Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 1382/2019Usnesení NS ze dne 11.12.2019

HeslaDovolací důvody
Krádež
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1382.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

§ 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 419/20


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 1382/2019-220

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 12. 2019 o dovolání obviněné K. K., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 7 To 187/2019, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 51 T 135/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné K. K. odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 3. 2019, č. j. 51 T 135/2018-148, byla obviněná K. K. shledána vinnou přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a byla za to odsouzena podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 62 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku k samostatnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 90 hodin. Podle § 63 odst. 2 tr. zákoníku bylo současně obviněné na dobu trestu uloženo, aby podle svých sil nahradila škodu, kterou trestným činem způsobila. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozené T. Ž. na náhradu škody.

2. Podle učiněných skutkových zjištění se obviněná dopustila uvedeného přečinu jednáním spočívajícím v tom, že dne 27. 8. 2018 v době od 7:00 hodin do 14:30 hodin v Praze 10, XY, v bytě č. 17, kde pracovala jako chůva, odcizila ze skříně v ložnici kabelku zn. Kipling zelené barvy v hodnotě 2 100 Kč, šálu z čisté vlny nezjištěné značky v hodnotě 3 400 Kč, dámskou koženou kabelku nezjištěné značky v hodnotě 1 900 Kč, šálu Pašmína v hodnotě 800 Kč, ručně malovanou hedvábnou šálu v hodnotě 3 600 Kč, kruhovou vínovou šálu v hodnotě 400 Kč, kašmírovou fialovomodrou šálu v hodnotě 1 200 Kč a jeden pár náušnic z bílého zlata v hodnotě 22 600 Kč, čímž poškozené T. Ž. způsobila škodu v celkové výši 36 000 Kč.

3. Tento rozsudek následně napadla obviněná odvoláním, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 6. 2019, č. j. 7 To 187/2019-175, podle § 256 tr. ř. zamítl.

4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podala obviněná dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že usnesení odvolacího soudu je vnitřně nesouladné, nepřesvědčivé a nepřezkoumatelné, přičemž jím bylo porušeno několik ustanovení trestního řádu. Především se jednalo o § 2 odst. 6 tr. ř., neboť soud druhého stupně uvedl, že dokazování je doménou soudu stupně prvního a odvolací soud není oprávněn toto hodnocení měnit, což obviněná shledává absurdním. Odůvodnění usnesení městského soudu pak není logicky ani věcně přesvědčivé, omezilo se v podstatě na jeho bod 14. a není zřejmé, jak byl učiněn závěr, že se skutek stal a spáchala ho obviněná. Navázalo tak na rozsudek soudu prvního stupně, neboť v něm nelze nalézt, jak se soud vypořádal s důkazy, které svědčí o její nevině. V podrobnostech obviněná poukázala na výpověď svědka V. E., který si nebyl jistý, zda viděl u vchodových dveří právě ji, přičemž nebyla provedena rekognice. Svědek si měl všimnout igelitových tašek a nenápadné šály, ale nezaznamenal žluté svítivé tričko obviněné. Jednalo se navíc o dlouholetého pacienta otce poškozené. Poškozená dále nepředložila jakékoli podklady k tomu, co jí mělo být odcizeno. Svědek D. Ž., otec poškozené, popsal igelitové tašky, které měla mít obviněná nachystané, i jejich počet, ač opakoval, že tomu nevěnoval pozornost, což vzájemně nekoresponduje, resp. může platit jedno nebo druhé, nadto tašky byly uzavřené, přesto z nich ve vchodových dveřích měla vypadnout jedna z šál. Rovněž si vzájemně neodpovídala tvrzení jmenovaného svědka a poškozené, že zaznamenali otevřené dveře skříně, kde byly věci uloženy, avšak současně tomu opět nevěnovali pozornost. Nijak potom soudy nereagovaly na lživá tvrzení poškozené, a to stran kamerového záznamu, který neexistoval, či informací vyplývajících z referencí agentur, u nichž obviněná nabízela své služby, nebyly také vypořádány rozpory ohledně toho, jak vůbec byla zjištěna krádež. Zdravému rozumu by potom odporovalo odcizení věcí, když obviněná věděla, že je naposledy chůvou dětí poškozené a bude ji při hlídání dětí střídat otec poškozené. Nebyl proto zjištěn stav, o němž by nebyly důvodné pochybnosti ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř.

5. S ohledem na popsané skutečnosti obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil.

6. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k tomuto dovolání uvedla, že námitky obviněné neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť se jimi snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak to učinily soudy obou stupňů, a tím i změny skutkových zjištění. V daném ohledu však nelze ve věci shledat žádný rozpor, natož extrémní, naopak je třeba konstatovat, že soudy zjistily skutkový stav řádně bez důvodných pochybností ve smyslu stanovených pravidel, když se opřely zejména o výpovědi poškozené, jejích rodinných příslušníků a V. E., které byly shledány věrohodnými a o odborné vyjádření stran stanovení výše způsobené škody. Poukázaly i na skutečnost, že do bytu nikdo cizí nechodil, resp. pokud se zde nacházeli např. řemeslníci, byla poškozená vždy přítomna. Jedinou osobou, která do bytu docházela, byla obviněná.

7. Státní zástupkyně proto navrhla dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.

8. Toto vyjádření bylo zasláno obviněné k možné replice, čehož využila a sdělila, že by bylo přílišným formalismem neumožnit straně, která nesouhlasí se skutkovými závěry, se jim bránit. V rámci svého dovolání navíc v konečném důsledku dovodila nesprávné právní posouzení věci, neboť jako trestný čin bylo hodnoceno jednání, u něhož není zřejmé, zda k němu došlo. Rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je do očí bijící, proto jsou tvrzení státní zástupkyně nepochopitelná. Jejími námitkami se soudy nižších stupňů řádně nezaobíraly. Pokud se na závěr státní zástupkyně pokusila o krátké hodnocení důkazní situace, jedná se pouze o tvrzení bez odůvodnění, resp. opírající se jen o to, že do bytu nechodil nikdo cizí, a pokud tam docházela jako chůva obviněná, na základě pravděpodobnostní teorie byla shledána vinnou. Obviněná proto setrvala na svém původním návrhu.

9. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§ 265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

10. Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzené důvody odpovídají důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.

11. Obviněná své dovolání výslovně opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Při přezkumné činnosti, zda taková vada nastala, je ovšem dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, resp. dále upřesněn v souvisejícím odůvodnění.

12. K tomu je potřeba uvést, že v rámci zmíněného dovolacího důvodu se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. § 265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat tak důkazy provedené již dříve.

13. V podaném mimořádném opravném prostředku nicméně obviněná primárně napadla správnost skutkových zjištění, resp. způsob hodnocení důkazů soudy obou stupňů a rozsah dokazování. Takové námitky však pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.

14. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, je stav extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudu, a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad je nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).

15. Nejvyšší soud konstatuje, že takové pochybení ve věci obviněné K. K. shledat nelze. Bylo totiž provedeno dostatečně široké dokazování, provedené důkazy byly následně v souladu se zákonnými pravidly hodnoceny a na jejich podkladě byl zjištěn průběh skutkového děje. Při jeho dovozování bylo vycházeno především z výpovědi poškozené a svědků D. Ž. a V. E., a dále z vyjádření znalkyně Bc. Jitky Kotlanové. Z nich bylo namístě dovodit, že obviněná odcizila věci z bytu poškozené, a to způsobem a v hodnotě popsané shora. Naopak za podklad nebyla vzata zmíněnými důkazy vyvrácená výpověď obviněné.

16. K tomu Nejvyšší soud pouze obiter dictum doplňuje, že obviněné zjevně nelze přisvědčit, pokud se domnívá, že igelitové tašky či otevřené dveře skříně musely být poškozenou a jejím otcem vnímány pouze buď jako okolnost standardní anebo jako okolnost zcela nenormální, které by se ihned věnovali. Nepochybně lze připustit i vnímání určitého faktu jako neobvyklého, jenž je proto i zapamatován, nicméně s ohledem na kontext celé situace (poškozená ani její otec nepředpokládali odcizení žádných věcí) jako nevyvolávajícího potřebu nutného okamžitého řešení. Stejně tak není důvodu zpochybňovat tvrzení svědka V. E., jenž si uvědomil setkání s osobou, které vypadla na zem z igelitové tašky šála (v srpnu), což si zapamatoval, avšak nijak ho neupoutalo žluté tričko této osoby. Neprovedení rekognice se jmenovaným svědkem pak věrohodnost jeho výpovědi, která jinak koresponduje s výpověďmi poškozené a jejího otce, nijak neomezuje. Předložení dokladů (nabývacích apod.) k odcizeným věcem potom nepochybeně není nutnou podmínkou pro závěr o spáchání trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku, pokud bylo jinak, mimo jiné i z fotografie poškozené s jednou z odcizených šál, ověřeno, že tyto věci měla ve svém vlastnictví. Na věrohodnost výpovědi poškozené nemají vliv ani skutečnosti, zmiňované obviněnou v dovolání, týkající se původního tvrzení poškozené, stran údajného kamerového záznamu (což poškozená vysvětlila ve své výpovědi – viz č. l. 78 trestního spisu) či referencí agentury (č. l. 95 a 96 trestního spisu), zásadnější význam nemá ani vědomí obviněné, které měla o tom, že bude dne 27. 8. 2018 střídána otcem poškozené, neboť zmíněná výměna bývala podle obou zúčastněných velice rychlá. Okolnost, že obviněná věděla, že je uvedeného dne naposledy chůvou dětí poškozené, pak rozhodně nesvědčí v její prospěch.

17. V dalším, pokud se jedná o důkazní situaci, hodnocení důkazů a na to navazující skutková zjištění, Nejvyšší soud odkazuje na rozhodnutí soudů obou stupňů, neboť není namístě v rámci dovolacího řízení skutečnosti uvedené v jimi vyhotovených odůvodněních opakovat. Tato odůvodnění jsou potom skutečně spíše stručná, nicméně adekvátně věci, jejímž rysem nebyla skutková ani právní obtížnost.

18. Pro úplnost lze doplnit, že tvrzení odvolacího soudu o míře jeho možnosti přezkoumávat hodnocení důkazů soudem prvního stupně, které obviněná zpochybnila, nebylo v dovolání citováno celé, neboť odvolací soud tento přezkum nevyloučil, pouze poukázal na omezení, která mu v daném ohledu klade trestní řád (srov. závěry publikované pod č. 53/1992-I. nebo č. 20/1997 Sb. rozh. tr.).

19. Jinak řečeno, pokud soudy obou stupňů po dostatečně pečlivém hodnocení výpovědi obviněné, poškozené a svědků, za podpory dalších důkazů, dovodily průběh skutkového děje ve shora naznačeném smyslu, nelze jim vytknout žádné porušení stanovených pravidel, jež by mohlo být rozporem, natož extrémním, neboť skutková věta výroku o vině zcela důvodně a logicky navazuje na provedené důkazy, resp. není s nimi v žádném nesouladu. V daném rozsahu se tedy argumentace obviněné s tvrzeným dovolacím důvodem míjí.

20. Učiněným skutkovým zjištěním potom odpovídá i vyslovená právní kvalifikace, což však již obviněná nijak konkrétně nenapadla.

21. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud konstatuje, že námitky předložené obviněnou v dovolání se míjí s věcným naplněním tvrzeného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Proto dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. 12. 2019

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Radek Doležel

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru