Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 181/2020Usnesení NS ze dne 18.03.2020

HeslaDovolací důvody
Poškození cizí věci
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.181.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

§ 228 odst. 1, 3 písm. d) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 181/2020-195

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 18. 3. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného S. K., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 9. 2019, sp. zn. 9 To 197/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 15 T 77/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného S. K. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 2. 4. 2019, č. j. 15 T 77/2018-157, byl obviněný S. K. uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, za což byl podle § 228 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na osm měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu v podstatě tím, že od přesně nezjištěné doby měsíce dubna 2017 do 22. 1. 2018 v podkrovním bytě na ulici XY v Hodoníně, který v té době užíval, kompletně zničil ústřední vytápění tak, že radiátory i trubky odřezal a odvezl i s teplovodním kotlem, záměrně zničil elektrické rozvody v bytě tak, že elektroinstalaci nelze znovu zprovoznit bez úplné rekonstrukce, neboť ji částečně vytrhal i se zásuvkami, částečně vyštípal, v koupelně utrhl záchod a vyhodil jej, zcela zničil zabudovanou vanu, vytrhal dlažbu a rozbil obklady v koupelně, odstranil sádrokartonové podhledy a rozstříhal vytahovací rolety na oknech tak, že do bytu foukalo a zdevastoval byt tak, že se stal neobyvatelným, čímž majitelce domu L. H. způsobil škodu ve výši 518 735 Kč.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 9. 2019, č. j. 9 To 197/2019-170, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Kvalifikovaná skutková podstata přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 3 tr. zákoníku předpokládá způsobení škody značné, přičemž měl podle znaleckého posudku způsobit škodu 518 735 Kč. Poškození bytu se ale zdaleka nekryje rozsahem škody, jak je vyčíslena ve znaleckém posudku a následně uvedena v rozsudku. Následně rozvedl jednotlivé rozpory ve znaleckém posudku a vyjádřil se k nim. Některé konkrétní části nebylo nutné opravovat, neboť je nepoškodil a dále si odvezl věci, které byly v jeho vlastnictví. Již v odvolání brojil proti správnosti zjištěné škody, a poukazoval na to, že nebyl zjištěn stav bytu před vznikem škody. Proto nemohl být zjištěn ani skutečný rozsah způsobené škody, která v důsledku toho nebyla zjištěna podle kritérií stanovených v § 137 tr. zákoníku. Uvedení bytu v předešlý stav nemůže být celková rekonstrukce bytu spočívající ve výměně komponentů za nové, včetně nových, na míru vyrobených předmětů, instalování prvků, které v bytě nikdy nebyly. Rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, neboť se vůbec nezabývá odvolacími námitkami a ani znaleckým posudkem. Pokud by se totiž odvolací soud těmito skutečnostmi zabýval, zjistil by rozdíl v rozsahu škody.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal soudu druhého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že značná část jeho námitek je skutková polemika se závěry znaleckého posudku. Lze však připustit, že některé námitky mají racionální základ. Pochybnosti o některých položkách znaleckého posudku by nemusely být pro výrok o vině podstatné v případě, že by způsobená škoda výrazně převyšovala hranici značné škody, ale v daném případě byla tato hranice překročena pouze nepodstatně. Za relevantně uplatněnou a současně důvodnou lze považovat námitku, podle které škoda nebyla zjištěna podle kritérií stanovených v § 137 tr. zákoníku. Odkázal přitom na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. Tpjn 304/2005, a uvedl, že při stanovení výše škody je třeba od nákladů vynaložených na opravu poškozené věci odečíst částku odpovídající zhodnocení věci oproti jejímu stavu před poškozením. V tomto směru obviněný v podstatě správně, byť i zde místy zabíhá do skutkové argumentace, namítá, že do stanovené škody byly zahrnuty i náklady přesahující náklady na pouhé uvedení věci v předešlý stav. Mohou se vyskytnout případy, kdy by bylo neúčelné až absurdní, aby poškozená věc byla uváděna do předešlého stavu. Právě v tomto případě zřejmě nepřichází v úvahu, aby obytné místnosti byly uvedeny přesně do stavu odpovídajícímu běžnému opotřebení způsobenému víceletým užíváním. K té části nákladů, která odpovídá zhodnocení obytných místností proti jejich stavu před poškozením, však nebylo možno při stanovení výše škody přihlížet. Na danou věc plně dopadají závěry z výše uvedeného stanoviska Nejvyššího soudu, byť uvedené stanovisko řešilo především problematiku škod vzniklých poškozením motorového vozidla. Otázkou zhodnocení věci oproti původnímu stavu se však soudy při stanovení škody vůbec nezabývaly. Míra zhodnocení poškozené věci opravou má přitom význam nejen pro rozhodování o náhradě škody, ale i pro právní kvalifikaci skutku. Námitky obviněného je tedy nutno považovat za částečně důvodné.

Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal soudu druhého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Dovolací námitky obviněného směřující výhradně proti skutkovým zjištěním a hodnocení důkazů soudy obou stupňů neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu. Obviněný vyjádřil nesouhlas se závěry soudů obou stupňů, přičemž trvá na své obhajobě a vlastní verzi skutkového děje. Takto koncipované námitky jsou však námitkami skutkovými a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy soudy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného přitom byla spolehlivě vyvrácena jak výpovědí poškozené L. H., tak výpovědí svědků L. K., M. L., J. K., a dalších, jakož i znaleckým posudkem č. 2799-011/2019, protokolem o ohledání místa činu a dalšími listinnými důkazy. Je na místě poznamenat, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí jednotlivé důkazy podrobně rozebral a pečlivě hodnotil, přičemž odůvodnil, z jakých důvodů dospěl k závěru o vině obviněného. Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že obviněný žádný extrémní rozpor či zásadní porušení práva na spravedlivý proces, které by případně opodstatňovalo zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování, nenamítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 534/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 373/2006).

Námitku obviněného, kterou brojil proti správnosti stanovení výše škody lze pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit. K této námitce uvedl, že nebyl zjištěn stav bytu před vznikem škody, v důsledku čehož nemohl být zjištěn skutečný rozsah škody. Námitce obviněného nelze v tomto směru přisvědčit. Z rozsudku soudu prvního stupně (odst. 13) vyplývá, že soud prvního stupně se stavem bytu v době před jeho poškozením zabýval, přičemž podrobně rozvedl, že ze svědeckých výpovědí jasně vyplývá, že předmětný byt byl standardně způsobilý k bydlení. Úmyslným zásahem obviněného přitom došlo k cílené devastaci bytu a snížení jeho hodnoty do takové míry, že byt nebylo nadále možno užívat k bydlení. Znalecký posudek č. 2799-011/2019 se zabýval oceněním minimálně nutných stavebních prací, aby bylo možné bytovou jednotku užívat, přičemž tato cena byla stanovena na částku 518 735 Kč. Pokud do bytu byly nainstalovány nové komponenty, nelze to v tomto případě považovat za celkovou rekonstrukci bytu, jak uvedl obviněný, nýbrž za nezbytné stavební práce pro uvedení bytu zpět do stavu možného a řádného užívání. Jak vyplývá z výpovědi svědka M. L., v předmětném bytě nezůstaly věci, které by se daly znovu použít, a tak bylo nezbytné byt kompletně opravit a znovu vybavit. V tomto případě přitom nebyly překročeny nezbytné stavební práce a nedošlo k žádnému nadstandardnímu vybavení bytu, ale byl vybaven pouze běžnými nezbytnými věcmi sloužícími k tomu, aby jej bylo možné užívat, jak potvrdil např. i svědek P. B. Kromě toho nelze přehlédnout skutečnost, že i cenové kalkulace jednotlivých dodavatelů stavebních prací jsou odpovídající i podle znaleckého posudku a též jejich výše (515 644 Kč) je skoro totožná s částkou vyčíslenou znaleckým posudkem. V daném případě tak umístění a zabudování nových komponentů a zařízení nelze považovat za zhodnocení bytu, nýbrž za pouhé uvedení bytu v předešlý stav ve smyslu jeho způsobilosti k bydlení, tak aby byl byt znovu obyvatelný. Daná situace je přitom odlišná od té, co řešil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3729/2011. V tam uvedeném případě totiž náklady na úpravu poškozeného bytu vynaložené poškozenými nebyly v plném rozsahu jen účelné a nezbytné k uvedení bytu do předešlého stavu, ale vynaložené nad rámec nezbytných oprav, kdy k uvedení poškozeného bytu do předešlého stavu by postačovaly náklady nižší. V takovém případě nebyl škůdce povinen hradit náklady přesahující prostředky nezbytné k obnovení stavu bytu. Rozsahem náhrady škody vzniklé částečnou demolicí se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2575/2000, kdy dospěl k závěru, že výše škody na domě, který byl protiprávně částečně zdemolován, se určí částkou odpovídající nákladům na uvedení domu do stavu před provedením částečné demolice. Toto rozhodnutí je možno aplikovat i na předmětný případ, kdy uvedením domu, resp. bytu do stavu před provedením jeho úplné devastace lze rozumět uvedení bytu do obyvatelného stavu při minimálně nutných stavebních úpravách. Nelze tedy v tomto případě uvažovat o jeho zhodnocení oproti stavu před jeho poškozením. Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. Tpjn 304/2005 nelze na nyní projednávaný případ použít, neboť toto se pojí na poškození věcí, které jsou jen nepatrnou částí celku (jinak v převážné míře nepoškozeného a nadále funkčního), avšak nyní se jednalo o devastaci celého bytu v takové míře, že došlo ke snížení jeho hodnoty jako celku, tedy nemožnost vůbec sloužit svému původnímu účelu. Byt se stal neobyvatelným a nezbylo v něm nic, co by nebylo poškozeno, a zbytek vybavení byl z něj obviněným odstraněn. Nezbytnými stavebními úpravami došlo pouze k vyrovnání způsobené škody tím, že rekonstrukce navrátila úbytek této hodnoty celku do původního stavu, aby se byt stal znovu obyvatelným. Soudy obou stupňů tak dospěly ke správným závěrům o výši způsobené škody. Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud shledal námitku obviněného zjevně neopodstatněnou.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 19. 9. 2019, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 10. 2. 2020 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.

Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).Poučení:

V Brně dne 18. 3. 2020

JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru