil překážky bránící mu výkon trestu odnětí svobody nastoupit). V popisu skutku, jak je obsažen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, je uvedeno místo, čas a způsob spáchání skutku, a to zcela dostatečným způsobem tak, že skutek nemohl být zaměněn s jiným, a byly zde uvedeny i všechny zákonné znaky předmětného přečinu včetně těch, které odůvodňovaly trestní sazbu stanovenou soudy. Byly tak splněny veškeré zákonné požadavky na výrok o vině rozsudku soudu prvního stupně (viz § 120 odst. 3 tr. ř.).

Námitky uvedené v dovolání obviněného tak zčásti nejsou podřaditelné pod uplatněný (ani jiný) dovolací důvod, zčásti sice uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají, avšak jsou zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného R. B. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. 3. 2020

JUDr. Josef Mazák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru