Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 1572/2005Usnesení NS ze dne 20.12.2005

EcliECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1572.2005.1

přidejte vlastní popisek

7 Tdo 1572/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 12. 2005 o dovolání obviněného N. M. N. M. E., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. 8 To 150/2005, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 7 T 78/2004 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného N. M. N. M. E. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 11. 2005, sp. zn. 7 T 78/2004, byl obviněný N. M. N. M. E. uznán vinným trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák.

Podle skutkových zjištění obvodního soudu se jej obviněný dopustil tím, že blíže nezjištěného dne v září 2003 převzal od R. H., odcizený starožitný čínský sekretář vykládaný slonovinou v hodnotě 150.000,- Kč, který byl majetkem JUDr. J. N., a který byl původně umístěn v bytě v B. ulici v P., který se souhlasem poškozeného obviněný užíval, a předmětný sekretář uskladnil bez vědomí majitele v obchodě Z. P. v B. ulici v P.

Obviněnému byl uložen peněžitý trest ve výměře 75.000,- Kč s tím, že pro případ jeho nevykonání v dané lhůtě byl stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře šesti měsíců. Poškozený byl s nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

Odvolání obviněného Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. 8 To 150/2005, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

II.

Proti usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. d), k) tr. ř.

V odůvodnění dovolání obviněný namítl, že soud prvního stupně se podle jeho názoru dopustil především procesních pochybení. To spatřuje v tom, že obvodní soud dne 21. 10. 2004 v přítomnosti obviněného a jeho obhájce odročil hlavní líčení na 22. 11. 2004 za účelem výslechu družky obviněného, svědkyně A. K. Poté, co obviněný zjistil, že jmenované došlo předvolání k hlavnímu líčení na 24. 11. 2004, dospěl k závěru, že on i jeho obhájce se přeslechli a správný termín odročeného hlavního líčení je nikoli 22. 11. 2004, nýbrž 24. 11. 2004. Obvodní soud pak dne 22. 11. 2004 provedl hlavní líčení bez jeho přítomnosti a jmenovanou svědkyni nevyslechl. Podle názoru obviněného se odvolací soud s tímto pochybením soudu prvního stupně nevypořádal a odvolání zamítl, přestože podle názoru obviněného došlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení.

Obviněný vyslovuje dále nesouhlas s tím, že mu byl uložen peněžitý trest, aniž by podle názoru obviněného byly splněny zákonné podmínky pro jeho uložení ve smyslu § 54 odst. 1 tr. zák. Má totiž za to, že soud při jeho ukládání nepřihlédl dostatečně k jeho osobním a majetkovým poměrům, resp. se jimi blíže nezabýval.

V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soud v Praze zrušil a rozhodl o „odkladném účinku trestu“.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. do data konání neveřejného zasedání Nejvyššího soudu písemně nevyjádřila.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Poté se zaměřil na to, zda dovolatelem uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, jestliže byla soudem porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

Jejich porušení spatřoval obviněný v tom, že odročené hlavní líčení dne 22. 11. 2004 proběhlo podle jeho názoru bez jeho viny v jeho nepřítomnosti, když se mylně řídil nikoli informací, kterou obdržel osobně v závěru předchozího hlavního líčení od předsedy senátu, nýbrž datem uvedeným v písemném předvolání jeho družky A. K.

Nejvyšší soud však shledal tuto námitku dovolatele zjevně neopodstatněnou.

Ze spisového materiálu vyplývá, že hlavního líčení konaného dne 21. 11. 2004 u Obvodního soudu pro Prahu 2 se zúčastnili osobně obviněný i jeho obhájce Mgr. U. S. Toto hlavní líčení bylo v jejich přítomnosti odročeno na den 22. 11. 2004, a to za účelem předvolání znalců, svědkyně A. K. a zajištění předvolání svědka I. Přítomní vzali termín odročeného hlavního líčení na vědomí s tím, že se k němu dostaví bez obeslání. Obviněný byl dále poučen, že pokud se nedostaví, bude jednáno v jeho nepřítomnosti (viz č. l. 122 spisu).

Hlavní líčení konané dne 22. 11. 2004 pak proběhlo podle § 202 odst. 2, 3 tr. ř. v nepřítomnosti obviněného (viz č. l. 129 spisu).

Ve smyslu § 202 odst. 2 tr. ř. lze hlavní líčení provést v nepřítomnosti obžalovaného, jen když má soud za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez jeho přítomnosti, a přitom

a)obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a

b)o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§ 160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1 tr. ř.).

Ustanovení § 202 odst. 3 tr. ř. pak stanoví, že nedostaví-li se obžalovaný bez řádné omluvy k hlavnímu líčení a soud rozhodne o tom, že se hlavní líčení bude konat v nepřítomnosti obžalovaného, lze v hlavním líčení protokoly o výslechu svědků, znalců a spoluobviněných přečíst za podmínek uvedených v § 211 tr. ř.

Z obsahu spisu je zřejmé, že v případě odročeného hlavního líčení dne 22. 11. 2004 byly splněny všechny nezbytné podmínky pro jeho konání v nepřítomnosti obviněného. Nelze akceptovat argumentaci obviněného, že on i jeho obhájce se řídili mylným předvoláním svědkyně A. K., v důsledku čehož se dostavili k soudu až dne 24. 11. 2004. Je zcela zřejmé, že oba jmenovaní vzali u obvodního soudu dne 21. 10. 2004 osobně na vědomí termín odročení hlavního líčení. Pokud u nich vznikla o správnosti tohoto termínu pochybnost, nic jim nebránilo kontaktovat příslušný soud a informaci si ověřit. Nic takového však neučinili. O možnost účastnit se odročeného hlavního líčení se tedy připravili výhradně vlastní vinou. Poté, co byl obviněný k věci obsáhle vyslechnut a provedeny všechny stěžejní důkazy v jeho přítomnosti v hlavním líčení dne 24. 10. 2004, bylo i podle názoru Nejvyššího soudu možno věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez jeho přítomnosti u odročeného hlavního líčení.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.

Obviněný dovolání opřel také o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., tj. že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

Obviněný ovšem v dovolání žádnou konkrétní námitku, která by měla uvedený dovolací důvod naplňovat, neuvedl.

Z obsahu dovolání je možné dovodit, že obviněný měl zřejmě na mysli uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť v další části dovolání brojí proti tomu, že mu soud uložil peněžitý trest, ačkoliv nebyly splněny zákonné podmínky pro jeho uložení, neboť soud podle přesvědčení obviněného nepřihlédl dostatečně k jeho osobním a majetkovým poměrům.

Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně je však zřejmé, že se otázkou adekvátního trestu zabývaly. Uložení peněžitého trestu obviněnému za trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. nebylo vyloučeno, zákonné podmínky vyžadované ustanovením § 53 a násl. tr. ř. byly v posuzovaném případě splněny. Dovolatelovy výhrady lze chápat současně i jako námitky proti nepřiměřenosti peněžitého trestu, v důsledku údajně nedostatečného zohlednění jeho osobních a majetkových poměrů (tedy že při jejich zohlednění by měl být uložen trest mírnější).

Ve shodě s respektovanou judikaturou (viz č. 22/2003 Sb. rozh. trest.) však Nejvyšší soud uvádí, že dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není pouhá nepřiměřenost trestu, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby. Obviněný tedy sice deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. napadající porušení zákonných podmínek pro uložení peněžitého trestu, ale svými konkrétními námitkami zpochybňoval jeho přiměřenost. Takovými námitkami však zvolený, ani jiný dovolací důvod věcně nenaplnil.

IV.

Z důvodů rozvedených shora proto Nejvyšší soud dovolání obviněného N. M. N. M. E. odmítl jako zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. prosince 2005

Předseda senátu

JUDr. Robert Fremr

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru