Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 1575/2014Usnesení NS ze dne 14.01.2015

HeslaNedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
Nedovolené ozbrojování
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.1575.2014.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 283 odst. 1 tr. zákoníku

§ 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku

§ 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku

§ 279 odst. 1 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 1575/2014-46

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 14. ledna 2015 v Brně dovolání obviněného V. M. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 6. 2014, sp. zn. 11 To 46/2014, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 6/2013, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. M. odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 28. 2. 2014, sp. zn. 4 T 6/2013, uznal obviněného V. M. vinným pod body I./1) – 4) rozsudku pokračujícím zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ukončeným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem II. rozsudku přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku. Podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložil ochranné opatření o zabrání věci, a to věcí vyjmenovaných ve výroku o trestu tohoto rozsudku. Podle § 81 odst. 3 tr. ř. rozhodl o zničení bezcenných věcí, které jsou uvedeny ve výroku o trestu tohoto rozsudku.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 6. 2014, sp. zn. 11 To 46/2014, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.

Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. MUDr. Pavla Strejce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ke skutku pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu namítl, že převážná část zajištěného střeliva patřila ke zbraním, které dříve držel legálně. Ke skutku pod bodem I./4) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu uvedl, že ve vztahu k jeho osobě nebylo v trestním řízení prokázáno, že se nacházel nebo byl v bytě v S. , M., ve kterém bydleli spoluobvinění B. V. T. a H. V. T. a že všichni společně po předchozí vzájemné dohodě v tomto bytě uschovávali metamfetamin v celkovém množství 3.901g. Od počátku se jednalo o množství drogy, které ve skutečnosti nabízel pouze spoluobviněný B. V. T. a on toto množství pouze sdělil svědkovi J. K. Obviněný poukázal na to, že odvolací soud víceméně nereagoval na jeho argumentaci obsaženou v odvolání. Z mnoha provedených důkazů, zejména z nahrávek hovorů mezi ním a svědkem J. K. , byly vždy použity pouze pasáže svědčící v jeho neprospěch. Obviněný dále uvedl, že se doznal k účasti na prodeji cca 1700g metamfetaminu, a proto jeho jednání mělo být právně kvalifikováno podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, nikoli podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, neboť čin spáchal pouze ve značném rozsahu, nikoliv ve velkém rozsahu.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 6. 2014, sp. zn. 11 To 46/2014, a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 2. 2014, sp. zn. 4 T 6/2013, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že obviněný opakuje své námitky z řízení o odvolání, se kterými se odvolací soud řádně a v souladu se zákonem vypořádal. Poukazuje na to, že obviněný vznesl v rámci svého dovolání pouze skutkové námitky. Tyto námitky však nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádný jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř.

Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný uplatnil v dovolání částečně skutkové námitky, které se vztahují především ke skutku pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu právně kvalifikovanému jako přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku. Za skutkovou námitku je nutné považovat obhajobu obviněného spočívající v tom, že převážná část zajištěného střeliva patřila ke zbraním, které dříve držel legálně. Obviněný skutkovými námitkami napadl především rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.

Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Obviněný právně relevantně namítl, že ohledně skutku pod bodem I./4) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že se nacházel nebo někdy navštívil byt č. .., M. , S. Uvedl, že se doznal k účasti na prodeji cca 1700g metamfetaminu v případě skutků pod body I./1) – 3) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu, a proto jeho jednání mělo být právně kvalifikováno podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, nikoli podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, neboť čin spáchal pouze ve značném rozsahu, nikoliv ve velkém rozsahu.

Podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem.

Podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let nebo propadnutím majetku, spáchá-li čin uvedený v § 283 odst. 1 tr. zákoníku ve značném rozsahu.

Podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na osm až dvanáct let nebo propadnutím majetku, spáchá-li čin uvedený v § 283 odst. 1 tr. zákoníku ve velkém rozsahu.

Nejvyšší soud nepřisvědčil výše uvedeným námitkám obviněného. Obviněný navíc tuto námitku uplatnil již v řízení o odvolání a odvolací soud se s ní řádně a v souladu se zákonem vypořádal.

Nejvyšší soud poukazuje na to, že u trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku zákon rozlišuje celkem tři pojmy vyjadřující rozsah spáchání tohoto činu jako okolnosti, která podmiňuje použití přísnější trestní sazby. Jedná se o spáchání činu „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“. Trestní zákoník blíže nevymezuje uvedené pojmy charakterizující rozsah tohoto činu a jejich judikatorní výklad byl do nedávné doby nejednotný. Výklad těchto pojmů byl proto sjednocen usnesením velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, z něhož vyplývá následující:

Pro závěr o naplnění znaků spočívajících ve spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“ ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku je východiskem určitý násobek takového množství omamné látky, psychotropní látky nebo přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, které je podle nařízení vlády č. 467/2009 Sb. ze dne 14. prosince 2009, kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 467/2009 Sb.“) označeno jako „množství větší než malé“ (viz třetí a pátý sloupec přílohy č. 2 k citovanému nařízení vlády). „Větším rozsahem“ je pak desetinásobek množství většího než malého, „značným rozsahem“ je desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ je desetinásobek takto určeného značného rozsahu.

Vzhledem k tomu, že trestná činnost obviněného V. M. byla v případě skutků pod body I./1) – 4) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu spáchána dne 25. 10. 2012, 4. 12. 2012, a od přesně nezjištěné doby do 18. 2. 2013, základem pro výše uvedené určení bude násobek množství účinné látky (drogy) vymezeného jako „množství větší než malé“ ve smyslu nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění účinném od 5. 1. 2012 do 22. 8. 2013 (pátý sloupec v jeho příloze č. 2). Jen v případě, když nelze zjistit přesné množství účinné látky, např. byla-li omamná nebo psychotropní látka již spotřebovaná jejími konzumenty, lze vycházet z celkového množství drogy, kterou pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl atd. ve smyslu § 283 tr. zákoníku (třetí sloupec v příloze č. 2 citovaného nařízení vlády), nejsou-li zde pochybnosti o tom, že pachatel vyrobil nebo jinak nakládal s drogou v její obvyklé kvalitě.

Nejvyšší soud vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že v případě skutků pod body I./1) – 3) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu obviněný V. M. prodal ve třech případech zcela vědomě a úmyslně bez příslušného povolení svědku J. K. (osobě vystupující pod skrytou identitou podle § 102a tr. ř.) za částku 970.000,- Kč metamfetamin s obsahem čisté báze účinné látky o hmotnosti 1232g, přičemž tuto drogu předtím obviněný V. M. převzal v jednotlivých případech buď od spoluobviněného B. V. T. , T. D. T. nebo H. V. T. Tito spoluobvinění během prodeje drogy hlídali v okolí místa předání metamfetaminu a následně po prodeji jim obviněný V. M. předal utržené finanční prostředky.

Nejvyšší soud dále poukazuje na to, že skutek pod bodem I./4) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu byl bez důvodných pochybností prokázán zejména výpovědí spoluobviněného B. V. T. a protokolem o domovní prohlídce. Spoluobviněný B. V. T. vypověděl, že v S. , M. , v obývacím pokoji bytu č. .., který užíval k bydlení společně se spoluobviněným H. V. T. , měl uschován metamfetamin, který měl být prodán svědkovi J. K. Uvedl, že spoluobviněný H. V. T. věděl o místu v bytě, kde byla tato droga uschována a vzhledem k tomuto místu uložení si nemohl myslet, že by se mohlo jednat o sunar či jinou potravinu. Z provedených důkazů dále vyplývá, že obviněný V. M. ubezpečil dne 4. 12. 2012 svědka J. K. , že je schopen mu měsíčně dodat 5kg metamfetaminu. Svědek J. K. obviněnému navrhl 4,5kg metamfetaminu s tím, že se za měsíc ozve. Dne 18. 2. 2013 došlo k prodeji pouze 1kg metamfetaminu, neboť svědek J. K. u sebe neměl dostatek peněz na nákup 4,5kg metamfetaminu. S ohledem na předchozí ujednání mezi obviněným V. M. a svědkem J. K. je tedy nepochybné, že metamfetamin s obsahem čisté báze účinné látky o hmotnosti 3066g, který byl ve výše uvedeném bytě později nalezen, měl být předmětem prodeje právě tomuto svědkovi. K uskutečnění prodeje drogy poté nedošlo pouze proto, že svědek J. K. u sebe neměl dostatečnou hotovost k zaplacení. S ohledem na množství zajištěné drogy se nemohlo jednat o drogu určenou ke konzumaci pouze jedné či dvou osob a pokud by nebyla prodána svědku J. K. , byla by nepochybně určena k prodeji širšímu okruhu osob.

Nejvyšší soud v této souvislosti uvádí, že za hranici velkého rozsahu s ohledem na přílohu č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění účinném od 5. 1. 2012 do 22. 8. 2013, a usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, lze považovat metamfetamin s obsahem čisté báze účinné látky o hmotnosti 600g. V této trestní věci bylo prokázáno, že obviněný V. M. nakládal v případě skutků pod body I./1) – 4) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu s metamfetaminem s obsahem čisté báze účinné látky o celkové hmotnosti 4298g. Porovnáním výše uvedených hodnot je zřejmé, že hranice velkého rozsahu byla více než sedminásobně překročena.

Nejvyšší soud dále poukazuje na to, že obviněný v případě skutků pod body I./1) – 4) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu uplatnil skutkovou námitku, neboť namítl, že z provedených důkazů, zejména z nahrávek hovorů uskutečněných mezi ním a svědkem J. K. , byly soudy obou stupňů v rámci hodnocení důkazů použity pouze pasáže svědčící v jeho neprospěch. Nejvyšší soud v této souvislosti upozorňuje na to, že orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle zásady volného hodnocení důkazů zakotvené v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Námitky proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání.

Nejvyšší soud proto shledal, že obviněný V. M. jednáním pod body I./1) – 4) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu naplnil všechny zákonné znaky pokračujícího zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ukončeným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Právní kvalifikace skutků pod body I./1) – 4) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu je správná.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného V. M. je zjevně neopodstatněné, a proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. ledna 2015

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru