Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 141/2020Usnesení NS ze dne 03.03.2020

HeslaDovolací důvody
Nebezpečné vyhrožování
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.141.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

§ 353 odst. 1 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 141/2020-239

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 3. 3. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného D. D., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 8. 2019, sp. zn. 5 To 211/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 6 T 159/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. D. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 5. 2019, č. j. 6 T 159/2018-167, byl obviněný uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku a byl za to a za sbíhající se trestnou činnost odsouzen podle § 336 odst. 1, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na 20 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku pak byl zrušen ve sbíhající se trestní věci výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 10. 2017, č. j. 18 T 103/2017-234.

Uvedeného přečinu se obviněný podle skutkových závěrů soudu prvního stupně dopustil jednáním spočívajícím v tom, že dne 12. 1. 2017 v době od 10:00 hod. do 10:55 hod. ve Věznici XY, v kanceláři speciálního pedagoga v ubytovně č. XY, za přítomnosti speciálního pedagoga M. J. a psycholožky L. M., nazval vychovatele věznice M. I. parazitem a cikánem, a následně opakovaně a hlasitě křičel: „kvůli nějakému parazitovi si nenechám vzít rodinu, já ho klidně zabiju, klidně si za něj vezmu nášup“, a dále ve spojitosti s odcizením svého hrnku křičel „rozmlátím to tady, zapálím ty zmrdy“, přičemž v poškozeném vzbudil obavu z realizace výhrůžek.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 6. 8. 2019, č. j. 5 To 211/2019-203, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že pro uplatněnou právní kvalifikaci je nutná existence jednání, které by v poškozeném mohlo vzbudit důvodnou obavu, což se v daném případě nestalo. Především se nedopustil svého projevu v přítomnosti poškozeného, jenž se o něm dozvěděl až 14 dní poté, navíc výhružky mu nebyly přímo adresovány, ale byly sděleny jen dalším osobám, aniž by požadoval, aby je vyřídily poškozenému. Již z toho bylo zřejmé, že nebyly míněny vážně a jejich intenzita nebyla natolik silná, aby bylo nutné poškozeného informovat. V hlavním líčení poškozený neuvedl, že by se cítil být obviněným ohrožen, zmínil jen náznaky týkající se rasové problematiky, výhrůžkám však pozornost nevěnoval. Pokud potom před odvolacím soudem poškozený uvedl, že měl obavu o své rodiče, předmětem posouzení byly pouze výhrůžky adresované poškozenému, nikoli jeho rodině. Skutková zjištění jsou tak v příkrém rozporu s právní kvalifikací. Nesouhlasí se závěrem krajského soudu, podle kterého vzhledem k jeho celkovému negativnímu postoji se poškozený mohl domnívat, že své výhrůžky bude realizovat. Tento závěr je vnitřně rozporný, neboť z toho, že své výhrůžky nikdy neuskutečnil, nelze dovodit, že v daném případě se tak stane. Jeho jednání sice bylo nevhodné, avšak nikoli trestné.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal Okresnímu soudu v Mostě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že jen opakuje námitky uplatněné již v rámci odvolacího řízení, s nimiž se krajský soud dostatečně vypořádal. K naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku postačí vyhrožování způsobem, který může vzbudit důvodnou obavu, aniž by taková obava musela současně nastat (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 3 Tdo 772/2016). Rovněž není nutné, aby poškozený byl samotnému vyhrožování přítomen, je-li si pachatel vědom, že se o výhrůžce dozví. Pokud pak jde o právní posouzení útoku obviněného, soudy respektovaly závěry soudní praxe (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 3 Tdo 1360/2017) a správně s ohledem na povahu výhrůžky, způsob jejího pronesení a okolnosti, za nichž se tak stalo, a v neposlední řadě i s přihlédnutím o osobě obviněného uzavřely, že výhrůžka byla natolik intenzivní, že byla objektivně způsobilá vyvolat důvodnou obavu. Nelze akceptovat námitku, že obviněný své výhrůžky nikdy nerealizoval, když zde nejsou bez významu jeho předchozí odsouzení, i za násilí na úřední osobě, a dále jeho osobnost, jež je disharmonicky strukturovaná s rysy nezdrženlivosti, nestálosti a emoční nestability. Neopodstatněná potom je námitka, podle které byly výhrůžky adresované poškozenému a nikoli jeho rodině. Obviněný vyhrožoval skutečně poškozenému, a to způsobem ve smyslu § 353 odst. 1 tr. zákoníku, na čemž nemůže ničeho změnit skutečnost, že obavy v poškozeném výhrůžka vyvolala nikoli o jeho vlastní život nebo zdraví, ale o život a zdraví jeho rodiny

Státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněného k případné replice, čehož však nebylo využito.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit námitku obviněného, že nenaplnil objektivní stránku přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud ji však shledal nedůvodnou.

Přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu.

Vyhrožování musí být způsobilé vzbudit u poškozeného důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví či obavu z jiné těžké újmy, případně důvodnou obavu o život a zdraví jemu blízkých osob. Důvodnou obavou se rozumí vyšší stupeň tísnivého pocitu ze zla, kterým je vyhrožováno. Důvodná obava nemusí vzniknout, ovšem její vznik musí být reálný, proto je třeba pečlivě hodnotit povahu a závažnost vyhrožování, neboť je třeba odlišit nebezpečné vyhrožování od projevů, při kterých bylo použito silných slov, ale ve skutečnosti o nic závažnějšího nešlo. Přitom se nelze omezit jen na vlastní obsah slovního prohlášení pachatele, ale výroky je třeba hodnotit ve spojení s dalším konáním pachatele. Závěr, zda jde o výhrůžky způsobilé vzbudit důvodnou obavu z jejich uskutečnění, je nutné posuzovat na základě komplexního posouzení situace, zejména s přihlédnutím k povaze výhružky, k fyzickým a charakterovým vlastnostem pachatele ve srovnání s fyzickými a povahovými vlastnostmi poškozeného, k jejich vzájemnému vztahu aj. Nevyžaduje se, aby ten, jemuž je vyhrožováno, byl přítomen. Stačí, když je výhrůžka adresována poškozenému takovým způsobem, že pachatel si je vědom toho, že se poškozený o ní dozví, např. prostřednictvím další osoby, telefonicky, dopisem apod. (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3285 a 3286 a rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 3 Tdo 772/2016 a ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 3 Tdo 1360/2017).

V návaznosti na uvedené je namístě konstatovat, že právní posouzení jednání obviněného bylo provedeno v souladu se zákonem, respektovanou literaturou i soudní praxí. Především není podstatné, že obviněný vyslovil svoje výhrůžky nikoli v přímé přítomnosti poškozeného. Z elementárních organizačních mechanismů věznice, v níž se obviněný nacházel, bylo zřejmé, jeho projev se nemůže přejít bez jakékoli reakce. Přímými svědky L. M. a M. J. byly proto pořízeny zápisy a poté realizovány další kroky, a současně byl jmenovanými svědky i prostřednictvím místního informačního systému bezprostředně zpraven poškozený (asi druhý den, jak uvedl ve své výpovědi, nikoli po 14 dnech, jak nepřesně uvedl v odůvodnění rozsudku soud prvního stupně, když doba 14 dnů, vyslovená v této souvislosti poškozeným, se vztahovala k době výkonu trestu odnětí svobody obviněným ve Věznici XY). Uvedený proces přenosu předmětné informace byl zjevně běžný a obviněným očekávatelný, tedy mu muselo být nutně zřejmé, že se o výhrůžkách poškozený dozví, i když takový požadavek (sdělení vyhrůžek poškozenému) vůči přímým svědkům neuplatnil.

Výhrůžky potom byly řečeny jednak poměrně přehledně, jednoznačně, bez jakýchkoli pochybností, co bylo jejich podstatou (zabití, zapálení), a současně agresivně a opakovaně, navzdory výzvám svědků, aby své výrazy mírnil. K tomu je nutné doplnit, že již od počátku výkonu trestu ve Věznici XY obviněný vůči poškozenému uplatňoval názory, kterými upozorňoval na údajné známé, kteří nemají rádi národnostní menšiny, což poškozený vnímal jako útok na svůj původ. Uvedené značí, že v širším kontextu obviněný postupně své postoje vůči poškozenému eskaloval až do konečného, trestně právně relevantního útoku dne 12. 1. 2017. Rovněž s přihlédnutím k tomu, že obviněný při svém projevu nevykazoval podle svědkyně L. M. žádné zvláštní emoce, které by snad za určitých okolností mohly svědčit o okamžitém nezvládnutém rozčílení (byť ani takový stav by dovozenou právní kvalifikaci nevylučoval), i s přihlédnutím k osobnostní struktuře obviněného, shledává Nejvyšší soud zcela přiměřeným posouzení výhrůžek jako zakládajících důvodnou obavu.

Na popsaný závěr nemá větší vliv, že poškozený vnímal negativní dopady spíše omezeně ve vztahu ke své osobě (neboť se již s obdobnými projevy setkal), ale výrazněji ke své rodině. Jak již bylo řečeno výše, důvodnou obavou se rozumí vyšší stupeň tísnivého pocitu ze zla, kterým je vyhrožováno. Je pro obdobné případy běžné, že výhrůžky nejsou zcela konkrétní stran popisu tvrzeného jednání pachatele, ale mohou zůstat v obecnější formě, např. v rovině tvrzení, že pachatel zabije poškozeného (aniž by bylo blíže zřejmé, kdy nebo jak by se tak údajně mělo stát). V kontextu dalších okolností, obsahujících zjevné rasové předsudky obviněného, jenž označoval poškozeného jako cikána a parazita, potom zjevně může nastat vyšší stupeň tísnivého pocitu ze zla na straně poškozeného, které by, ať již cíleně nebo shodou okolností, mohlo působit nejen vůči němu, ale i vůči jeho blízké rodině. Odvolací soud proto po doplnění dokazování správně upřesnil, že v poškozeném byla vzbuzena obava z realizace výhrůžek (ač by postačila pouhá možnost takového následku), i když ji vzhledem k nastavení své osobnosti a kontextu situace vnímal intenzivněji ve vztahu ke svým blízkým (rodičům), byť obviněným přímo jako cíle výhrůžek neoznačenými, než ve vztahu k osobě své vlastní.

Pro právní posouzení potom nemá větší význam, zda obviněný již v minulosti nějakou obdobnou výhrůžku uskutečnil či nikoli, když takový znak skutková podstata uvedená v § 353 odst. 1 tr. zákoníku neobsahuje. Trestní minulost obviněného rovněž nelze přehlédnout, a ta rovněž potvrzuje nezdrženlivou, emočně nestabilní a egocentrickou osobnost obviněného (viz závěr znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie na č. l. 116) a současně z ní vyplývá opakované jednání obdobného charakteru, včetně přečinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

Nejvyšší soud tak zcela souhlasí s tím, že všechny znaky skutkové podstaty přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku byly naplněny, včetně obviněným namítané objektivní stránky, neboť vyhrožoval poškozenému usmrcením, a to takovým způsobem, že to vzhledem k souvislostem mohlo u něj vzbudit (a také vzbudilo) důvodnou obavu. Námitky obviněného jsou tak zjevně neopodstatněné.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné

Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 6. 8. 2019, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 3. 2. 2020 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. 3. 2020

JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Radek Doležel

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru