Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 1392/2020Usnesení NS ze dne 20.01.2021

HeslaDovolací důvody
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.1392.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 1392/2020-2094

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 1. 2021 o dovolání obviněného V. P., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 9 To 26/2020, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 1/2020, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. P. odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2020, č. j. 46 T 1/2020-1841, byl obviněný V. P. uznán vinným pod body 1), 2), 3) a 6) zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Za ně byl obviněný V. P. odsouzen podle § 205 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Pro výkon trestu byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest vyhoštění, a to na dobu 8 let. Týmž rozsudkem byli odsouzení i spolupachatelé T. B. J. a L. P., ve vztahu k nim však dovolání podáno nebylo, a proto se jimi Nejvyšší soud blíže nezabývá. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný V. P. i státní zástupce. Na jejich základě Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 6. 2020, č. j. 9 To 26/2020-1920, napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a obviněný V. P. byl uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Za ně byl obviněný V. P. odsouzen podle § 205 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Pro výkon trestu byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest vyhoštění, a to na dobu 8 let. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.

3. Uvedených trestných činů se obviněný podle skutkových zjištění soudů dopustil v podstatě tím, že

1) v době od 18.00 hodin dne 22. 2. 2019 do 12.00 hodin dne 23. 2. 2019 v XY po předchozí domluvě s dosud neztotožněným spolupachatelem překonal oplocení pozemku u domu, na pozemek vnikl a větví poškodil skleněnou výplň francouzského okna, na kterém způsobil škodu poškozením 120 000 Kč, do domu vnikl, prohledal jej a odcizil z něj ke škodě majitelů větší množství ve výroku rozsudku specifikovaných věcí a finanční hotovost v celkové hodnotě 1 651 624 Kč,

2) v době od 15.00 hodin dne 21. 4. 2019 do 8.55 hodin dne 22. 4. 2019 v XY po předchozí domluvě s dosud neztotožněným spolupachatelem překonal oplocení u domu, nezjištěným nástrojem poškodil balkonové dveře terasy, avšak ani poté se mu dveře nepodařilo otevřít, a proto pomocí zahradního křesla vylezl k oknu dětského pokoje, umístěného v patře, okno nezjištěným nástrojem poškodil a otevřel, do domu vnikl, prohledal jej a odcizil z něj větší množství ve výroku rozsudku specifikovaných věcí, dále v suterénu domu přinesenou úhlovou bruskou přeřízl pant trezoru, ze kterého odcizil další věci, a svým jednáním tak způsobil celkovou škodu odcizením ve výši 214 460 Kč a poškozením ve výši 33 700 Kč,

3) dne 2. 6. 2019, v odpoledních hodinách v XY, okres Praha - východ, po předchozí domluvě s dosud neztotožněným spolupachatelem vnikli na pozemek domu, kde se nezjištěným nástrojem pokusili postupně vypáčit okno v patře, dále okno šatny dětského pokoje a okno prosklené stěny, což se jim ani v jednom případě nepovedlo, a proto se přesunuli k posuvným proskleným dveřím, které nezjištěným nástrojem vypáčili a vnikli do rodinného domu, kde ke škodě majitelů odcizili větší množství ve výroku rozsudku specifikovaných věcí a svým jednáním tak způsobili celkovou škodu odcizením ve výši 3 846 699 Kč a poškozením ve výši 90 000 Kč,

6) obvinění V. P., L. P. a T. B. J.

dne 12. 7. 2019 ve večerních hodinách v XY po předchozí domluvě a rozdělení úloh se na místo společně dopravili osobním motorovým vozidlem, nejprve T. B. J. odešel k vybranému domu a opakovaně na něj zvonil, poté se vrátil k automobilu a zbývající obviněné informoval, že dům je prázdný, načež L. P. a T. B. J. odešli hlídat okolí místa činu, zatímco V. P. překonal oplocení, vnikl na pozemek a nezjištěným nástrojem se pokusil vypáčit vstupní dveře, což se mu nepodařilo, dále nezjištěným nástrojem vypáčil okno koupelny v přízemí domu (jeho pádem způsobil poškození pláště koupací vany ve výši 17 655 Kč), do domu následně vnikli všichni obvinění společně a chtěli jej prohledat a odcizit cenné věci, ovšem zřejmě v důsledku spuštění hlasitého alarmu dům urychleně opustili oknem kuchyně v přízemí, při útěku poškodili okenní roletu, v napadeném domě tedy nic neodcizili a z místa činu společně odjeli, přičemž uvedeným jednáním způsobili škodu poškozením příslušenství domu v celkové výši 19 981 Kč,

přičemž - obviněný V. P. skutky pod body 1), 2), 3) a 6) způsobil celkovou škodu odcizením věcí ve výši 5 712 783 Kč a škodu poškozením cizích věcí ve výši 263 681 Kč, a takového jednání se dopustil přesto, že byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen, a to ve Finsku rozsudkem ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. 706/2016/123788, jenž nabyl právní moci téhož dne.

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný V. P. dovolání, kterým jej napadl v celém rozsahu a uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Namítl, že jemu uložený trest je s ohledem na změnu, ke které došlo nabytím účinnosti zákona č. 333/2020 Sb., trestem nespravedlivým. Soud měl podle obviněného při jeho ukládání aplikovat § 58 odst. 1 tr. zákoníku.

5. Obviněný v rámci první dovolací námitky konstatoval, že v průběhu trestního řízení došlo ke změně zákona, pokud jde o hranici výši škody v § 138 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž tato změna je zcela zřejmě v jeho prospěch. Podle napadeného rozsudku způsobil škodu odcizením věcí v celkové výši 5 712 783 Kč, která podle § 138 odst. 1 trestního zákoníku ve znění účinném od 1. 10. 2020 již není škodou velkého rozsahu (tou je nyní škoda dosahující výše nejméně 10 000 000 Kč), takže podle nyní účinného zákona by jeho jednání mělo být posuzováno podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku a nikoliv podle § 205 odst. 5 tr. zákoníku. Obecně pak platí, že vždy by se mělo užít zákona, který je pro pachatele nejpříznivější. Tato zásada by podle obviněného měla být zohledněna i v případě, že již bylo v dané věci pravomocně rozhodnuto, avšak věc se stále nachází v řízení dovolacím.

6. Druhá dovolací námitka vytýkala, že soudy nepostupovaly správně, když neaplikovaly § 58 odst. 1 tr. zákoníku. S ohledem na postoj a projevenou lítost obviněného je zřejmé, že je možné dosáhnout nápravy i trestem kratšího trvání. Obviněný uvedl, že svou vinu nepopíral, jen nesouhlasil s výší způsobené škody a s množstvím odcizených věcí. Poukázal na okolnosti případu spočívající podle něj v tom, že své trestné činnosti hluboce litoval, a na své poměry - má dvě děti a ženu, přičemž mladší dceru dosud neviděl. I trest kratšího trvání by zcela postačil k jeho nápravě.

7. Obviněný v dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

8. Nejvyšší státní zastupitelství se do dne konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřilo.

9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§ 265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), bylo však podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

10. Jak Nejvyšší soud uvedl již v řadě svých rozhodnutí, dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“, ale jde o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

11. Ačkoliv se první dovolací námitka zdánlivě týká právního posouzení skutku, nelze ji pod uvedený (ani žádný jiný) dovolací důvod podle § 265b tr. ř. podřadit. Netýká se totiž právní kvalifikace skutku v napadeném rozsudku odvolacího soudu, nýbrž vychází z pozdějšího znění trestního zákoníku účinného v době nynějšího řízení o dovolání. Touto pozdější zákonnou úpravou hranice výše škod se snaží odůvodnit zásah Nejvyššího soudu do pravomocného soudního rozhodnutí v řízení o mimořádném opravném prostředku. To však vylučuje zásada, že dovolací soud přezkoumává správnost právního posouzení skutku z hlediska zákona účinného v době vydání napadeného rozhodnutí (tj. pravomocného rozhodnutí soudu druhého stupně), a nikoliv z hlediska zákona pozdějšího, účinného po pravomocném skončení věci, byť by byl pro obviněného příznivější. Pravidlo stanovené v § 2 odst. 1 tr. zákoníku, že trestnost činu se posuzuje podle pozdějšího zákona, je-li to pro pachatele příznivější, se zde neužije.

12. Z hlediska správnosti právní kvalifikace užité v napadeném rozsudku Vrchního soudu v Praze je nerozhodné, že v době řízení o dovolání obviněného již nabyl účinnosti zákon č. 333/2020 Sb., jímž byly v § 138 odst. 1 tr. zákoníku změněny hranice škod rozhodné pro právní kvalifikaci některých trestných činů. Uvedená dovolací námitka obviněného není podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod proto, že se nevztahuje k právnímu posouzení skutku ani k jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení použitému v dovoláním napadeném rozhodnutí.

13. Druhá dovolací námitka obviněného spočívala v tom, že podle jeho názoru byly splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné sazby podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž použití běžné zákonné trestní sazby je pro něj nepřiměřeně přísné. Tuto námitku nelze pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, stejně tak ji nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 317/2020). Výklad Nejvyššího soudu, že otázky přiměřenosti trestu (za předpokladu adekvátně uplatněné diskreční pravomoci soudů a řádného odůvodnění jejich rozhodnutí) nespadají pod žádný z důvodů dovolání podle trestního řádu, tedy ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dlouhodobě respektuje ve své judikatuře i Ústavní soud (viz například nález ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17).

14. Na druhé straně Ústavní soud v uvedeném nálezu připomněl, že dovolací řízení v trestním řízení se nevymyká z požadavků na ústavně konformní průběh soudního řízení. Nutnost a adekvátnost výjimečného zásahu dovolacího soudu v případech, kdy uložený trest je v tak příkrém rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe, opakovaně deklaroval i Nejvyšší soud (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013).

15. Podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici zákonem stanovené trestní sazby.

16. Již z názvu citovaného ustanovení je zřejmé, že jde o mimořádné snížení trestu odnětí svobody, nikoli o pravidelný postup soudu. Lze tak dovodit, že okolnosti případu nebo poměry pachatele musí být alespoň v nějakém směru neobvyklé a výjimečné do té míry, že ani trest uložený na samé spodní hranici trestní sazby, kterou je pachatel ohrožen, není způsobilý vyjádřit jejich význam. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody nelze opírat jen o běžně se vyskytující okolnosti, jako například lítost pachatele nad spácháním trestného činu, náhrada způsobené škody, vedení řádného života apod. Při aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku je nutné respektovat výjimečný charakter tohoto ustanovení a použít ho jen v těch případech, kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech zde uvedených podmínek (viz rozh. č. 24/2015 Sb. rozh. tr.).

17. Z výše uvedeného plyne, že okolnosti případu nebo poměry pachatele, o které lze opřít mimořádné snížení trestu odnětí svobody, mohou být dány samostatně, nebo mohou být podstatná obě tato hlediska zároveň. Okolnostmi případu se z hlediska možnosti aplikace § 58 odst. 1 tr. zákoníku rozumí zejména skutečnosti, které mají vliv na posuzování povahy a závažnosti spáchaného trestného činu (blíže viz § 39 tr. zákoníku). Pokud jde o poměry pachatele, jestliže ovlivnily spáchání trestného činu, přihlédne se k nim již v rámci okolností případu, jinak musí být z hlediska § 58 odst. 1 tr. zákoníku takového rázu, že trest odnětí svobody uložený v rámci zákonné (nesnížené) trestní sazby, byť i na její dolní hranici, by se u tohoto pachatele důvodně pociťoval jako podstatně citelnější než u jiných pachatelů a byl by příliš přísný.

18. Závěr o nepřiměřené přísnosti trestu odnětí svobody uloženého v rámci zákonné (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody se musí opírat o zhodnocení okolností případu a poměrů pachatele. Ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku je třeba aplikovat přísně individuálně, ovšem s respektováním zásady rovnosti před zákonem a předvídatelnosti soudních rozhodnutí. Již z názvu ustanovení, že jde o mimořádné snížení trestu odnětí svobody, vyplývá, že nebude možno jej aplikovat pravidelně, na jakoukoliv věc, ale na situace něčím zvláštní, neobvyklé, odlišující se od běžně se vyskytujících případů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 5 Tdo 1356/2018).

19. V daném případě oba soudy při ukládání trestu vzaly v úvahu rozhodné okolnosti, které jsou významné pro ukládání trestu a vztahují se jak k osobě obviněného, tak k okolnostem posuzovaného jednání. Přihlédly k tomu, že se obviněný dopustil více dílčích skutků, v páchání zvlášť závažného zločinu krádeže pokračoval po dobu zhruba půl roku a spáchal současně více trestných činů. Přitom se jedná o speciálního recidivistu, který se dopouští majetkové trestné činnosti v různých státech Evropy opakovaně - naposledy byl odsouzen ve Finsku v roce 2016 (tehdy vykonával trest odnětí svobody v délce osmi měsíců, ze kterého byl po dvou třetinách jeho výkonu propuštěn). Soudy přihlédly ke způsobu spáchání posuzované velmi závažné a společensky škodlivé trestné činnosti. Obviněný ji nepáchal sám a počínal si při ní bezohledným způsobem k cizímu soukromí i majetku. Škoda, kterou způsobil poškozením věcí (263 681 Kč), také mnohonásobně přesáhla hranici škody nikoli nepatrné ve smyslu § 138 tr. zákoníku. Žádná výraznější polehčující okolnost obviněnému neprospívá, neboť jeho trestná činnost je prokazována opatřenými důkazy, i když k jeho doznání k jednotlivým skutkům bylo v jeho prospěch přihlédnuto, jak je patrné z výše trestu odnětí svobody uloženého při spodní hranici trestní sazby, který je s ohledem na zmíněné okolnosti poměrně mírný.

20. Soudy se také zabývaly skutečností, zda u obviněného nejsou splněny zákonné podmínky pro uložení trestu pod spodní hranici podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, když z důvodů shora naznačených dospěly ke správnému závěru, že nikoliv. Ani poukaz na osobní poměry obviněného (tj. údajná péče o ženu a dítě) nepředstavuje skutečnost, která by mohla odůvodnit navrhované mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby (trestní sazba je v § 205 odst. 5 tr. zákoníku stanovena od pěti do deseti let).

21. S přihlédnutím ke všem popsaným skutečnostem lze rozhodně vyloučit, že by trest uložený obviněnému byl extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a nepřiměřený, což jedině by mohlo odůvodnit výjimečný zásah do napadeného výroku o trestu v řízení o dovolání. Současně nebyly splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 tr. zákoníku, když okolnosti případu a poměry pachatele v konkrétní věci tento postup neumožňují.

22. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uplatnil v návaznosti na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zjevně tedy ve druhé alternativě, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jestliže však dovolací námitky nebyly podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod a dovolání nebylo podáno z žádného z uvedených zákonných dovolacích důvodů, z logiky věci zde platí totéž také ve vztahu k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

23. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného V. P. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. 1. 2021

JUDr. Josef Mazák

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru