Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 219/2020Usnesení NS ze dne 18.03.2020

HeslaDovolací důvody
Pojistný podvod
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.219.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

§ 210 odst. 2 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 219/2020-443

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 3. 2020 o dovolání obviněného J. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. 10 To 312/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 8 T 30/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 24. 7. 2019, č. j. 8 T 30/2019-404, byl obviněný J. M. shledán vinným v bodu 1. přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 2 tr. zákoníku, v bodu 2. pokusem přečinu pojistného podvodu podle § 21 odst. 1, § 210 odst. 2 tr. zákoníku a v bodu 3. pokusem přečinu pojistného podvodu podle § 21 odst. 1, § 210 odst. 2 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství s F. J. podle § 23 tr. zákoníku. Za tyto přečiny byl odsouzen podle § 210 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené společnosti Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., na náhradu škody.

2. Podle učiněných skutkových zjištění se obviněný dopustil uvedených přečinů jednáním spočívajícím v tom, že

1. dne 30. 4. 2015 se záměrem získat finanční prostředky z pojistného plnění telefonicky oznámil na klientskou linku společnosti Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., u které měl pojištěno své osobní motorové vozidlo tovární značky Audi A8 pojistnou smlouvou č. 3219734375 pro Autopojištění Combi Plus III ze dne 20. 1. 2015, pojistnou událost, a to srážku svého vozidla Audi A8 se zvěří, ke které mělo dojít dne 29. 4. 2015 kolem 3:30 hod. na silniční komunikaci v katastru obce Dibří v okrese Beroun, přičemž při této srážce se zvěří mělo dojít k poškození pravého předního světlometu vozidla a předního nárazníku, následně Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., tuto pojistnou událost zaevidovala a začala prošetřovat jako škodní událost pod číslem 2152014419, po ukončení tohoto prošetřování bylo pojišťovnou vyplaceno dne 11. 6. 2015 pojistné plnění ve výši 23 380 Kč na bankovní účet společnosti AUTOZIPO, s. r. o., která byla pojištěným obviněným J. M. k tomuto zplnomocněna, přičemž obviněný takto jednal, ačkoliv věděl, že pojišťovně nahlásil nepravdivé údaje, neboť poškození vozidla nevzniklo v důsledku jím uváděné údajné srážky se zvěří, přičemž na základě těchto nepravdivých údajů bylo ze strany České podnikatelské pojišťovny, a. s., vyplaceno pojistné plnění ve výši 23 380 Kč, a obviněný tak svým jednáním způsobil poškozené společnosti Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., škodu ve výši 23 380 Kč;

2. dne 27. 11. 2017 se záměrem získat finanční prostředky z pojistného plnění telefonicky oznámil na klientskou linku společnosti Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., u které měl pojištěno své osobní motorové vozidlo tovární značky Audi A8, pojistnou událost, a to srážku svého vozidla Audi A8 se zvěří, ke které mělo dojít dne 26. 11. 2017 kolem 18:10 hod. na silniční komunikaci mezi obcemi Bratronice a Nižbor, přičemž při této srážce se zvěří mělo dojít k poškození pravého předního světlometu vozidla, následně Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., tuto pojistnou událost zaevidovala a začala prošetřovat jako škodní událost pod číslem 2172074222, přičemž při tomto prošetřování bylo zjištěno, že škoda na vozidle by měla činit částku ve výši 22 225 Kč, přičemž obviněný takto jednal, ačkoliv věděl, že pojišťovně nahlásil nepravdivé údaje, neboť poškození vozidla nevzniklo v důsledku jím uváděné údajné srážky se zvěří, přičemž poškození pravého předního světlometu bylo navíc zcela totožné s poškozením světlometu při dopravní nehodě, ke které mělo dojít dne 29. 4. 2015, a obviněný tak opětovně uplatňoval totožný poškozený světlomet, avšak pojišťovna při prošetřování škodné události zjistila, že obviněný totožné poškození totožného světlometu u svého vozidla Audi A8 uplatňoval již v roce 2015, a to u škodní události ze dne 29. 4. 2015 prošetřované touto pojišťovnou pod číslem 2152014419, a proto pojistné plnění ve výši 22 225 Kč společnost Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., nevyplatila;

3. společně s F. J. se záměrem získat finanční prostředky z pojistného plnění po předchozí vzájemné dohodě obviněný J. M. a F. J. společně zinscenovali dopravní nehodu, a to srážku vozidla tovární značky Volvo, řízeného F. J., se zaparkovaným osobním vozidlem tovární značky Audi A8 majitele J. M., ke které mělo dojít dne 10. 1. 2018 kolem 14:15 hod. na soukromém pozemku F. J. v obci Trubín v okrese Beroun, kterou dne 23. 1. 2018 telefonicky nahlásil viník nehody a pojištěný F. J. na klientskou linku společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., u které má pojištěno své motorové vozidlo značky Volvo, pojistnou smlouvu o komplexním pojištění vozidla Namíru č. 6349512196 ze dne 20. 11. 2017, poté se obviněný J. M. dne 24. 1. 2018 přihlásil k pojistnému plnění z této pojistné události, přičemž společnost Kooperativa pojišťovna, a. s., tuto pojistnou událost zaevidovala a začala prošetřovat jako škodní událost pod číslem 4186004024, přičemž při prošetřování bylo zjištěno, že při této srážce byl na vozidle opět namontován stejně poškozený pravý přední světlomet, jehož poškození již obviněný uplatňoval u České podnikatelské pojišťovny, a. s., při škodných událostech č. 2152014419 a č. 2172074222, a u společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., uplatňoval náhradu škody ve výši 22 076 Kč, přičemž J. M. a F. J. takto jednali, ačkoliv věděli, že pojišťovně nahlásili nepravdivé údaje, neboť uplatňovali totožné poškození totožného světlometu jako při údajných dopravních nehodách, k nimž mělo dojít dne 29. 4. 2015 a dne 26. 11. 2017, a proto pojistné plnění ve výši 22 076 Kč společnost Kooperativa pojišťovna, a. s., nevyplatila.

3. Rozsudek soudu prvního stupně následně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 10. 2019, č. j. 10 To 312/2019-423, podle § 256 tr. ř. zamítl.

4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí výhradně na tvrzeních pojistitele, která nebyla doložena originály listinných důkazů, a dále pak na posudku znalce, jenž se k věci vyjadřoval na základě prostých a různě kvalitních kopií fotodokumentace předložených pojistitelem, třebaže obviněný od začátku uváděl tvrzení zpochybňující jejich autenticitu. Konkrétně tvrdil, že se může jednat o kopie dokladů pořízených při jedné příležitosti, avšak založených do spisové dokumentace více škodních událostí, a to nedopatřením na straně pojistitelů, kteří patří do jednoho podnikatelského seskupení a šetří tak pojistné události společně. Dále pak soudy obou stupňů nijak nezohlednily jeho důkazní návrh na vyžádání originální spisové dokumentace k těmto pojistným událostem, stejně tak nevzaly v úvahu listinné důkazy předložené obviněným, a to potvrzení importéra vozidel Audi o individuální nezměnitelné identifikaci každého světlometu výrobním číslem a potvrzení společnosti AUTOZIPO, s. r. o., o opravě vozidla v rámci první škodné události včetně likvidace poškozených dílů. Z těchto opomenutých důkazů přitom jednoznačně vyplynulo, že se při šetření jednotlivých škodních událostí na vozidle nemohly opakovaně nacházet tytéž poškozené díly, ale že světlomety měly při každé pojistné události jiné individuální označení. Řádným hodnocením vyjádření importéra značky Audi by byl vyvrácen i závěr znalce, že nelze identifikovat žádným označením konkrétní světlomet nacházející se na vozidle, jelikož importér identifikační označení každého světlometu výslovně potvrdil a z výpovědi obviněného vyplynulo, že konkrétní označení poškozených světlometů bylo při každém pojistném šetření zástupcem pojistitele vyfotografováno. V případě skutku datovaného ke dni 10. 1. 2018 soudy obou stupňů kromě již vytýkaných vad učinily nesprávné právní posouzení v důsledku nesprávného hodnocení výpovědi svědka F. J., který svou výpověď prokazatelně a zásadně změnil v neprospěch obviněného. Naopak výpovědi obviněného, osoby bezúhonné, neuvěřily, aniž by důvody takového hodnocení byly přezkoumatelným způsobem uvedeny v odůvodnění. Soudy se taktéž nevypořádaly s jeho obhajobou, v níž logicky vysvětlil důvody pro změnu výpovědi u svědka, které spočívaly ve vzájemném obchodním sporu. Důsledkem vytýkaných vad tak bylo porušení pravidla presumpce neviny, neboť v řízení nebylo dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností a bylo tak nutno rozhodnout ve prospěch obviněného.

5. S ohledem na popsané skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze i přecházející rozsudek Okresního soudu v Berouně zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

6. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k podanému dovolání nebude vyjadřovat.

7. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§ 265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

8. Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzené důvody odpovídají důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.

9. Obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Při přezkumné činnosti, zda taková vada nastala, je ovšem dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, resp. dále upřesněn v souvisejícím odůvodnění.

10. K tomu je potřeba uvést, že v rámci zmíněného dovolacího důvodu se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. § 265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat tak důkazy provedené již dříve.

11. V podaném mimořádném opravném prostředku ovšem obviněný nezpochybnil právní kvalifikaci soudy učiněných skutkových zjištění, ale primárně napadl správnost těchto zjištění a správnost procesu dokazování, jenž k jejich dovození vedl. Námitky obviněného tedy směřují proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů a rozsahu dokazování, přičemž se obviněný snaží provedeným důkazům přikládat obsah odpovídající jeho představě o skutkovém ději, což s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. činit nelze.

12. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, jsou zejména tři skupiny vad důkazního řízení, jejichž přítomnost může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Do první skupiny takových vad náleží tzv. opomenuté důkazy, kdy soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem i případy, kdy soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Další skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří situace, kdy důkaz, resp. jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. V takových případech by bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010).

13. O žádnou ze zmíněných situací se však v posuzované věci nejedná. Především za opomenuté důkazy nelze označit takové důkazní návrhy (konkrétně obviněný uváděl důkazní návrh na vyžádání originální spisové dokumentace ke všem třem pojistným událostem a důkaz vyjádřeními od společnosti AUTOZIPO, s. r. o., a importéra vozidel Audi), s nimiž se však soud prvního stupně řádně vypořádal. V případě návrhu na vyžádání originální spisové dokumentace jej zamítnul, k čemuž došlo v rámci hlavního líčení dne 24. 7. 2019 (viz protokol z hlavního líčení na č. l. 396), a to procesním usnesením. K tomu Nejvyšší soud plně souhlasí s názorem, že vyžádání originální spisové dokumentace ke všem třem pojistným událostem bylo možné považovat za zcela nadbytečné, jelikož skutkový stav byl spolehlivě zjištěn již na základě předložených kopií této dokumentace, navíc znalec pracoval s kompletní dokumentací předloženou v elektronické podobě. Obviněným předložené sdělení od společnosti AUTOZIPO, s. r. o., bylo v rámci veřejného zasedání dne 29. 10. 2019 přečteno a založeno do spisu (č. l. 420), tento důkaz byl tedy proveden a soud druhého stupně se s ním následně vypořádal v rámci odůvodnění svého rozhodnutí. Sdělení importéra vozidel Audi (společnosti Porsche Česká republika, s. r. o.) pak bylo čteno v hlavním líčení (č. l. 396) a jeho závěry rovněž zohledněny (viz dále). Lze tak uzavřít, že provedené dokazování zjevně předmětnou vadou zatíženo není.

14. V návaznosti na provedené důkazy soudy obou stupňů zcela jasně a přehledně prezentovaly své úvahy ohledně zjištěného jednání obviněného, kterého se dopustil shora popsaným způsobem. Nejvyšší soud k tomu ve stručnosti zmiňuje, že nebylo důvodu akceptovat opakované námitky obviněného ohledně fotografií, které podle jeho tvrzení byly údajně omylem založeny do více spisů týkajících se více pojistných událostí. Z těchto fotografií bylo totiž zjevně patrné, že se jednalo o tři různé snímky, neboť se poškození světlometu postupně zvětšovalo, ač charakter jednotlivých porušení světlometu byl totožný a i jejich rozmístění bylo stále stejné. Lze také dodat, že znalec Ing. Jindřich Zoul data pořízení jednotlivých fotografií ve svém znaleckém posudku vyznačil, jelikož přesné informace bylo možné získat z jednotlivých elektronických souborů.

15. Jak již bylo výše zmíněno, není povinností soudů, pokud nejsou pochybnosti o prosté kopii určitého dokumentu, mít vždy k dispozici jeho originál. V dané věci takové pochybnosti nenastaly, neboť kvalitu předložených dokumentů i fotografií bylo možné považovat za naprosto dostačující. Přibraný znalec měl navíc k dispozici kompletní dokumentaci všech pojistných událostí i v elektronické podobě. Nejvyšší soud proto uzavírá, že tyto důkazy nelze v žádném případě, co se týče jejich formy, považovat za sporné.

16. Znalec Ing. Jindřich Zoul pak ve svém znaleckém posudku jednoznačně uvedl, že v prvním případě obviněným popsaná srážka se zvěří (kdy údajně nebrzdil, jel rychlostí 60 až 70 km/h a srazil se s divokým prasetem) je vzhledem k poškození vozidla technicky nepřijatelná, v druhém případě již obviněný sice neuvedl, o jakou zvěř se konkrétně jednalo, přesto byl rozsah poškození malý a s ohledem na uváděnou rychlost obviněného (opět 60 až 70 km/h) i při střetu s méně hmotných zvířetem, než je prase divoké, by mělo být patrné poškození okolních dílů. K otázce totožnosti světlometu při jednotlivých pojistných událostech pak znalec uzavřel, že z technického hlediska je bez pochyb, že poškození téhož světlometu bylo jako škodná událost uplatněno opakovaně. Doplnil, že v posuzované věci není určení přesné identifikace jednotlivých světlometů možné, neboť přestože měl k dispozici kompletní dokumentaci k pojistným událostem, z fotografií, které pořídili zástupci pojišťoven, nebyla tato čísla rozpoznatelná. Nikoliv tedy, že se taková identifikace na světlometech nevyskytuje (jak jeho vyjádření interpretoval obviněný), ale že ji v tomto konkrétním případě nebylo možné zpětně zjistit. Současně však zdůraznil, že není potřeba žádných technických znalostí, aby byla na první pohled rozpoznatelná shoda jednotlivých trhlin v jejich umístění, charakteru a velikosti, přičemž je patrné, že celková míra poškození světlometu se postupně zvyšovala. Nejvyšší soud se s těmito závěry plně ztotožňuje.

17. Pokud pak obviněný namítal, že nalézací soud nesprávně zhodnotil výpověď svědka F. J., který svou výpověď prokazatelně a zásadně změnil v neprospěch obviněného, lze uvést, že F. J. v procesním postavení svědka, tedy po zahájení trestního stíhání, vypovídal zcela konstantně. Současně Nejvyšší soud zcela souhlasí se závěry soudů činných dříve ve věci, podle nichž by nedávalo reálný smysl, aby tak učinil pouze z pomsty, neboť by se tím vystavil dobrovolně trestnímu stíhání (které také bylo vedeno, byť posléze usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 27. 5. 2019, č. j. 8 T 30/2019-381, podle § 307 odst. 1 tr. ř. podmíněně zastaveno).

18. S ohledem na popsané skutečnosti je namístě uzavřít, že veškeré provedené důkazy byly dostatečně a pečlivě hodnoceny a není zde v konečném důsledku mezi nimi a na jejich podkladě dovozenými skutkovými zjištěními a poté právními závěry žádný, natož extrémní rozpor, neboť skutková zjištění na ně logicky a plně navazují.

19. V obecném smyslu Nejvyšší soud doplňuje, že na existenci extrémního nesouladu rovněž nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost bez dalšího porušení zásady volného hodnocení důkazů, principu in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017).

20. Vzhledem k tomu, že obviněný svou argumentací namítal také porušení zásady presumpce neviny, je možné doplnit, že ani taková námitka nemůže naplňovat zvolený ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť zmíněná zásada zakotvená v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v § 2 odst. 2 tr. ř. má procesní charakter a týká se v posuzovaném případě jen způsobu hodnocení důkazů (viz srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 6 Tdo 92/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 5 Tdo 418/2018).

21. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako kterémukoli z dalších uvedených v § 265b tr. ř. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. 3. 2020

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Radek Doležel

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru