Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 206/2020Usnesení NS ze dne 03.03.2020

HeslaDovolací důvody
Podvod
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.206.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

§ 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 206/2020-1148

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 3. 3. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. O., nar. XY, bytem XY, okres Mladá Boleslav, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 5 To 70/2019, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 43/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. O. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2019, č. j. 3 T 43/2019-1044, byl obviněný M. O. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na šest let a šest měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného zločinu v podstatě tím, že

v době od 2. 6. 2016 do 4. 8. 2018 v Benátkách nad Jizerou, v blízkosti místa bydliště poškozeného V. Z., nar. XY, v ulici XY a na dalších místech, pod různými smyšlenými legendami, zprvu na zaplacení zbraně objednané poškozeným, poté z důvodu nutnosti platby za mlčení, neboť neznámá osoba měla disponovat fotografií obžalovaného se zbraní a mohla by tak oběma způsobit problémy, protože obviněný není držitelem oprávnění, a dále zaplacení poplatků za zprostředkování úvěru, vylákal jako půjčky od poškozeného postupně v 1333 případech různé peněžní částky, v celkové výši 5 920 950 Kč, 5 730 EUR, 4 535 amerických dolarů a 120 chorvatských kun, a způsobil tak poškozenému škodu v celkové výši 6 160 880 Kč.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, z jehož podnětu Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 11. 2019, č. j. 5 To 70/2019-1106, rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu, a nově obviněného při nezměněném výroku o vině odsoudil podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že jeho jednání bylo nesprávně právně kvalifikováno, neboť výše újmy poškozeného byla nižší, jelikož byl přeceněn význam důkazu písemných poznámek poškozeného. Vyjma údajů zaznamenaných na jediném listě a opatřených jeho vlastnoručním podpisem, popřel správnost dokumentace předložené poškozeným a jeho rodinou. Soudy obou stupňů přijaly zápisy poškozeného zcela nekriticky. Následně obsáhle polemizoval nad částkou, kterou měl od poškozeného získat. V této souvislosti poukázal na výpověď svědkyně L. R. Zápisky poškozeného a jeho výpověď jsou osamoceny oproti jeho obhajobě. Napadené rozhodnutí se oproti zásadě in dubio pro reo překvapivě přiklonilo k verzi poškozeného, a to i přes jeho výhrady k věrohodnosti poškozeného i zpochybnění listinných důkazů. Součet všech spolehlivě předaných částek nedosahuje škody velkého rozsahu, ale jedná se pouze o škodu značnou. Skutkový stav zjištěný soudem nenaplňuje znaky zločinu uvedeného v odsuzujícím rozsudku, ale měl se subsumovat pod jiné ustanovení hmotného práva. K rozhodnutí o náhradě škody namítl, že toto je v rozporu se společným jměním manželů. Finanční prostředky, které mu poškozený předával, pocházely ze společného jmění manželů, rozhodnutí o povinnosti nahradit škodu pouze poškozenému, trpí chybným označením poškozeného subjektu, když správně jsou poškozenými manželé V. Z. a K. Z., a toto dopadá rovněž na skutkovou část odsuzujícího výroku rozhodnutí.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že většina dovolacích námitek obviněného se s uplatněným dovolacím důvodem zcela míjí, neboť jejich podstatou je nesouhlas obviněného s hodnocením důkazů soudy a jejich skutkovými zjištěními, a to pokud jde o objasnění výše způsobené škody. Obviněný se snaží zpochybnit věrohodnost výpovědi poškozeného a bagatelizuje vypovídající hodnotu jím poskytnutých poznámek, ve kterých si poškozený postupně evidoval částky půjčované obviněnému. Soud prvního stupně realizoval dokazování odpovídající požadavkům § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Skutkovým závěrům nalézacího soudu nelze ničeho vytknout, neboť z provedených důkazů při jejich logickém hodnocení vyplývají. Rovněž odvolací soud se s uplatněnými odvolacími námitkami výstižně vypořádal. Lze se tedy plně ztotožnit se závěry soudů obou stupňů. Následně se vyjádřil k námitce obviněného stran uplatnění zásady in dubio pro reo. Pod uplatněný dovolací důvod lze podřadit snad námitku obviněného zpochybňující výrok o náhradě škody kvůli tomu, že do něj nebyla zahrnuta manželka poškozeného. Poukázal na institut společného jmění manželů a konstatoval, že uplatnil-li v nyní posuzované trestní věci prostřednictvím zmocněnce nárok na náhradu škody řádně a včas poškozený a jeho manželka tak neučinila, soud mohl rozhodnout o uplatněném nároku, který poškozenému v rozsahu prokázaném provedeným dokazováním také přiznal.

Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Dovolací námitky obviněného směřují výhradně proti skutkovým zjištěním a hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Obviněný zpochybnil věrohodnost důkazů a v té souvislosti vyjádřil nesouhlas se závěry soudů obou stupňů stran výše získané částky od poškozeného, přičemž trval na své obhajobě a vlastní verzi skutkového děje. Takto koncipované námitky jsou však námitkami skutkovými a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy soudy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného přitom byla spolehlivě vyvrácena výpovědí poškozeného V. Z. a výpověďmi dalších svědků, mj. L. Z., J. Z., L. R. a dalších, jakož i záznamy telekomunikačního provozu, zápisy a písemnými poznámkami poškozeného a dalšími listinnými důkazy. Je na místě poznamenat, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí jednotlivé důkazy velmi podrobně rozebral a hodnotil, zabýval se rovněž osobností a věrohodností poškozeného a obšírně také věrohodností jeho zápisů a poznámek. Podrobně se zabýval i výší finančních prostředků, které obviněný od poškozeného vylákal, a odůvodnil, z jakého důvodu neměl pochybnosti o pravosti a přesnosti zápisků poškozeného o jednotlivých platbách a vycházel tak z jeho verze. K záznamům poškozeného o jednotlivých půjčkách a výši celkové vylákané částky se přitom vyjádřil i soud druhého stupně. Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že obviněný žádný extrémní rozpor či zásadní porušení práva na spravedlivý proces, které by případně opodstatňovalo zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování, ani nenamítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 534/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 373/2006).

Ve světle výše uvedeného nemůže naplňovat uplatněný dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř., ani námitka obviněného stran porušení zásady in dubio pro reo, neboť rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).

Pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze s jistou mírou benevolence podřadit pouze námitku obviněného, kterou brojí proti výroku o náhradě škody. Obviněný přitom namítl, že v rozhodnutí byl chybně označen poškozený subjekt, když správně jsou poškozenými manželé V. Z. a K. Z., neboť jemu předané finanční prostředky pocházely ze společného jmění manželů. Této námitce nelze ovšem přisvědčit. Ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř. věty první stanoví, že odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu nebo kterým se na úkor poškozeného bezdůvodně obohatil, uloží mu zpravidla v rozsudku, aby poškozenému nahradil majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, jestliže byl nárok včas uplatněn (§ 43 odst. 3 tr. ř.), nestanoví-li tento zákon jinak. Aby soud mohl rozhodnout v trestním (adhezním) řízení, musí poškozený svůj nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení uplatnit (§ 228 odst. 1 tr. ř.), neboť bez návrhu (§ 43 odst. 3 tr. ř.) nemůže soud v trestním (adhezním) řízení rozhodnout o těchto nárocích [k tomu ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 519]. V daném případě je zřejmé, že se s nárokem na náhradu majetkové škody připojil pouze poškozený V. Z. (nikoli manželé V. a K. Z.). V otázce společného jmění manželů je přitom třeba vycházet ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), konkrétně z jeho § 708 a násl., které institut společného jmění manželů upravuje. Společné jmění manželů je v zásadě souborem všeho, co manželé za trvání manželství nabyli, co má majetkovou hodnotu a není zákonem vyloučeno z právních poměrů. Projevuje se především v zásadě společné a stejné účasti na nabývání a užívání společného majetku a bezpodílové účasti na výkonu práv. Rozsah práv a povinností přitom není vymezený určeným podílem. Podle § 713 o. z. součásti společného jmění užívají, berou z nich plody a užitky, udržují je, nakládají s nimi, hospodaří s nimi a spravují je oba manželé nebo jeden z nich podle dohody. Povinnosti a práva spojená se společným jměním nebo jeho součástmi náleží oběma manželům společně a nerozdílně. Z právních jednání týkajících se společného jmění nebo jeho součástí jsou manželé zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně. Z výše uvedeného vyplývá, že uplatnil-li nárok na náhradu majetkové škody řádně a včas pouze poškozený V. Z. nebrání nic tomu přiznat nárok na náhradu majetkové škody pouze jemu a není třeba specifikovat, že jsou poškození oba manželé, obzvláště pak pokud se K. Z. s nárokem na náhradu majetkové škody nepřipojila. Plnění poskytnuté na základě takového výroku o náhradě majetkové škody bude spadat do společného jmění manželů. Soud prvního stupně tak ve výroku o náhradě škody nijak nepochybil. Na základě shora uvedeného shledal Nejvyšší soud námitku obviněného zjevně neopodstatněnou.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).Poučení:

V Brně dne 3. 3. 2020

JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru