Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 1432/2019Usnesení NS ze dne 04.12.2019

HeslaDovolací důvody
Mimořádné snížení trestu odnětí svobody
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1432.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265k odst. 1, 2 tr. ř.

§ 265l odst. 1, 4 tr. ř.

§ 58 odst. 1 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 1432/2019-305

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 4. 12. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného Z. U., nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 2 To 12/2019, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 9/2018, takto:

I.

Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se ve výroku o trestu zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 2 To 12/2019.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Olomouci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

II.

Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný Z. U. nebere do vazby.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2018, č. j. 37 T 9/2018-226, byl obviněný uznán vinným v bodech 1) a 2) dvěma zločiny znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a dvěma přečiny ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy byl obviněný podle § 185 odst. 3, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených trestných činů v podstatě tím, že

ad 1) v přesně nezjištěné době roku 2016, pravděpodobně v období vánočních svátků, ve XY, rodinném domě č. p. XY, v úmyslu uspokojit svůj pohlavní pud, osahával na přirození svou nezletilou pravnučku, se kterou v uvedeném domě žil spolu s jejími rodiči a sourozenci, a zasouval jí do přirození prsty, využívaje její závislosti na jeho osobě, přičemž nezletilá s ohledem na svůj nízký věk nedokázala posoudit následky jeho jednání a účinně se mu bránit, a uvedeného jednání se dopustil přesto, že s ohledem na nízký věk poškozené si byl vědom jeho negativního dopadu na rozumový, citový a mravní vývoj nezletilé, a to zejména v oblasti sexuální,

ad 2) dne 14. 10. 2017 v době kolem 17:50 hod., ve XY, v pokoji rodinného domu č. p. XY, v úmyslu uspokojit svůj pohlavní pud, osahával na přirození svou nezletilou pravnučku, se kterou v uvedeném domě žil spolu s jejími rodiči a sourozenci, a zasouval jí do přirození prsty, kdy příchozím otcem poškozené byl přistižen sedíc jen v trenýrkách a tílku na gauči, s hlavou skloněnou mezi nohama nezletilé asi 5 cm nad jejím přirozením a s rukama na jejích stehnech, přičemž nezletilá ležela na gauči se zvednutýma nohama a punčocháče i kalhotky měla shrnuté pod koleny, kdy takto využil závislosti nezletilé na jeho osobě, přičemž s ohledem na svůj nízký věk nedokázala nezletilá posoudit následky jeho jednání a účinně se mu bránit, a uvedeného jednání se dopustil přesto, že s ohledem na nízký věk poškozené si byl vědom negativního dopadu na její rozumový, citový a mravní vývoj, a to zejména v oblasti sexuální.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. 2. 2019, č. j. 2 To 12/2019-254, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným v bodech 1) a 2) při nezměněném popisu skutků dvěma zločiny znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a podle § 185 odst. 3, § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku, obviněného odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky a šest měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

Proti rozsudku soudu druhého stupně podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Konstatoval, že dovoláním nezpochybňuje odvolacím soudem provedenou úpravu právní kvalifikace jednání obviněného, ale poukázal na východiska a podmínky pro použití moderačního ustanovení podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Zdůraznil, o jaké skutečnosti lze rozhodnutí o mimořádném snížení trestu odnětí svobody opřít a dále rozvedl příklady významných polehčujících okolností, které tento mimořádný zásah soudů opodstatňují a taktéž okolnosti, které ho opodstatnit nemohou. V této souvislosti připomněl, že podle judikatury není možné za okolnost opodstatňující užití moderačního oprávnění podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku považovat odvolacím soudem uvedený argument stran laxního přístupu matky, který měl trestnou činnost obviněného umožnit. Rovněž tak nestačí pouze názor odvolacího soudu o přílišné přísnosti trestní sazby, a to toliko na základě jediného relevantního argumentu vyznívajícího ve prospěch obviněného, a to jeho bezúhonnosti. Připomněl, že obviněný nemá na svou trestnou činnost žádný sebekritický náhled a trestnou činnost nedoznává. Dále k argumentaci odvolacího soudu konstatoval, že obviněný předmětný dům neopustil zcela dobrovolně. Nelze přeceňovat ani skutečnost, že matka nezletilé s ním kontakt nepřerušila a navštěvuje jej i s poškozenou. Obviněný je navzdory svému věku v dobré fyzické kondici, a tudíž absentuje překážka bránící mu ve výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody. Poukázal taktéž na to, že ani jedinou polehčující okolnost, a to bezúhonnost obviněného, nelze konstatovat bez pochyb s ohledem na to, že jeho minulé sexuálně motivované jednání v téže rodině doposud nebylo řešeno prostředky trestního práva. K tomu poznamenal, že i matka poškozené byla v dětství obviněným sexuálně zneužita. Obviněný se dopustil dvou závažných trestných činů a vyjma běžné polehčující okolnosti ve formě bezúhonnosti mu nesvědčí žádné jiné zákonné okolnosti s takovým významem, které by při ukládání trestu ve svém souhrnu mohly vést důvodně k použití moderačního oprávnění podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Nejsou dány ani jiné skutečnosti, které by jeho případ odlišovaly od obvyklých případů tohoto druhu a odůvodňovaly by vnímání dopadu jeho trestního postihu v rámci zákonné trestní sazby jako citelnější, než je tomu v jiných obdobných kauzách. Nebyly dány zákonné důvody pro aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku a v dané věci bylo namístě uložení trestu na samé dolní hranici zákonné trestní sazby. Tím, že odvolací soud takto nepostupoval, uložil obviněnému trest odnětí svobody mimo trestní sazbu stanovenou v zákoně a tím je naplněn uplatněný dovolací důvod.

Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výroku o trestu a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný se k dovolání nejvyššího státního zástupce do doby konání neveřejného zasedání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud dále zjistil, že nejsou dány podmínky pro odmítnutí dovolání nejvyššího státního zástupce podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání nejvyššího státního zástupce podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). Nejvyšší státní zástupce pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. namítl, že odvolací soud v případě obviněného přistoupil k aplikaci mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, aniž by k tomuto postupu byly dány zákonné podmínky. Tato námitka je s to naplnit nejvyšším státním zástupcem uplatněný dovolací důvod, neboť jestliže nebyly splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody a přesto byl uložen trest pod dolní hranicí příslušné zákonné sazby s poukazem na citované ustanovení, je takto uložený trest trestem uloženým mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku a tím je naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 5 Tdo 411/2003, nebo rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 6 Tdo 780/2016).

Podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby stanovené trestním zákoníkem. Z tohoto ustanovení tak lze dovodit tři podmínky nezbytné k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby: a) jsou zde určité okolnosti případu nebo poměry pachatele, které způsobují, že b) použití normální (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody – s ohledem na její dolní hranici – by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že c) lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem odnětí svobody kratšího trvání. Všechny tři podmínky jsou stanoveny kumulativně a musí být splněny zároveň. Závěr o nepřiměřené přísnosti trestu uloženého v rámci normální (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody se musí opírat o zhodnocení okolností případu a poměrů pachatele, nestačí jen názor soudu o přílišné přísnosti trestní sazby a její dolní hranice (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 792).

Zákonná trestní sazba u trestného činu znásilnění podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku je pět až dvanáct let odnětí svobody, přičemž odvolací soud s odkazem na § 58 odst. 1 tr. zákoníku obviněného odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky a šest měsíců. Své rozhodnutí o aplikaci moderačního ustanovení podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku odvolací soud odůvodnil tím, že obviněný vedl bezúhonný způsob života, pomáhal rodině s chodem domácnosti a výchovou dětí, dále zdůraznil laxní přístup matky, která obviněnému jeho trestnou činnost v podstatě umožnila, a rovněž že obviněný opustil společnou domácnost po spáchání trestné činnosti a je nadále navštěvován poškozenou a její matkou. Je však namístě uvést, že v tomto případě podmínky páchání trestné činnosti obviněným nejsou ničím výrazně odlišující oproti obdobné trestné činnosti páchané jinými pachateli a ani jeho poměry nejsou natolik výjimečné, aby opodstatnily aplikaci moderačního práva soudu podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Okolnosti, kterými odvolací soud své rozhodnutí o moderaci trestu odůvodnil, přitom nelze považovat za takové okolnosti, o které by šlo aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku opřít. Laxní přístup matky nelze považovat za skutečnost, která by mohla zmírnit závažnost jednání obviněného, neboť výjimečnou okolností případu odůvodňující mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby nemůže být to, že by obviněnému bylo nedostatkem kontrolní činnosti páchání trestné činnosti někým usnadněno (k tomuto srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 29. 4. 1974, sp. zn. 1 Tz 14/74). Obviněný je na svůj věk v dobré fyzické kondici a na jeho straně nelze shledat zdravotní okolnosti bránící mu ve výkonu trestu odnětí svobody. Ani skutečnost, že se odstěhoval ze společně obývaného domu, pak v tomto případě nemůže být brána jako jakkoli pozitivní okolnost pro obviněného, neboť obviněný se z domu odstěhoval na nátlak otce nezletilé poškozené, nikoli dobrovolně z vlastní vůle. Ve vztahu k případným mimořádným okolnostem nelze přehlédnout ani to, že obviněnému zcela schází sebereflexe, kdy trestnou činnost nedoznal a nadále její spáchání popírá, což v dané souvislosti není hodnoceno v jeho neprospěch, ale naopak v případě sebereflexe, doznání a snaze o nápravu by mohlo být hodnoceno pozitivně ve prospěch obviněného. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že jak již napovídá samotný název tohoto institutu, k aplikaci moderačního ustanovení podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku lze přistoupit pouze v případě, kdy jsou okolnosti případu nebo poměry obviněného natolik mimořádné, že by použití trestní sazby odnětí svobody stanovené trestním zákonem bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a nápravy obviněného by šlo dosáhnout i trestem kratšího trvání, přičemž tyto skutečnosti musí být soudem vždy velmi důsledně odůvodněny. Tuto moderaci však nemůže opodstatnit toliko existence jedné obecné polehčující okolnosti v podobě bezúhonnosti, neboť za mimořádné poměry pachatele nelze pokládat jeho dobrou pověst ani okolnost, že vedl řádný život a nebyl dosud soudně trestán (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 28. února 1963, sp. zn. 4 Tz 45/62).

Je proto namístě uzavřít, že odvolací soud aplikaci mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku neodůvodnil žádnými skutečnostmi, které by použití tohoto moderačního oprávnění soudu opodstatňovaly, přičemž samotná dosavadní bezúhonnost obviněného nemůže být s ohledem na výše uvedené pokládána za okolnost, která by opodstatnila aplikaci ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Dovolací námitky nejvyššího státního zástupce proto shledal Nejvyšší soud důvodnými a trest uložený obviněnému soudem druhého stupně je trestem uloženým mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně pro předmětný trestný čin ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve výroku o trestu, jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal soudu druhého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž je podle § 265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud. Bude třeba, aby odvolací soud opětovně důsledně zvážil výši uloženého trestu obviněnému.

Obviněný od 10. 4. 2019 vykonává trest odnětí svobody uložený mu napadeným rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o trestu zrušil. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. v takovém případě rozhodne Nejvyšší soud zároveň o vazbě. Ze spisového materiálu nevyplývají žádné konkrétní skutečnosti, které by zakládaly některý z důvodů vazby podle § 67 tr. ř., a proto Nejvyšší soud rozhodl, že se obviněný do vazby nebere.

Obiter dictum je namístě rovněž poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 26. 2. 2019, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 18. 11. 2019 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. 12. 2019

JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru