Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 1639/2014Usnesení NS ze dne 07.01.2015

HeslaDovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.1639.2014.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 1639/2014-18

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 7. ledna 2015 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného Ing. R. S., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 2 To 19/2013, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 6/2005, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 10 T 6/2005, bylo rozhodnuto, že podle § 231 odst. 1 tr. ř., § 223 odst. 1 tr. ř. a § 11 odst. 1 písm. a) tr. ř., se zastavuje trestní stíhání obviněného Ing. R. S. pro skutek kvalifikovaný v obžalobě jako pokus trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zákona k § 250 odst. 1, 4 tr. zákona.

Proti tomuto rozhodnutí podal stížnost státní zástupce. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 2 To 19/2013, z podnětu stížnosti státního zástupce podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. výše uvedené usnesení soudu I. stupně zrušil a uložil Krajskému soudu v Brně, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.

Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí dne 22. 12. 2014. Napadené rozhodnutí považuje za nesprávné a je přesvědčen, že jeho trestní stíhání bylo zastaveno zcela opodstatněně, neboť je v návaznosti na amnestijní rozhodnutí prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 vyloučeno. Zrekapituloval průběh řízení v jeho věci a citoval z rozhodnutí soudů obou stupňů, jakož i ze stížnosti státního zástupce proti rozhodnutí soudu I. stupně. Má za to, že postup vrchního soudu je nepřípustný a jím provedený výklad čl. II. amnestie je nesprávný a značně extenzivní v jeho neprospěch. Podle obviněného bylo cílem amnestie zastavit extrémně dlouho trvající trestní stíhání, a nikde se v ní nehovoří o započítávání doby, po kterou trvalo trestní řízení proti uprchlému, do celkové doby stanovené v čl. II. amnestie. Výrok vrchního soudu, kterým uložil krajskému soudu ve věci znovu jednat a rozhodnout, navíc považuje za nesprávný a nezákonný. Domnívá se, že vrchní soud měl toliko stížností napadené rozhodnutí zrušit a již neukládat krajskému soudu, aby o věci znovu rozhodl. Obviněný je přesvědčen, že je jeho dovolání v intencích § 265a odst. 2 písm. c) tr. ř. přípustné a navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, které není „rozhodnutím ve věci samé“ podle § 265a odst. 2 tr. ř. a dovolání je tak podle něj nepřípustné. V této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Tdo 636/2013. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné. Současně souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř.

Jak Nejvyšší soud uvedl již v usnesení ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 7 Tdo 636/2013, podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V odst. 2 ustanovení § 265a tr. ř. pak zákonodárce vymezil, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé. Tímto rozhodnutím je:

a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,

b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,

c) usnesení o zastavení trestního stíhání,

d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,

e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,

f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,

g) usnesení o schválení narovnání, nebo

h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).

Jelikož jde o taxativní výčet rozhodnutí, která je možné považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Dovoláním lze napadat rozhodnutí soudu, jimiž se trestní stíhání meritorně končí a která po nabytí právní moci zpravidla představují překážku věci rozhodnuté [§ 11 odst. 1 písm. f), g) a h)], nejde-li o výjimky podle § 11 odst. 2 a 3 (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013).

Proto za rozhodnutí ve věci samé nelze považovat usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 2 To 19/2013, jímž bylo podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 10 T 6/2005, kterým bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání obviněného a soudu I. stupně bylo uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Obviněný svým dovoláním sice napadl usnesení soudu, kterým bylo rozhodnuto ve druhém stupni, jde však o rozhodnutí, jímž bylo z podnětu řádného opravného prostředku zrušeno napadené usnesení soudu prvního stupně a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Takové rozhodnutí se za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. nepovažuje, a není proto možné jej dovoláním napadnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2002, sp. zn. 11 Tdo 769/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, č. judikátu T 509).

Dovolání jako další mimořádný opravný prostředek bylo zavedeno do českého trestního řádu novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. ledna 2002. Jelikož bylo koncipováno jako specifický mimořádný opravný prostředek, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí, byla současně striktně omezena přípustnost jeho podání pouze a jen na ta rozhodnutí ve věci samé, která byla citována shora. Usnesení, jímž bylo Vrchním soudem v Olomouci rozhodnuto ve věci obviněného výše popsaným způsobem, mezi nimi uvedeno není.

Za tohoto stavu Nejvyšší soud shledal, že v dané věci nebyly splněny podmínky, jež by zakládaly přípustnost podaného dovolání obviněného podle ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. ř. Proto rozhodl tak, že se toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné, aniž by se zabýval tím, zda dovolání splňuje obsahové náležitosti podle § 265f odst. 1 tr. ř., nebo přezkoumáním věci po meritorní stránce.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. ledna 2015

Předseda senátu

JUDr. Michal Mikláš

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru