Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 158/2003Usnesení NS ze dne 20.02.2003

EcliECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.158.2003.1

přidejte vlastní popisek

7 Tdo 158/2003

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 2. 2003 o dovolání obviněného Ing. J. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2002, sp. zn.

6 To 111/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn.

33 T 20/2001, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 11. 2001, č. j. 33 T 20/2001-1352, byl obviněný Ing. J. K. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že „dne 1. 6. 2000 společně s K. D. v P., V. 22, v bytě majitelky bytu B. H., ve 4. patře, vyráběli drogu pervitin, což bylo následně zadokumentováno při domovní prohlídce“. Za uvedený trestný čin byl obviněnému podle § 187 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle

§ 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému také uložen trest propadnutí věci (konkrétně jsou specifikovány v citovaném rozsudku).

Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2002, č. j. 6 To 111/2002-1461, jímž byla odvolání obviněného Ing. J. K. a spoluobviněných P. T. a M. V. podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta, podal obviněný Ing. J. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání.

S odkazem na dovolací důvod podle § 265b písm. g) tr. ř. /tomuto ustanovení však žádný dovolací důvod neodpovídá, nicméně lze dovodit, že obviněný měl zřejmě na mysli ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ obviněný napadl jak výrok o vině, tak výrok o trestu. Je přesvědčen, že za jednání uvedené ve skutkové větě výroku o vině nenese žádnou odpovědnost, ničeho se nedopustil a od skutku uvedeného v obžalobě se plně distancuje. Vycházeje z toho, že neexistuje jediný věrohodný důkaz, ani řetězec nepřímých důkazů, který by jej usvědčoval, má obviněný za to, že soud měl rozhodnout podle zásady in dubio pro reo a obviněného obžaloby zprostit. Předestřel, že z obsahu svědeckých výpovědí, zejména ve vztahu ke spoluobviněnému

D. a T. vyplynulo, že se nikdy nesetkali, žádnou drogu od něj nebrali a není jim vůbec známo, že by vůbec jakoukoli psychotropní látku požíval. Důkazy zajištěné při domovní prohlídce podle jeho názoru lze zhojit skutečností, že věci, které byly na místě činu nalezeny, nejsou v jeho vlastnictví ani ve spoluvlastnictví. Z tohoto důvodu pak také trest propadnutí věci nemohl být obviněnému podle § 55 odst. 1

písm. a) tr. zák. uložen, neboť v žádném případě nebylo prokázáno, že takové věci vlastnil. V závěrečném petitu obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a sám ve věci rozhodl rozsudkem, kterým obviněného zprostí obžaloby.

Ve svém vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně uvedla, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spatřuje zejména ve skutkových vadách, protože se obviněný domáhá, aby pořízené důkazy byly jinak hodnoceny. Pokud obviněný poukazuje na to, že v žádném směru nebylo prokázáno jeho spolupachatelství ve vztahu ke spoluobviněnému K. D., pak podle státní zástupkyně v kontextu s celým podaným dovoláním obviněný nezpochybňuje svoji míru účasti na trestném činu v širším smyslu účastenství, nýbrž pouze poukazuje na svoji nevinu. Uzavřela, že toto obsahové zdůvodnění zvoleného dovolacího důvodu však odporuje koncepci dovolání, který není nástrojem změny skutkových zjištění, ale nástrojem nápravy chyb procesních a hmotně právních. V souvislosti s námitkou týkající se výroku o trestu obviněný neuplatnil v tomto směru podle názoru státní zástupkyně právně relevantní dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), i)

tr. ř., když ji zahrnul toliko pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ukládání trestu propadnutí věci podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. přitom nelze posuzovat z hlediska hmotně právního posouzení, a to z toho důvodu, že k tomu jsou výslovně stanoveny zvláštní dovolací důvody. V závěrečném petitu navrhla vzhledem k tomu, že dovolání obviněného Ing. J. K. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí nechť Nejvyšší soud učiní v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, ve lhůtě stanovené zákonem

k podání dovolání (§ 265e odst. 1 tr. ř.).

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V mezích citovaného dovolacího důvodu je možné namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku zjištěného soudem s tím, že skutek byl nesprávně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Nejvyšší soud musí proto zásadně vycházet

z popisu skutku, který byl soudy zjištěn a toto skutkové zjištění je pro Nejvyšší soud podkladem pro právní hodnocení kvalifikace skutku. Znamená to, že s odkazem na citovaný dovolací důvod lze vytýkat výhradně vady právní; nelze tudíž namítat vady skutkové, tj. vadné hodnocení důkazů či nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno apod.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný zaměřil svoje námitky výlučně do oblasti skutkových zjištění, na podporu svého tvrzení, že výrok o vině spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neuvedl nic,

z čeho by bylo možné dovodit opodstatněnost uplatněného dovolacího důvodu. Z obsahu podaného dovolání je naopak zřejmé, že obviněný se neztotožnil s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy a závěry, ke kterým sám dospěl, uplatňuje pouze ve snaze dosáhnout jiného hodnocení důkazů. Takové námitky však nejsou s to přivodit změnu právní kvalifikace skutku. Lze navíc říci, že po obsahové stránce jsou námitky pouze reprodukcí řádného opravného prostředku.

Vzhledem k tomu, že obviněný ve vztahu k námitce uloženého trestu propadnutí věci podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. neuvedl jiný dovolací důvod, než ten na který

v rámci svého dovolání odkázal, posuzoval Nejvyšší soud i tuto námitku ve vztahu

k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

K argumentaci státní zástupkyně, kterou použila v rámci svého vyjádření, považuje Nejvyšší soud za potřebné podotknout, že ve vztahu k výroku o trestu sice zákon stanoví dva speciální dovolací důvody v § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř., nicméně teoreticky lze pod (jiné) hmotně právní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnout i některé otázky při ukládání trestu. Namítal-li by dovolatel nesprávné hmotně právní posouzení např. ve vztahu k některým „zvláštním podmínkám“ při ukládání trestu souhrnného, úhrnného a společného trestu za pokračování v trestném činu, nepochybně by správně odkázal na zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V daném případě se však o takový případ nejedná. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h), ev. i) tr. ř. uplatněn nebyl.

K uloženému trestu propadnutí věci lze pouze stručně uvést, že podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. soud může uložit trest propadnutí věci, které bylo užito k spáchání trestného činu. Podle § 55 odst. 2 tr. zák. lze trest propadnutí věci uložit, jen jde-li o věc náležející pachateli. Aby soud mohl trest propadnutí věci vyslovit, musí zkoumat podmínku, zda věc náleží pachateli. Ohledně věcí, které byly na místě činu při domovní prohlídce nalezeny, vzaly soudy za prokázané, že tyto patří obviněnému Ing. K. a spoluobviněnému K. D., neboť právě oni byli známými výrobci pervitinu. Domovní prohlídka byla provedena za přítomnosti majitelky bytu - svědkyně B. H. a je třeba se zmínit také o tom, že z trestné činnosti, která je popsána pod bodem I/5 výroku o vině byli usvědčeni zejména výpovědí obviněného

P. T., ta navíc koresponduje i s výpovědí svědka B. Znamená to, že pochybnosti

o tom, kdo je vlastníkem věci v rámci řízení vůbec nevyvstaly.

Z kontextu podaného dovolání vyplývá, že obviněný tvrzení, že trest propadnutí věci mu neměl být uložen, zaměřil do oblasti skutkových zjištění, když za podstatné pokládá to, že trestný čin nespáchal. Nejvyšší soud tedy musel konstatovat, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

S ohledem na shora uvedené lze shrnout, že ačkoliv obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil ve skutečnosti námitky, které nejsou způsobilé jej obsahově naplnit. Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno, tj. dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Za splnění podmínek

§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není řádný opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. února 2003

Předseda senátu

JUDr. Jan Engelmann

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru