Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 1452/2019Usnesení NS ze dne 08.01.2020

HeslaDovolací důvody
Podvod
Veřejné zasedání
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.1452.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265k odst. 1,2 tr. ř.

§ 265l odst. 1 tr. ř.

§ 209 odst. 1,4 písm. d) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 1452/2019-1604

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 1. 2020 o dovolání obviněného J. S., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 6. 2019, sp. zn. 4 To 230/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 124/2015, takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 6. 2019, sp. zn. 4 To 230/2018.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2018, č. j. 8 T 124/2015-1395, byl obviněný J. S. shledán vinným zločinem podvodu podle

§ 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl dále podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti a podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty a podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. řádu pak bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.

2. Podle učiněných skutkových závěrů se obviněný dopustil uvedeného zločinu jednáním spočívajícím v tom, že v přesně neustanovenou dobu poté, kdy byl dne 16. 5. 2009 jako jediný jednatel a současně společník s vlastnictvím 50% obchodního podílu společnosti T. O., se sídlem XY, Ostrava, B. K.,

soudním znalcem pro obor ekonomiky, odvětví cen a odhadů podniků, na podkladě usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 23. 4. 2009, sp. zn. 20 D 209/2009, vyzván k poskytnutí součinnosti spočívající v předložení veškerých účetních podkladů společnosti T. O., potřebných k vyhotovení znaleckého posudku č. 3/2009 ze dne 31. 7. 2009 ke stanovení hodnoty obchodního podílu zůstavitele J. O., zemřelého dne 9. 3. 2009, vlastníka 50% obchodního podílu ve společnosti T. O., který byl současně jedním ze dvou jednatelů společnosti od 17. 9. 1998 do 9. 3. 2009, a v návaznosti na neúspěšné jednání s dědici J. O. stran vypořádání obchodního podílu, případně jejich angažmá ve společnosti T. O., v zištném úmyslu sebe obohatit o hodnotu obchodního podílu zůstavitele J. O. ve společnosti T. O., vyhotovil či nechal vyhotovit v ověřené kopii fiktivní smlouvu o úvěru ve výši 1 000 000 Kč ze dne 5. 10. 1998 se splatností nejpozději do 31. 12. 2008, kterou měl jako fyzická osoba uzavřít dne 5. 10. 1998 se společností T. O., tehdy zastoupenou jednatelem J. O., a předstíral tak, že je v postavení věřitele vůči společnosti T. O., na základě této smlouvy o úvěru, která však nebyla do účetnictví společnosti T. O., zavedena za účetní období roku 1998, ani za jiná účetní období až do roku 2010, a rovněž nebyla zahrnuta ani do podkladů pro vyhotovení znaleckého posudku ke stanovení hodnoty obchodního podílu společnosti T. O., ke dni 9. 3. 2009 při rozhodování o dědictví J. O., přičemž originál smlouvy o úvěru nikdy nepředložil, a až za účetní období roku 2010 tuto fiktivní smlouvu o úvěru zavedl do účetnictví společnosti T. O., a to konkrétně dne 31. 5. 2010, přičemž pohledávka byla zaúčtována v hodnotě o 23 % vyšší, než by ve skutečnosti činila pohledávka z úvěru s úroky a příslušenstvím dle fiktivní smlouvy o úvěru, tedy ve výši 6 775 391,50 Kč, a poté postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 31. 3. 2010 neuhrazenou jistinu a veškeré příslušenství peněžité pohledávky za společnosti T. O., z titulu fiktivní smlouvy o úvěru společnosti Partitio Real, s. r. o., se sídlem v Bohumíně, kdy tímto jednáním, tedy uplatněním neexistujícího dluhu z titulu fiktivní smlouvy o úvěru, navýšené o úroky z prodlení, na základě čehož dne 1. 9. 2011 vyvedl z majetku společnosti T. O., veškeré nemovitosti na základě smlouvy o koupi nemovitostí ze dne 1. 9. 2011 mezi prodávajícím společností T. O., a kupujícím společností Partitio Real, s. r. o., která za tuto koupi nemovitostí společnosti T. O., fakticky žádné finanční prostředky neuhradila, a následně v průběhu roku 2010 jako jednatel společnosti T. O., ukončil veškeré smluvně uzavřené podnikatelské činnosti této společnosti u všech jejích obchodních partnerů, které převedl na nově vzniklou společnost T., se sídlem v Ostravě. Jejíž jedinou jednatelkou a společnicí je J. S., dcera obviněného, pod legendou, že se jedná o nástupnickou společnost za společnost T. O., kdy tímto svým úmyslným jednáním učinil hodnotu obchodního podílu společnosti T. O., po zůstaviteli J. O. bezcennou, čímž měl v úmyslu se ke škodě dědiců zůstavitele J. O. obohatit minimálně o částku 3 387 695,75 Kč, odpovídající polovině částky, kterou zaúčtoval na základě fiktivní smlouvy o úvěru, vědom si toho, že takto vykonstruovaná výše pohledávky je řádově dopovídající celkové hodnotě podniku společnosti T. O., a touto operací dojde ke znehodnocení obchodního podílu po zůstaviteli J. O., a poškozeným J. O., L. O. a P. O. tak způsobil škodu v celkové výši 1 825 000 Kč.

3. Tento rozsudek následně napadli obviněný a poškození J. O., L. O. a P. O. odvoláními. Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 6. 2019, č. j. 4 To 230/2018-1544, podle 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém výroku o trestu a nově rozhodl podle § 259 odst. 3 tr. ř. tak, že obviněného odsoudil podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu dále uložil peněžitý trest v celkové výměře 200 000 Kč, představující 500 denních sazeb po 400 Kč, za současného stanovení náhradního trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku pak krajský soudu uložil i trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu v obchodních korporacích na dobu 5 let. Odvolání poškozených byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), e) [v dovolání zjevně pouze překlepem uvedeno opětovně d)] a g) tr. ř. K prvnímu z nich namítl, že odvolací soud rozhodl dne 14. 6. 2019 ve veřejném zasedání v jeho nepřítomnosti, ačkoli pro takový postup nebyly splněny podmínky. Znalec MUDr. Břetislav Bureš totiž dovodil, že obviněného není možné s ohledem na jeho zdravotní stav postavit před soud, resp. není schopen chápat smysl trestního řízení a účinně se hájit. Navzdory těmto závěrům, žádosti o odročení, nesouhlasu s jednáním v jeho nepřítomnosti a zájmu účastnit se jednání bylo veřejné zasedání konáno, čímž bylo obviněnému odňato právo na spravedlivý proces. Dodal, že o jeho hospitalizaci vždy rozhodla lékařka, své potíže nikdy nesimuloval a nechtěl se ani vyhnout trestnímu stíhání.

5. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. obviněný uvedl, že soudy nijak přesvědčivě neodůvodnily, proč musel být trestný čin spáchán právě až v roce 2009, a nikoli již v roce 2000. Promlčecí doba je přitom 10 let, přičemž k zahájení jeho trestního stíhání došlo dne 2. 5. 2014. Pokud je mu vytýkáno uzavření fiktivní smlouvy v roce 1998, bylo by takové jednání již dávno promlčeno. V návaznosti na to obviněný doplnil, že není zřejmé, z čeho bylo dovozeno, že byl jednatelem společnosti T., když tomu tak nebylo, společnost T., ani nenahradila na trhu společnost T. O. Zpochybnil i vyvedení částky ve výši 1 500 000 Kč či 800 000 Kč T. K.

6. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., došlo podle názoru obviněného k porušení zásady in dubio pro reo a jeho práva na spravedlivý proces, neboť jej soudy shledaly vinným ze spáchání trestného činu, aniž by vyvrátily základní tvrzení o neexistenci podvodu. Zejména se soudy nevypořádaly s jeho konstantním tvrzením, že skutečně v roce 1998 poskytl společnosti T. O., úvěr ve výši 1 000 000 Kč. Byly přitom předloženy obchodní listiny z roku 1998, které dokládaly přijetí peněz společností. Lze připustit, že při vedení účetnictví došlo k chybám, které obviněný nebyl schopen odhalit, neodhalila je ale ani kontrola finančního úřadu za rok 2010. Soudy rovněž ignorovaly listiny ve sbírce listin u Krajského soudu v Ostravě za rok 1998 a schválení hospodářských výsledků obviněným a J. O. v rámci valné hromady. Převod částky 1 000 000 Kč potvrdila i znalkyně a daňová poradkyně Ing. Markéta Volkmerová. Soudy činné ve věci však neposoudily skutečný objem a strukturu příjmů a výdajů společnosti za rok 1998, ale vycházely z nevěrohodných, vnitřně rozporných a neodborných tvrzení B. K., který ignoroval zjištěné skutečnosti, resp. si protiřečil. J. O. se zúčastnil všech valných hromad konaných společnosti T. O., a nikdy nenavrhl výplatu zisku, protože si byl vědom nutnosti nejprve uhradit dluh ze smlouvy o úvěru. Obviněný dále k některým dílčím závěrům uvedl, že J. O. nebyl nikdy klíčovým zaměstnancem společnosti, výpověď svědka J. M., rozporující výplatu 1 000 000 Kč obviněnému, je potom nevěrohodná. Nelze dále přisvědčit zpochybnění nutnosti a naléhavosti úvěru obviněného společnosti T. O., výpověď svědka J. Č., jak obviněný získal finanční prostředky, byla pravdivá a soud prvního stupně jen konstruoval pro něj žádoucí domněnku o opaku. Současně nikdy nefinancoval ze společnosti T. O., své soukromé aktivity a měl v držení originál smlouvy o úvěru, jehož existenci potvrdili další svědci.

7. S ohledem na popsané skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě i předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušil a Okresnímu soudu v Ostravě přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.

8. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k tomuto dovolání uvedla, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. dopadá na situace, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. V posuzované věci byl obviněný o konání veřejného zasedání pouze vyrozuměn, neboť jeho účast nebyla nezbytná. K vyrozumění sice došlo mimo lhůtu uvedenou v § 233 odst. 2 tr. ř., nicméně se jednalo o již odročený termín konání úkonu, aniž by současně došlo k zásadní změně projednávaných otázek (rozhodnutí publikované pod č. 35/2002 Sb. rozh. tr.). Obviněný se z jednání omluvil za předložení lékařské zprávy B. T. a požádal o odročení. Odvolací soud měl nicméně k dispozici závěry znalce MUDr. Břetislava Bureše, podle kterých obviněnému diagnostikoval Ganzerův syndrom s podvědomými účelovými tendencemi vyhnout se soudnímu jednání, který však obviněnému nebránil v postavení před soud. Pokud tedy krajský soud nařízené veřejné zasedání konal za nepřítomnosti obviněného, nedošlo tím k porušení práva na spravedlivý proces, nutného pro naplnění zmíněného dovolacího důvodu.

9. K argumentaci opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. státní zástupkyně sdělila, že v jejím rámci obviněný nerespektoval skutkový podklad pro výrok o vině a rovněž skutečnost, že u trestných činů, jejichž znakem, případně znakem kvalifikované skutkové podstaty, je účinek, počíná promlčecí lhůta běžet až od okamžiku, kdy takový účinek nastal. Doba, kdy mělo dojít k uzavření fiktivní smlouvy, tak nebyla rozhodná, neboť ke způsobení kvalifikované škodlivého následku mělo dojít až v době po smrti J. O. Trestní stíhání obviněného tak nebylo možné označit za nepřípustné.

10. Pokud pak obviněný opřel své námitky o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle státní zástupkyně je sice směřoval proti právnímu posouzení svého jednání, avšak podstatou uplatněných výhrad bylo zpochybnění skutkových zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, a jejich neakceptace obhajoby obviněného v tom smyslu, že se jednání nedopustil právě za takových skutkových okolností. Právní závěry tak byly napadeny pouze formálně a základem argumentace bylo nabízení vlastní verze skutkového děje. Přitom obviněný ani neuplatnil námitku extrémního rozporu opatřených skutkových zjištění s výsledky provedeného dokazování ve smyslu soudní praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Nad rámec vyjádření doplnila, že opatřený důkazní stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, byl soudem prvního stupně vyhodnocen za splnění podmínek podle § 2 odst. 6 tr. ř. a na jeho podkladě byly přijaty správné skutkové závěry, vyložené transparentním způsobem v odůvodnění napadených rozhodnutí. Soudy činné ve věci tak neměly pochybnost, že obviněný vnesl do omezeného základního kapitálu společnosti T. O., další finance, nicméně nikoli na základě právního titulu v podobě jím tvrzené smlouvy, která byla fingovaná a antedatovaná a do společnosti zavedena ve zcela zřejmé návaznosti na neúspěšný pokus o vypořádání podílu zesnulého společníka, a to za účelem znehodnocení jeho hodnoty. Na to pak navazovaly další kroky, tedy postoupení pohledávky, převod nemovitostí a učinění podílu po J. O. bezcenným. S ohledem na naznačená správná skutková zjištění pak bylo nutné akceptovat i způsob právního posouzení.

11. Státní zástupkyně proto navrhla dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.

12. Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož nebylo využito.

13. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§ 265c tr. ř.) následně shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

14. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Ve vztahu k veřejnému zasedání (což obviněný namítá) se tak může stát (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003) především porušením § 263 odst. 4 trestního řádu, neboť v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Taková situace (výkon vazby nebo trestu odnětí svobody obviněným) ovšem v přezkoumávané věci dána nebyla. Přítomnost obviněného u veřejného zasedání pak může být nezbytná tehdy, jestliže se soud rozhodl předvolat ho k takovému veřejnému zasedání a dal tak jednoznačně najevo, že v jeho nepřítomnosti nemůže jednat a rozhodovat, což opět ve věci obviněného J. S. nenastalo. Konečně s ohledem na ústavní právo obviněného vyplývající z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je třeba umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání též v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti a svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které obviněnému objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání.

15. Pokud jde o tuto poslední alternativu naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., jejím primárním předpokladem je včasná a řádná omluva obviněného, z níž jsou zřejmé objektivní důvody, které mu neumožňují účast u úkonu, a současně jeho žádost o odročení na termín, který mu již účast umožní.

16. V předmětné věci odvolací soud po předložení spisového materiálu dne 20. 8. 2018 (č. l. 1427 trestního spisu) obdržel doplnění odvolání obviněného, v jehož příloze byla lékařská zpráva F. n. O., kliniky psychiatrie, podle níž mu byla diagnostikována středně těžká depresivní fáze a neorganická nespavost (č. l. 1432 trestního spisu). Následně bylo na 22. 10. 2018 nařízení veřejné zasedání, které však bylo odročeno z důvodu omluvy obviněného, podané prostřednictvím jeho obhájce, odkazující na jeho špatný zdravotní stav, kdy údajně nebylo možné s ním provést ani nutnou poradu či jinak komunikovat, a to ve spojení s žádostí konat úkon až za přítomnosti obviněného, který na tom trval (č. l. 1439 trestního spisu). Krajský soud proto nařízené veřejné zasedání odvolal a nařídil je na termín 14. 11. 2018. I v tomto případě se obviněný ze své účasti prostřednictvím obhájce omluvil, neboť pro zhoršení zdravotního stavu byl hospitalizován na psychiatrické klinice F. n. O. (č. l. 1461 trestního spisu), přičemž opět požádal o odročení úkonu, neboť trvá na své účasti. Odvolací soud následně nařídil veřejné zasedání na 22. 1. 2019, a obviněný, zastoupen obhájcem, opět požádal o odročení a současně i navrhl přerušení trestního stíhání. K tomu uvedl, že zdravotní stav se nelepší, není možné s ním uskutečnit poradu a komunikovat. Byla přiložena lékařská zpráva z psychiatrické ambulance Polikliniky Agel, z níž vyplynulo, že obviněný není schopen účasti v soudním procesu (č. l. 1486 trestního spisu). Krajský soud v Ostravě poté opatřením ze dne 21. 1. 2019 přibral znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Břetislava Bureše, aby zejména zjistil, zda a jakou duševní poruchou nebo chorobou obviněný trpí a zda je možné jej postavit před soud či zda se může osobně účastnit nařízených úkonů. V následně vypracovaném posudku (č. l. 1497 trestního spisu), resp. v jeho doplnění (č. l. 1527 trestního spisu), znalec uvedl, že podle jeho mínění by byla spíše namístě diagnóza porucha přizpůsobení s protrahovanou depresivní symptomatologií. Současně shledal Ganserův syndrom, tedy účelové tendence, mnohdy na hranici simulace. Taková porucha by byla řešitelná medikací a nebránila by postavení obviněného před soud. Současně ovšem znalec konstatoval, že nemůže změnit diagnózu opakovaně prověřenou vysoce odborným pracovištěm (která by naopak postavení před soud bránila), tedy klinikou psychiatrie F. n. O. a doporučil nařízení ústavního znaleckého zkoumání. Dodal, že zmíněnou polemiku nyní nelze bez pochybností uzavřít.

17. Krajský soud v Ostravě pak nařídil veřejné zasedání na další termín, a to na 14. 6. 2019, obviněný se opět omluvil z účasti s odkazem na svůj zdravotní stav a požádal o odročení, neboť na účasti trvá. Soud nicméně veřejné zasedání konal a o podaných odvoláních rozhodl bez účasti obviněného. K tomu ve svém rozsudku (viz body 5. až 7.) zkonstatoval dosavadní lékařské zprávy a znalecký posudek a dovodil, že vzhledem k objektivně zjištěným tendencím obviněného vyhnout se trestnímu stíhání, jasné účelovosti i simulaci jeho obtíží a účelové hospitalizaci, z níž byl propuštěn po odvolání veřejného zasedání, neshledal ani důvody ve smyslu § 173 odst. 1 tr. ř. Rovněž krajský soud s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2018, sp. zn. II. ÚS 113/03, uvedl, že žádné trestní stíhání obecně vzato neprospívá zdravotnímu stavu stíhaného, což však nemůže být důvodem k nestíhání trestných činů, ale je proto namístě postupovat v zákonných mezích rychle a účinně.

18. Nejvyšší soud uvádí, že stran námitek obviněného, opírajících se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a pod tento důvod podřaditelných, nezjistil důvody k odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., proto přezkoumal ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí, resp. řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolací argumentaci obviněného je namístě v zásadě přisvědčit.

19. Obviněný se totiž, jak je zřejmé ze shora popsaného, z účasti u nařízeného veřejného zasedání na den 14. 6. 2019 včas omluvil, a současně i uvedl okolnosti, které mu v účasti bránily. K tomu je nutné uvést, že tyto okolnosti měly svoji relevanci a byly podloženy lékařskými zprávami jak ambulantního ošetřujícího lékaře, tak i specializované kliniky fakultní nemocnice. Lze respektovat, že odvolací soud mohl mít pochybnosti o validitě všech předložených závěrů, resp. bylo namístě vyjasnit, zda zdravotní stav brání obviněnému v účasti u veřejného zasedání, a pokud ano, zda dočasně či zda jsou dány důvody k přerušení trestního stíhání ve smyslu § 173 odst. 1 písm. c) tr. ř. Přibraný znalec ovšem, byť měl na diagnózu obviněného i na možnost jeho účasti u nařízeních úkonů odlišný názor než ostatní ošetřující lékaři, výslovně uvedl, že tyto odlišné názory nemůže vyvrátit (s ohledem na odbornost pracoviště, kde se obviněný léčí a byl i hospitalizován). Jako řešení vzniklé odborné polemiky navrhl ústavní znalecké zkoumání.

20. Je nutné konstatovat, že popsaný stav neumožňoval závěr, že je možné konat veřejné zasedání bez účasti obviněného, tedy že jeho omluva není řádná, ale bylo třeba zjevné odborné rozpory v hodnocení zdravotního (duševního) stavu obviněného dalším zkoumání, případně za využití postupu podle § 116 odst. 2 tr. ř., odstranit. Krajský soud v Ostravě tak nicméně nepostupoval a v podstatě bez dalšího přijal tvrzení (diagnózu) znalce MUDr. Břetislava Bureše (ovšem již bez jeho výslovně zmíněných pochybností), což ve svém důsledku značilo situaci, kdy se obviněný omluvil z přítomnosti ve veřejném zasedání konaném v odvolacím řízení, a to řádně (tedy za uvedení objektivních důvodů, které mu v účasti bránily, což nebylo dostatečně vyvráceno) a včas, a současně požádal o odročení úkonu s tím, že trvá na své účasti u něj, přičemž soud navzdory tomu veřejné zasedání bez přítomnosti obviněného konal. Tím došlo k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a současně k porušení jeho již výše citovaného ústavního práva vyplývajícího z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

21. Proto bylo nutné napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušit, a to v celém rozsahu, neboť odvolací řízení neproběhlo řádně. Nejvyšší soud zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad. Krajskému soudu v Ostravě pak přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.

22. Věc se nyní vrací Krajskému soudu v Ostravě, přičemž jeho úkolem bude zejména objektivizovat duševní stav obviněného a v návaznosti na to zvolit adekvátní procesní postup, který může zahrnovat jak konání případně nařízeného veřejného zasedání v odvolacím řízení i bez účasti obviněného, jenž neuplatní řádnou omluvu, tak dočasnou nemožnost takového postupu, resp. nelze vyloučit ani postup podle § 173 tr. ř.

23. Na doplnění Nejvyšší soud uvádí, že obviněný současně uplatnil i dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř. Vzhledem k tomu, že doposud neproběhlo se zákonem souladné odvolací řízení, nelze v daném ohledu provést plnohodnotný přezkum a Nejvyšší soud se jimi blíže nezaobíral.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. 1. 2020

JUDr. Josef Mazák

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Radek Doležel

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru