Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 1537/2005Usnesení NS ze dne 21.12.2005

EcliECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1537.2005.1
Podána ústavní stížnost

III. ÚS 248/06


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 1537/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 21. prosince 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného S. T., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2005, sp. zn. 6 To 74/2005, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 5 T 106/2003, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. srpna 2004, č. j. 5 T 106/2003-518, byl obviněný S. T. uznán vinným pokusem trestného činu pojistného podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250a odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. na tom skutkovém základě, že dne 12. 5. 1999 u Č. p. , a. s., v P., K., při uplatnění nároku na náhradu škody způsobené v důsledku pojistné události – dopravní nehody, ke které mělo dojít dne 10. 5. 1999 kolem 01:15 hodin na silnici III. třídy číslo mezi obcemi D. Č. S. a N. V. tak, že vozidlo obviněného tov. zn. Mercedes C 280, v důsledku řádného nezajištění samovolně sjelo ze silnice a několikrát se převrátilo, uvedl nepravdivé údaje o průběhu nehodového děje a rozsahu poškození na uvedeném vozidle, přičemž Č. p. , a. s., by v případě poskytnutí plnění bylo vyplaceno pojistné v celkové výši nejméně 524.290,- Kč. Za to byl odsouzen podle § 250a odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Č. p. , a. s., P., S., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. dubna 2005, č. j. 6 To 74/2005-563, odvolání obviněného proti tomuto rozsudku podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti výše citovanému usnesení městského soudu podal obviněný S. T. prostřednictvím obhájce JUDr. L. E. dovolání, které napadá z důvodu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V něm uvádí, že důvody nesprávného právního posouzení skutku spatřuje v tom, že v důsledku nezákonného a nedůvodného zkrácení jeho práva na obhajobu soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, v jejichž důsledku pak nesprávně, po právní stránce z hlediska hmotně právního věc posoudil. Namítá, že jak v přípravném řízení, tak i v řízení před oběma soudy byli slyšeni všichni znalci, s výjimkou znalce Dr. Ing. J. D., který zpracovával znalecký posudek v době, kdy od havárie vozidla uplynula nedlouhá doba a jak vozovka, tak i okolí bylo od doby havárie prakticky nezměněné. Obviněný podezřívá orgány činné v trestním řízení, že tento znalecký posudek vyznívající v jeho prospěch, ze spisu vyňaly před zahájením řízení před soudem prvního stupně, čímž chtěli trestní řízení zmanipulovat. Soudy se nevypořádaly s rozpory ve výpovědích zaměstnanců pojišťovny, ačkoliv tyto byly zjevné. Rovněž soud neopatřil fotodokumentaci pořízenou k pojistné smlouvě s předcházejícím majitelem, podle níž by bylo zjištěno, že jde stále o totéž vozidlo a k jeho záměně nedošlo. Porušení svého práva na obhajobu spatřuje obviněný v tom, že jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudy obou stupňů, nebyly akceptovány důkazní návrhy obviněného, které by potvrdily jeho obhajobu a vyvrátily důkazy předložené obžalobou. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2005, č. j. 6 To 74/2005-563, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. 5 T 106/2003, a věc vrátil státnímu zástupci k došetření a doplnění důkazů, navrhovaných obhajobou.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný v mimořádném opravném prostředku brojí proti údajně chybnému hodnocení skutkového stavu, případně vznáší výhrady proti samotné šíři soudem realizovaných důkazů (v tomto směru dovolatel prakticky namítá údajně chybný postup podle § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.), což jsou argumenty, které nelze subsumovat pod dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani pod žádný z dalších dovolacích důvodů zakotvených v ustanovení § 265b tr. ř. Obviněný S. T. v dovolání prezentoval, že k nesprávnému právnímu posouzení jeho skutku došlo v důsledku údajně nezákonného a nedůvodného zkrácení práva na jeho obhajobu tím, že jak v přípravném řízení, tak i v řízení před soudy obou stupňů, nebyly akceptovány jeho důkazní návrhy, které by podle jeho názoru zcela jistě potvrdily jeho skutkovou verzi a vyvrátily důkazy předložené obžalobou. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství konstatuje, že tyto námitky by mohly mít z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. význam pouze v případě, pokud by byl zjištěn extrémní nesoulad mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů činnými v předmětné trestní věci a pokud by obviněný takový extrémní nesoulad namítl a odůvodnil, což se nestalo. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného S. T. odmítl podle § 265 odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného S. T. je podle § 265a tr. ř. přípustné, že jej podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení § 265b tr. ř., a to odstavci prvnímu. Přitom z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Obviněný v dovolání formálně označuje jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný v dovolání v podstatě opakuje tytéž námitky, které uplatnil již v odvolání, že totiž v důsledku porušení jeho práva na obhajobu, ke kterému mělo dojít tak, že nebylo vyhověno jeho důkazním návrhům, byla učiněna nesprávná skutková zjištění a v jejich důsledku byla věc i nesprávně právně posouzena. S těmito námitkami, včetně námitky vztahující se k neprovedení důkazu znaleckým posudkem Ing. D., se však odvolací soud vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí a s jeho závěry se Nejvyšší soud ztotožňuje.

Obviněný tak fakticky v dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyjadřuje svůj nesouhlas se zákonností a šíří provedeného dokazování, hodnocením důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně okolností významných pro posouzení obligatorních znaků skutkové podstaty trestného činu. Takové závěry soudů jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje-li obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení prvotně od možností jiného skutkového stavu (založeného na odlišném hodnocení důkazů), než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak dovolání v tomto rozsahu nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod. V žádném z ustanovení § 265b odst. 1 totiž trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání tvrzení, že rozhodnutí je založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.

Ze shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.

O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 21. prosince 2005

Předseda senátu

JUDr. Juraj Malik

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru