Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 1410/2004Usnesení NS ze dne 28.12.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1410.2004.1

přidejte vlastní popisek

7 Tdo 1410/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 12. 2004 o dovolání, které podal obviněný M. H. T., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2003, sp. zn. 7 To 80/2003, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 71/2001, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 2. 10. 2002, sp. zn. 14 T 71/12001, byli obvinění M. H. T. a S. K. A. uznáni vinnými trestným činem porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1 tr. zák. ve znění zákona č. 121/2000 Sb. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a odsouzeni podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu vyhoštění na dobu sedmi roků a podle § 152 odst. 1 tr. zák., § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci. Dále bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody, který uplatnila M. f. f. p. (IFPI ČR).

Podkladem odsuzujícího výroku se stalo zjištění, že oba obvinění od přesně neurčené doby v roce 2000 do 16. 12. 2000 neoprávněně nabízeli, prodávali a zajišťovali distribuci pirátských rozmnoženin CD a CD-R hudebních zvukových nahrávek různých interpretů vyrobených metodou tzv. vypalování za použití počítačové techniky, přičemž při zadržení dne 16. 12. 2000 u sebe měli 101 ks takových nosičů na prodej, a činili tak v rozporu s autorským zákonem č. 121/2000 Sb. bez souhlasu oprávněných výrobců a distributorů, zejména společností P. M., S. M./B., M., A., M., P. G, V., U. M., zastoupených v České republice M. f. f. p. (IFPI ČR).

Odvolání, které podal obviněný M. H T., bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2003, sp. zn. 7 To 80/2003, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný M. H T. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze, a to v rozsahu, v němž bylo zamítnuto jeho odvolání. Dovolání podal s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. c), d), g), l) tr. ř. Důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spatřoval v tom, že v hlavním líčení, v němž soud rozhodl odsuzujícím rozsudkem, mu nebyl ustanoven obhájce, a poukázal na to, že je cizincem a nezná dostatečně český jazyk. Důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. byl podle něho v tom, že soud v hlavním líčení rozhodl v nepřítomnosti spoluobviněného S. K. A. Důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočíval podle obviněného v tom, že výslech spoluobviněného byl v přípravném řízení proveden nepříslušným vyšetřovatelem a za účasti nezpůsobilého tlumočníka, že soudy posoudily skutek jako trestný čin podle § 152 odst. 1 tr. zák. bez konkrétní časové a místní specifikace a jakýchkoli přímých důkazů a že výši škody určily na základě odborného vyjádření IFPI ČR jako subjektu, který v řízení vystupoval jako poškozený, a že o trestu bylo rozhodnuto bez zhodnocení jeho osoby, jeho rodinných, majetkových a jiných poměrů, bez znalosti jeho trestní minulosti v B. a bez přihlédnutí k vykonané vazbě. Důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. záleží podle obviněného v tom, že jeho odvolání proti rozsudku bylo zamítnuto, aniž byly splněny zejména procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že pokud obviněný podal dovolání s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jde o dovolání podané ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a že pokud podal dovolání s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. c), d), l) tr. ř., je jeho dovolání zjevně neopodstatněné.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.

Citované ustanovení se vztahuje na případy, kdy napadené rozhodnutí vzešlo z řízení, v němž obviněný neměl obhájce, ačkoli tu byl důvod nutné obhajoby podle § 36 tr. ř., a také na případy, kdy obviněný sice obhájce formálně měl, ale v důsledku vadného postupu soudu mu bylo znemožněno zúčastnit se hlavního líčení nebo veřejného zasedání, v němž bylo rozhodnuto.

V posuzované věci byl dán důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. v době od 17. 12. 2000 do 29. 11. 2001, kdy byl obviněný ve vazbě. Po tuto dobu obviněný měl ustanoveného obhájce, a to s výslovným odkazem na důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Ustanovení obhájce bylo zrušeno dne 30. 4. 2002 a v dalším řízení obviněný již obhájce neměl. Neměl ho tedy ani v hlavním líčení, v němž bylo rozhodnuto odsuzujícím rozsudkem, a ve veřejném zasedání, v němž bylo zamítnuto jeho odvolání. O žádnou vadu řízení tím ovšem nejde, protože na straně obviněného nebyl dán žádný z důvodů nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) až c), odst. 2, 3 tr. ř. Obviněný v dovolání ostatně ani neuvedl, podle kterého z těchto ustanovení zákona měl mít obhájce, a bez jakéhokoli odkazu na některé z ustanovení, která upravují nutnou obhajobu, pouze konstatoval, že je cizincem a nezná dostatečně český jazyk. Tato okolnost sama o sobě není důvodem nutné obhajoby, ale vyžaduje, aby v řízení byl přibrán tlumočník podle § 28 odst. 1 tr. ř., což se v dané věci stalo.

I když to obviněný v dovolání výslovně neuvedl, měl patrně na mysli důvod nutné obhajoby podle ustanovení § 36 odst. 2 tr. ř., podle něhož obviněný musí mýt obhájce tehdy, považuje-li to soud za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného má pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že důvodem nutné obhajoby je pochybnost soudu o tom, zda obviněný je způsobilý náležitě se hájit. Pokud v dané věci soudy takovou pochybnost neměly a důvod nutné obhajoby proto neshledaly, nejde z jejich strany o žádné pochybení. V osobě obviněného se nejedná o osobu, která by byla postižena nějakou tělesnou nebo duševní vadou, a ani jinak u něho není dáno nic, co by vzbuzovalo jakoukoli pochybnost o způsobilosti náležitě se hájit. Obviněný již na podkladě toho, jak mu byl průběh řízení zprostředkován tlumočníkem, evidentně chápal, co je mu kladeno za vinu, adekvátně se hájil, odpovídajícím způsobem reagoval na průběh řízení, jeho změny a dílčí výsledky a přiměřeně vystupoval v řízení svými přednesy a vyjádřeními. To vše platí i ve vztahu k té části řízení, kdy obviněný již obhájce neměl, protože odpadl důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., tj. vazba obviněného.

Ze samotné skutečnosti, že obviněný je cizincem a nezná dostatečně český jazyk, nelze bez dalšího vyvozovat důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 2 tr. ř., zvláště když obviněný pochází z B., tj. ze země, která kulturně, civilizačně, způsobem života svých obyvatel i organizací celé společnosti vychází v podstatě z obdobných principů jako Česká republika. Obviněný rozhodně nepochází z prostředí, v němž by bylo nezávadným takové jednání, jaké mu bylo v České republice kladeno za vinu, takže by nebyl schopen pochopit smysl obvinění a přiměřeně se proti němu hájit. Určitá jazyková bariéra mezi obviněným na straně jedné a soudy jako orgány činnými v trestním řízení na straně druhé tedy v žádném případě neznamenala bariéru znemožňující obviněnému náležitou obhajobu a byla snadno překonatelná již tím, že byl přibrán tlumočník.

Dovolání obviněného v části, v níž se opíralo o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., je proto zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

Citované ustanovení se týká případů, kdy je v podmínkách trestního řízení nesprávný postup soudu zásahem do ústavně garantovaného práva obviněného na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).

Právo obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti však evidentně nebylo dotčeno namítanou skutečností, že soud rozhodl v hlavním líčení v nepřítomnosti spoluobviněného, zvláště když sám obviněný byl tomuto hlavnímu líčení přítomen. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je prostředkem ochrany práv toho obviněného, který podal dovolání, a není určen k ochraně práv spoluobviněného, který není dovolatelem.

Obviněný v podaném dovolání spojoval nepřítomnost spoluobviněného S. K. A. v hlavním líčení, které bezprostředně předcházelo vyhlášení odsuzujícího rozsudku, s tím, že mu nemohl klást otázky a vyjádřit se k jeho výpovědi. K tomu lze jen poznamenat, že soud v hlavním líčení provedl důkaz výpovědí spoluobviněného tak, že ho osobně vyslechl již v hlavním líčení konaném dne 26. 11. 2001. Obviněný byl tomuto výslechu přítomen, mohl se k výpovědi spoluobviněného vyjádřit, ale neměl žádné dotazy ani připomínky. Také obhájce obviněného byl tomuto výslechu spoluobviněného přítomen a mohl mu klást otázky.

Dovolání obviněného v části, v níž se opíralo o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., je proto zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení, to znamená podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Podstatné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V rámci uvedeného dovolacího důvodu proto je možné namítat, že skutkový stav zjištěný soudem nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale není možné namítat, že skutkový stav byl zjištěn nesprávně, že důkazy byly hodnoceny vadně, že soud při dokazování postupoval určitým způsobem apod. Jinak řečeno, lze vytýkat jen právní vady ve vztahu ke kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, avšak nelze vytýkat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout změny skutkových zjištění soudu a teprve v návaznosti na to i jiného právního posouzení.

Obviněný v dovolání neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by skutkový stav, tak jak ho zjistily soudy, nenaplňoval některý ze zákonných znaků trestného činu, kterým byl uznán vinným. Své dovolání v části, v níž se opíralo o odkaz na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., založil na námitkách proti tomu, jak byl proveden výslech spoluobviněného, jak byly zjištěny doba a místo spáchání činu a na jakém podkladě byla zjištěna výše škody. Tyto námitky mají skutkovou povahu a nespadají do rámce deklarovaného dovolacího důvodu.

Stejný závěr je třeba učinit i ohledně těch námitek, které obviněný uplatnil proti výroku o trestu. Výrok o trestu je možné zásadně napadat jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu mimo zákonnou trestní sazbu stanovenou na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Tento důvod dovolání obviněný neuplatnil a jeho námitky proti výroku o trestu nespadají do rámce dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný sice formálně odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak uplatnil námitky, které ho obsahově nenaplňují. V této části tedy dovolání podal ve skutečnosti z jiného než ze zákonného dovolacího důvodu, jak to předvídá ustanovení § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku mimo jiné proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), myšleno ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Ta část citovaného ustanovení, která je vyjádřena dikcí „aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, se na posuzovaný případ nevztahuje. Týká se totiž jen případů, v nichž bylo odvolání proti rozsudku zamítnuto podle § 253 odst. 1 tr. ř., tj. proto, že bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět, nebo odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř., tj. proto, že nesplňuje náležitosti obsahu odvolání. Pod uvažovanou část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spadají tyto případy, v nichž bylo odvolání zamítnuto nebo odmítnuto z důvodů, které mají povahu procesních důvodů. Společným znakem těchto případů je to, že o odvolání bylo rozhodnuto bez meritorního přezkoumání rozsudku postupem podle § 254 odst. 1 tr. ř. Jestliže v některém z takových případů rozhodne odvolací soud chybně, znamená to, že obviněnému odepřel přístup k druhé (odvolací) instanci. O takový případ však v posuzované věci nejde, protože odvolání obviněného nebylo zamítnuto podle § 253 odst. 1 tr. ř. ani odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř., nýbrž bylo zamítnuto jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. po meritorním přezkoumání rozsudku podle § 254 odst. 1, 4 tr. ř.

Ta část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k)“, je aplikovatelná pouze ve spojení s některým z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předpokladem dovolacího důvodu podle uvažované části ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy je to, že řízení předcházející rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo odvolání zamítnuto jako nedůvodné podle § 256 tr. ř., je zatíženo vadou, která zakládá některý z jiných dovolacích důvodů. Obviněný sice odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), d), g) tr. ř., avšak žádný z nich nebyl ve smyslu uplatněných námitek dán, a proto je jasné, že nepřichází v úvahu ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Závěrem k podanému dovolání

Z důvodů, které jsou zřejmé z předchozích částí tohoto usnesení, Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl. Rozhodl tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. prosince 2004

Předseda senátu

JUDr. Petr Hrachovec

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru