Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 139/2013Usnesení NS ze dne 06.03.2013

HeslaNedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.139.2013.2
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 283 odst. 1,2 písm. c) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 139/2013-I-36

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 6. 3. 2013 dovolání obviněného M. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 5 To 283/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 3 T 35/2012 a rozhodl takto:

Podle § 265k odst. l tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 5 To 283/2012, a rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 3 T 35/2012.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 2651 odst. l tr. ř. se Okresnímu soudu v Chomutově přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 3 T 35/2012, byl obviněný M. S. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu přípravy podle § 20 odst. l tr. zákoníku a odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na sedm let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 70 odst. l písm. a), b) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty postihujícímu věci specifikované ve výroku rozsudku.

Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Chomutově v podstatě v tom, že obviněný od srpna 2011 do 30. 11. 2011 v Chomutově nejméně ve dvou případech neoprávněně vyrobil nejméně 39 gramů metamfetaminu (pervitinu), který je uveden v příloze V zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, a je zařazen do seznamu č. II vyhlášky č. 62/1989 Sb., o Úmluvě o psychotropních látkách, přičemž za použití předmětů sloužících k výrobě matamfetaminu, které měl v bytě č. … ve S. ulici …av garáži č. … v areálu Z. V. a mezi nimiž bylo i 3 600 tablet léku Nurofen Stop Grip, který měl být použit k další výrobě, by vyrobil dalších 63,64 gramů této psychotropní látky, a prodával metamfetamin blíže nezjištěným osobám.

O odvolání obviněného, podaném proti výroku o vině a trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 5 To 283/2012. Podle § 258 odst. l písm. e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Chomutově zrušen ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a podle § 259 odst.3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na tři a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem. Tento rozsudek napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Námitky uplatnil především proti právnímu posouzení skutku podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť nesouhlasil se zjištěními, která se stala podkladem závěru soudů ohledně nedokonané části trestného činu. V této souvislosti poukázal na to, že zjištění týkající se 3 600 tablet léku Nurofen Stop Grip soudy učinily na podkladě nezákonně získaného důkazu opatřeného při prohlídce jiných prostor a pozemků (§ 83a tr. ř.). Ohradil se také proti zjištění, že metamfetamin prodával, a v tomto ohledu namítl jednak to, že pro takové jednání nebyl stíhán ani obžalován, a jednak to, že zjištění o prodeji metamfetaminu není dostatečně podloženo důkazy. Vytkl, že dokazování nebylo zaměřeno na objasnění jeho závislosti na metamfetaminu. Zbývající námitky soustředil na výrok o trestu a vyjádřil názor, že při správném právním posouzení skutku podle § 283 odst. l tr. zákoníku mu měl být trest uložen podle tohoto ustanovení. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Chomutově věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout nebo aby ho po zrušení obou rozsudků sám uznal vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. l tr. zákoníku a uložil mu trest odnětí svobody v dolní polovině sazby s podmíněným odkladem jeho výkonu a s přiměřenou zkušební dobou, případně i s dohledem.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.

Zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo neoprávněně vyrobí nebo prodá psychotropní látku, spáchá-li uvedený čin ve značném rozsahu.

V posuzované věci soudy kvalifikovaly jako přípravu uvedeného zločinu tu část skutku, která spočívala ve vytvoření podmínek pro neoprávněnou výrobu 63,64 gramů metamfetaminu, k jehož výrobě bylo určeno 3 600 tablet léku Nurofen Stop Grip. V této souvislosti pokládá Nejvyšší soud za nutné poznamenat, že pokud skutečně vyrobené množství 39 gramů metamfetaminu soudy nepovažovaly za dostatečné pro závěr o spáchání činu „ve značném rozsahu“ podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a pokud byla aplikace tohoto ustanovení podmíněna tím, že znak spáchání činu „ve značném rozsahu“ byl naplněn teprve souhrnem dokonané a nedokonané části skutku, pak tomu správně odpovídalo právní posouzení celého skutku jako přípravy k zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 20 odst. l tr. zákoníku, § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku (k tomu viz přiměřeně č. 15/1996, č. 27/2000 Sb. rozh. tr.).

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z podnětu dovolání podaného s odkazem na citované ustanovení se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, odůvodňuje-li to extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je totiž třeba dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy může být i v tom, že skutková zjištění soudů jsou založena výlučně nebo v rozhodující míře na důkazu získaném při úkonu, který je zatížen tak podstatnou procesní vadou, že v důsledku této vady nelze k úkonu a při něm získanému důkazu vůbec přihlížet, a že z ostatních provedených důkazů, ke kterým lze přihlížet, skutková zjištění soudů nevyplývají. Právě o takovou situaci se jedná v posuzovaném případě.

Zjištění, že obviněný měl v garáži č. … v areálu Z. V. v Chomutově uloženy předměty sloužící k výrobě metamfetaminu a že mezi nimi bylo i 3 600 tablet léku Nurofen Stop Grip, z něhož by obviněný vyrobil 63,64 gramů této drogy, bylo založeno na tom, že při policejní prohlídce garáže provedené jako prohlídka jiných prostor a pozemků podle § 83a odst. l tr. ř. obviněný vydal tyto předměty. Policejní orgán přikročil k provedení prohlídky dne 30. 11. 2011, a to na podkladě příkazu předsedkyně senátu Okresního soudu v Chomutově ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 0 Nt 1387/2011. Trestní stíhání obviněného bylo podle § 160 odst. l tr. ř. zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 1. 12. 2011. To znamená, že příkaz k prohlídce byl vydán před zahájením trestního stíhání a že policejní orgán přikročil k jejímu provedení rovněž před zahájením trestního stíhání. Úkony trestního řízení, které mají sloužit jako důkaz, se podle koncepce trestního řádu provádějí zásadně ve stadiu trestního stíhání, tj. po jeho zahájení podle § 160 odst. l tr. ř. Výjimku z této zásady představují neodkladné a neopakovatelné úkony podle § 160 odst. 4 tr. ř. Z tohoto ustanovení zároveň vyplývá, že v protokolu o provedení úkonu je třeba vždy uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován. V příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků, který vydala předsedkyně senátu Okresního soudu v Chomutově, ani v protokolu o provedení prohlídky, který sepsal policejní orgán, není uvedeno nic v tom smyslu, že by mělo jít o neodkladný nebo neopakovatelný úkon, natož pak na základě jakých skutečností by se prohlídka měla považovat za neodkladný nebo neopakovatelný úkon. Nejde o žádný bezvýznamný formální nedostatek, ale o absenci jedné ze stěžejních podmínek, které se vyžadují k provedení neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, jímž se citelně zasahuje do sféry ústavně garantovaného základního práva na nedotknutelnost obydlí (čl. 12 odst. l Listiny základních práv a svobod), a to způsobem srovnatelným s domovní prohlídkou. Vydání příkazu k domovní prohlídce (§ 83 odst. l tr. ř.) a vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků (§ 83a odst. l tr. ř.) je svěřeno soudní moci proto, aby tu byla účinná kontrola postupu policie a státního zastupitelství v případech, kdy zasahují do základních práv a svobod. Požadavek, podle kterého je nutné, aby v příkazu k prohlídce, resp. v protokolu o jejím provedení bylo uvedeno, na základě jakých skutečností se tento úkon považuje za neodkladný nebo neopakovatelný, směřuje k zajištění transparentnosti postupu policie a státního zastupitelství a jeho následné kontrolovatelnosti. V posuzované věci zůstaly tyto elementární předpoklady k provedení prohlídky jiný prostor a pozemků nesplněny, což z prohlídky činí úkon, který je jako důkazní podklad pro skutková zjištění soudů rozhodujících o vině obviněného nepoužitelný. Jednou ze základních zásad trestního řízení je zásada zákonnosti, která podle § 2 odst. l tr. ř. znamená mimo jiné to, že nikdo nemůže být stíhán jinak než způsobem, který stanoví trestní řád. V oblasti dokazování znamená tato zásada to, že jako důkaz lze použít jen takový úkon, který byl proveden v souladu s trestním řádem. V ustanovení § 2 odst. 4 tr. ř. je tato zásada prohloubena mimo jiné i tím, že orgány činné v trestním řízení musí projednávat trestní věci s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a že při provádění úkonů trestního řízení lze do těchto práv osob, jichž se takové úkony dotýkají, zasahovat jen v odůvodněných případech na základě zákona a v nezbytné míře pro zajištění účelu trestního řízení. Jestliže se Česká republika deklaruje mimo jiné jako demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana (čl. l odst. l Ústavy), pak je nepřijatelné, aby v trestním řízení byla porušována nebo obcházena ustanovení, jejichž smyslem je ochrana základních práv a svobod, a aby se odsuzující výrok opíral o důkaz získaný při úkonu zatíženém podstatnou procesní vadou, zvláště když to je úkon zasahující do sféry ústavně zaručených základních práv a svobod. Od uvedených zásad nelze ustoupit ani v případech, v nichž se má prosadit jinak plně legitimní zájem na postihu drogové kriminality.

Krajský soud v Ústí nad Labem si byl vědom nezákonnosti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků, který vydala předsedkyně senátu Okresního soudu v Chomutově, a tudíž i nezákonnosti samotné prohlídky. Avšak aby se vyhnul závěru o nepoužitelnosti věcných důkazů získaných za tohoto stavu, uchýlil se Krajský soud v Ústí nad Labem ke konstrukci, podle které nebyly usvědčující předměty získány při prohlídce garáže obviněného, ale tím, že obviněný tyto předměty sám dobrovolně vydal policii. Podle této konstrukce nebyla u obviněného žádná prohlídka dokonce ani provedena. S těmito závěry Krajského soudu v Ústí nad Labem obviněný v podaném dovolání nesouhlasil a zdůrazňoval, že věci nevydal dobrovolně, ale právě pod vlivem soudního příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků, k jejímuž provedení se policie dostavila. Nejvyšší soud musí konstatovat, že úvahy a závěry Krajského soudu v Ústí nad Labem jsou v očividném rozporu se skutečným stavem.

Na okolnost, že v garáži obviněného byla provedena prohlídka jiných prostor a pozemků, odkazuje usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, usnesení soudce Okresního soudu v Chomutově, jímž byl obviněný vzat do vazby v přípravném řízení, podaná obžaloba i rozsudek Okresního soudu v Chomutově. Policejní orgán sepsal o prohlídce garáže obviněného protokol označený jako „protokol o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků“. Obsahem protokolu je mimo jiné údaj o tom, kde, tj. v jakém objektu, byla prohlídka „provedena“, identifikace policistů, kteří prohlídku „provedli“, a dále údaje o tom, že „při prohlídce byly vydány následující věci“ (následuje seznam věcí označených pořadovými čísly 1-32), že „s prohlídkou bylo započato“ v 9,40 hodin, že „prohlídka byla skončena“ v 10,15 hodin, že „při prohlídce byla pořízena fotodokumentace a že „při prohlídce“ nedošlo k poškození věcí a zařízení objektu. V protokolu je také výslovně uvedeno, že „příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků byl doručen“ obviněnému. Do protokolu byla rovněž pojata část zahrnující vyjádření obviněného, který vypověděl toto: „Před započetím prohlídky garáže č. … na pozemku par. č. … mi byl předložen příkaz k prohlídce nebytových prostor a pozemků, vydaný Okresním soudem v Chomutově. Věci, které se nacházeli (uvedeno s touto pravopisnou chybou a míněno patrně nacházejí - poznámka Nejvyššího soudu) v garáži a které jsem používal k výrobě drog, policii dobrovolně vydávám“. Protokol je ukončen podpisem obviněného s jeho vyjádřením, že převzal „potvrzení o odebrání věci - opis tohoto protokolu“. Fotodokumentace připojená ke spisu je výslovně označena jako „fotodokumentace k domovním prohlídkám/garáž“, přičemž jednotlivé věci jsou označeny údajem „zajištěná věcná stopa č. 1-32 - garáž č. …“, jednotlivé předměty jsou vyfotografovány s přiloženými tabulkami označenými „číslem stopy“ a např. jako stopa č. 32 je vyfotografována rozepnutá sportovní taška na podlaze s povytaženými věcmi vyčnívajícími zevnitř a s dalšími věcmi vedle tašky.

Uvažovat tak, že obviněný vydal věci uvedené v seznamu pod č. 1-32 „dobrovolně“, je možné v krajním případě jen v tom smyslu, že je policii fyzicky odevzdal, aniž činil nějaké překážky, kladl odpor nebo bránil policii ve faktickém převzetí a odvezení věcí. Nelze však pominout, že obviněný to učinil nikoli z vlastního spontánního rozhodnutí, nýbrž pod okamžitým a bezprostředním vlivem soudního příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků za situace, kdy se policie dostavila na místo se zjevným záměrem provést prohlídku na podkladě tohoto příkazu a kdy obviněnému předložila a doručila příkaz k prohlídce. Sepsání protokolu o provedení prohlídky, jeho obsah, charakter údajů do něho pojatých a pořízená fotodokumentace jasně svědčí o tom, že posuzovaný úkon byl prohlídkou jiných prostor a pozemků podle § 83a odst. l tr. ř. Okolnost, že obviněný po předložení soudního příkazu k prohlídce sám vydal policii na místě prohlídky hledané věci, rozhodně není důvodem pro závěr, že prohlídka jako úkon trestního řízení se vůbec nekonala, že vydání věcí obviněným s prohlídkou nesouviselo a že obviněný se odhodlal k vydání věcí, aniž k tomu byl nucen a aby dal policii k dispozici sebeusvědčující důkazy čistě z vlastní vůle. To, že při prohlídce může dojít k vydání věci, výslovně předpokládá ustanovení § 85 odst. 4 tr. ř. Vydání věci a provedení prohlídky se vzájemně nijak nevylučují.

Nejvyšší soud nemohl přisvědčit Krajskému soudu v Ústí nad Labem ohledně dobrovolnosti vydání věcí obviněným a je naopak přesvědčen, že vydání věcí bylo na obviněném vynuceno nezákonným příkazem k prohlídce jiných prostor a pozemků a v přímé souvislosti s nezákonnou prohlídkou jiných prostor a pozemků. Z toho nevyhnutelně vyplývá, že takto získané věcné důkazy nemohly být podkladem odsuzujícího výroku o vině obviněného. V tomto ohledu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného je důvodné, neboť odhlédne-li se od věcných důkazů získaných nezákonným způsobem, nemají skutková zjištění uvedená ve výroku o vině ohledně nedokonané části trestného činu žádnou oporu ve zbývajících důkazech a tím pádem jsou tato zjištění v extrémním rozporu se zbývajícími důkazy. V uvedeném směru nebyl skutek zjištěný ve výroku o vině vůbec způsobilý k právnímu posouzení. Předmětem právního posouzení se totiž stal skutek, který byl v podstatné části zjištěn způsobem, při němž nebyly dodrženy elementární podmínky ochrany ústavně zaručeného základního práva na nedotknutelnost obydlí.

Nejvyšší soud se neztotožnil ani s vyjádřením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který souhlasil s Krajským soudem v Ústí nad Labem a na podporu tohoto svého stanoviska odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2012, sp. zn. 11 Tdo 288/2012. V tomto usnesení byla posuzována otázka přípustnosti věcných důkazů vydaných obviněným v kauze, v níž byl podle námitek obviněného vydán nezákonný příkaz k domovní prohlídce. Citované usnesení ovšem vychází ze zjištění, že domovní prohlídka neproběhla, neboť bylo od jejího provedení upuštěno. Tím se situace, z které vycházelo citované rozhodnutí, liší od posuzované věci, v níž naopak policie k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků evidentně přikročila.

Na druhé straně nemohl Nejvyšší soud akceptovat námitky obviněného směřující proti té části výroku o vině, která je založena na zjištění, že prodával metamfetamin.

Nesouhlas obviněného s důkazy, které se staly podkladem uvedeného zjištění, a jeho polemika se způsobem, jímž soudy hodnotily tyto důkazy, stojí mimo rámec dovolacího důvodu. Znovu je třeba připomenout, že dovolacímu důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. odpovídají jen takové námitky, jimiž se tvrdí, že skutek, tak jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným. Skutkové námitky zásadně nejsou dovolacím důvodem. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně přichází v úvahu pouze v případě, kdy tu je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V uvažovaném směru se o takový rozpor evidentně nejedená, protože pro zjištění, že obviněný prodával metamfetamin, měly soudy odpovídající obsahový podklad v důkazech, přičemž zhodnotily tyto důkazy způsobem, který je z hlediska zásad volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. přijatelný.

Obviněný namítl, že část výroku o vině týkající se prodeje metamfetaminu znamená porušení obžalovací zásady. Vzhledem k tomu, že jde o jednu ze základních zásad trestního řízení (§ 2 odst. 8 tr. ř., § 220 odst. l tr. ř.), pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že k porušení obžalovací zásady nedošlo. Totožnost skutku, pro který byl obviněný odsouzen, se skutkem, pro který na něho byla podána obžaloba, nespočívá v úplné shodě všech skutkových okolností představujících ve svém souhrnu skutek. Zůstane-1i v poměru mezi rozsudkem a obžalobou zachována podstata skutku, pak jeho totožnost není dotčena tím, že některá dílčí okolnost odpadne nebo naopak přistoupí. Byla-li na obviněného podána obžaloba pro skutek spočívající v tom, že v kritickou dobu vyráběl metamfetamin, není totožnost skutku narušena tím, že Okresní soud v Chomutově pojal do výroku o vině nad tento rámec ještě zjištění, že obviněný tuto drogu také prodával. Výroba a prodej drog jsou alternativními znaky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. l tr. zákoníku. I když obžaloba byla podána pro skutek vymezený jednáním obviněného záležejícím jen ve výrobě metamfetaminu, nebyla totožnost skutku ve smyslu § 2 odst. 8 tr. ř., § 220 odst. l tr. ř. dotčena tím, že do rozsudečného výroku o vině bylo pojato zjištění, podle něhož vyrobený matamfetamin obviněný také prodával.

Námitky týkající se závislosti obviněného na metamfetaminu nejsou dovolacím důvodem, neboť mají vyloženě jen skutkovou povahu. Z dosavadních zjištění o povaze a způsobu provedení posuzovaného činu nevyplývá nic, co by ukazovalo na možnost, že obviněný nebyl trestně odpovědný z důvodu nepříčetnosti. Pokud za tohoto stavu nebyl duševní stav obviněného předmětem znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, nemá to z hlediska právního posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. žádný význam.

Výrok o trestu nemůže obstát již proto, že je vadný výrok o vině. Námitkami obviněného směřujícími proti výroku o trestu se Nejvyšší soud dále již nezabýval.

Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného zrušil jak napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, tak rozsudek Okresního soudu v Chomutově jako součást řízení předcházejícího napadenému rozsudku, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu v Chomutově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování bude Okresní soud v Chomutově přihlížet pouze k těm důkazům, které byly opatřeny při úkonech provedených v souladu s trestním řádem.

Poučení: : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. března 2013

Předseda senátu

JUDr. Petr Hrachovec

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru