Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 1330/2011Usnesení NS ze dne 11.07.2012

HeslaKrádež
Loupež
Nedovolené ozbrojování
Neoprávněné držení platební karty
Neoprávněné užívání cizí věci
Podvod
Porušování domovní svobody
Poškození cizí věci
Vydírání
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.1330.2011.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. c) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. k) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 234 odst. 1 tr. zák.

§ 234 odst. 2 písm. a) tr. zák.

§ 234 odst. 3 tr. zák.

§ 235 odst. 1 tr. zák.

§ 235 odst. 2 písm. a) tr. zák.

§ 235 odst. 2 písm. c)...

více
Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 4091/12 ze dne 10.01.2013 (odmítnuto)
soudce zpravodaj doc. JUDr. Michaela Židlická, Dr.

III. ÚS 2875/12 ze dne 19.12.2012 (odmítnuto)
soudce zpravodaj prof. JUDr. Jan Musil, CSc.

III. ÚS 1264/13 ze dne 18.07.2013 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Vladimír Kůrka


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 1330/2011-I.-436

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 11. července 2012 v Brně dovolání obviněných F. K., J. W., roz. B., L. Š., O. K. a L. Č., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 48 T 8/2008, a rozhodl takto:

I.

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, ohledně obviněných F. K., J. W., roz. B., L. Š., O. K. a L. Č.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. za přiměřeného použití § 261 tr. ř. se zrušují rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 2 To 107/2011, ohledně obviněného M. S.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc obviněných F. K., J. W., roz. B., L. Š., M. S., O. K. a L. Č. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

II.

Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obvinění F. K., J. W., roz. B., L. Š.,O. K. a L. Č. berou do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 4. 6. 2010, sp. zn. 48 T 8/2008, uznal obviněného F. K. vinným pod body 1), 3), 6), 7), 8), 11), 14a) rozsudku trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák., pod bodem 11) rozsudku trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zák., pod body 2), 4), 5), 9), 10), 12), 13), 15), 16), 17), 18), 19), 20), 21), 22), 23) a 26) rozsudku trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., pod body 24), 25), 28) a 29) rozsudku trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stádiu přípravy podle § 7 odst. 1 tr. zák., pod bodem 14a) rozsudku trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 3 tr. zák., pod bodem 24) rozsudku trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zák., pod body 2), 4), 5), 6), 8), 9), 10), 11b), 12), 15), 16), 17), 18), 19), 20), 21), 22), 23), 24), 26) a 28) rozsudku trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., pod bodem 14b) rozsudku trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., pod body 19) a 29) rozsudku trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák., pod body 1), 7), 8), 11) a 25) rozsudku trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 alinea 1 tr. zák. Podle § 234 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. odsoudil obviněného F. K. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti let. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu uložil trest propadnutí věci, a to černé kapesní svítilny značky Philips, dvou kusů celokovových páčidel, jedno modré, druhé černé barvy a jednoho kusu zohýbaného drátu.

Obviněného J. W., roz. B. uznal vinným pod body 1), 3), 6), 7), 8), 11), 14a) rozsudku trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák., pod bodem 11) rozsudku trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zák., pod body 2), 4), 5), 9), 10), 12), 13), 15), 16), 17), 18), 19), 20), 21), 22), 23) a 26) rozsudku trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr. zák., dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., pod body 24), 25), 28) a 29) rozsudku trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stádiu přípravy podle § 7 odst. 1 tr. zák., pod bodem 14a) rozsudku trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 3 tr. zák., pod bodem 24) rozsudku trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zák., pod body 2), 4), 5), 6), 8), 9), 10), 11b), 12), 15), 16), 17), 18), 19), 20), 21), 22), 23), 24), 26) a 28) rozsudku trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., pod bodem 14b) rozsudku trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., pod body 19) a 29) rozsudku trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák., pod body 1), 7), 8), 11) a 25) rozsudku trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 alinea 1 tr. zák. Podle § 234 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let. Pro výkon trestu zařadil obviněného do věznice se zvláštní ochranou podle zák. č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

Obviněného L. Š. uznal vinným pod body 2), 4) a 5) rozsudku trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr. zák., který spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., pod body 3), 6) a 7) rozsudku trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák., který spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., pod body 2), 4), 5) a 6) rozsudku trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Podle § 234 odst. 3 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. a § 42 odst. 1 tr. zák. odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti let. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou.

Obviněného O. K. uznal vinným pod bodem 1) rozsudku trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. Podle § 234 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu uložil trest propadnutí věci, a to jednoho kusu radiostanice značky Cobra Micro Talk s jedním kusem sluchátek celohlavových, jednoho kusu nástavce dalekohledu na noční vidění s nápisem Night Super 3x78, výrobního čísla ....

Obviněného L. Č. uznal vinným pod bodem 24) rozsudku trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., který spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Podle § 234 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. a § 42 odst. 1 tr. zák. odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti let. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou.

Obviněného M. S. uznal vinným pod body 8), 11) a 14a) rozsudku trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., pod bodem 24) rozsudku trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., pod body 12), 13), 15), 17), 18), 19), 20), 21), 22) a 23) trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr. zák., pod body 8), 11), 12), 15), 17), 18), 19), 20), 21), 22), 23) a 24) rozsudku trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., pod bodem 11) rozsudku trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zák., pod bodem 14a) rozsudku trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 3 tr. zák., pod bodem 24) rozsudku trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zák., pod bodem 19) rozsudku trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák., pod bodem 27) rozsudku trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Podle § 234 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. obviněného odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. jej zařadil pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil zabrání věci, a to 561 kusů náboje ráže 9mm Luger, zčásti továrně vyrobených a zčásti přebíjených, které byly zajištěny při domovní prohlídce v domě obviněného M. S.

Obviněného P. N. uznal vinným pod bodem 25) rozsudku trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. ve stádiu přípravy podle § 7 odst. 1 tr. zák. a pod bodem 28) rozsudku trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Podle § 234 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že

obviněného F. K. uznal vinným pod body 1), 3), 6), 7), 8), 11), 14a) rozsudku zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, pod bodem 11) rozsudku trestným činem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, pod body 2), 4), 5), 9), 10), 12) a 13) rozsudku trestným činem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, pod body 4), 5), 6), 8), 9), 10), 11b) a 12) rozsudku trestným činem poškozování cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, pod body 1), 7), 8), 11) a 25) rozsudku trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, pod bodem 14a) rozsudku trestným činem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, pod bodem 24) rozsudku trestným činem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku. Podle § 173 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti let. Podle § 56 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku zařadil obviněného do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložil obviněnému trest propadnutí věci, a to černé kapesní svítilny značky Philips, dvou kusů celokovových páčidel, jedno modré, druhé černé barvy a jednoho kusu zohýbaného drátu.

Obviněného J. W., roz. B. uznal vinným pod body 1), 3), 6), 7), 8), 11), 14a) rozsudku zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, pod bodem 11) rozsudku trestným činem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, pod body 2), 4), 5), 9), 10), 12) a 13) rozsudku trestným činem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, pod body 4), 5), 6), 8), 9), 10), 11b) a 12) rozsudku trestným činem poškozování cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, pod body 1), 7), 8), 11) a 25) rozsudku trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, pod bodem 14a) rozsudku trestným činem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, pod bodem 24) rozsudku trestným činem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku. Podle § 173 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Podle § 56 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou.

Obviněného L. Š. uznal vinným pod body 2), 4) a 5) rozsudku trestným činem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku, pod body 3), 6) a 7) rozsudku trestným činem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a pod body 2), 4), 5) a 6) rozsudku trestným činem poškozování cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Podle § 173 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let. Podle § 56 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou.

Obviněného O. K. uznal vinným pod bodem 1) rozsudku zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku. Podle § 173 odst. 3 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Podle § 56 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložil obviněnému trest propadnutí věci, a to jednoho kusu radiostanice značky Cobra Micro Talk s jedním kusem celohlavových sluchátek, jednoho kusu nástavce dalekohledu na noční vidění s nápisem Night N Super 3x78, výrobní číslo ....

Obviněného L. Č. uznal vinným pod bodem 24) rozsudku zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let. Podle § 56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody a se zbývajícími nároky na náhradu škody odkázal poškozené na řízení ve věcech občanskoprávních.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 2 To 107/2010, podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného M. S. podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně a odvolání obviněného P. N. podané proti výroku o vině a trestu rozsudku soudu prvního stupně.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, podal obviněný F. K. prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů je nesprávné. Nesouhlasí především s tím, že výpověď obviněného J. W. byla hodnocena jako věrohodná, a postrádá odůvodnění toho, jaká zjištění podporují a odůvodňují použitelnost této výpovědi. Napadl znalecké posudky z odvětví psychiatrie a psychologie týkající se obviněného J. W., důkazy výslechy jednotlivých policistů, zajištění pachových stop, úřední záznamy Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Odkázal na závěr psychologického posudku, podle něhož obecná hodnověrnost obviněného J. W. je snížená. Dále namítl, že rozsudek odvolacího soudu není podrobně odůvodněn a odvolací soud se pouze ztotožnil s rozsudkem soudu prvního stupně. Proto nemá ani možnost vznést námitky proti důvodům, které vedly k takovému rozhodnutí. Poukázal na to, že pokud jej odvolací soud neuznal vinným skutky, u kterých nebyl podle svého vyjádření přítomen obviněný J. W. a pokud existoval nedostatek nepřímých důkazů, potom by soud měl učinit stejný závěr ohledně veškerých výpovědí obviněného J. W. Namítl, že v celém řízení nebyly opatřeny důkazy k tomu, aby z nich mohl být učiněn bez jakýchkoliv pochybností závěr o vině. Závěr o jeho vině nelze dovodit pouze na podkladě výpovědi spoluobviněného J. W., zvlášť v situaci, když takový důkaz byl podle názoru obviněného v průběhu řízení podstatným způsobem zpochybněn jinými provedenými důkazy.

Obviněný F. K. z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný F. K. učinil dne 23. 6. 2011 podání označené jako „Doplněné dovolání“. Nejvyšší soud nepřihlížel k tomuto podání, protože nebylo učiněno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Proti výše uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný J. W., roz. B. prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. k) a l) tr. ř. Namítl chybějící výrok o trestu u obviněných M. S. a P. N. a domnívá se, že absence těchto výroků způsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku odvolacího soudu, a je proto podle jeho názoru dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Dále namítl, že došlo rozhodnutím odvolacího soudu k porušení zásady zákazu reformationis in peius, protože odvolací soud jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou, aniž by se jakýmkoliv způsobem vypořádal s otázkou jeho zvláštní ochrany podle zák. č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

Namítl, že odvolací soud se nevypořádal s námitkou, že bylo porušeno právo na jeho obhajobu, protože soud prvního stupně zamítl jeho návrh na doplnění dokazování, zejména výslechem svědkyně V. H. a její rodiny, a je proto dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Odvolací soud nepřezkoumal jeho odvolání dostatečným způsobem a nevypořádal se s důvody odvolání a neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku. Obviněný poukázal na nedostatky v provedeném dokazování, na celý obsah spisu a průběh trestního řízení. Závěry soudů obou stupňů o jeho vině považuje za nesprávné, protože byly učiněny v rozporu se základními principy rozhodování orgánů činných v trestním řízení. Dále namítl, že byl nezákonně držen ve vazbě a že na tuto skutečnost soud několikrát výslovně upozornil.

Obviněný J. W., roz. B. z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, stejně jako další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný J. W., roz. B. učinil dne 30. 6. 2011 podání označené jako „Replika k vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 2. 6. 2011 a doplnění dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.“ a dne 21. 11. 2011 podání označené jako „Dodatek k dovolání“. Nejvyšší soud k těmto podáním nepřihlížel, protože nebyla učiněna prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

D. W., manželka obviněného J. W., roz. B., učinila dne 2. 1. 2012 podání označené jako „Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010“. Nejvyšší soud nepřihlížel k tomuto podání, protože nebylo podáno oprávněnou osobou (§ 265d odst. 1, 2 tr. ř.).

Obviněný L. Š. podal prostřednictvím svého obhájce včas dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. d), g), a k) tr. ř. Namítl, že se od sebe liší rozsudek soudu druhého stupně, jak byl vyhlášen, od jeho písemného vyhotovení, neboť při vyhlášení bylo uvedeno, že se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje ve všech výrocích, zatímco v písemném vyhotovení je uvedeno, že byl zrušen pouze částečně. Podle obviněného skutková zjištění neodpovídají provedeným důkazům, hmotně právní posouzení skutkového stavu je nesprávné a není v souladu s příslušnými ustanoveními trestního zákona, resp. trestního zákoníku. Obviněný především napadl nevěrohodnost výpovědí obviněného J. W., na nichž se podle jeho názoru nezákonně podíleli policisté v součinnosti se státním zastupitelstvím. Poukázal na to, že závěr nalézacího soudu v prvním rozsudku ze dne 27. 5. 2009, že výpověď obviněného J. W. z přípravného řízení je v celém rozsahu věrohodná, je v rozporu se závěrem téhož soudu v jeho dalším rozsudku ze dne 4. 6. 2010, ve kterém tento soud u některých skutků neposoudil jako věrohodnou změněnou výpověď obviněného J. W. učiněnou v hlavním líčení.

Namítl, že soud prvního stupně nesprávně hmotněprávně posoudil skutky pod body 3) a 6) rozsudku soudu prvního stupně týkající se jeho trestné činnosti, a skutky pod body 2), 4), 5) a 7) rozsudku soudu prvního stupně týkající se ostatních obviněných a je proto dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Poukázal na to, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu a řádný proces, protože odvolací soud nerozhodl o návrzích obviněných a jejich obhájců na doplnění dokazování obsažených v odvoláních i podaných přímo u veřejného zasedání. Namítl, že se odvolací soud nevypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí se všemi námitkami obviněných, ale pouze formálně odkázal na skutková zjištění soudu prvního stupně. Podle jeho názoru došlo v průběhu trestního řízení k závažným porušením zákona ze strany orgánů činných v trestním řízení, které zasáhly do jeho práva na spravedlivý proces, a lze je podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Poukázal také na to, že bylo porušeno ustanovení trestního řádu o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání, které se konalo dne 27. 1. 2011 před odvolacím soudem o odvoláních spoluobviněných M. S. a P. N., a je proto dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Dále namítl, že výrok rozsudku odvolacího soudu je neúplný, neboť neobsahuje uvedení příslušných ustanovení trestního zákona, tedy tzv. právní větu, což je v rozporu s ustanovením § 120 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. ř. Tím je naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.

Obviněný L. Š. z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný O. K. podal prostřednictvím svého obhájce včas dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c) a l) tr. ř. Namítl, že jednou z podmínek spravedlivého procesu je to, že obhájce JUDr. Jiří Nedvědický, který jej obhajoval, nemůže ve stejném procesu být obhájcem spoluobviněného J. W., protože zájmy obviněných si odporují. Namítl, že jeho vina byla prokázána pouze výpovědí obviněného J. W. Obviněný J. W. podle názoru obviněného O. K. nebyl vůbec zastoupen obhájcem a nemohou být platné ani jeho výpovědi z přípravného řízení. Odvolací soud se nevypořádal s touto námitkou.

Dále namítl, že je naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., protože i když odvolací soud přezkoumal v řádném řízení rozhodnutí soudu prvního stupně, neodstranil vadu spočívající v tom, že obhájce JUDr. Jiří Nedvědický nebyl vyloučen podle § 37a odst. 2 tr. ř. z výkonu obhajoby obviněného J. W. Poukázal na to, že námitku vyloučení obhájce JUDr. Jiřího Nedvědického z výkonu obhajoby obviněného J. W. již uplatnil u soudů obou stupňů a tyto se s ní v odůvodněních svých rozhodnutí nevypořádaly. Dále namítl, že zatímco jemu byla ustanovena soudem obhájkyně JUDr. Milada Nedvědická a poté ji jako substituent zastoupil její manžel JUDr. Jiří Nedvědický při jeho prvním výslechu, byl později ustanoven JUDr. Jiří Nedvědický jako obhájce spoluobviněnému J. W. Obviněný je tak přesvědčen, že nebylo možné, aby jeho obhajobu a obhajobu spoluobviněného J. W. vykonávali manželé JUDr. Milada Nedvědická a JUDr. Jiří Nedvědický, kteří mají společnou advokátní kancelář, protože zájmy obou těchto obhájců si v této věci odporují. Namítl, že byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. také proto, že orgán činný v trestním řízení nesplnil svoji povinnost a neumožnil obhájkyni JUDr. Miladě Nedvědické řádně vykonávat obhajobu, tj. nevyrozuměl ji o tom, že se může zúčastnit výslechu obviněného J. W. Podle jeho názoru proto nemohl soud prvního stupně opřít výrok o vině o tento důkaz - výpověď obviněného J. W.

Poukázal na to, že bylo porušeno ustanovení trestního řádu o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání, které se konalo dne 27. 1. 2011 před Vrchním soudem v Praze o odvoláních spoluobviněných M. S. a P. N. Namítl, že rozsudek odvolacího soudu neodpovídá ustanovení § 120 tr. ř., protože pokud rozhoduje odvolací soud, o vině, musí zároveň ve svém rozhodnutí uvést, na základě kterého z podaných odvolání oprávněných osob došlo ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně a v jakém rozsahu. Napadený rozsudek odvolacího soudu je proto z tohoto hlediska nepřezkoumatelný. Namítl, že soudy obou stupňů hodnotily chybně otázku hodnověrnosti spoluobviněného J. W. a věrohodnosti jeho výpovědi, která byla v celém průběhu trestního řízení zásadní.

Obviněný O. K. z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010.

Obviněný L. Č. podal prostřednictvím svého obhájce včas dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g), k) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spatřuje v tom, že z výroku rozsudku odvolacího soudu nelze zjistit, jakými skutky byl uznán vinným, když obdobně totéž platí i u ostatních obviněných. Namítl, že z rozsudku odvolacího soudu nevyplývá, jaké trestné činy zůstaly nezměněny ve výroku o vině, jak je uvedeno na str. 17 rozsudku odvolacího soudu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spočívá v tom, že bylo porušeno ustanovení trestního řádu o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání Vrchního soudu v Praze, které se konalo dne 27. 1. 2011 o odvoláních spoluobviněných M. S. a P. N. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, protože podle jeho názoru se odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí nevypořádal s jeho námitkami a nebyla naplněna skutková podstata zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.

Obviněný L. Č. z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010 a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 6. 2010, sp. zn. 48 T 8/2008, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný L. Č. učinil dne 21. 10. 2011 podání označené jako „Dodatek k dovolání“. Nejvyšší soud k tomuto podání nepřihlížel, protože nebylo učiněno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovoláním obviněných F. K., J. W. a L. Č. ze dne 2. 6. 2011 uvedl, že obviněný F. K. směřuje své námitky výhradně proti správnosti hodnocení provedených důkazů a proti skutkovým závěrům soudů obou stupňů. Je tedy zřejmé, že námitky vznesené obviněným v jeho dovolání neodpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V případě dovolání obviněného J. W. uvedl, že obviněný může napadnout dovoláním takové rozhodnutí, jímž byl uznán vinným a uložen mu trest, tj. má právo napadnout takový výrok rozhodnutí, který se ho bezprostředně dotýká. Námitka, že rozsudek soudu druhého stupně neobsahuje výrok o trestu ohledně obviněných M. S. a P. N., je proto nedůvodná. Uvedl, že nedošlo k porušení zákazu reformace in peius, neboť odsuzující rozsudek soudu druhého stupně, který se týká obviněného J. W. je mírnější než odsuzující rozsudek soudu prvního stupně. Dále uvedl, že jestliže obviněný J. W. vytýká soudům nedostatky v procesu dokazování a různá procesní pochybení, která podle obviněného znamenají nezákonnost jeho procesu, takové důvody nemohou být podkladem pro dovolací důvody, které uplatnil.

K dovolání obviněného L. Č. uvedl, že obviněný může napadnout dovoláním jen takové rozhodnutí, jímž byl uznán vinným a uložen mu trest, případně zamítnut jeho řádný opravný prostředek proti takovému rozhodnutí. Vrchní soud v Praze ve veřejném zasedání dne 27. 1. 2011 nerozhodoval o jeho odvolání, a proto nebylo porušeno ustanovení trestního řádu o jeho přítomnosti při veřejném zasedání a nebyl proto ani naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Dále poukázal na to, že obviněný L. Č. namítl, že z napadeného rozsudku odvolacího soudu není zcela zřejmé, které trestné činy a kterých obviněných zůstaly v rozsudku soudu prvního stupně nedotčeny. Není zřejmý ani důvod, proč odvolací soud rozhodoval o obviněných M. S. a P. N. samostatným usnesením a nikoli společně se zbývajícími obviněnými jediným rozhodnutím.

Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného F. K., protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného J. W., neboť je zjevně neopodstatněné. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu dovolání obviněného L. Č. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 2 To 107/2010, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud učinil takové rozhodnutí ohledně všech obviněných a přiměřeně rozhodl ve smyslu § 265l odst. 4 tr. ř. Nejvyšší státní zástupce souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněných L. Š. a O. K. ze dne 20. 6. 2011 uvedl, že je třeba přisvědčit námitce obviněného L. Š., že se od sebe liší rozsudek soudu druhého stupně, jak byl vyhlášen a jak byl písemně vyhotoven. Tuto vadu však není možné podřadit pod žádný ze zákonem stanovených dovolacích důvodů. Nejvyšší státní zástupce neshledal vadnou právní kvalifikaci skutků obviněného L. Š. pod body 2), 4) a 5) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem soudu druhého stupně. Ve všech skutcích byl obviněný L. Š. spolupachatelem obviněných F. K. a J. W., kteří násilně vnikali do podnikatelských objektů a muselo mu být předem zřejmé, že při takovém jednání dojde k poškození majetku. Jednání spoluobviněných v rámci výše uvedených skutků, jimiž způsobili poškození cizí věci, tedy nelze považovat za exces z dohody zahrnující spáchání trestného činu, za který by neměl obviněný L. Š. nést odpovědnost.

Podle nejvyššího státního zástupce je nedůvodná i námitka obviněného L. Š., že došlo k porušení ustanovení o jeho přítomnosti při veřejném zasedání, v němž rozhodoval Vrchní soud v Praze o odvoláních spoluobviněných M. S. a P. N. V té době již byl obviněný L. Š. pravomocně odsouzen a jakákoli jeho další účast na veřejném zasedání o odvoláních, která se ho netýkala, byla proto vyloučena. Námitka uplatněná obviněným L. Š. v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., že v rozsudku soudu druhého stupně absentují tzv. právní věty ohledně skutků pod body 14b) – 23) a 26) – 29) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, je částečně důvodná. V napadeném rozsudku chybí právní věty k bodu 2) a 25) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, ohledně ostatních bodů výroku o vině obviněný nesprávně namítá tuto skutečnost. Ostatní námitky obviněného směřují proti správnosti hodnocení provedených důkazů a proti skutkovým závěrům soudu a nelze je tedy podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se soud druhého stupně konkrétně nevyjádřil k námitce obviněného O. K., že jeho i obviněného J. W., jejichž zájmy byly v přímém rozporu, zastupoval během některých úkonů stejný obhájce JUDr. Jiří Nedvědický. Soud druhého stupně pouze na str. 73 odůvodnění svého rozhodnutí odkázal na své dřívější rozhodnutí ze dne 18. 11. 2009. Takový postup je nepřípustný, odvolací soud se s touto námitkou obviněného měl náležitě vypořádat. Trestní řád v úpravě této problematiky není zcela důsledný v tom, že soudu ukládá střežit případy kolize obhajoby pouze u zvolených obhájců; zákonodárce zřejmě předpokládal, že se soud vyvaruje toho, aby sám založil ustanovením obhájce takovou kolizi. Na druhé straně zákon č. 85/1966 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení § 19 odst. 1 písm. a), b), c) ukládá advokátovi v případě kolize zájmů odmítnout poskytnutí právních služeb. Toto ustanovení měli respektovat obhájci JUDr. Jiří Nedvědický a JUDr. Milada Nedvědická, což se nestalo. Z formálního hlediska sice obviněný O. K. obhájce měl, ale z pohledu materiálního zřejmě byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., a to i s ohledem na tvrzené nedostatky v činnosti orgánů činných v trestním řízení, které bránily obhájcům účinně vykonávat obhajobu (účastnit se jednotlivých úkonů). Dne 27. 1. 2011 byl obviněný O. K. již pravomocně odsouzen a žádné další účasti na veřejném zasedání o odvoláních jiných obviněných se tedy nemohl domáhat, a proto v případě obviněného O. K. nebyl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil z podnětu dovolání obviněných L. Š. a O. K. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, především usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 2 To 107/2010, a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc obviněných L. Š. a O. K. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud učinil takové rozhodnutí ohledně všech obviněných a přiměřeně rozhodl ve smyslu § 265l odst. 4 tr. ř. Nejvyšší státní zástupce souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud považuje za nutné uvést k nejčastěji uplatněnému důvodu dovolání, že podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek popsán ve skutkové větě výroku rozsudku o vině. Z těchto skutečností vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo učiněno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu. Takto zjištěným skutkovým stavem je zásadně vázán (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03, IV. ÚS 60/06). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je třeba uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy.

S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s provedenými důkazy, jestliže skutková zjištění soudů z těchto důkazů nevyplývají při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, jestliže se jedná o případ tzv. opomenutých důkazů, apod.

Vrchní soud v Praze při veřejném zasedání dne 19. 11. 2010 ve věci sp. zn. 2 To 1077/2010 vyhlásil rozsudek, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. se napadený rozsudek (rozumí se rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 6. 2010, sp. zn. 48 T 8/2008) zrušuje ve všech výrocích o vině, trestu a náhradě škody týkající se obžalovaných F. K., J. W., O. K., L. Č. a L. Š. Podle § 259 odst. 3 znovu rozhodl tak, že jsou vinni,…, přičemž výroky o vině a trestech jsou uvedeny výše na str. 4 až 5 tohoto usnesení.

V adhezním řízení rozhodl podle § 228 odst. 1 tr. ř. že obvinění jsou povinni rukou společnou a nerozdílnou zaplatit, a to

obvinění F. K., J. W. a O. K. společnosti Kooperativa Pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, Praha 1, Templová 747, částku 3.971.032 Kč, společnosti G4S Cash Services (CZ) a. s., Praha 8, Na Košince 2257/9, částku 1.255.523 Kč,

obvinění F. K., J. W. a L. Š. společnosti Kooperativa Pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, Praha 1, Templová 747, částku 21.725 Kč, společnosti PREFA Žatec, s. r. o., ul. Leoše Janáčka 1270, Žatec, částku 81.500 Kč, společnosti FOLLYX, spol. s. r. o., Žernosecká 10, 412 01 Litoměřice, částku 2.401.536,80 Kč, A. N. částku 10.200 Kč, České pojišťovně, a. s., Spálená 75/16, 113 04 Praha 1, částku 754.450 Kč, VZP ČR se sídlem Praha 3, Orlická 4/2020, 130 00, částku 9.342,28 Kč, R. Š. částku 1.861.500 Kč,

obvinění F. K., J. W. a M. S. společnosti Jatky Hradský, s. r. o., se sídlem Strakonice, Písecká 594, 386 01, částku 255.110,50 Kč, A. H. částku 134.627 Kč, Z. Š. částku 48.488,75 Kč, České pojišťovně, a. s., Spálená 75/16, 113 04 Praha 1, částku 322.398 Kč, V. D. částku 3.293.617 Kč, společnosti Kostelecké uzeniny, a. s., Kostelec 60, částku 73.670 Kč, Společnosti Hutchinson, s. r. o., Klostermannova 995/2, 337 01 Rokycany, částku 32.000 Kč, společnosti KOVODRUŽSTVO, výrobní družstvo v Plzni, Plzeň, Rokycanská tř. 5, částku 142.740 Kč, V. L., M. P. a K. Š. částku 69.200 Kč, společnosti Kooperativa Pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, Praha 1, Templová 747, částku 219.641 Kč, společnosti Povltavské mlékárny, a. s., Církvičská 240, Sedlčany, 264 01, částku 195.152 Kč, společnosti MOTOCO, a. s., Křižíkova 734/1, 370 08 České Budějovice, částku 711.855,50 Kč, společnosti GAMEX CB, s. r. o., Průmyslová 2, České Budějovice, částku 6.600 Kč, společnosti META Plzeň, s. r. o., Plzeň, Hřbitovní 31, PSČ 312 00, částku 60.551,20 Kč, Ing. J. S. částku 7.047,50 Kč; H. D. částku 500 Kč,

obvinění F. K., J. W., M. S. a L. Č. společnosti Uniqa Pojišťovna, a. s., 160 12 Praha 6, Evropská 136, částku 37.100 Kč,

obvinění F. K. a J. W. společnosti Land – Produkt, a. s., Božice čp. 385, 671 64, částku 30.000 Kč, společnosti Globus ČR, k. s., 196 00 Praha 9, Čakovice, Kostelecká 822/75, částku 164.941 Kč,

obviněný M. S. poškozenému A. V. částku 312.950 Kč,

obvinění F. K., J. W. a P. N. společnosti CS-BETON, s. r. o., Velké Žernoseky 184, 412 01, částku 486.699 Kč, J. B. částku 22.700 Kč, J. K. částku 5.000 Kč, společnosti Kooperativa Pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, Praha 1, Templová 747, částku 15.000 Kč.

Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození společnost G4S Cash Services (CZ), a. s., Praha 8, Kooperativa Pojišťovna, a. s., Vienna lnsurance Group, Praha 1, PREFA Žatec, s. r. o., FOLLYX, spol. s. r. o., Hutchinson, s. r. o., KOVODRUŽSTVO, výrobní družstvo v Plzni, GAMEX CB, s. r. o., META Plzeň, s. r. o., Uniqa Pojišťovna, a. s., CS-BETON, s. r. o., a poškození R. Š., Z. Š., V. D., V. L., M. P., K. Š. a J. B. odkázáni se zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození F. T., Jihočeská drůbež Mirovice, a. s., Zámostí 272, 398 06 Mirovice, a Česká pojišťovna, a. s., Spálená 75/16, 113 04 Praha 1, odkázáni s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Nejvyšší soud zjistil z protokolu o hlasování Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, že kromě uvedených výroků Vrchní soud v Praze rozhodl tak, že podle § 256 tr. ř. se odvolání obžalovaných M. S. a P. N. zamítají.

Z vyhotovení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010 (č. l. 10747 až 10826 spisu), vyplývá,„Podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. se napadený rozsudek částečně zrušuje a podle § 259 odst. 3 tr. ř. se rozhoduje tak, že obžalovaní F. K., J. W., L. Š., M. S., O. K., L. Č. a P. N. jsou vinni, že…“. Z výroku učiněného podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. nelze zjistit, na základě jakého podnětu (odvolání) a kterého obviněného nebo obviněných, byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a v jakém rozsahu. že Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl o odvoláních obviněných F. K., J. W., L. Š., M. S., O. K., L. Č. a P. N. takto:

Další výrok napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze se opírá o ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř., podle něhož může odvolací soud rozhodnout ve věci sám rozsudkem, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení a) provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení, nebo b) provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení. Nejvyšší soud zjistil, že Vrchní soud v Praze jako soud odvolací nepostupoval při veřejném zasedání dne 19. 11. 2010 podle § 259 odst. 3 písm. a) nebo b) tr. ř.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, ve znění, v němž byl rozsudek vyhotoven a doručen všem obviněným, státnímu zástupci a poškozeným podali všichni obvinění kromě obviněného M. S. v zákonné lhůtě prostřednictvím obhájců dovolání u příslušného soudu, která mají obsahové náležitosti dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud zjistil, že obvinění opírají obsáhlá dovolání v podstatě o tytéž námitky, které uplatňovali v odvoláních, která podali prostřednictvím obhájců, ale i sami. Přitom všichni obvinění odvoláními napadli všechny výroky odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 6. 2010, sp. zn. 48 T 8/2008, je zřejmé, že jako soud prvního stupně rozhodoval celkem o 29 skutcích, které spáchali obvinění, přičemž jejich odvolání směřovala proti všem 29 skutkům, jimiž byli jednotliví obvinění uznáni vinnými. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací však napadeným rozsudkem nerozhodl o všech 29 skutcích, aniž by uvedl, jaké důvody jej k tomu vedly, a aniž by učinil rozhodnutí o těchto skutcích odpovídající zákonu. To je zřejmé již z výroku rozsudku o vině, v němž za bodem 14a) následují již jen body 24) a 25) a body 26) až 29) chybí.

Obviněný P. N. byl uznán vinným skutkem pod bodem 25) rozsudku, který spáchal s obviněnými F. K. a J. W., roz. B. V rozsudku však chybí výrok o právním posouzení tohoto skutku (tzv. právní věta) a chybí také výrok o trestu. Z rozsudku není ani patrno, jak bylo rozhodnuto o skutku pod bodem 28), kterým byl obviněný P. N. uznán vinným rozsudkem soudu prvního stupně, přičemž podal odvolání i proti výroku o vině skutkem pod bodem 28 rozsudku soudu prvního stupně. Vrchní soud v Praze za této situace přesto rozhodl v adhezním řízení o povinnosti obviněného P. N. k náhradě škody.

Odvolací soud postupoval obdobným způsobem ve věci obviněného M. S., který podle rozsudku spáchal skutky pod body 8), 11), 12), 13), 14a) a 24) výroku o vině, avšak neuložil mu za ně žádný trest. Přesto rozhodl o povinnosti tohoto obviněného k náhradě škody.

Výrok rozsudku odvolacího soudu o tom, že se rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušuje, je vadný a nepřezkoumatelný. Z výroku nelze dovodit, na základě jakého odvolání, kterého z obviněných, popř. více obviněných a v jakém rozsahu Vrchní soud v Praze zrušil rozsudek soudu prvního stupně. Výrok o částečném zrušení rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud opřel o ustanovení § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř., tj. že v přezkoumávané části rozsudku bylo porušeno ustanovení trestního zákona. Odvolací soud je shledal v porušení ustanovení § 2 odst. 1 tr. zákoníku o časové působnosti trestních zákonů. Omezil se však jen na citaci uvedeného ustanovení trestního zákoníku (srov. str. 74 rozsudku) a dále uvedl, že „vázán ustanovením § 2 tr. zákoníku rozhodl tak…“, přičemž následuje právní kvalifikace skutků spáchaných obviněnými F. K., J. W., L. Š., O. K. a L. Č. Přitom nijak neodůvodnil, proč konkrétní skutky posoudil podle trestního zákoníku (str. 76 rozsudku). Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého rozsudku dále uvedl, že s poukazem na ustanovení § 2 tr. zákoníku účinného od 1. 1. 2010 musel znovu rozhodnout o trestech ukládaných obžalovaným. Stojí za zmínku, že Krajský soud v Ústí nad Labem zvažoval aplikaci ustanovení § 2 tr. zákoníku, protože rozhodoval v době, kdy již byl trestní zákoník účinný. Dospěl přitom k závěru, že trestní zákon účinný v době spáchání trestných činů obviněnými, je příznivější než trestní zákoník, a proto posoudil trestnost činů obviněných podle trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 (srov. str. 99 - 100 rozsudku soudu prvního stupně).

Vadně formulovaný výrok napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, že se podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušuje, aniž by bylo uvedeno, v jakém rozsahu a kterých obviněných se týká, se projevil i ve výrocích o trestech uložených obviněným F. K., J. W., roz. B., L. Š. a L. Č. Tito obvinění byli odsouzeni za zločin loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák., resp. obviněný L. Č. za zločin loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a za trestné činy, ohledně nichž byl napadený rozsudek nezměněn. Z takto formulovaného výroku rozsudku však nelze zjistit, které trestné činy zůstaly v napadeném rozsudku soudu prvního stupně tímto výrokem rozsudku odvolacího soudu nedotčeny. Pochybnosti z tohoto důvodu vyvolávají i výroky o náhradě škody.

Nejvyšší soud zjistil, že Vrchní soud v Praze jako soud odvolací se nevypořádal se všemi námitkami obviněných, které uplatnili ve svých odvoláních, a pouze v obecné poloze odůvodnil správnost výroků o vině a trestu. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 2 To 107/2010, podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obžalovaných M. S. a P. N. jako nedůvodná. Toto usnesení nebylo předmětem přezkumu v řízení o dovolání a nutnost jeho zrušení ohledně obviněného M. S. vyplynula z důsledků beneficia cohaesionis.

Tyto podstatné vady rozsudku odvolacího soudu, především rozpor mezi zněním výroku rozsudku, jak byl vyhlášen, a jeho vyhotovením, objektivně znemožňují provedení přezkumu tohoto rozsudku z hlediska konkrétních dovolacích námitek všech obviněných. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, není způsobilý k plnému přezkumu v dovolacím řízení. Při něm musí Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, jakým způsobem se odvolací soud vypořádal s námitkami obviněných, které uplatnili v odvoláních proti rozsudku soudu prvního stupně. Ačkoliv vrchní soud jako soud odvolací v odůvodnění rozsudku, který byl napaden dovoláními většiny obviněných, uvedl, že přezkoumal podle § 254 odst. 1 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně, z odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, je zřejmé, že se omezil pouze na konstatování, že vina všech obviněných byla na základě řádně provedených důkazů bez pochybností prokázána. Rozsudek Vrchního soudu v Praze i řízení, které mu předcházelo, trpí takovými vadami, které neumožňují dovolacímu soudu, aby mohl přezkoumat i posoudit, jak se Vrchní soud v Praze vypořádal s konkrétními odvolacími námitkami všech obviněných. Za této situace je proto vyloučeno, aby dovolací soud přezkoumával námitky obviněných, kterými odůvodnili konkrétní důvody dovolání, které však odvolací soud v souladu se zákonem nepřezkoumal a s nimiž se nevypořádal, jak je zřejmé z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Nejvyšší soud je totiž při svém rozhodování v dovolacím řízení vázán zákonem stanovenými důvody dovolání, jejich vymezením a dále rozsahem přezkumné činnosti odvolacího soudu (srov. přiměřeně č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).

Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že: „Ústavní právo na spravedlivý proces zahrnuje i povinnost obecných soudů vypořádat se se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo a co účastníci řízení tvrdí, má-li to vztah k projednávané věci. Pokud soudy této zákonné povinnosti nedostojí, a to jednak tím, že se zjištěnými skutečnostmi nebo tvrzenými námitkami nezabývají vůbec nebo se s nimi vypořádají nedostatečným způsobem, má to za následek vadu řízení, promítající se jako zásah do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách a do práva na soudní ochranu podle čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny.“ Ve svém rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 521/05 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, nález č. 70) pak Ústavní soud uvedl, že „právu na spravedlivý proces“ odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tom rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem vypořádat se všemi důkazy. Rovněž i s argumentačními tvrzeními uplatněnými účastníky řízení, přičemž v opačném případě dochází k ústavněprávnímu deficitu obdobnému kategorii neústavnosti v podobě tzv. opomenutých důkazů (viz nález sp. zn. I. ÚS 113/02, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 27, nález č. 109).“ Nejvyšší soud při své rozhodovací činnosti v řízení o dovolání podřazuje porušení práva na spravedlivý proces pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V této věci shledal, že napadeným rozsudkem i řízením, které mu předcházelo, bylo porušeno právo obviněných na spravedlivý proces. Vzhledem k tomu, že bylo porušeno právo na spravedlivý proces, a to z důvodů, na něž Nejvyšší soud poukázal v příslušných částech odůvodnění tohoto usnesení, nezabýval se dovolacími námitkami obviněných.

Nejvyšší soud proto podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, ohledně obviněných F. K., J. W., roz. B., L. Š., O. K. a L. Č. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. za přiměřeného použití § 261 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, a dále usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 2 To 107/2011, ohledně obviněného M. S. V § 265k odst. 2 věta třetí tr. ř. je upraveno tzv. beneficium cohaesionis (dobrodiní souvislosti) tak, že ustanovení § 261 tr. ř. se užije přiměřeně. Podle § 261 tr. ř. prospívá-li důvod, z něhož rozhodl odvolací soud ve prospěch některého obžalovaného, také dalšímu spoluobžalovanému nebo zúčastněné osobě, rozhodne odvolací soud vždy též v jejich prospěch. Stejně rozhodne ve prospěch obžalovaného, kterému prospívá důvod, z něhož rozhodl ve prospěch zúčastněné osoby. Důvod, z něhož má odvolací soud rozhodnout ve prospěch jiné osoby, musí být pro všechny zmíněné osoby (spoluobžalovaného, zúčastněnou osobu nebo obžalovaného) společný a nesmí jít o důvod, který je třeba u každé z těchto osob zkoumat individuálně, např. otázku trestní odpovědnosti, formy zavinění, poměrů obžalovaného a možnosti jeho nápravy (srov. č. 59/1977 Sb. rozh. tr.).

Obviněný M. S. nepodal dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, ani proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 2 To 107/2010. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, byl obviněný M. S. uznán vinným skutky pod body 8), 11), 12), 13), 14a) společně s obviněnými F. K. a J. W. a skutkem pod bodem 24) společně s obviněnými F. K., J. W. a L. Č. Nejvyšší soud z tohoto důvodu shledal, že jsou splněny podmínky aplikace ustanovení § 265k odst. 2 tr. ř. za přiměřeného použití § 261 tr. ř., neboť důvod, který prospívá obviněným F. K., J. W. a L. Č., prospívá i obviněnému M. S.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc obviněných v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací proto znovu rozhodne o odvoláních všech obviněných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 6. 2010, sp. zn. 48 T 8/2008, a v souladu se zákonem se vypořádá se všemi námitkami obviněných. Neopomene vyhotovit rozhodnutí v souladu s tím, jak bude vyhlášeno.

Nejvyšší soud rozhodl samostatným výrokem podle § 265l odst. 4 tr. ř. tak, že se obvinění F. K., J. W., roz. B., L. Š., O. K. a L. Č. berou do vazby podle § 67 písm. a), c) tr. ř. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. platí, že jestliže se vykonává na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Ustanovení o vazebním zasedání (§ 73d až 73g) se v tomto případě neužijí. Podle § 72a odst. 5 tr. ř. se doba trvání vazby, o níž bylo rozhodnuto podle § 265l odst. 4 tr. ř. posuzuje samostatně a nezávisle na vazbě v původním řízení.

Shledal přitom u všech obviněných důvody tzv. útěkové a tzv. předstižné vazby, protože obviněným hrozí uložení vysokých trestů odnětí svobody a je dána důvodná obava, že budou opakovat trestnou činnost, pro kterou jsou stíháni. Dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že obvinění spáchali skutky, pro které jsou stíháni, tyto skutky mají všechny znaky trestných činů a jsou u všech obviněných dány zřejmé důvody k podezření, že tyto trestné činy spáchali. Všichni obvinění byli opakovaně potrestáni zejména pro majetkovou trestnou činnost a ani opakované výkony nepodmíněných trestů nevedly k jejich trvalé nápravě, o čemž svědčí skutečnost, že trestnou činnost většina z nich začala páchat krátce poté, co byli podmíněně propuštěni z výkonu trestů odnětí svobody. Přitom vzhledem k osobám obviněných, z nichž někteří byli zvlášť nebezpečnými recidivisty podle trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, se zřetelem na povahu a závažnost trestné činnosti, nebylo možno dosáhnout účelu vazby jiným opatřením. Nedošlo tedy k podstatné změně okolností, za nichž byly v dřívějších rozhodnutích u obviněných shledány důvody vazby.

Nejvyšší soud nerozhodoval o vazbě obviněného M. S., který v době rozhodování nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody, neboť na základě usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 31 PP 73/2012, byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody.

Nejvyšší soud rozhodl o dovoláních obviněných v neveřejném zasedání, které konal za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by k tomu potřeboval souhlas stran. Podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud může učinit v neveřejném zasedání rozhodnutí o zrušení napadeného rozhodnutí (§ 265k) a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí (§ 265l odst. 1 a 2), je-li zřejmé, že vadu nelze odstranit ve veřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. července 2012

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru