Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 1513/2019Usnesení NS ze dne 08.01.2020

HeslaDovolací důvody
Pomluva
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.1513.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

§ 184 odst. 1, 2 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 1513/2019-381

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 8. 1. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. N., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 5. 9. 2019, sp. zn. 6 To 199/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 9 T 84/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. N. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 23. 4. 2019, č. j. 9 T 84/2018-314, byl obviněný uznán vinným přečinem pomluvy podle § 184 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Za tento přečin a sbíhající se přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 22. 3. 2018, č. j. 9 T 138/2017-154, byl podle § 196 odst. 3, § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou za současného zrušení výroku o trestu ve sbíhající se trestní věci.

Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu tím, že (včetně pravopisných chyb)

1) dne 26. 6. 2017 v 15:54 hod. na přesně nezjištěném místě svým jménem a příjmením napsal na oficiální facebookový profil Města Kroměříž příspěvek ve znění: „Tak se nám vedení města pochlapuje. V. odešel, aniž by ho někdo musel nahradit. P. a P. vypoklonkovaní. Ještě M. vylít ze zastupování nemocnice a budeme moci říct, že se město postavilo proti korupčnímu prostředí“,

2) dne 14. 9. 2017 ve 22:08 hod. na přesně nezjištěném místě pod jménem a příjmením J. N. napsal na oficiální facebookový profil Města Kroměříž příspěvek ve znění: „Tak shrneme tento týden. Obhájce vrahů m. dostal na prdel, když zastupoval zkorumpovaného p. On a jeho žúžová stará rozkrádali městské zakázky a proto byli vyhozeni. V. si j. dosadil do zbrojovky, kterou chce dodat a. a j. m. přešla do Hulína a za osm tisíc měsíčně pokračuje v destrukci rozvoje města Kroměříž, kterou již léta prováděla....",

3) dne 23. 9. 2017 v 22:00 hod. na přesně nezjištěném místě svým jménem a příjmením napsal na oficiální facebookový profil Města Kroměříž příspěvek ve znění: „Tak jsem jel dnes z Milíčáku na Rygrák. Před kanceláří, která proslula udáváním nepohodlných otců, podivným vymáháním stovkových dluhů naší nemocnice a v neposlední řadě vysekávání vrahů za stopadesát tisíc, vidím známý obličej. Není to ten bolševik, který nás kádroval v Technoplastu, říkám si? Ne, to je jeho synáček. Obličej omládl, praktiky zůstaly. To se pozná podle složení kohorty. P., m., p. A samozřejmě partneři z Ukrajiny a Panamy. Proč p. vyhodily z města už víme. Manipulace se smlouvami. Však také dostali zlaté padáky. Tupá ofina už škodí v Hulíně a za osmičku na smlouvu ještě smrdí v Kroměříži. Tupou lysinu dosadil v. do zbrojovky v Uherském Brodě...... A tato mafie se rozhodla, že zničí p. bývalou manželku.....",

přičemž těmito tvrzeními o poškozených J. P., nar. XY, a J. P., nar. XY, kteří v té době byli již bývalými zaměstnanci města Kroměříž, spojil s korupcí, která měla být důvodem ukončení jejich pracovních poměrů, aniž by pro tato svá tvrzení měl jakýkoli podklad, na základě něhož by se mohl oprávněně domnívat, že jeho výroky jsou pravdivé, čímž ohrozil poškozeného J. P. v jeho postavení vedoucího odboru informační techniky v Č. z., v Uherském Brodě, kde byl v této době nově zaměstnán na zkušební dobu, a dále ohrozil poškozenou J. P. v její nové pracovní pozici projektového pracovníka M. a. s. Jižní Haná, o.p.s., která se zabývá získáváním a rozdělováním dotací.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 5. 9. 2019, č. j. 6 To 199/2019-347, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), e) g), l) tr. ř. O jeho námitce podjatosti předsedkyně senátu Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně rozhodla sama dotyčná předsedkyně, a nevyloučila se z projednávání jeho trestní věci. S tímto postupem nesouhlasí, neboť jeho námitka měla být podrobena nezávislému a objektivnímu posouzení. V průběhu řízení navrhoval doplnění dokazování o stěžejní důkazy, ale soudy jen označily tyto návrhy za nadbytečné a více se jimi nezabývaly. Orgány činné v trestním řízení se ne zcela dostatečně věnovaly přezkoumávání všech podstatných okolností, neobjasňovaly okolnosti svědčící v jeho prospěch, ale věnovali se pouze okolnostem svědčícím v jeho neprospěch. Tento postup představuje vážné porušení jeho práva na obhajobu. Se shrnutím svoji obhajoby zdůraznil, že od začátku popírá, co je mu kladeno za vinu. Opakovaně žádal o doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru IT a kybernetiky, jímž mělo být prokázáno, že se do jeho počítače někdo neoprávněně naboural a vytvořil falešný profil. Soud však jeho návrhu nevyhověl. Nabídl vlastní způsob hodnocení některých důkazů se závěrem, že jeho vina nebyla nade vší pochybnost prokázána.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal soudu druhého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a to v jiném složení senátu.

Následně obviněný svoje dovolání ve lhůtě dvakrát doplnil. V prvním doplnění navrhl doplnit dokazování, přičemž odkázal na nové důkazy ve věci. Soud neprokázal, jak se měla trestná činnost stát. Bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť soud ví o jeho údajném psychickém onemocnění, a tedy, že se nemůže ze zdravotních důvodů účinně hájit, přesto zamítl jeho žádost o přidělení obhájce. Poukázal rovněž na své srdeční onemocnění. V druhém doplnění opět odkázal na nové důkazy, které mají podle něj prokazovat lživost argumentů orgánů činných v trestním řízení. Jeho odsouzení je nezákonné.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že podstatu dovolání podaného obviněným tvoří pouhá polemika se správností a úplností skutkových zjištění soudů obou stupňů a vytýká neúplnost dokazování. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou pouhou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, k čemuž odkázal na judikaturu. Obviněným namítané skutečnosti tento dovolací důvod nenaplňují. Obsah dovolání neumožňuje dovodit ani naplnění zbylých uplatněných dovolacích důvodů. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. spatřuje obviněný v okolnosti, že o jeho námitce podjatosti směřované proti předsedkyni senátu odvolacího soudu rozhodoval senát pod vedením této předsedkyně. Tento postup je však zcela zákonný a jediný možný. Z tvrzení obviněného nelze dovodit ani naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť obviněný v tomto směru neuvedl žádná konkrétní tvrzení, jež by se obsahovému vymezení tohoto dovolacího důvodu alespoň vzdáleně blížila. S ohledem na obsah podaného dovolání nelze dovodit ani naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání včetně jeho dodatků je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) trestního řádu je dán v případech, kdy ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže rozhodnutí napadené dovoláním učinil soudce (samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v § 30 tr. ř., aniž bylo rozhodnuto o jeho vyloučení podle § 31 tr. ř. Naplnění tohoto dovolacího důvodu přitom obviněný spatřuje toliko v tom, že o jeho námitce podjatosti směřované proti předsedkyni senátu odvolacího soudu Mgr. Radaně Macháňové Laštůvkové měla podle jeho slov rozhodnout sama dotyčná předsedkyně senátu, a to usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 8. 8. 2019, č. j. 6 To 199/2019-338. Tuto námitku nelze pod uplatněný dovolací důvod podřadit. Obviněný pod tímto dovolacím důvodem de facto namítá vadný procesní postup. Je však nutno konstatovat, že se jednalo o procesní postup zákonný a zcela v souladu s § 31 odst. 1 tr. ř., který stanoví, že o vyloučení z důvodů uvedených v § 30 tr. ř. rozhodne orgán, kterého se tyto důvody týkají, a to i bez návrhu. O vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát. Nelze souhlasit ani s tou výhradou obviněného, že o námitce podjatosti rozhodla sama předsedkyně senátu, neboť o ní rozhodl senát, jemuž předsedala. Sám obviněný přitom odkázal na usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 8. 8. 2019, č. j. 6 To 199/2018-338, tedy na usnesení příslušného senátu, který o námitce podjatosti rozhodl.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. spočívá v tom, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Tento dovolací důvod je dán jen tehdy, jestliže bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoliv ve věci existoval některý z důvodů jeho nepřípustnosti uvedených v § 11 odst. 1, 4 tr. ř. nebo v § 11a tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno. Tento dovolací důvod tedy spočívá v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1, § 188 odst. 1 písm. c), § 223 odst. 1, § 231 odst. 1, § 257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., ani podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. Jde o to, že místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání tak došlo k jinému rozhodnutí, které je pro obviněného méně příznivé (zejména k odsuzujícímu rozsudku) a které je rozhodnutím ve věci samé podle § 265a odst. 1, 2 tr. ř. Dovolací důvod se tedy týká jen takové nepřípustnosti trestního stíhání, která je založena podle § 11 odst. 1, 4 tr. ř. nebo § 11a tr. ř., neboť trestní řád výlučně v těchto ustanoveních taxativně vypočítává důvody nepřípustnosti trestního stíhání. Obviněný na tento dovolací důvod ve svém dovolání sice odkázal, dále však nijak nespecifikoval, v čem snad spatřuje jeho naplnění. K obecné námitce obviněného při absenci jakéhokoliv bližšího odůvodnění, lze rovněž pouze obecně konstatovat, že nelze shledat naplnění tohoto dovolacího důvodu.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Dovolací námitky obviněného směřují výhradně proti skutkovým zjištěním, hodnocení důkazů a rozsahu provedeného dokazování soudy obou stupňů. Svými námitkami se obviněný snaží popsat vlastní verzi skutkového děje, který by vyzníval v jeho prospěch a zároveň zpochybňuje skutková zjištění vyplývající z provedeného dokazování. Takto koncipované námitky jsou však námitkami skutkovými a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy obou stupňů si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácena výpověďmi poškozených J. P. a J. P., jakož i listinnými důkazy. Je na místě poznamenat, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí jednotlivé důkazy podrobně rozebral a hodnotil. Odvolací soud pak skutková zjištění soudu prvního stupně potvrdil a ztotožnil se s jeho závěry. Rovněž úvahy, kterými se soudy řídily, přitom v odůvodnění svých rozhodnutí podrobně rozvedly. Pokud soudy obou stupňů zamítly návrhy obviněného na doplnění dokazování, řádně toto odůvodnily. Lze tedy konstatovat, že Nejvyšší soud ve věci neshledal extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (obviněný jej přitom ani nenamítal) a ani žádné porušení práva na spravedlivý proces. Kromě toho je obviněný trestně odpovědný, byť u něj byla zjištěna porucha osobnosti a je schopen chápat smysl trestního řízení a účelně se hájit, navíc byl zastoupen obhájcem ustanoveným z důvodu § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. v řízení před soudy obou stupňů. Nebylo zde tedy důvodu k zásahu Nejvyššího soudu do skutkového stavu zjištěného soudy.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jelikož námitky obviněného nenaplnily dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), e) ani g) tr. ř., nemohly naplnit ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Námitky obviněného se zcela míjí s věcným naplněním deklarovaných dovolacích důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b), e), g), l) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. 1. 2020

JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru