Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 1510/2004Usnesení NS ze dne 29.12.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1510.2004.1

přidejte vlastní popisek

7 Tdo 1510/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 12. 2004 o dovolání obviněného Č. Š., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. 61 To 370/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 10/2004 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Č. Š. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 7. 2004, sp. zn. 37 T 10/2004, byl obviněný Č. Š. uznán vinným pokusem trestného činu pojistného podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 250a odst. 1, 3 tr. zák. a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody na 6 měsíců se zkušení dobou na 1 rok a k peněžitému trestu ve výměře 10.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným na 1 týden, přičemž mu byly povoleny splátky peněžitého trestu ve výši 1.000,- Kč měsíčně. Dále bylo rozhodnuto podle § 229 odst. 1 tr. ř. o uplatněném nároku na náhradu škody. Kromě toho bylo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 rozhodnuto také ohledně obviněného L. B. .

Odvolání obviněného Č. Š. bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. 61 To 370/2004, podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.

Obviněný Č. Š. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze, a to v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a v důsledku toho i v rozsahu odpovídajícím výroku o trestu. Dovolání podal s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. e), g), l) tr. ř. Namítl, že jeho trestní stíhání bylo nepřípustné, protože nebylo zákonným způsobem zahájeno, v usnesení o zahájení trestního stíhání nebyly uvedeny všechny potřebné náležitosti, ve věci bylo rozhodnuto jedním rozsudkem o jeho vině a zároveň i ohledně dalšího obviněného, ačkoli předtím bylo ohledně každého z nich rozhodnuto samostatným trestním příkazem, bylo porušeno jeho právo na obhajobu, neboť mu v přípravném řízení nebylo umožněno nahlédnout do spisu, dokazování nebylo doplněno podle jeho návrhů a hlavní líčení se konalo při porušení ustanovení § 198 odst. 1 tr. ř., a popis skutku ve výroku o vině se podstatně liší od popisu skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání. Dále vytkl, že nebylo bez pochybností prokázáno, že se dopustil jednání, které je uvedeno ve výroku o vině, a že ani škoda nebyla zjištěna objektivně, protože soudy vycházely jen ze stanoviska poškozeného. Uvedl, že z toho, jak je skutek ve výroku o vině popsán, nevyplývá ani jeho úmyslné zavinění. Z toho všeho dovozoval také nesprávnost rozhodnutí Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Městskému soudu v Praze nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že v rozsahu, v němž obviněný uplatnil námitky odpovídající zákonným dovolacím důvodům, je dovolání zjevně neopodstatněným.

To se týká především dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., jímž je to, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné. Nepřípustnost trestního stíhání spočívá podle § 11 odst. 1 tr. ř. v tom, že trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno. Důvody nepřípustnosti trestního stíhání jsou taxativně uvedeny v § 11 odst. 1 písm. a) až j) tr. ř. Mezi těmito důvody není uvedeno nic z toho, co namítl obviněný. Jeho námitky neodpovídají žádnému z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. a) až j) tr. ř. Obviněný patrně zaměnil nepřípustnost trestního stíhání se zákonností trestního stíhání, pokud jde o jeho zahájení a průběh, resp. též s důvodností trestního stíhání ve smyslu jeho věcné opodstatněnosti. Těchto stránek trestního stíhání se však dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. netýká. Trestní stíhání obviněného evidentně nebylo nepřípustné ve smyslu § 11 odst. 1 tr. ř., zejména ne z těch důvodů, které v dovolání uvedl obviněný. To platí i ve vztahu k okolnosti, že ve věci obviněného bylo předtím rozhodnuto trestním příkazem, protože trestní příkaz nenabyl právní moci, byl zrušen v důsledku podaného odporu obviněného a nevytvořil překážku věci rozhodnuté ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř.

Dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl obsahově naplněn pouze námitkou, jež se týkala subjektivní stránky trestného činu.

Jako pokus trestného činu pojistného podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 250a odst. 1, 3 tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 4, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Městský soud v Praze, spočíval v tom, že obviněný dne 10. 9. 2002 uplatnil u Č. p., a. s., přímý nárok jako poškozený z pojistné události spočívající v poškození svého osobního motorového vozidla zn. Peugeot 406 při dopravní nehodě dne 31. 8. 2002 vinou řidiče osobního motorového vozidla zn. Škoda 120L L. B. , přičemž uplatnil nárok na náhradu škody za poškození předního nárazníku, pravého předního světlometu a ukazatele směru a celého pravého boku vozidla, ačkoli při deklarované dopravní nehodě mohlo dojít nejvýše k jednomu poškození, a to zcela vpředu na pravém blatníku, a plnění z takto nahlášené pojistné události, pokud by mu bylo poskytnuto, by činilo 68.277,- Kč, avšak vzhledem k závěrům šetření pojišťovny mu nebylo vyplaceno.

Úmyslné zavinění obviněného dostatečně přesvědčivě vyplývá již z rozdílu mezi rozsahem poškození, ke kterému na vozidle obviněného došlo, resp. v největší možné míře mohlo dojít, při nehodě deklarované jako pojistná událost, a rozsahem poškození, jehož náhrady se obviněný domáhal cestou uplatnění nároku na náhradu škody u pojišťovny. K tomu Obvodní soud pro Prahu 4 v odůvodnění rozsudku výstižně uvedl, že obviněnému musel být znám stav jeho vozidla před nehodou deklarovanou jako pojistná událost. S obhajobou obviněného, že obviněný pouze podepsal listinu, na které pracovník pojišťovny sepsal rozsah poškození vozidla, se Obvodní soud pro Prahu 4 správně vypořádal tak, že v takovém případě obviněný neupozornil pracovníka pojišťovny na to, že převážná většina poškození na vozidle s nehodou jako pojistnou událostí vůbec nesouvisí. Obvodní soud pro Prahu 4 důvodně zdůraznil, že k tomu, aby obviněný pracovníka pojišťovny v naznačeném směru upozornil, nebylo třeba žádných odborných znalostí. Plně podložená je argumentace Obvodního soudu pro Prahu 4 i tím, že obviněný podepsal obsah policejního záznamu o malé dopravní nehodě, v němž jako rozsah poškození vozidla uvedl „LP světlo + blinkr, přední nárazník, celý pravý bok“, a tím, že tato okolnost svědčí přinejmenším o tom, že obviněný již policistům zamlčel, že se jedná z větší části o dřívější poškození, a úmyslně je nechal v domnění, že všechna poškození byla způsobena v celém rozsahu při této nehodě. Za tohoto stavu je evidentní, že pokud obviněný pojišťovně předložil doklad označený jako „uplatnění přímého nároku poškozeného“ z titulu odpovědnosti druhého účastníka nehody za škodu a pokud v tomto dokladu uvedl škodu vzniklou při nehodě v rozsahu zahrnujícím přední nárazník, pravý přední světlomet s blinkrem a celý pravý bok, šlo z jeho strany o projev záměru získat od pojišťovny pojistné plnění nad rámec škody skutečně vzniklé při pojistné události. Z toho všeho je jasné, že subjektivní stránka trestného činu, resp. jeho pokusu, je ve formě úmyslného zavinění obviněného dána a že o ní nelze mít žádné důvodné pochybnosti.

Vzhledem k zjevné neopodstatněnosti dovolání, pokud v něm byly uplatněny dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř., je dovolání zjevně neopodstatněné také v části, v níž bylo podáno s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V posuzovaném případě přicházelo v úvahu použití dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v té části tohoto ustanovení, podle které dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). To znamená, že v dané věci se dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. mohl uplatnit jen ve spojení s některým z dalších dovolacích důvodů. Protože však dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř., jak je namítl obviněný, nejsou dány, tak není dán ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Pro úplnost Nejvyšší soud považuje za nutné dodat, že nijak nepřihlížel k těm námitkám obviněného, které směřovaly proti skutkovým zjištěním soudů, proti tomu, jak hodnotily důkazy, jak při dokazování postupovaly a v jakém rozsahu provedly důkazy. Tyto námitky jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Z citovaného ustanovení plyne, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení, to znamená podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Podstatné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud. V dovolání tedy je možné namítat, že skutková zjištění soudu nenaplňují znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale není možné nic namítat proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti způsobu, jímž soud hodnotil důkazy, proti tomu, jak postupoval při dokazování, ani proti tomu, v jakém rozsahu provedl dokazování. V tomto ohledu totiž nejde o aplikaci norem hmotného práva, nýbrž procesních ustanovení, zejména § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Jinak řečeno, dovoláním lze vytýkat jen právní vady ve vztahu ke kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, ale nelze vytýkat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout změny ve skutkových zjištěních soudu a teprve v návaznosti na to i jiného právního posouzení. Námitky obviněného, které se týkaly procesních a skutkových otázek, zejména námitky v tom smyslu, že jednání obviněného nebylo prokázáno, že škoda nebyla zjištěna objektivně, protože podklady k jejímu zjištění poskytla pojišťovna jako poškozený, apod., tedy vůbec nebyly způsobilé k tomu, aby se Nejvyšší soud věcí z těchto hledisek zabýval.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. prosince 2004

Předseda senátu

JUDr. Petr Hrachovec

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru